3 VSOL 603/2012-P9-15
KSOS 25 INS 983/2012 3 VSOL 603/2012-P9-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Hrabůvka, Hasičská 593/62, PSČ 700 30, o přihlášce pohledávky věřitele č. 9 Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, IČ: 45317054, zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1326/5, PSČ 140 00, o odvolání věřitele č. 9 Komerční banka, a.s., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.6.2012 č.j. KSOS 25 INS 983/2012-P9-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 9 Komerční banky, a.s., v přihlášené části 14.877,38 Kč (výrok I.) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele s částí této pohledávky v insolvenčním řízení končí s tím, že věřiteli zůstává pohledávka ve výši 67.452,40 Kč (výrok II.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27.2.2012 věřitel Komerční banka, a.s., přihlásil do insolvenčního řízení pod č. přihlášky P9 pohledávku vůči dlužnici v celkové výši 82.329,78 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že na přezkumném jednání dne 26.3.2012 insolvenční správce posoudil pohledávku jako nevykonatelnou a popřel ji co do pravosti ve výši 14.877,38 Kč s tím, že stejný popěrný úkon učinil i dlužník. Insolvenční správce přípisem ze dne 28.3.2012 vyrozuměl věřitele o popření pohledávky a poučil jej o právu podat žalobu dle ustanovení § 198 insolvenčního zákona ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání s tím, že lhůta neuplyne dříve, než po 15 dnech od doručení této výzvy. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona a uvedl, že výzva byla věřiteli doručena dne 29.3.2012, usnesení o schválení oddlužení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 2.4.2012 a lhůta k uplatnění nároku tak skončila dnem 2.5.2012. Soud prvního stupně uzavřel, že lustrací v počítačové databázi soudu bylo zjištěno, že žaloba ve stanovené lhůtě nebyla podána, a proto se k části přihlášené pohledávky dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ nepřihlíží a proto ji odmítl dle ustanovení § 185 insolvenčního zákona a vyslovil, že právní mocí usnesení účast věřitele s pohledávkou ve výši 14.877,38 Kč v insolvenčním řízení končí.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 9 Komerční banka, a.s., včasné odvolání, jímž se domáhal změny napadeného usnesení tak, že se část přihlášené pohledávky č. 9 ve výši 14.877,38 Kč neodmítá. Odvolatel namítal, že svou pohledávku vůči dlužnici přihlásil v plné výši jako vykonatelnou a rovněž tedy měla být v části popřená insolvenčním správcem jako vykonatelná a nikoliv jako nevykonatelná. Odvolatel vyslovil názor, že z žádného ustanovení insolvenčního zákona neplyne pravomoc insolvenčního správce považovat s odkazem na neplatnou rozhodčí doložku sjednanou mezi stranami pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález za neplatný či dokonce za nicotný. Zdůraznil, že incidenční spor není sporem dle § 31 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů a že ani komunitární právo nepopírá účinek rozhodčího nálezu dle § 28 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb. Odvolatel namítal, že dle ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona nemůže být předmětem přezkumu vykonatelných rozhodnutí jiné právní posouzení věci s tím, že tuto zásadu insolvenční správce porušil, a navíc porušil i princip res iudicata a provedl chybný, svévolný a protiústavní výklad dotčených právních ustanovení. Odvolatel poukázal na judikaturu vyšších soudů s argumentací, že zpochybňovat věcnou správnost pravomocného a vykonatelného exekučního titulu nelze ani v exekučním řízení. Odvolatel vyslovil názor, že ani insolvenčnímu správci nepřísluší posuzovat věcnou správnost exekučního titulu v insolvenčním řízení, neboť to lze učinit pouze v řízení nalézacím. Odvolatel poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.12.2011, senátní značky 12 VSOL 8/2011, podle něhož není opodstatněné z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy v insolvenčním řízení posuzovat pohledávky přiznané rozhodčím nálezem jako nevykonatelné. Odvolatel vyslovil názor, že oprávnění dlužníka a správce popírat vykonatelné pohledávky není neomezené, je zásahem do principu právní jistoty a odkázal na ustanovení § 410 odst. 3 IZ a ustanovení § 199 odst. 1, odst. 2 IZ. Odvolatel namítal, že platnost či neplatnost existující rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací, a proto popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy je nepřijatelným důvodem popření (§ 15 zák. č.

216/1994 Sb.). Insolvenčnímu správci tedy nepřísluší v řízení o určení vykonatelné pohledávky vznášet námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona). Odvolatel argumentoval tím, že pokud insolvenční správce popírá přihlášenou vykonatelnou pohledávku jako nevykonatelnou, obchází tím záměrně ustanovení § 199 insolvenčního zákona. Odvolatel vyslovil názor, že přihlášená pohledávka měla být posouzena jako vykonatelná a insolvenční správce měl ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání podat žalobu na neexistenci (popření pohledávky), což neučinil, a proto nemohla být přihláška pohledávky v popřené části odmítnuta.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele č. 9 není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 30.1.2012, č.j. KSOS 25 INS 983/2012-A-5, které nabylo právní moci dne 30.1.2012, byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno oddlužení, insolvenční správkyní byla ustanovena Ing. Soňa Krčová, se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Raisova 988/25. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2.4.2012, č.j. KSOS 25 INS 983/2012-B-7, které nabylo právní moci dne 2.4.2012, bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Dne 26.3.2012 proběhlo u soudu prvního stupně přezkumné jednání a první schůze věřitelů, u něhož insolvenční správkyně a dlužnice popřeli částečně pohledávku věřitele č. 9 P9 ve výši 14.877,38 Kč z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky sjednané v úvěrové smlouvě uzavřené mezi dlužnicí a věřitelem č. 9 dne 15.10.2004, č. 0820704220526. Z přihlášky pohledávky věřitele č. 9 P9 se podává, že věřitel č. 9 přihlásil přihláškou pohledávky doručenou soudu prvního stupně dne 27.2.2012 do insolvenčního řízení dlužnice vykonatelné pohledávky v celkové výši 82.329,72 Kč, a to jednak pohledávku č. 1 z titulu smlouvy o zřízení a vedení perfect konta ze dne 21.1.2004 ve výši 16.152,12 Kč (ohledně vykonatelnosti odkázal na platební rozkaz č.j. 44Ro 302/2008-24 a jednak pohledávku č. 2 v celkové výši 66.177,66 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 15.10.2004 (vykonatelnost pohledávky č. 2 odůvodnil odkazem na rozhodčí nález sp. zn. K/2008/05264 s tím, že vykonatelnost je pro částku 44.415,64 Kč, přičemž částka 14.877,38 Kč představuje náklady rozhodčího řízení). Insolvenční správkyně vyrozuměním ze dne 4.10.2012 uvědomila věřitele č. 9 o popření jeho pohledávky ve výši 14.877,38 Kč z důvodů, které jsou uvedeny v přezkumném listě P9, který k tomuto podání insolvenční správkyně připojila jako přílohu č. 1. Insolvenční správkyně poučila věřitele č. 9 podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona o tom, že může své právo uplatnit žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání s tím, že lhůta neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Věřitel č. 9 byl dále poučen, že nepodá-li včas žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude se k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlížet a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo v pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Věřitel byl dále poučen o tom, že jeho pohledávka byla popřena jako nevykonatelná co do pravosti. Insolvenční správkyně věřitele č. 9 poučila, že se v podané žalobě může jako důvod vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se dozvěděl proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Věřitel č. 9 byl dále poučen, že žalobu je třeba podat proti insolvenčnímu správci a že je zpoplatněna soudním poplatkem. Toto vyrozumění bylo doručeno věřiteli č. 9 dne 8.10.2012. Ke dni 14.11.2012 věřitel č. 9 u soudu prvního stupně žalobu o určení pravosti přihlášené pohledávky nepodal, jak se podává ze zprávy soudu prvního stupně ze dne 14.11.2012.

Podle § 198 odst. 1, odst. 3 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Podle § 197 odst. 2 IZ, věřitel, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 410 odst. 1, odst. 2 IZ, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202. Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení též účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro začátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky.

Odvolací soud uzavírá, že pro další postup věřitele, který nesouhlasí s popřením své pohledávky insolvenčním správcem, je rozhodující výsledek přezkumného jednání (a stanovisko insolvenčního správce v jeho rámci), na kterém byla přihlášená pohledávka věřitele přezkoumána a popřena, a to bez ohledu na skutečnost, jak byla pohledávka věřitele do insolvenčního řízení přihlášena, to je zda byla věřitelem přihlášena jako vykonatelná pohledávka či jako pohledávka nevykonatelná.

Tento závěr lze dovodit i z ustanovení § 198 odst. 3 insolvenčního zákona, ve kterém je upraveno, že vyjde-li v průběhu řízení o žalobě popřené nevykonatelné pohledávky najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle ustanovení § 199 odst. 1 IZ, to je jako by insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku.

V dané věci sice věřitel č. 9 přihlásil svou pohledávku jako vykonatelnou, avšak insolvenční správkyně (spolu s dlužnicí) popřela pohledávku věřitele jako pohledávku nevykonatelnou, a to co do její pravosti a správkyně v seznamu přihlášených pohledávek zapsala, že pohledávku věřitele považuje za pohledávku nevykonatelnou z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Za této situace insolvenční správkyně správně vyrozuměla věřitele v souladu s ustanovením § 198 insolvenčního zákona o možnosti uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu. Bylo věcí věřitele, aby žalobu podal a v rámci soudního řízení obhájil důvodnost své pohledávky s tím, že pokud by se ukázalo, že pohledávka je vykonatelnou, insolvenční správkyně by byla povinna prokázat důvod svého popření.

Je sice pravdou, že insolvenční správkyně nepoučila věřitele o možnosti podat žalobu o určení pravosti části popřené pohledávky i proti dlužnici (§ 410 IZ), tato skutečnost je však nerozhodná, neboť věřitel č. 9 nereagoval ani na výzvu insolvenční správkyně k podání žaloby proti insolvenční správkyni (ustanovení § 198 odst. 1 IZ), za této situace nastaly účinky předpokládané v ustanovení § 198 odst. 1 věty třetí IZ, tedy že se k části popřené pohledávky nepřihlíží.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně v souladu s ustanovením § 185 IZ tak, že pohledávku věřitele č. 9 v popřené části 14.877,38 Kč odmítl.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, věřiteli č. 9 a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná věřiteli běžet ode dne, kdy mu bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu