3 VSOL 60/2013-B-11
KSOS 22 INS 2756/2012 3 VSOL 60/2013-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jána anonymizovano , anonymizovano , bytem v Orlové-Lutyni, Ke Studánce 1049, PSČ 735 14, zastoupeného Mgr. Marianem Babicem, advokátem se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 13/13, PSČ 746 01, o schválení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.12.2012, č.j. KSOS 22 INS 2756/2012-B-5,

takto:

Odvolání dlužníka se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a současným zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), deklaroval, že insolvenčním správcem ke dni schválení oddlužení je Ing. David Papoušek (výrok II.), uvedl, který majetek náleží do majetkové podstaty (výrok III.), uložil České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, aby po doručení rozhodnutí počínaje měsícem lednem 2013 prováděla z příjmů dlužníka srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky (výrok IV.), uložil insolvenčnímu správci, aby každý měsíc z částky sražené dlužníkovi si ponechal určitou část jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů a zbývající částku vyplatil nezajištěným věřitelům v konkrétně stanoveném poměru (výrok V.), uvedl, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od ledna 2013 do konce měsíce, v němž dojde ke zpeněžení celé majetkové podstaty, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů prostřednictvím splátkového kalendáře (výrok VI.) a ve výrocích VII. až X. dále stanovil podmínky, za jakých dojde k vypořádání v případě, že dojde či nedojde ke zpeněžení celé majetkové podstaty.

V důvodech rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že byť zákon v § 406 odst. 4 insolvenčního zákona výslovně neuvádí možnost dlužníka se odvolat proti usnesení o schválení oddlužení, může mu být tímto rozhodnutím o schválení oddlužení způsobena určitá újma, kterou by bylo možno reparovat v odvolacím řízení, a proto připustil možnost, aby dlužník podal proti rozhodnutí odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci.

Dlužník proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání s ohledem na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně a zejména namítal, že insolvenční soud pochybil, když rozhodl o realizaci oddlužení kombinací obou způsobů, tedy plněním splátkového kalendáře i zpeněžením majetkové podstaty, když podle jeho názoru takový postup nemá oporu v zákoně, protože ustanovení § 398 IZ zcela jednoznačně stanovuje, že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že schválí oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami přípustnosti odvolání proti napadenému rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.

Podle ustanovení § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle ustanovení § 218, písm. b) o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Podle ustanovení § 201 o.s.ř., účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Z ustanovení § 406 odst. 4 IZ vyplývá, že právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení má jen vymezený okruh účastníků. Pokud jde o dlužníka, ten se může odvolat pouze proti rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak současně nevyhověl jeho žádosti o stanovení nižší než standardní výše splátek, respektive nerespektoval jím navrženou výši splátek. Proti rozhodnutí o schválení určitého způsobu oddlužení, insolvenční zákon dlužníku právo odvolání nepřipouští.

Odvolací soud nepřisvědčuje závěru soudu prvního stupně, že rozhodnutím o schválení oddlužení může být dlužníku způsobena určitá újma, kterou by bylo možno reparovat v odvolacím řízení, v důsledku čehož má dlužník subjektivní právo podat odvolání. Dle ustanovení § 398 odst. 1 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. I když to zákon nepředpokládá, podle přesvědčení odvolacího soudu je možné v určitých případech kombinovat obě formy způsobu oddlužení. Nutno zdůraznit, že věřitelé, potažmo insolvenční soud, nejsou vázáni navrhovaným způsobem oddlužení ze strany dlužníka. Rozhodnutí o tom, kterou z těchto forem má být povolené oddlužení řešeno, je v prvé řadě záležitostí věřitelů. Ti mohou svoji vůli účinně projevit při určování způsobu provedení soudem povoleného oddlužení, a to na schůzi věřitelů (případně i mimo schůzi věřitelů), která je k tomu účelu svolávána. Za situace, kdy nezajištění věřitelé dlužníka na jeho návrh oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nereagovali, když nevyužili svého práva hlasovat o způsobu řešení oddlužení na schůzi věřitelů (§ 402 odst. 1 až odst. 3 IZ), rozhodnutí o přijetí způsobu oddlužení tím zcela ponechali na insolvenčním soudu (§ 402 odst. 5 IZ), proti kterému se již nelze odvolat.

Na základě shora uvedeného odvolací soud proto dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, a proto odvolání dlužníka proti napadenému rozhodnutí odmítl podle ustanovení § 218, písm. b) o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelskému orgánu se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu