3 VSOL 603/2014-A-16
KSBR 26 INS 13151/2014 3 VSOL 603/2014-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykovo náměstí 97/1, Jihlava, PSČ 586 01 (adresa pro doručování: Vrchlického 36, Jihlava, PSČ 586 01), o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2014 č. j. KSBR 26 INS 13151/2014-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužnice. Na odůvodnění uvedl, že dne 14.5.2014 byl soudu doručen její insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužnice neuvedla žádné konkrétní informace o splatnosti svých závazků. Tyto informace nejsou uvedeny ani v seznamu závazků, který k návrhu připojila. S odkazem na ustanovení § 103 odst. 2, § 3 insolvenčního zákona a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009 soud uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužnice, protože v něm není uvedeno konkrétní datum splatnosti závazků dlužnice a nelze alespoň u dvou z nich dovodit, že jsou po lhůtě splatnosti 30 dnů. Proto soud postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a její insolvenční návrh odmítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala dlužnice odvolání, neboť má za to, že její návrh je úplný a dostačující. Podle dlužnice v návrhu uvedla skutečnosti, pro které se dostala do současné situace, označila své věřitele a aktuální výši svého závazku vůči každému z nich, přehledně uvedla své nevykonatelné peněžité závazky, u kterých sdělila, že jsou po splatnosti více jak 150 dnů. U svých vykonatelných závazků, které představují více jak 85 % všech jejích závazků, označila věřitele a výši a uvedla, že jejich uspokojení není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Proto podle dlužnice její insolvenční návrh obsahoval tvrzení o neschopnosti tyto závazky plnit. V odvolacím řízení dlužnice žádala, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že její návrh odmítnut nebude.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu bodu 07 insolvenčního návrhu dlužnice vyplývá, že dlužnice v něm také uvedla, že má většinu závazků ve výkonu rozhodnutí, konkrétně se jedná o jedenáct vykonatelných peněžitých závazků ve výši 391.316,10 Kč, které představují více jak 85 % jejich peněžitých závazků. Uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek exekucí nebo výkonem rozhodnutí není možné. Dále má dlužnice tři nevykonatelné závazky, k nimž uvedla, že všechny jsou po splatnosti více jak 150 dnů a jejich celková částka činí 59.208 Kč. K návrhu připojila seznam svých nevykonatelných závazků (příloha č. 2 A návrhu), v němž tyto závazky označila jejich věřitelem, důvodem vzniku a výší (ke splatnosti každého ze tří nevykonatelných peněžitých závazků neuvedla nic) a dále seznam vykonatelných peněžitých závazků (příloha č. 2 B návrhu), ve kterém každý z nich označila jejich věřitelem, číslem vedeného exekučního řízení, a výší, dále označila soudního exekutora, který byl pověřen jejich exekucí. U žádného ze svých jedenácti vykonatelných závazků dlužnice v seznamu neuvedla jejich splatnost (a ve vztahu k žádnému z vykonatelných závazků neuvedla žádná konkrétní tvrzení o průběhu exekučního řízení, eventuálně způsobu jeho ukončení).

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu podávaném dlužníkem dále uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek a označeny důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil. Podle odstavce 4, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Dlužník, který tvrdí svůj úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu.

V přezkoumávané věci dlužnice podala insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení na příslušném formuláři, v němž uvedla, že má 3 nevykonatelné závazky a k nim jen obecně tvrdila, že všechny jsou po splatnosti více jak 150 dnů. V seznamu závazků žádná konkrétní tvrzení o jejich splatnosti neuvedla. Dále označila 11 vykonatelných závazků, k nimž rovněž neuvedla nic o jejich splatnosti.

Protože o splatnosti svých (vykonatelných i nevykonatelných) peněžitých závazků dlužnice v návrhu (ani v seznamu závazků) neuvedla nic konkrétního, z jejího insolvenčního návrhu nelze dovodit znaky úpadku pro platební neschopnost, jak jsou vymezeny v ust. § 3 odst. 1, písm. a), b) a c) IZ, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat (nemůže být věcně projednán), neboť v něm nejsou vymezeny konkrétní skutečnosti, kterými by se soud měl zabývat. Jen obecné tvrzení v návrhu, že závazky jsou více jak 150 dnů po splatnosti a tvrzení, že nelze dosáhnout uspokojení některého ze splatných závazků výkonem rozhodnutí nebo exekucí , nepostačuje pro závěr o tom, že nejméně dva závazky dlužnice vůči dvěma věřitelům jsou po dobu delší jak 30 dnů po lhůtě splatnosti (k náležitostem insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, mimo závěrů v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010. sen. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaném pod č. 26/2011

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, viz rovněž závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010).

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť vzhledem k nedostatečnému vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužnice nelze v řízení o něm pokračovat.

Napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Závěrem odvolací soud vzhledem k odvolacím námitkám dlužnice uvádí, že existence závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti je znakem úpadku pro platební neschopnost dle § 3 odst. 1, písm. b) IZ a tvrzení k tomuto znaku úpadku nelze zaměňovat s tvrzením o neschopnosti dlužníka plnit své splatné peněžité závazky dle § 3 odst. 2, písm. c) IZ. Z uvedeného vyplývá, že bez konkrétního tvrzení o splatnosti peněžitých závazků nemůže být insolvenční návrh pro tvrzený úpadek z důvodu platební neschopnosti posouzen jako projednatelný.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 22. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu