3 VSOL 6/2014-A-15
KSBR 38 INS 24707/2013 3 VSOL 6/2014-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč, Javorová 1022, PSČ 674 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.11.2013, č. j. KSBR 38 INS 24707/2013-A-10

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka ze dne 3.9.2013. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 5.9.2013 byl Krajskému soudu v Brně doručen insolvenční návrh dlužníka ze dne 3.9.2013. Tento insolvenční návrh je však neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti, dlužník nepopsal dostatečně rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, z návrhu není ani patrno, čeho se dovolává a nejsou v něm označeny důkazy, jichž se dovolává. V návrhu dlužníka chybí konkrétní tvrzení o mnohosti věřitelů, o splatnosti závazků dlužníka, a také tvrzení o tom, že není schopen tyto závazky splácet. Dlužník také tvrdí, že u něj, jako u nepodnikatele, je zjevný úpadek ve formě předlužení, ačkoliv úpadek ve formě předlužení je možný pouze u právnických osob, případně fyzických osob, které jsou podnikateli. S ohledem na to, že insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, přičemž pro uvedené nedostatky nelze pokračovat v řízení, soud insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl. Pro úplnost soud prvního stupně konstatoval, že dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil ani povinné přílohy, vyžadované ustanovením § 104 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení je úplné a dostačující k zahájení insolvenčního řízení.

Podle § 7 odst. 1 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízení soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh, v němž pouze uvedl, že je fyzickou osobou- nepodnikatel , a že po zodpovědném posouzení situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat. Stav jeho úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky, má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky není schopen plnit.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily o existenci jeho úpadku.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.1.2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (jež bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 88/2010), na něž v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje i soud prvního stupně, vyložil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Nutno zdůraznit, že k tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu-jak soud prvního stupně správně dovodil-konkrétní označení alespoň dvou věřitelů dlužníka a uvedení výše jejich pohledávek, chybí zde údaj o splatnosti závazků dlužníka tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, a v návrhu také absentuje jakékoliv konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti, a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 14. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu