3 VSOL 606/2013-B-11
KSOS 33 INS 29363/2012 3 VSOL 606/2013-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Branticích 292, PSČ 793 93, o neschválení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.6.2013, č.j. KSOS 33 INS 29363/2012-B-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.) a dále rozhodl, že na majetek dlužníka Miroslava anonymizovano se prohlašuje konkurs (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že poté, co byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo mu povoleno oddlužení, insolvenční správkyně ve své zprávě ze dne 30.4.2013 upozornila na nepoctivý záměr dlužníka, a to na darovací smlouvu ze dne 24.9.2012, jakožto neúčinný právní úkon, kterou dlužník převedl na svou dceru vlastnické právo k rodinnému domu s pozemky v obci Brantice, kteréžto měl ve společném jmění manželů. Hodnotu těchto nemovitostí stanovila insolvenční správkyně odhadem ve výši 800.000 Kč. Dlužník nemovitosti nadále užívá na základě zřízení věcného břemene. Souhrnná výše přihlášených pohledávek činí 910.524 Kč . Na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konané dne 6.5.2013 dlužník k dotazu soudu uvedl, že byt převedl na dceru na přání matky manželky. Soud posoudil zjištěné skutečnosti a dospěl k závěru, že oddlužení dlužníka nelze schválit, protože lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, když z jednání dlužníka je zřejmé, že svým úkonem, a to darovací smlouvou ze dne 24.9.2012, zamýšlel zkrátit možnost uspokojení věřitelů, neboť uvedenou darovací smlouvou převedl na svou dceru, jakožto osobu blízkou, vlastnické právo k nemovitostem, jejichž odhadní cena činí dle insolvenční správkyně cca 800.000 Kč. Darovací smlouvou se dlužník zbavil svého nemovitého majetku, čímž fakticky vyloučil možnost okamžitého uspokojení věřitelů formou zpeněžení majetkové podstaty. Jednalo se o právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný mezi osobami blízkými, přičemž se má za to, že oběma stranám darovací smlouvy byl úmysl zkrátit věřitele znám. Soud proto neschválil oddlužení dlužníka a podle ustanovení § 405 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodl o prohlášení konkursu na jeho majetek.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém navrhl odvolání insolvenční správkyně pro její podjatost, a ve vztahu k napadenému usnesení dále namítal, že insolvenční správkyně při odhadu nemovitosti nevzala v potaz, že k nemovitosti bylo zřízeno věcné břemeno bytu matky jeho manželky, která je trvale upoutána na lůžko a vyžaduje celodenní péči, kterou vykonává její dcera, na kterou byla nemovitost na přání matky jeho manželky převedena. Tvrdí, že nemovitost darovali dceři na základě smlouvy o půjčce mezi matkou jeho manželky a jimi, tuto půjčku v řádné době nesplatili, a proto dle ujednání ve smlouvě museli převést nemovitost na dceru. Tvrdí, že insolvenční správkyně tuto skutečnost řádně neprošetřila a ani si nevyžádala smlouvu o půjčce. Navrhuje proto, aby mu bylo povoleno oddlužení splátkovým kalendářem.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno u Krajského soudu v Ostravě 22.11.2012, na základě návrhu dlužníka, který tvrdil, že je v úpadku, protože má pět závazků u dvou nezajištěných věřitelů s tím, že peněžité závazky jsou více než 30 dnů po splatnosti a není schopen je plnit; řada věřitelů zahájila již proces vymáhání závazků. Dlužník tvrdí, že nemá žádný hodnotnější majetek. Ze seznamu závazků, který dlužník opatřil podepsaným prohlášením o jeho správnosti a úplnosti, vyplývá, že dlužník má pět závazků u dvou věřitelů, a to závazky vůči České spořitelně, a.s., vůči níž se jedná o závazek ze smlouvy o úvěru, který dlužník nesplácí a poslední úhrada byla provedena 19.6.2012, dále se vůči tomuto věřiteli jedná o závazek z kreditní karty, kdy poslední úhrada byla provedena 3.8.2012, a dále se jedná o kontokorent, kdy poslední úhrada byla provedena 19.6.2012. Druhým věřitelem je společnost CETELEM ČR a.s., vůči tomuto věřiteli má dlužník závazek ze smlouvy o úvěru, kdy poslední úhrada byla provedena 12.7.2012, a dále z kreditní karty, na který byla provedena poslední úhrada 26.6.2012. Usnesením ze dne 4.3.2013, č.j. KSOS 33 INS 29363/2012-A-8 soud zjistil úpadek dlužníka, ustanovil insolvenční správkyní Mgr. Renátu Jančovou a povolil řešení úpadku oddlužením a nařídil přezkumné jednání na den 6.5.2013. Ze zprávy insolvenční správkyně z 30.4.2013 pak vyplývá, že do insolvenčního řízení se přihlásili dva věřitelé, celková výše přihlášených pohledávek je 674.752,93 Kč. Při realizaci oddlužení prodejem majetkové podstaty by pravděpodobné uspokojení nezajištěných věřitelů činilo 0 % s ohledem na to, že dlužník spolu se svou manželkou má ve společném jmění manželů pouze movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře s ohledem na příjmy dlužníka tvořené invalidním důchodem ve výši 6.796 Kč a rentou ve výši 4.464 Kč ve spojení s darovací smlouvou ve výši 2.100 Kč, by měsíční splátka pro oddlužení činila 4.552 Kč, což by znamenalo, že celkové uspokojení nezajištěných věřitelů za dobu oddlužení by představovalo uspokojení věřitelů v rozsahu cca 31 % přihlášených nezajištěných pohledávek včetně nároku insolvenčního správce na odměnu a úhradu nákladů. Insolvenční správkyně však upozornila na to, že dlužník spolu s manželkou před podáním insolvenčního návrhu uzavřeli darovací smlouvu, kterou převedli vlastnické právo k rodinnému domu č.p. 292 na parcele st. 324 a k pozemkům parcely st. 324, č. 1308/9 a č. 1308/11, vše v katastrálním území a obci Brantice bezplatně na svou dceru Marii Peškovou. Darovací smlouva byla uzavřena dne 24.9.2012 s právními účinky vkladu ke dni 26.9.2012. Insolvenční správkyně uvedla, že při převodu nemovitostí nebyl zpracován znalecký posudek a dle jejího odhadu činí obvyklá cena darovaných nemovitostí v době převodu minimálně 800.000 až 1.000.000 Kč. Dle insolvenční správkyně se jedná o skutečnost, která by jinak odůvodňovala zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 405 odst. 1, 2 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012).

Dlužník v podaném odvolání nikterak nezpochybňuje to, že skutečně spolu s manželkou uzavřeli se svou dcerou Marií Peškovou darovací smlouvu, na základě které převedli do vlastnictví dcery nemovitosti v katastrálním území Brantice, a to dům č.p. 292 na stavební ploše parc. č. 324, a dále stavební plochu parc. č. 324 a pozemky-zahrady č. 1308/9 a 1308/11. Darovací smlouva byla uzavřena v září 2012, tedy v době, kdy dlužník, tak, jak vyplývá ze seznamu jeho závazků, již nehradil žádný ze svých pěti závazků vůči svým dvěma věřitelům. Dlužník tak bezplatně (tj. bez získání protihodnoty) převedl spolu se svou manželkou na svou dceru jediný hodnotný majetek představovaný spoluvlastnictvím k nemovitostem v katastrálním území Brantice. Obecnou (tržní) cenu těchto nemovitostí odhadla insolvenční správkyně na částku 800.000 až 1 mil. Kč, přičemž odvolací soud se neztotožňuje s námitkou dlužníka, že z pouhé skutečnosti, že v době převodu bylo k nemovitosti zřízeno věcné břemeno užívání pro matku jeho manželky, vyplývá, že nemovitosti jsou neprodejné. Pokud by k tomuto převodu nedošlo, měli by věřitelé dlužníka možnost vybrat si, zda budou prosazovat oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty (§ 402 odst. 3 IZ). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty mohla být hodnota nemovitostí využita k uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka. Při tomto způsobu řešení úpadku by nezajištění věřitelé dlužníka byli nepochybně uspokojeni v daleko vyšší míře než v poměru 31 %, které dlužník nabízí při oddlužení splátkovým kalendářem. Navíc by věřitelé dlužníka mohli být uspokojeni rychleji než v průběhu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem. Převodem nemovitostí dlužník zásadním způsobem zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů a v tomto odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, spatřuje nepoctivý záměr dlužníka, sledovaný návrhem na povolení oddlužení.

Námitku dlužníka, že k převodu nemovitostí došlo z toho důvodu, že řádně nesplatili dluh vůči matce jeho manželky a museli tak nemovitost převést na dceru, což dle tvrzení dlužníka vyplývá ze samotné smlouvy o půjčce, nelze hodnotit jako důvodnou. I kdyby tomu tak skutečně bylo, nic to nemůže změnit na závěru, že pro posouzení poctivosti návrhu na povolení oddlužení v souvislosti s dispozicí dlužníka s jeho majetkem je významné zejména to, jaký mělo jednání dlužníka dopad na práva jeho všech věřitelů (objektivní hledisko).

Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že se zřetelem k darování nemovitostí zhruba dva měsíce před zahájením insolvenčního řízení na dceru dlužníka, je zde důvodný předpoklad, že dlužník sleduje podaným návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Z tohoto důvodu nelze schválit jeho oddlužení a jeho jediným možným způsobem řešení úpadku je konkurs (§ 405 odst. 1, 2 IZ).

Odvolací soud, který shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v této věci je důvod pro zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení, respektive neschválení oddlužení, napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, pokud vstoupilo do řízení, se však doručuje též zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 9. srpna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu