3 VSOL 608/2015-A-10
KSBR 47 INS 9145/2015 3 VSOL 608/2015-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč, Marie Majerové 745/11, PSČ 674 01, identifikační číslo: 76456510, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.5.2015, č.j. KSBR 47 INS 9145/2015-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním, doručeným soudu dne 8.4.2015, podala dlužnice spolu s insolvenčním návrhem návrh na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 15.4.2015, č.j. KSBR 47 INS 9145/2015-A-4 vyzval soud dlužnici, aby ve stanovené lhůtě doplnila svůj návrh na povolení oddlužení tak, že sdělí soudu, které závazky pocházejí z podnikatelské činnosti, a uvedla skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že tyto závazky nebrání uplatnění institutu oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 insolvenčního zákona. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, ustanovení § 393 a ustanovení § 396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že lhůta k doplnění návrhu na povolení oddlužení uplynula dne 28.4.2015. Dlužnice svůj návrh na povolení oddlužení nedoplnila ani na základě výzvy insolvenčního soudu, proto jsou splněny zákonem dané podmínky k tomu, aby byl návrh na povolení oddlužení podaný dlužnicí odmítnut, a soud rozhodl o řešení úpadku dlužnice konkursem.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Podle odvolatelky je její insolvenční návrh projednatelný, úpadek považuje za prokázaný. V souladu s ustanovením § 391 odst. 3 IZ podala návrh na povolení oddlužení na příslušném formuláři s náležitostmi, jež stanoví prováděcí předpis. K insolvenčnímu návrhu připojila listinu, která má být seznamem závazků, tato listina obsahuje konkrétní údaj o splatnosti závazků. Podle odvolatelky měl soud rozhodnout o úpadku a odmítnout pouze návrh na povolení oddlužení. Dále odvolatelka namítá, že musí-li insolvenční soud rozhodnout o konkursu, je v zájmu dlužníka i věřitelů, aby se tak stalo bez zbytečných odkladů . Veškerá činnost, kterou bude insolvenční správce vykonávat v počáteční fázi oddlužení či konkursního řízení na majetek dlužníka , spočívá spíše v drobných administrativních úkonech, odvolatelka považuje za přiměřenou zálohu ve výši 3.000 Kč. Podle odvolatelky hodnota nemovitého majetku, který má ve společném jmění se svým manželem, činí 300.000 Kč až 350.000 Kč, takže je zřejmé, že po zpeněžení majetkové podstaty bude splněna povinnost uhradit odměnu a náklady insolvenčního správce, a to právě prostřednictvím zpeněžení majetkové podstaty . Jak odvolatelka poukázala, je nadto v současné době schopna složit za tímto účelem zálohu na náklady insolvenčního řízení právě ve výši 3.000 Kč. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/, písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení, byť z jiných důvodů, než je v odvolání namítáno.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 8.4.2015 byl Krajskému soudu v Brně doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V bodě 07 formulářového návrhu dlužnice uvedla, že je v úpadku, neboť má vůči čtyřem věřitelům čtyři peněžité závazky, které není schopna splácet po dobu delší než tři měsíce. Dlužnice označila jednotlivé své věřitele, uvedla výši jednotlivých závazků a jejich splatnost. Závazky dlužnice činí celkem 167.549 Kč. Ke svým osobním poměrům uvedla, že není vdaná, vyživovací povinnost má ke dvěma dětem. Je zaměstnána u zaměstnavatele HUMI OUTDOOR, s.r.o., se sídlem Voznice 74, její mzda činí 9.000 Kč měsíčně, což za pět let představuje 540.000 Kč. Podle odvolatelky z uvedeného lze usuzovat, že uhradí více než 30% svých nezajištěných závazků a bude schopna uhradit i náklady a odměnu insolvenčního správce. K návrhu dlužnice připojila-mimo jiné-seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. V seznamu závazků dlužnice označila své závazky s rozlišením na závazky nezajištěné-nevykonatelné a závazky zajištěné-vykonatelné. Jako nezajištěný závazek dlužnice označila závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR ve výši 56.373 Kč, splatný od 21.8.2013. Jako zajištěné závazky dlužnice označila závazek vůči věřiteli PSA FINANCE ČESKÁ REPUBLIKA, s.r.o., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2, IČ: 26737442 ve výši 93.442 Kč, splatný od 24.3.2014, závazek vůči věřiteli Kooperativa pojišťovna, a.s., se sídlem Praha 1, Templová 747, IČ: 47116617 ve výši 5.729 Kč, splatný od 27.5.2014, a závazek vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ve výši 12.005 Kč, splatný od 25.7.2014. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že má 1.286 Kč v hotovosti, na účtu je stav téměř nulový , nevlastní žádný movitý majetek, kromě obvyklého vybavení domácnosti. Je vlastnicí nemovitého majetku-pozemku parc. č. st. 15/2, jehož součástí je stavba, budova Litětiny č.p. 68; objekt k bydlení a pozemků, parcely č. 70/1, č. 70/5, č. 70/6 a č. 932/24, jak jsou zapsány na LV č. 222 pro obec Dolní Roveň, katastrální území Litětiny, s tím, že veškerý majetek je ve společném jmění Jiřího Fryce a Martiny anonymizovano (kteří jsou již rozvedeni). Podle údajů, uvedených v seznamu zaměstnanců, nemá dlužnice žádné zaměstnance. Z připojeného výpisu z katastru nemovitostí, vedeného u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, LV č. 222 pro obec Dolní Roveň, katastrální území Litětiny, vyplývá, že dlužnice je vlastníkem nemovitostí-pozemku parcely st. 15/2, jejíž součástí je stavba Litětiny č.p. 68, bydlení a pozemků parcela č. 70/1, č. 70/5, č. 70/6 a č. 932/24, tento majetek je zapsán jako majetek ve společném jmění manželů-Jiřího Fryce a Martiny anonymizovano . Usnesením ze dne 15.4.2015, č.j. KSBR 47 INS 9145/2015-A-4 vyzval soud prvního stupně dlužnici, aby ve stanovené lhůtě doplnila a opravila svůj návrh na povolení oddlužení tak,

že s ohledem na skutečnost, že vlastní živnostenské oprávnění a je v živnostenském rejstříku evidována jako osoba podnikající pod identifikačním číslem 76456510, sdělí a doloží, zda její závazky pocházejí z podnikatelské činnosti nebo vznikly v souvislosti s ní, zda finanční prostředky poskytnuté věřiteli použila v souvislosti se svou podnikatelskou činností, případně k úhradě svých dřívějších závazků z podnikatelské činnosti či k úhradě závazků třetích osob z podnikatelské činnosti, a takové závazky označí, a dále, pokud závazky pocházejí z podnikatelské činnosti nebo vznikly v souvislosti s ní, případně pokud by finanční prostředky poskytnuté věřiteli byly použity v souvislosti s podnikatelskou činností vykonávanou dlužnicí nebo k úhradě dřívějších závazků z podnikatelské činnosti či k úhradě závazků třetích osob z podnikatelské činnosti, uvedla skutečnosti, z nichž vyplývá, že tyto závazky nebrání uplatnění institutu oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 insolvenčního zákona, tj. doplní tvrzení, že takoví věřitelé s uplatněním institutu oddlužení souhlasí. Na výzvu soudu dlužnice ve stanovené lhůtě nereagovala. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Je třeba uvést, že obsah odůvodnění vyhotovení nemeritorních usnesení není stanoven (srov. ustanovení § 169 o.s.ř.), proto postačuje, aby v něm soud uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení. Nicméně tyto důvody musí být způsobilé výrok usnesení srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.

Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp.zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 10/2009). Jako takové tudíž musí být způsobem zákonem předepsaným (§ 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) odůvodněno tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud prvního stupně při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.9.2010, sp.zn. KSPH 38 INS 2035/2010, 3 VSPH 286/2010-A).

Tomuto požadavku však odvoláním napadené usnesení nevyhovuje.

Z ustanovení § 108 odst. 1 IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu.

V přezkoumávané věci se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí-poté, co uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, reprodukoval údaje, uvedené v jeho výzvě v usnesení ze dne 15.4.2015, č.j. KSBR 47 INS 9145/2015-A-4 a dále citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, ustanovení § 393 a ustanovení § 396 IZ-omezil pouze na konstatování, že dlužnice svůj návrh na povolení oddlužení ani na základě výzvy soudu nedoplnila, proto jsou splněny zákonem dané podmínky k tomu, aby byl návrh na povolení oddlužení odmítnut a rozhodnuto o řešení úpadku dlužnice konkursem. Nevyložil však, proč za tohoto stavu považuje za nezbytné uložit dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, v této souvislosti ani majetkové poměry dlužnice či předpokládané náklady řízení nedefinoval, a neodůvodnil výši stanovené zálohy právě v částce 50.000 Kč.

To činí ve svém důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Ve vztahu k předběžnému závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužnici nelze povolit oddlužení, je nutno uvést, že údaj o tom, zda závazky dlužníka pocházejí z jeho podnikatelské činnosti nebo vznikly v souvislosti s ní, případně zda finanční prostředky poskytnuté věřiteli byly použity v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, případně k úhradě jeho dřívějších závazků z podnikatelské činnosti, či k úhradě závazků třetích osob z podnikatelské činnosti, není podstatnou náležitostí návrhu na povolení oddlužení (srov. ustanovení § 391 IZ) a potřebný souhlas věřitele podle ustanovení § 398 odst. 2 písm. a) IZ (tj. souhlas věřitele, jehož pohledávka pochází z podnikatelské činnosti dlužníka s tím, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením) není vyjmenován mezi doklady k návrhu na povolení oddlužení (srov. ustanovení § 392 IZ). Nereagovala-li tedy dlužnice na výzvu soudu v usnesení ze dne 15.4.2015, č.j. KSBR 47 INS 9145/2015-A-4 a soudem požadované údaje nesdělila, příp. nedoložila souhlasy nezajištěných věřitelů podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. b) IZ, nemůže to být důvodem k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ.

Souhlas věřitele podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ může být připojen i později s tím, že § 397 odst. 1 IZ dále stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Tento postup (tj. postup podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ) se pak uplatní tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, tj. zda splňuje uvedená kritéria. Z tohoto důvodu je proto nutno již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o dluhy, které řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 písm. a) IZ nebrání (např. že dlužník jednal se svými věřiteli, vůči nimž má dluhy z podnikání, ohledně jejich souhlasu s oddlužením, a s jakým výsledkem). Pokud takové skutečnosti dlužník současně ve svém návrhu neuplatní-za situace, kdy je zjevné, že má dluhy z podnikání-tedy neuvede takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že dlužník je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 IZ), je to důvodem pro odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ.

Z hlediska tohoto výkladu soud prvního stupně v dalším řízení opětovně posoudí, zda dlužnice je podle ustanovení § 389 IZ oprávněna k podání návrhu na povolení oddlužení, a pokud ano, bude se zabývat tím, zda splňuje další zákonné podmínky pro povolení oddlužení. Učiní-li soud prvního stupně opět předběžný závěr o tom, že dlužnici nelze povolit oddlužení, a že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, posoudí, zda a v jaké výši je nezbytné uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ, a to s přihlédnutím a po vyhodnocení údajů, dosud dlužnicí ve vztahu k jejímu majetku uvedeným (včetně údajů, vyplývajících z výpisu z katastru nemovitostí, vedeného u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, LV č. 222), přičemž své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 28. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu