3 VSOL 612/2014-A-82
KSOS 22 INS 30237/2012 3 VSOL 612/2014-A-82

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Radima anonymizovano , anonymizovano , bytem v Opavě -Městě, U Jaktařské brány 456/8, PSČ: 746 01, zastoupeného Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Dolní nám. 117/3, PSČ: 746 01, o insolvenčním návrhu věřitele Mariana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Českém Těšíně, Nádražní 15/11, PSČ: 737 01, zastoupeného Mgr. Marcelou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Dlouhá třída 17/470, PSČ: 736 01, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.4.2014, č.j. KSOS 22 INS 30237/2012-A-63,

tak to:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. po tv rz uje .

II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9.279 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky dlužníka.

III. Navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 6.573 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokátky dlužníka.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh (výrok I.) a rozhodl, že navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů řízení částku 17.508,70, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám advokáta dlužníka (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že po provedeném dokazování má za prokázané, že pohledávky navrhovatele za dlužníkem přiznané pravomocným směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ostravě č.j. 27 Cm 150/2011-14 ze dne 12.5.2011 a pravomocným směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ostravě č.j. 27 Cm 151/2011-13 ze dne 12.5.2011 zanikly zaplacením, když na účet navrhovatele specifikovaný v obou úvěrových smlouvách byly vloženy částky 3.345.943 Kč a 3.622.784 Kč, které odpovídají výši obou směnečných pohledávek. Námitka navrhovatele o započtení těchto plateb na smluvní pokuty s odkazem na článek 4.3 úvěrových smluv z 1.6.2009 nebyla shledána důvodnou. Pokud je mezi účastníky sporná platnost úvěrových smluv a bude předmětem dokazování v rámci nalézacího řízení, není možno provádět dle těchto smluv jednostranný zápočet. I v případě, že by se jednalo o platné smlouvy, článek 4 upravuje předčasné splácení úvěru a o toto se v daném případě nejednalo. Dle tvrzení dlužníka, ten plnil pohledávky dle směnečných platebních rozkazů, nikoliv ze smluv o úvěru. Další navrhovatelem tvrzené pohledávky za dlužníkem představující smluvní úrok z prodlení a smluvní pokuty z obou smluv o úvěru ze dne 1.6.2009 nemá insolvenční soud za osvědčené. Tyto pohledávky činí dlužník spornými, a to z důvodu neautentičnosti úvěrových smluv, jelikož ve smlouvách o úvěru došlo k jejich dodatečným úpravám bez vědomí dlužníka a dále namítá případnou neplatnost předmětných smluv z důvodu nepřiměřeně vysokých sankcí. Insolvenční soud uvedl, že smyslem insolvenčního řízení není to, aby toto řízení nahrazovalo řízení nalézací, když v insolvenčním řízení není možné provádět rozsáhlé dokazování např. výslechem svědků, znaleckými posudky a podobně, protože by takové dokazování odporovalo účelu insolvenčního řízení. Insolvenční soud odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2009, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, které bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011. Soud dále uvedl, že namítané spornosti ze strany dlužníka budou pravděpodobně předmětem řízení nalézacího, které již bylo zahájeno u Okresního soudu v Opavě a je vedeno pod sp. zn. 125 C 13/2013. Protože listinami, kterými bylo provedeno dokazování, nebylo osvědčeno, že navrhovatel má za dlužníkem splatnou existující pohledávku a ve smyslu citované judikatury insolvenční soud není povolán k tomu, aby v řízení o návrhu na zjištění úpadku vedl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele po právu vůbec existuje, a aby řešil spor o existenci a výši pohledávky, soud uzavřel, že nebyla osvědčena aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu a z těchto důvodů se pak již nezabýval ani tím, zda dlužník má i další věřitele, kterým není schopen plnit své splatné závazky a insolvenční návrh podle ust. § 143 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona zamítl.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, ve kterém namítal, že pohledávky vzniklé ze dvou směnek ze dne 1.6.2009 zajišťující jistinu pohledávek ze dvou úvěrových smluv ze dne 1.6.2009 doposud nebyly uhrazeny a tyto nadále trvají. Finanční částky ve výši 3.622.748 Kč a 3.345.943 Kč ze dne 24.3.2014 obdržel jménem vkladatele Radima anonymizovano , ručitele z obou úvěrových smluv, avšak tyto finanční prostředky v souladu s ujednáním článku 4.3 obou úvěrových smluv přiřadil a započetl, a to v souladu s dohodou stran obsaženou v obou úvěrových smlouvách z 1.6.2009, na úhradu smluvních pokut, na které mu vznikl nárok dle předmětných úvěrových smluv. Má tedy za to, že jistiny obou úvěrů, potažmo pohledávky ze směnek zajišťující jistiny obou úvěrů uhrazeny nebyly a tyto nadále trvají. Namítá, že soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí nespecifikuje, z jakého důvodu považuje pohledávky č. 3 a 4 za sporné a neosvědčené. Tvrdí, že předložil obě smlouvy o úvěru v úředně ověřených fotokopiích, jakož i výpis z účtu, z něhož vyplynulo, že v souladu s úvěrovými smlouvami byly finanční částky převedeny na účet dlužníka. Pokud dlužník namítá neautentičnost úvěrových smluv, pak toto jeho tvrzení zůstalo abstraktní, když toto své tvrzení nijak nespecifikoval uvedením konkrétních námitek, ani nepředložil ke svému tvrzení autentické smlouvy. Domnívá se, že předloženými listinami osvědčil, že má za dlužníkem splatné existující pohledávky ze smluv o úvěru, které byly předloženy v originálech. V doplnění odvolání pak navrhovatel uvedl, že má vůči dlužníku další splatnou pohledávku ve výši 900.000 Kč s příslušenstvím, a to ze směnky ze dne 23.7.2007, kterou dlužník podepsal jako aval. Pro zaplacení směnky je vedeno soudní řízení, a to Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 149/2014. Ve věci byl vydán dne 10.7.2014 směnečný platební rozkaz, proti kterému byly podány námitky a řízení tak doposud není pravomocně ukončeno. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a nově rozhodl tak, že se zjišťuje úpadek dlužníka, popřípadě věc vrátil prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Navrhovatel v podaném návrhu uvedl, že má vůči dlužníku pohledávky ze dvou úvěrových smluv uzavřených mezi ním a společností DRAFT-OVA a.s., kdy za tuto společnost převzal Radim Masný ručitelský závazek, přičemž úvěrové smlouvy byly zajištěny dvěma vlastními směnkami vystavenými společností DRAFT-OVA a.s. a avalovanými Radimem Masným. Smlouvy byly uzavřeny 1.6.2009. Na základě první úvěrové smlouvy byly poskytnuty společnosti DRAFT-OVA a.s. finanční prostředky ve výši 2.600.000 Kč za účelem překlenutí dočasného nedostatku finančních prostředků na provozní účely převodem na sjednaný účet s tím, že společnost DRAFT-OVA a.s. se zavázala vrátit úvěr do 15.6.2009, převodem na účet věřitele společně s úrokem z úvěru ve výši 2 % ročně. Pro případ prodlení by sjednán jednak smluvní úrok z prodlení ve výši 38 % ročně a dále smluvní pokuta ve výši 0,3 % denně z dlužné částky, resp. 0,6 % denně a 1 % denně z dlužné částky podle dnů prodlení. Závazek zaplacení jistiny úvěru ve výši 2.600.000 Kč byl zajištěn směnkou vlastní, vystavenou společností DRAFT-OVA a.s. a avalovanou Radimem Masným splatnou 15.6.2009. Věřitel směnku uplatnil soudně a dlužníkům byla stanovena povinnost k plnění uložená směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 27 Cm 150/2011. Přestože rozhodnutí je vykonatelné, doposud na úhradu pohledávky nebylo ničeho uhrazeno. Na základě druhé úvěrové smlouvy byl poskytnut krátkodobý úvěr ve výši 2.400.000 Kč, přičemž dlužník se zavázal vrátit úvěr do 15.6.2009. Stejně jako v případě první úvěrové smlouvy byly dohodnuty úroky z úvěru, úrok z prodlení a smluvní pokuta a závazek k zaplacení jistiny úvěru ve výši 2.400.000 Kč byl také zajištěn směnkou vlastní vystavenou společností DRAFT-OVA a.s. a avalovanou Radimem Masným, splatnou 15.6.2009. I v případě této směnky bylo rozhodnuto o povinnosti dlužníků směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 27 Cm 151/2011. I na úhradu této vykonatelné směnečné pohledávky nebylo ze strany dlužníků ničeho uhrazeno.

Navrhovatel vůči dlužníku kromě dvou pravomocně přiznaných směnečných pohledávek v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka označil další dvě pohledávky. Pohledávku č. 3 v souhrnné výši 41.271.345 Kč představující smluvní úrok z prodlení ve výši 38 % ročně od 16.6.2009 do 7.6.2013 a smluvní pokutu od 16.6.2009 do 7.6.2013 ze smlouvy o úvěru ze dne 1.6.2009. Pohledávka č. 4 pak byla uplatněna v souhrnné výši 38.104.011 Kč, představující smluvní úrok z prodlení 38 % ročně od 16.6.2009 do 7.6.2013 a smluvní pokutu od 16.6.2009 do 7.6.2013 ze smlouvy o úvěru ze dne 1.6.2009.

Dlužník navrhoval zamítnutí návrhu. Ve vztahu ke směnečným pohledávkám uvedl, že tyto pohledávky zanikly zaplacením a ostatní tvrzené pohledávky, to je úrok z prodlení a smluvní pokuty označil za sporné, když dle jeho tvrzení navrhovatelem předložené úvěrové smlouvy byly předloženy v jiném znění než, jak je podepsal. Namítal, že smlouvy nebyly tak obsáhlé, podle jeho názoru tam byla doplňována ustanovení, která se právě týkala úroku z prodlení a smluvních pokut, jakož i ustanovení o započítávání jednotlivých nároků. Dále namítal, že smlouvy nebyly předloženy v originále a ani v ověřených fotokopiích. Ke svým tvrzením dlužník navrhl provedení své účastnické výpovědi.

Podle ust. § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníku splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu § 97 odst. 2 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky navrhovatele má význam jakožto jedno ze zjištění potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

Podle ust. § 143 odst. 2 IZ, insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávky přiznané pravomocným směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ostravě dne 12.5.2011 pod č.j. 27 Cm 150/2011-14 a pravomocným směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ostravě dne 12.5.2011 pod č.j. 27 Cm 151/2011-13 zanikly zaplacením, když na účet navrhovatele byly dne 24.3.2014 vloženy částky 3.345.943 Kč a 3.622.784 Kč; na dokladu je jako účel platby uvedeno, že se jedná o platby za R. anonymizovano -KS OVA 150/2011 a KS 27 Cm 151/2011 . Skutečnost, že tyto platby byly na účet navrhovatele poukázány, navrhovatel nezpochybňuje, tvrdí však, že přijaté platby započetl na smluvní pokuty, a to v souladu s ujednáními ve smlouvách o úvěru a z toho důvodu k zániku směnečných pohledávek nedošlo.

Jak vyplývá ze zjištění soudu prvního stupně, v úvěrových smlouvách, a to v článku 4 nazvaném jako předčasné splacení úvěru bylo v odstavci 4.3 tohoto článku ujednáno, že veškerá plnění přijímána věřitelem od dlužníka budou dle shodné vůle stran započítávána na nároky věřitele v tomto pořadí 1. smluvní pokuta, 2. úrok z prodlení, 3. úrok z úvěru, 4. jistina z úvěru. V článku 5 obou úvěrových smluv pak bylo dohodnuto zajištění závazku splatit úvěr s tím, že dlužník, to je společnost DRAFT-OVA a.s. vystavil a předal věřiteli směnku na směnečnou sumu odpovídající jistině úvěru na řad věřitele se splatností ke dni splatnosti úvěru, přičemž směnky byly avalovány dlužníkem Radimem Masným. Pohledávky z obou úvěrových smluv, resp. jistiny úvěrů, tak byly zajištěny vystavením zajišťovacích směnek. Zajišťovací směnka vyjadřuje skutečnost, že určitá směnka v určitém čase plní ve vztahu k jiným právům a povinnostem, obvykle nesměnečné povahy, funkci prostředku k zajištění těchto práv a povinností. Směnečná pohledávka a pohledávka směnkou zajištěná jsou dvě zcela samostatné pohledávky, které mohou existovat vedle sebe. Zaplacením směnečné pohledávky zaniká i pohledávka směnkou zajištěná. Podle názoru odvolacího soudu ze struktury obsahu smlouvy nelze dovodit, že započítávání na nároky věřitele by se mělo vztahovat též na nároky ze zajištění závazků, které bylo ujednáno samostatně v článku 5. smlouvy. Platby, které dlužník navrhovateli poskytl, byly nároky, které byly věřiteli přiznány pravomocnými směnečnými platebními rozkazy; dlužník vedle jistin úvěrů zaplatil též směnečné úroky, směnečné odměny a náklady řízení, tedy pohledávky, které věřiteli vznikly ze zajištění závazků v souvislosti s uplatněním práv u soudu. Jedná se tedy o poskytnutí plateb ze samostatného směnečného vztahu. Vzhledem k tomu, že smlouva neobsahuje ustanovení o tom, že přijaté platby ze zajištění závazků by bylo možno též započítávat na jiné nároky ze samotné smlouvy o úvěru, nelze proto přisvědčit navrhovateli, že směnečné pohledávky i nadále trvají, protože byly započteny na smluvní odměny. Nadto nelze přehlédnout, že dlužník zpochybňuje pravost obou úvěrových smluv, když tvrdí, že smlouvy byly navrhovatelem předloženy v jiném znění než, jak je podepsal s tím, že ve smlouvách byla měněna či dopisována ujednání právě o smluvních pokutách a úrocích z prodlení.

Soud prvního stupně správně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2009, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, které bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011 poukázal na to, že insolvenční soud není povolán k tomu, aby v řízení o návrhu na zjištění úpadku vedl dokazování o tom, zda pohledávka navrhujícího věřitele po právu vůbec existuje a aby tímto způsobem řešil spor o existenci a výši pohledávky. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že důvodem zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i tom, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti, týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit (§ 143 odst. 2 věta první IZ), nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním a podobně) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. V situaci, kdy insolvenční zákon, oproti zákonu o konkursu a vyrovnání (jenž takovou úpravu neobsahoval), zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (srov. § 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě. Je věcí insolvenčního navrhovatele zvážit před podáním insolvenčního návrhu, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení o pohledávce před k tomu povolaným orgánem, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníku v insolvenčním řízení.

K prokázání existence pohledávek navrhovatele z titulu smluvních odměn a úroků z prodlení s ohledem na obranu dlužníka, který tvrdí, že on sám smlouvy podepsal v jiném znění, než jak byly předloženy a že ve smlouvách byla měněna ujednání právě ohledně smluvních pokut a úroků z prodlení, by bylo třeba provádět další dokazování, a to zcela nepochybně minimálně účastnickými výpověďmi jak navrhovatele, tak také dlužníka. Takové dokazování by však bylo v rozporu s účelem insolvenčního řízení a ve své podstatě by nahrazovalo řízení sporné, které již také bylo zahájeno u Okresního soudu v Opavě. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že listinami, kterými bylo provedeno dokazování, navrhovatel své splatné pohledávky vůči dlužníku neosvědčil s tím, že soud prvního stupně správně uzavřel, že insolvenční soud není povolán k tomu, aby v řízení o návrhu na zjištění úpadku vedl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele po právu vůbec existuje. Stejný závěr platí i ve vztahu k pohledávce, kterou označuje navrhovatel v odvolacím řízení; má se jednat o splatnou pohledávku ve výši 900.000 Kč s příslušenstvím, a to ze směnky ze dne 23.7.2007, kterou avaloval dlužník. Ohledně pohledávky probíhá soudní řízení; dne 10.7.2014 byl vydán směnečný platební rozkaz, proti kterému byly podány námitky. Směnka samotná, s ohledem na námitky, kterými se dlužník brání vůči směnce samotné v námitkovém řízení, existenci splatné pohledávky navrhovatele vůči dlužníku prokázat nemůže. I ve vztahu k této pohledávce by bylo třeba provádět další dokazování, které by v podstatě nahrazovalo sporné směnečné námitkové řízení, neboť by bylo třeba provádět důkazy k prokázání obrany dlužníka vůči směnce.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné potvrdil.

Výrok II. o nákladech řízení odvolací soud postupem podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil, když soud prvního stupně správně rozhodl o povinnosti navrhovatele zaplatit dlužníku náklady řízení, nesprávně však tyto náklady řízení vyčíslil. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Procesně úspěšnému dlužníku, který je zastoupen advokátkou, přísluší odměna za právní zastoupení, a to za 2 úkony, vyjádření k návrhu navrhovatele a účast u jednání před soudem prvního stupně dne 22.4.2014 (ust. § 11 odst. 1, písm. d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/) ve výši jednoho úkonu 3.100 Kč (ust. § 9 odst. 4, písm. c/ a § 7 bodu 5. advokátního tarifu), dále 2 x režijní paušál á 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu). K účelně vynaloženým nákladům řízení dále přísluší náhrada za ztrátu času za účast u jednání před soudem prvního stupně, celkem se jedná o 4 půlhodiny á 100 Kč (ust. § 14 odst. 1, písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu), a cestovné na trase Opava-Ostrava a zpět, ujeto 2 x 35 km, sazba náhrady 3,70 Kč za 1 km, průměrná spotřeba benzinu 7,93 l na 100 km při vyhláškové ceně 37,90 Kč za 1 l pohonných hmot, představuje cestovné částku ve výši 469 Kč. Jelikož advokátka dlužníka doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, k účelně vynaloženým nákladů řízení dále přísluší 21 % DPH ve výši 1.610 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení se zák. č. 235/2004 Sb. o dani s přidané hodnoty). Celkem účelně vynaložené náklady řízení dlužníkem představují částku 9.279 Kč. Náklady, které vynaložil dlužník v předcházejícím odvolacím řízení byly již dlužníku přiznány vůči navrhovateli Ing. Jiřímu Zemanovi usnesením odvolacího soudu ze dne 10.12.2013.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. I v odvolacím řízení byl dlužník úspěšný, přísluší mu proto odměna za právní zastoupení za 1 úkon učiněný v odvolacím řízení, to je za účast u jednání odvolacího soudu ve výši 3.100 Kč, dále 1 x režijní paušál 300 Kč (ust. § 11 odst. 1, písm. g/, § 9 odst. 4, písm. c/ ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu). Dále mu přísluší náhrada za ztrátu času za cestu k jednání odvolacího soudu, celkem se jedná o promeškaný čas 3,30 hodiny, to je 7 půlhodin á 100 Kč, náhrada za ztrátu času představuje 700 Kč, a dále je přiznáno cestovné za cestu k jednání odvolacího soudu z Opavy do Olomouce a zpět, ujeto 200 km, sazba náhrady vozidla 3,60 Kč na 1 km, spotřeba vozidla 7,93 l na 100 km, cesta byla konána osobním automobilem značky BMW reg. zn. 3T6 2417, použit benzin Natural, cena dle vyhlášky 38,60 Kč za 1 l, celkem cestovné představuje 1.332 Kč. Částku nákladů řízení nutno dále zvýšit o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, což je částka 1.141 Kč, celkem účelně vynaložené náklady odvolacího řízení představují 6.573 Kč.

Lhůta k plnění a platební místo byly určeny podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u če n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 25. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu