3 VSOL 603/2013-A-13
KSBR 26 INS 5395/2013 3 VSOL 603/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka UNIKUMM, s.r.o., se sídlem Luční 906, 691 03 Rakvice, identifikační číslo osoby 25 33 94 94, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.6.2013 č.j. KSBR 26 INS 5395/2013-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í jen tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení 20.000 Kč.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen soud či insolvenční soud ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Na odůvodnění uvedl, že dne 27.2.2013 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka a z obsahu spisu vyplývá, že dlužník má jediný majetek kterým jsou nemovitosti, a to stavba č.p. 906 na pozemku parcela st. 812, stavba bez č.p./č.e. na pozemku parc. st. 934, zapsané na LV č. 2662 v katastrálním území Rakvice. Dále dle seznamu majetku dlužník vlastní pozemky, parc. st. 812 a 934, oba zapsané na LV č. 1965 pro k.ú. Rakvice, jejich vlastnictví je však sporné proto, že dlužník tvrdí neoprávněné provedení dražby těchto nemovitostí . Insolvenční soud tak není schopen v této fázi řízení posoudit skutečnou hodnotu dlužníkova majetku a to, zda bude postačovat na úhradu odměny a náhrady nákladů insolvenčního správce. Pokud by na krytí těchto nákladů majetek dlužníka postačoval, insolvenční správce nebude moci tyto prostředky , využít bezprostředně po rozhodnutí úpadku k hrazení svých nákladů. Protože dlužník nemá dostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, soud považuje za nezbytné, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč.

Proti usnesení soudu podal dlužník odvolání. Namítl, že vlastní pouze nemovitý majetek, nemá žádnou hotovost, ani jiné finanční prostředky. Proto není schopen zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ze svých prostředků a jedinou možností, jak by mohl splnit uloženou povinnost, je půjčka, která by nejen nebyla pro dlužníka výhodná, ale především by zatížila majetkovou podstatu dalším dluhem. Podle obsahu odvolání žádal dlužník v odvolacím řízení změnu napadeného usnesení tak, aby mu nebyla stanovena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je zčásti důvodné.

Z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že v jeho bodě II. dlužník uvedl šest svých věřitelů, které označil v souladu s § 103 odst. 1 IZ, důvod a výši závazků vůči nim nekonkretizoval, jako své věřitele označil i Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, pracoviště Břeclav, vůči kterému má závazky, z nichž některé jsou splatné již od roku 1999 a věřitele Okresní správa sociálního zabezpečení Břeclav , vůči němuž má závazky, z nichž některé jsou splatné již od roku 2003 . Dlužník se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení prohlášením konkursu. Podle seznamu závazků, doplněného na základě výzvy soudu, má dlužník třináct závazků vůči deseti věřitelům, shora uvedení dva věřitelé však mezi nimi nejsou uvedeni. Dle bodu II. návrhu dlužník vlastní dvě budovy (budovu č.p. 906 na parcele st. č. 812, a budovu-stavbu bez č.p./č.e. na parcele st. č. 934, zapsané na LV č. 2662 v katastrálním území Rakvice). V seznamu majetku ze dne 10.5.2013, opatřeného doložkou správnosti a úplnosti a podpisem osob, oprávněných jednat za dlužníka, dlužník uvedl budovu č.p. 906 a parc. st. č. 812 LV 1965, zem. stav. a parc. st. č. 934 LV 1965, zem. stav v k.ú. Rakvice. Přípisem ze dne 4.5.2013 požádala Policie České republiky, OOP Hustopeče, insolvenční soud o sdělení stavu řízení a zaslání kopie insolvenčního návrhu z důvodu probíhajícího šetření ve věci dražby stavby č. p. 906 na parcele st. č. 812 a stavby bez č.p./č.e. na parcele st. č. 934, obě zapsané na LV č. 2662 pro katastrální území Rakvice (dále jen nemovitosti ). K žádosti je připojeno sdělení soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka ze dne 9.4.2013, adresované Policii ČR, podle něhož ve věci dlužníka jako povinného, vedené u soudního exekutora pod sp. zn. 007 EX/1545/04, byl dne 28.2.2013 udělen příklep označené společnosti vydražitele na tyto nemovitosti za nejvyšší podání 400.000 Kč. Podle odvolacím soudem opatřeného výpisu z katastru nemovitostí, LV 2662 pro k. ú. a obce Rakvice, je dlužník zapsán jako vlastník nemovitostí, stavby č. p. 906 (výroba) na st. 812 (zapsané na LV 1965 pro k.ú. Rakvice) a stavby bez č.p./č.e. (zemědělská stavba) na st. 934 (zapsané na LV č.1965 pro k.ú. Rakvice).

Podle § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Odvolací soud hodnotí insolvenční návrh dlužníka jako projednatelný, neboť z tohoto návrhu vyplývá tvrzení dlužníka, že má věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj s pohledávkou splatnou od roku 1999 (tedy přinejmenším od 31.12.1999) a věřitele Českou správu sociálního zabezpečení s pohledávkou splatnou již od roku 2003 (tedy přinejmenším od 31.12.2003) a své závazky vůči nim neplní. Z těchto, byť kusých, údajů lze dovodit, že dlužník má přinejmenším dva věřitele, vůči nimž dva peněžité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Insolvenční soud se proto správně zabýval otázkou, zda lze prostředky ke krytí nákladů řízení zajistit jinak než zálohou (§ 108 odst. 1 IZ).

Podle seznamu majetku dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky, proto nelze dovozovat, že náklady počáteční fáze insolvenčního řízení, které pravidelně vznikají bezprostředně po zjištění případného úpadku dlužníka v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce při zjišťování a zajišťování dlužníkova majetku, bude možno krýt jinak než zálohou. Závěr soudu, že na zajištění prostředků k jejich pokrytí je třeba dlužníku uložit povinnost zaplatit zálohu, je proto správný.

Dále odvolací soud hodnotil, zda dlužníku je třeba na základě jeho majetkových poměrů, jak plynou ze spisu, uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč, jak dovodil soud prvního stupně. Po skutkové stránce vyšel odvolací soud ze závěru, že dlužník ke dni zahájení řízení vlastnil dvě nemovitosti, nacházející se v k.ú. Rakvice, a to stavbu č. p. 906 (výroba) na st. 812 a zemědělskou stavbu bez č.p./č.e. na stavební parcele č. 934, které byly dne 28.2.2013 (den po podání insolvenčního návrhu) vydraženy za cenu 400.000 Kč, když o pravdivosti sdělení soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka ze dne 9.4.2013 nemá důvod pochybovat. Aniž by odvolací soud v této fázi řízení hodnotil důsledky provedení dražby nemovitostí ve vlastnictví dlužníka po zahájení insolvenčního řízení (projednatelným) návrhem dlužníka, je nepochybné, že soudní exekutor, v případě zjištění úpadku dlužníka, i pokud by provedená exekuce nebyla insolvenčním správcem zpochybněna, bude povinen postupovat dle § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) a insolvenčnímu správci do majetkové podstaty vydat výtěžek exekuce (po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci). Lze tedy uzavřít, že dlužník má majetek v hodnotě cca 400.000 Kč, který je dostačující k pokrytí konečných nákladů insolvenčního řízení, spočívajících zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (která v konkursu, v němž je zpeněžován majetek dlužníka, činí minimálně 45.000 Kč, § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Proto se odvolací soud neztotožnil s insolvenčním soudem v závěru, že dlužníku je třeba uložit na krytí nákladů insolvenčního řízení zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč.

Vzhledem k tomu, že postup insolvenčního správce ve vztahu k provedené exekuci nelze předjímat (ostatně i pokud by prostředky výtěžku zpeněžení nemovitostí byly posléze správci vydány, nelze předem odhadnout, v jakém časovém období by byly k dispozici pro úhradu nákladů insolvenčního řízení), vyšel odvolací soud při úvaze o výši potřebné částky zálohy ze struktury a rozsahu majetku dlužníka ke dni zahájení řízení a dovodil, že k zajištění počátečních nákladů insolvenčního řízení je potřebná záloha ve výši 20.000 Kč.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil napadené usnesení (jen) tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení 20.000 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 28. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu