3 VSOL 616/2014-B-35
KSOL 16 INS 2523/2012 3 VSOL 616/2014-B-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka IzoSys, s.r.o., se sídlem Olomouc-Nedvězí, Štúrova 22/11, PSČ: 779 00, IČ: 25389963, o rozvrhu výtěžku majetkové podstaty, o odvolání věřitele Karla Hamouze, IČ: 62286218, Litovel, Myslechovice 107, PSČ: 783 21, zastoupeného JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 5, Holečkova 29/657, PSČ: 150 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 31.1.2014, č.j. KSOL 16 INS 2523/2012-B-21, ve znění opravného usnesení ze dne 31.3.2014, č.j. KSOL 16 INS 2523/2012-B-23,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že čistý výtěžek zpeněžené majetkové podstaty dlužníka ve výši 41.726,30 Kč se r o z v r h u j e takto:

K Poměr Přihl.pohl. Věřitel Přihlášeno zjištěno uspokojení uspokojení Karel Hamouz, 1 423 837,70 423 837,70 41.726,30 7,84488% IČ 62286218

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl tak, že z čistého výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka ve výši 32.276,30 Kč bude pohledávka č. 1 věřitele Karla Hamouze, přihlášená a zjištěná ve výši 423.837,70 Kč, uspokojena částkou 32.276,30 Kč, tedy v poměru uspokojení 7,61524989 % (výrok I.). Dále soud uložil insolvenčnímu správci povinnost splnit rozvrhové usnesení do 30 dnů od jeho právní moci (výrok II.). Na odůvodnění uvedl, že při provádění rozvrhu soud vyšel z návrhu rozvrhového usnesení a konečné zprávy a částku získanou zpeněžením rozdělil postupem dle § 306 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ). Proti výroku I. usnesení podal odvolání věřitel č. 1 Karel Hamouz. Namítal, že podle schválené konečné zprávy měla být k uspokojení jeho pohledávky určena částka 41.726,30 Kč, nikoliv 32.276,30 Kč, a napadené usnesení je v rozporu se schválenou zprávou. V odůvodnění není vysvětleno kam se vytratila rozdílová částka ve výši 9.450 Kč . Pokud tato částka odpovídá včas neuplatněnému nadměrnému odpočtu DPH, jak uvádí insolvenčního správce v podání, kterým opravil návrh rozvrhového usnesení, jde o pochybení insolvenčního správce, které nemůže jít k tíži věřitele, neboť správci nic nebránilo, aby nárok na odpočet uplatnil včas. V odvolacím řízení věřitel žádal, aby napadené usnesení bylo ve výroku I. změněno tak, že částka určená k uspokojení jeho pohledávky činí 41.726,30 Kč.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

Z předloženého insolvenčního spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 26.4.2012 č.j. KSOL 16 INS 2523/2012-A-9 mimo jiné zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Petra Konečného (výroky I. až III.). Insolvenční správce dne 11.7.2013 předložil soudu konečnou zprávu s vyúčtováním své odměny a výdajů, datovanou dne 2.7.2013, podle jejíž části ad A/ činí celkové příjmy získané zpeněžením majetkové podstaty 96.738,30 Kč a mezi příjmy je uveden i nadměrný odpočet DPH ve výši 9.450 Kč. Výdaje z majetkové podstaty představují částku 562 Kč na hotových výdajích správce (část ad C/ konečné zprávy) a vyúčtovaná odměna správce činí 54.450 Kč (část ad D/ konečné zprávy), tyto částky zbývají k uspokojení, rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje 41.726,30 Kč a tato částka je určena k rozdělení mezi věřitele, respektive k uspokojení pohledávky věřitele č. 1

Karla Hamouze v poměru 7,84488% (část ad E/ konečné zprávy). Usnesením ze dne 13.12.2.013, č.j. KSOL 16 INS 2523/2012-B-18 soud rozhodl, že námitky proti konečné zprávě v části o odměně insolvenčního správce nejsou důvodné (výrok I. usnesení) a schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správce v jeho podání ze dne 2.7.2013 s tím, že částka určená k rozvrhu mezi věřitele činí 41.726,30 Kč (výrok II. usnesení). Usnesení bylo zvláštním způsobem doručeno dlužníku, insolvenčnímu správci a věřiteli č. 1 Karlu Hamouzovi, který podal námitky proti konečné zprávě a současně vykonával funkci věřitelského orgánu. Odvolání proti usnesení podáno nebylo. Podáním doručeným soudu dne 3.1.2014 předložil insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, ve kterém uvedl, že na pohledávku (jediného v rozvrhu uspokojovaného) věřitele Karla Hamouze má být vyplaceno 41.726,30 Kč a poměr uspokojení jeho přihlášené a zjištěné pohledávky činí 7,84488 %. Podáním ze dne 20.1.2014, doručeným soudu dne 21.1.2014, označeným jako Návrh na rozvrhové Usnesení oprava , opravil insolvenční správce návrh rozvrhového usnesení tak, že na pohledávku věřitele Karla Hamouze má být vyplaceno 32.276,30 Kč a poměr uspokojení činí 7,61524989 %. V tomto podání insolvenční správce také uvedl, že v době od podání konečné zprávy do jejího schválení došlo ke změně spočívající ve zrušení registrace dlužníka jako plátce DPH, proto insolvenční správce není schopen uplatnit za dlužníka nadměrný odpočet DPH ve výši 9.450 Kč, čímž poklesne příjem majetkové podstaty . Poté soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením. Podle § 302 odst. 3 IZ konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce.

Podle § 306 odst. 1, 2, 3 IZ po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předloženého insolvenčním správcem. Poté vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna.

Z rekapitulace obsahu spisu vyplývá, že usnesení o schválení konečné zprávy, v níž byla částka určená k rozvržení mezi věřitele, respektive na uspokojení pohledávky věřitele č. 1 Karla Hamouze, vyčíslena ve výši 41.726,30 Kč a poměr jejího uspokojení 7,84488 %, nabylo právní moci. Tím byla určena nejen příjmová a výdajová stránka konkursu, ale také částka určená k uspokojení tohoto věřitele (srov. rovněž závěr v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.4.2012, sen. zn. 1 VSOL 48/2012, či v jeho usnesení ze dne 17.12.2013, sen. zn. 3 VSOL 535/2013). Při přezkumu návrhu rozvrhového usnesení je soud povinen přezkoumat jeho věcnou správnost (§ 302 odst. 3 IZ). Je zásadně vyloučeno, aby problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva určena, se v konkursu soudy zabývaly později, např. při vydání rozvrhového usnesení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2003, sp. zn. 29 Odo 777/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2004, které je aplikovatelné i v insolvenčním řízení). Proto se již výší částky, která byla v pravomocně schválené konečné zprávě určena k uspokojení pohledávek věřitelů, nelze věcně zabývat. Pokud částka určená k výplatě na konkrétní pohledávku, uvedená insolvenčním správcem v předloženém návrhu rozvrhového usnesení, neodpovídá částce vyčíslené v (pravomocně schválené) konečné zprávě, nelze podle takového návrhu vydat rozvrhové usnesení. Potom je třeba, aby insolvenční správce podal nový návrh rozvrhového usnesení, přičemž při jeho zpracování je vázán pokyny insolvenčního soudu tak, aby nový návrh odpovídal schválené konečné zprávě.

V této věci insolvenční správce v původním návrhu rozvrhového usnesení uvedl na výplatu pohledávky věřitele č. 1 Karla Hamouze, částku 41.726,30 Kč a poměr jejího uspokojení 7,84488 %, což odpovídá pravomocně schválené konečné zprávě. Nesprávnou částku a poměr uspokojení této pohledávky uvedl správce až v opravě návrhu rozvrhového usnesení. Za dané situace odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené usnesení tak, že částku k výplatě na pohledávku věřitele č. 1 určil dle správného návrhu rozvrhového usnesení, když jiný postup by dle přesvědčení odvolacího soudu byl v rozporu se zásadou rychlosti a efektivnosti insolvenčního řízení (§ 5, písm. a/ IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřiteli, který podal odvolání, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 23. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu