3 VSOL 617/2015-A-9
KSBR 24 INS 11124/2015 3 VSOL 617/2015-A-9

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jaroslava Effenbergera, narozeného 23.1.1963, Brno, Spolkova 3, PSČ 602 00, korespondenční adresa: Bohuslavice 23, PSČ 798 56, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.4.2015, č.j. KSBR 24 INS 11124/2015-A-4,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 103 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. V insolvenčním návrhu chybí konkrétní označení alespoň dvou věřitelů, vůči nimž má dlužník peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že závazky dlužníka jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a chybí i konkrétní tvrzení ohledně neschopnosti dlužníka hradit jeho splatné závazky. Listinné důkazy, které dlužník spolu s návrhem předložil, nejsou součástí insolvenčního návrhu, nemohou proto nahradit údaje, které je dlužník povinen uvést přímo v insolvenčním návrhu, popřípadě v řádném seznamu závazků podle ustanovení § 104 IZ, na který by dlužník odkázal. Tyto nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu, které brání pokračování v řízení. Insolvenční zákon vylučuje použití ustanovení § 43 o.s.ř., chybějící náležitosti insolvenčního návrhu tedy nelze odstranit prostřednictvím výzvy . Soud prvního stupně proto podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Poukázal na to, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal sám , neboť jeho finanční situace mu neumožňuje zaplatit si nějakou službu v tomto směru. Návrh podal na příslušném formuláři, který získal na portálu justice, a přesně podle tamtéž umístěného návodu. Dle návodu řádně uvedl důvody, proč není schopen své závazky plnit, a konstatoval platební neschopnost. Připojil seznam závazků, které jsou až na alimentační povinnost, kterou doložil rozsudkem soudu, exekuční . U jednotlivých exekucí přitom uvedl, pro které věřitele je exekuce vedena. Vedená exekuční řízení doložil připojenými exekučními příkazy. Z doloženého seznamu a z připojených exekučních příkazů je podle odvolatele zcela zřejmé, že veškerá ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ jsou naplněna . Předložil také seznam majetku, a uvedl, že po rozvodu manželství je nemajetný, bez vlastního bydlení, seznam majetku tedy nemůže uvést. K závěru soudu prvního stupně, že nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek, odvolatel namítá, že v návrhu uvedl veškeré skutečnosti, osvědčující jeho úpadek, zejména, že po rozvodu manželství přišel o veškerý majetek, včetně bydlení, doložil alimentační povinnost k nezletilým dětem, skutečnost, že pobírá pouze částečný invalidní důchod a skutečnost, která mu poskytuje naději na možné oddlužení, a sice to, že se mu podařilo sehnat zaměstnání a ubytování v obci, kde bydlí, byť na částečný úvazek. Vše uvedl v kolonkách formuláře. Všechny své věřitele označil v seznamu závazků, ti jsou zcela zřejmí, připojil exekuční příkazy. K závěru soudu prvního stupně, že chybí konkrétní tvrzení, z nichž lze dovodit, že závazky jsou více jak 30 dní po splatnosti, odvolatel poukázal na to, že vzhledem ke skutečnosti, že závazky tvoří alimentační povinnost a exekuce , je naprosto zřejmé, že jde o závazky více jak 30 dnů po splatnosti, zejména s ohledem na skutečnost, že ode dne splatnosti se navršily již zákonné úroky z prodlení, které jsou v příkazech uvedeny. Vzhledem k tomu, že na základě jeho telefonického dotazu u soudu prvního stupně mu bylo soudní úřednicí sděleno, že nedostatek jeho návrhu je zejména v bodě 07, tedy, že nedostatečně byla vyplněna kolonka 07 návrhu, odvolatel současně s podaným odvoláním předložil formulář návrhu na povolení oddlužení s doplněnými údaji v bodě 07 tohoto návrhu.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 28.4.2015 na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá zjištění úpadku a povolení oddlužení. V bodě 07 formulářového návrhu uvedl, že má vícečetné závazky více než 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit. Je v platební neschopnosti. Zastavil z důvodu platební neschopnosti i placení exekučních závazků . Ke svým osobním poměrům uvedl, že není ženatý, nemá žádné vyživovací povinnosti. Má částečný invalidní důchod ve výši 5.360 Kč, nyní pobírá mzdu na základě pracovní smlouvy ve výši 6.000 Kč. Uvedl, že zatímco z pouhého částečného invalidního důchodu nebyl schopen závazky platit, nyní, kdy obdržel pracovní smlouvu s garancí trvání do roku 2020 , je schopen se se závazky srovnat . V bodě 17 ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ) označil dlužník jeden závazek, uvedl údaj k popisu závazku vyživovací povinnost k nezletilé dceři , označil věřitele Jindřiška Štěpánová a výši závazku-1.500 Kč. V bodě 20 ( závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné ), označil dlužník fakticky 11 závazků (tyto označil pod č. 1 až 10), uvedl údaj k označení rozhodnutí a k výši závazku, jednotlivé své věřitele neoznačil. K návrhu dlužník připojil-mimo jiné-listinu, označenou jako seznam závazků , v níž uvedl tytéž údaje jako v bodě 17 a v bodě 20 formulářového návrhu a dále označil jednotlivé své věřitele. Listina není opatřena podepsaným prohlášením o správnosti a úplnosti údajů na této listině uvedených.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst.. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.1.2010 sen.zn. 29 NSČR 1/2008 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) vyložil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že takový požadavek v daném případě insolvenční návrh dlužníka nesplňuje.

Dlužník ve svém návrhu pouze obecně tvrdí, že má vícečetné závazky, označil však pouze jednoho věřitele-Jindřišku Štěpánovou. Další věřitele, vůči nimž má mít-jak se z údajů, uvedených v bodě 20 formulářového návrhu podává-vykonatelné zajištěné závazky, neoznačil. Uvedl pouze výši jednotlivých závazků, konkrétní údaje o jejich splatnosti tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, však v insolvenčním návrhu chybí a chybí i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, to je, že se nachází v platební neschopnosti. Konkrétní údaje o pohledávkách věřitelů a o jejich splatnosti nemohou být nahrazovány pouze obecným tvrzením-jak činí odvolatel-že má vícečetné závazky více než 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit, a že je v platební neschopnosti. V návrhu chybí konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, jež by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

K námitkám odvolatele, v nichž poukazuje na to, že všichni věřitelé jsou zřejmí z připojených exekučních příkazů, a že z těchto příkazů je zřejmá i splatnost jednotlivých závazků, nutno uvést, že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti v tomto směru není (a odvolatel se mýlí, dovozuje-li opak) splněna tím, že odkázal na listiny-příslušné exekuční příkazy (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009, sen.zn. 29 NS ČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009).

Obecně může být považován za způsobilý zdroj poznání pouze řádný seznam závazků, případně řádný seznam majetku, jež jsou připojeny k návrhu, a opatřeny údajem o tom, že se jedná o seznamy správné a úplné, a podpisem dlužníka (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2012 sen.zn. 29 NS ČR 22/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). Takové seznamy, jako zákonem vyžadované přílohy insolvenčního zákona (srov. ustanovení § 104 odst. 1 IZ) však dlužník ke svému návrhu nepřipojil. Pokud se týká listiny, označené jako seznam závazků , tuto nelze považovat za řádný seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1, písm. b) IZ, neboť tato listina neobsahuje jednak náležitosti, vyžadované ustanovením § 104odst. 2 IZ (chybí údaj o splatnosti jednotlivých závazků, údaj o tom, které z pohledávek svých věřitelů případně dlužník popírá co do důvodu nebo co do výše a proč, a-označil-li dlužník v bodě 20 návrhu závazky, z nichž vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, absentuje u pohledávek těchto věřitelů označení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, a údaj o tom, zda a v jakém rozsahu dlužník právo na uspokojení ze zajištění případně popírá a proč), a jednak není, tak jak vyžaduje ustanovení § 104 odst. 3 IZ, dlužníkem podepsána a není v ní obsaženo výslovné prohlášení, že tento seznam je správný a úplný.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Doplněním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, předloženým dlužníkem v odvolacím řízení, se odvolací soud nezabýval již z toho důvodu, že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008 sen. zn. 1 VSPH 5/2008-A, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11/2009).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání počíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

Olomouc 28. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu