3 VSOL 607/2016-A-12
KSBR 29 INS 3867/2016 3 VSOL 607/2016-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Magdaleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Znojmo, Gagarinova 2525/17, PSČ 669 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 29 INS 3867/2016-A-7 ze dne 31.3.2016,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Z insolvenčního návrhu a připojeného seznamu závazků vyplývá, že dlužnice má 3 nezajištěné závazky vůči 3 věřitelům v celkové výši 228.860 Kč, které pocházejí z její podnikatelské činnosti. Dlužnice byla vyzvána, aby doplnila návrh na povolení oddlužení tak, že uvede a doloží skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že ve smyslu ustanovení § 389 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) nebrání její závazky z podnikání uplatnění institutu oddlužení. Dlužnice však na výzvu soudu návrh na povolení oddlužení ohledně svých závazků z podnikání řádně nedoplnila. Je proto zřejmé, že dlužnice není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, a proto její návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Ze seznamu majetku dlužnice vyplývá, že dlužnice vlastní pouze movitý majetek isir.justi ce.cz představující vybavení domácnosti, nelze tak předpokládat, že by z výtěžku zpeněžení tohoto majetku bylo možno uhradit náklady insolvenčního řízení. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že v současné době nemá k dispozici částku 50.000 Kč, je schopna uhradit toliko částku 5.000 Kč. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že zaplatí částku 5.000 Kč a zbývající částku v 60 splátkách.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 19.2.2016 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o hrozícím úpadku a povolení oddlužení splátkovým kalendářem. V návrhu uvedla, že v současné době již nepodniká, avšak má závazky z podnikání. V návrhu blíže označila 3 závazky vůči 3 věřitelům, včetně data jejich splatnosti (2.11.2015, 15.12.2015 a 31.12.2015), s tím, že všechny závazky jsou nezajištěné závazky, které pochází z jejího z podnikání. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků, ve kterém označila tytéž závazky jako v návrhu, dále seznam majetku, ve kterém uvedla toliko movitý majetek představující běžné vybavení domácnosti v odhadované hodnotě celkem 7.500 Kč. Usnesením soudu prvního stupně č. j. KSBR 29 INS 3867/2016-A-5 ze dne 7.3.2016 byla dlužnice vyzvána, aby doplnila insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení mimo jiné tak, že ohledně svých závazků z podnikání uvede a případně doloží takové skutečnosti, z nichž bude vyplývat, že závazky z podnikání nebrání institutu oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 IZ. Na tuto výzvu soudu dlužnice reagovala podáním doručeným soudu dne 29.3.2016, ve kterém ke svým závazkům z podnikání toliko uvedla, že začala podnikat bez prostředků, první dva roky se jí celkem dařilo, následně se dostala do dluhů a ze zdravotních důvodů byla nucena podnikání ukončit.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužnicí v návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva) a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci je zřejmé, že dlužnice má 3 nezajištěné závazky vůči 3 věřitelům, ohledně kterých dlužnice netvrdí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že ačkoliv jde o nezajištěné závazky z podnikání, je oprávněnou osobou k podání návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice není oprávněnou osobou k podání návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 389 IZ, a proto je dán důvod k odmítnutí jejího návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

S ohledem na majetkovou situaci dlužnice, která nedisponuje žádnými pohotovými peněžními prostředky a vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty, soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů nelze zajistit jinak.

Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a rovněž také poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty (což se s ohledem na strukturu dlužníkova majetku jeví jako pravděpodobné), náklady řízení by hradil podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. Přitom v konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti také náhrada jeho hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

K odvolací námitce dlužnice, aby jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve splátkách, odvolací soud uzavírá, že zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ nelze stanovit ve splátkách, neboť takový postup nemá zákonnou oporu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 7. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu