3 VSOL 610/2013-A-10
KSBR 40 INS 15707/2013 3 VSOL 610/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka ECOPT MMBD s.r.o., se sídlem Zlín, Malenovice, třída 3. května 325, PSČ 763 02, identifikační číslo: 44005539, adresa pro doručování: Zlín, Družstevní 4510, PSČ 760 05, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.6.2013 č.j. KSBR 40 INS 15707/2013-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkovi se záloha na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně poté, co citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že složení zálohy ve výši 50.000 Kč je pro insolvenční řízení potřebné, neboť u dlužníka přichází jako způsob řešení jeho úpadku v úvahu pouze konkurs. Ze seznamu majetku dlužníka vyplývá-jak soud prvního stupně dále pokračoval-že nedisponuje pohotovými peněžními prostředky, které je třeba zajistit na úhradu nákladů insolvenčního řízení, a jsou u něj dány podmínky pro zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem částku 45.000 Kč bez DPH a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Jelikož nelze úhradu těchto výdajů odkládat, výdaje je nutno hradit ihned, je složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nezbytné. Po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby nesl náklady do doby zpeněžení majetku dlužníka z vlastních prostředků.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že jednatel společnosti, jako fyzická osoba, nemá žádné peněžní prostředky, neboť vše bylo investováno do provozu společnosti. V současné době je jednatel společnosti zaměstnán, bydlí v pronajatém bytě a jeho mzda sotva stačí na pokrytí osobních úvěrů, které si vzal na krytí provozních nákladů společnosti. Vzhledem k tomu, že společnost ECOPT MMBD s.r.o. nedisponuje žádnými finančními prostředky, žádá o to, aby náklady insolvenčního řízení byly hrazeny z prodeje majetku této společnosti. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a konstatuje, že závěr soudu prvního stupně o nutnosti uložit dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení je předčasný.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh, jímž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že dlužník je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Brně, oddíl C, vložka 3776, má jednoho jednatele-Ing. Milana Masaře. Jednatel dlužníka zjistil z výsledků účetní závěrky za rok 2012 takový stav obchodní společnosti, kdy dlužník není schopen v plném rozsahu uspokojit pohledávky všech věřitelů, je tedy předlužen. Od počátku března 2013 je uzavřeno fitness centrum ve Zlíně na ulici Gahurova 5265, které bylo jediným zdrojem příjmů. Vzhledem ke zjištěnému úpadku ve smyslu § 3 odst. 3 IZ proto žádá, aby insolvenční soud vydal usnesení, jímž rozhodne o úpadku dlužníka. K návrhu dlužník připojil výpis z obchodního rejstříku, rozvahu ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31.12.2012, výkaz zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu, tzv. soupis hmotného a nehmotného majetku v pořizovacích cenách (v Kč bez DPH)-stav k 31.3.2013 (s údajem o tom, že seznam je správný a úplný), seznam závazků

(s uvedením údaje o tom, že seznam je správný a úplný) a seznam zaměstnanců (s uvedením údaje o jeho úplnosti a správnosti), s tím, že společnost nemá zaměstnance. Seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců nejsou opatřeny podpisem jednatele společnosti.

Ve vztahu k závěrům soudu prvního stupně je třeba uvést, že insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu může insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nelze-li potřebné prostředky zajistit jinak.

Nutno ovšem zdůraznit, že závěru o nutnosti uložit v daném případě insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení musí předcházet posouzení toho, zda insolvenční návrh obsahuje veškeré náležitosti, vyžadované ustanovením § 103 IZ, tedy zda netrpí nedostatky, jež brání pokračování v řízení.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle odstavce 3 pak platí, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1 IZ) je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Podmínkami pro existenci úpadku ve formě předlužení (§ 3 odst. 4 IZ) jsou mnohost věřitelů (opět nejméně dvou) a dále, že souhrn všech závazků dlužníka (splatných i nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.1.2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

V usnesení ze dne 20.5.2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011) Nejvyšší soud dále vysvětlil, že uvedené závěry lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a že souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku (srov. § 3 odst. 4 IZ).

V insolvenčním návrhu tedy musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rovněž závěry v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009).

K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít (jak pro úpadek ve formě platební neschopnosti, tak pro úpadek ve formě předlužení), že dlužník má nejméně dva věřitele, chybí v insolvenčním návrhu konkrétní údaje o byť jediném věřiteli dlužníka. Insolvenční návrh tedy postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ).

Za způsobilý zdroj poznání v tomto směru přitom nemůže být považován seznam závazků již z toho důvodu, že uvedená listina není opatřena podpisem dlužníka (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2012 sen. zn. 29 NSČR 22/2009).

Povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti není ani splněna tím, že dlužník v souvislosti se svým obecným tvrzením, že je předlužen odkázal na listiny-rozvahu ve zjednodušeném rozsahu a výkaz zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu k datu 31.12.2012, které ke svému návrhu připojil (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009 sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 91/2009).

V přezkoumávané věci je zřejmé, že insolvenční soud se tím, zda insolvenční návrh obsahuje veškeré náležitosti vyžadované ustanovením § 103 IZ, nezabýval.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí sám případně doplní další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti s tím, že nedoplní-li dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 22. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu