3 VSOL 619/2014-A-17
KSBR 45 INS 13008/2014 3 VSOL 619/2014-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníků a) Miloslava anonymizovano , anonymizovano a b) Zuzany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Oslavany, V Oslavě 18, PSČ 664 12, oba korespondenční adresa: Oslavany, Hybešova 31, PSČ 664 12, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.5.2014, č.j. KSBR 45 INS 13008/2014-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníci a) Miloslav Řehoř a b) Zuzana anonymizovano jsou povinni zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně, č.ú. 6015-5720621/0710, variabilní symbol 45-49-13008-4, konstantní symbol 1148 nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí společně a nerozdílně.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 7.5.2014 se dlužník-manželé domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a jako řešení úpadku navrhli oddlužení. V daném případě, kdy má dlužník-manželé prokazatelně dluhy z podnikání a současně netvrdí a nedokládají, že věřitel souhlasí s řešením jejich úpadku za pomoci oddlužení, není dlužník-manželé ve smyslu ustanovení § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) osobou, která je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení, a je tedy namístě , aby insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítl a současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Z tohoto stavu, kdy dlužník-manželé v současné době nemají k dispozici dostatečné pohotové finanční prostředky, proto rozhodl tak, že v souladu s ustanovením § 108 odst. 2 IZ uložil dlužníku-manželům zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Namítali, že splňují všechny podmínky pro povolení oddlužení, dané insolvenčním zákonem. S odkazem na závěry v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, sen.zn. 1 VSOL 1197/2013 poukázali na to, že souhlas věřitelů podle ustanovení § 389 IZ není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení v ustanovení § 392 odst. 1 IZ, takže není k jejich tíži, pokud tento souhlas k návrhu nepřipojili, nýbrž bude nezbytné postupovat podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ a v pochybnostech o tom, zda jsou oprávněni podat návrh na povolení oddlužení, je třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, s tím, že-jak vyplývá z dalšího rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.4.2014, sen.zn. 1 VSOL 297/2014-ani insolvenční soud nebude (před schůzí věřitelů svolanou k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí) zjišťovat souhlas věřitelů s oddlužením. Odvolatelé poukázali i na další rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (v nichž odvolací soud učinil obdobné závěry), a navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 12.5.014, domáhají zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 svého návrhu uvedli, že jsou v úpadku, neboť mají více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nejsou schopni plnit. Celková výše všech závazků vzniklých v rámci společného jmění manželů činí 5.890.967 Kč, z toho závazky nezajištěné činí 4.116.490 Kč, zajištěné závazky 1.774.477 Kč. Dlužník a) pobírá mzdu ve výši 16.251 Kč měsíčně čistého, dlužnice b) mzdu ve výši 7.575 Kč měsíčně čistého, a dále na základě darovacích smluv, uzavřených s Petrou Adamovou a Miloslavem anonymizovano , budou mít další pravidelný měsíční příjem ve výši každý z nich 8.900 Kč po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení. Ke svým osobním poměrům uvedli, že kromě vzájemné vyživovací povinnosti mají vyživovací povinnost k dceři Zuzaně anonymizovano , narozené 23.11.2002. Ze seznamu závazků (jenž je opatřen údajem o jeho správnosti a úplnosti a podpisem dlužníků), v němž dlužníci řádně označili své věřitele, druh závazku uvedli údaj o výši závazku a jeho splatnost/poslední úhrada a údaj o tom, zda se jedná o závazek zajištěný či nezajištěný, vyplývá, že dlužníci mají celkem 43 závazků, z nezajištěných závazků označili jako závazky pocházející z podnikání závazek vůči věřitelkám Věře Cupákové a Jarmile Nováčkové, vůči věřitelům Raiffeisenbank, a.s., IČ 49240901, Komerční banka, a.s., IČ 45317054, Provident Financial s.r.o., IČ 25621351, Okresní správa sociálního zabezpečení Brno-venkov, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, GE Money Bank a.s., Aleši Kruzovi, PROFI CREDIT Czech a.s., IČ 6186069, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj a UNITED BAKERIES a.s., IČ 28975031. Ze seznamu majetku (rovněž opatřeného podepsaným prohlášením o jeho úplnosti a správnosti) vyplývá, že dlužníci vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti a dále nemovitosti zapsané na LV č. 811 pro k.ú. Oslavany v odhadované ceně 2.000.000 Kč, na nichž je zřízeno zástavní právo smluvní k zajištění pohledávek věřitele GE Money Bank, a.s.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Na základě údajů, uvedených dlužníky v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku, neboť mají závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky nejsou schopni plnit.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkům nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhují.

Podle ustanovení § 389 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že odvolatelé, kteří mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (srov. ustanovení § 394a odst. 3 IZ), mají dluhy z podnikání.

Ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu, nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že má-jako v tomto případě dlužníci-dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání (a to bez ohledu na výši konkrétních dlužníkových závazků z podnikání v porovnání s celkovou výší všech jeho závazků), nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, pokud věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s tím souhlasí.

Námitkám odvolatelů je možno přitakat potud, že potřebný souhlas věřitele podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ skutečně není vyjmenován mezi doklady k návrhu na povolení oddlužení (srov. ustanovení § 392 IZ). Tento souhlas nepochybně může být připojen i později, s tím, že § 397 IZ dále stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Nicméně tento postup (podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ) se uplatní pouze tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda dlužník je skutečně oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, tedy zda splňuje uvedená zákonná kritéria. Podle přesvědčení odvolacího soudu je proto z tohoto důvodu nutno již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o závazky, jež řešení úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 IZ nebrání (např. že dlužník s věřiteli, vůči nimž má závazky z podnikání, ohledně jejich souhlasu s oddlužením jednal, a s jakým výsledkem). Takové skutečnosti však dlužníci ve svém návrhu na povolení oddlužení současně neuplatnili.

Za tohoto stavu soud prvního stupně správně dovodil, že se jeví pravděpodobným odmítnutí společného návrhu manželů na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na majetek dlužníků (§ 396 IZ).

Soud prvního stupně pak správně uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužníci nedisponují pohotovými peněžními prostředky. Jsou sice vlastníky nemovitostí, nicméně tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem k zajištění pohledávek věřitele dlužníků. Soud prvního stupně správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a jejich nutných výdajů Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Došlo-li ke změně usnesení soudu prvního stupně (§ 220 odst. 1 o.s.ř.), pak pouze z toho důvodu, že soud prvního stupně neuložil insolvenčním navrhovatelům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení společně a nerozdílně (srov. § 108 odst. 2 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Olomouc 25. září 2014 Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu