3 VSOL 6/2013-A-12
KSBR 44 INS 26710/2012 3 VSOL 6/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Anny anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Lhota 28, PSČ 696 75, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.12.2012 č.j. KSBR 44 INS 26710/2012-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se ukládá povinnost zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, vyzval dlužnici, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z předloženého seznamu závazků vyplývá, že nezajištěné závazky dlužnice činí 147.789 Kč, její čistý měsíční příjem představuje starobní důchod ve výši 7.365 Kč a mimořádný příjem ve formě daru ve výši 100 Kč měsíčně na základě darovací smlouvy ze dne 10.10.2012, uzavřené mezi dlužnicí a Ivetou Vráblovou. Podle soudu prvního stupně dlužnicí uváděný příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč a příspěvek na péči ve výši 800 Kč nelze vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o účelově vázané sociální dávky sloužící k zabezpečení základních potřeb dlužnice, postihnout srážkami ze mzdy, tudíž je nelze v rámci posouzení, zda dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení, zohlednit. Pro splátky při oddlužení lze v daném případě zabavit dlužnici z jejího starobního důchodu 1.016 Kč, takže po přičtení daru ve výši 100 Kč a odečtení zálohy na odměnu a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce včetně DPH ve výši 1.080 Kč, by bylo možno mezi nezajištěné věřitele dlužnice měsíčně rozdělit částku 36 Kč. To za pět let představuje 2.160 Kč, takže dlužnice by byla schopna za dobu pěti let uhradit pouze asi 1,46 % nezajištěných pohledávek svých věřitelů. V případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by pohledávky nezajištěných věřitelů při prodeji především nemovitého majetku dlužnice za cenu uvedenou ve znaleckém posudku, po odečtení odměny insolvenčního správce, která by v tomto případě činila minimálně 54.000 Kč včetně DPH, byly uspokojeny ve 100 % výši. Dlužnice tedy splňuje podmínku pro povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), dovodil, že za situace, kdy nelze vyloučit, že oddlužení bude řešeno zpeněžením majetkové podstaty a dlužnice sama nemá žádné pohotové prostředky, je nezbytné složit na činnost správce, u něhož lze předpokládat, mimo jiné, výdaje v souvislosti se zpeněžováním majetkové podstaty, zálohu na náklady insolvenčního řízení. Tuto zálohu určil soud prvního stupně ve výši 50.000 Kč, když minimální odměna insolvenčního správce činí při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (bez hotových výdajů) 54.000 Kč včetně DPH.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že kromě starobního důchodu je jejím příjmem ve formě pravidelného plnění příjem z darovací smlouvy ze dne 17.12.2012 (jíž byla zrušena darovací smlouva ze dne 10.10.2012), jíž se Iveta Vráblová zavazuje k poskytování pravidelného plnění dlužnici ve výši 1.300 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení, takže příjem dlužnice bude činit 8.665 Kč měsíčně. Navrhla proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je částečně důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 30.10.2012, domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má celkem tři věřitele a šest nezajištěných závazků v celkové výši 147.789 Kč. Pobírá starobní důchod ve výši 7.365 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč a příspěvek na péči ve výši 800 Kč měsíčně. Další příjem ve výši 100 Kč měsíčně má z darovací smlouvy, uzavřené dne 10.10.2012 s Ivetou Vráblovou, jíž se Iveta Vráblová zavázala k poskytování tohoto plnění po dobu 60 měsíců od schválení oddlužení. Ze seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že tento seznam je úplný a správný, a podpisem dlužnice) plyne, že dlužnice má celkem tři věřitele, šest závazků, výše nezajištěných závazků představuje 147.789 Kč. Podle seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti a podpisem dlužnice) vlastní dlužnice movité věci -obvyklé vybavení domácnosti v odhadované ceně celkem ve výši 23.800 Kč a dále je vlastníkem nemovitostí, zapsaných na LV č. 1945 pro obec Nová Lhota, katastrální území Nová Lhota u Veselí nad Moravou-rodinných domů č.p. 28 a č.p. 251 na pozemcích parc. č. St. 72/1 a St. 72/2, zemědělské stavby bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. St. 72/3 a pozemků parc. č. St. 72/1, St. 72/2, St. 72/3, St. 72/4 a 27/2 a 94/1, jejichž obvyklá cena byla stanovena ve znaleckém posudku č. 5221-151/2012 znalkyně Ing. Bc. Evy Hradilové částkou 250.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se skutečně nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna splácet.

Ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje základní podmínku pro povolení oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Soud prvního stupně při hodnocení, zda dlužnice je schopna splácet svým věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek, vycházel z příjmu dlužnice, který je představován starobním důchodem ve výši 7.365 Kč a z příjmu ve formě daru ve výši 100 Kč měsíčně, s tím, že zcela správně nezohlednil příspěvky vyplácené dlužnici, tzv. příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč a příspěvek na péči ve výši 800 Kč. Za této situace pak správně uzavřel, že v případě dlužnicí navrhovaného oddlužení plněním splátkového kalendáře, by nebyl splněn požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnice.

V průběhu odvolacího řízení však dlužnice doložila, že dne 17.12.2012 uzavřela s Ivetou Vráblovou novou smlouvu, na základě které se Iveta Vráblová zavázala platit dlužnici po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tato smlouva byla uzavřena, 1.300 Kč. U dlužnice, která pobírá starobní důchod ve výši 7.365 Kč měsíčně a nemá žádné vyživovací povinnosti, lze nyní použít pro oddlužení částku 866 Kč, a se zohledněním daru ve výši 1.300 Kč měsíčně by dlužnice zaplatila za pět let částku celkem ve výši 129.960 Kč. Po odečtení nároků správce, to je odměny a náhrady jeho hotových výdajů, by tak dlužnice zaplatila za pět let svým nezajištěným věřitelům, není-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 75.960 Kč, což představuje 51,40 % jejich pohledávek, a je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 64.620 Kč, což představuje 43,72 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužnice podmínky pro povolení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře splňuje.

Námitkám odvolatelky je možno přitakat potud, že pokud by oddlužení probíhalo formou plnění splátkového kalendáře, nebylo by důvodu pro složení zálohy, neboť insolvenční správce by neměl náklady související se zpeněžením majetkové podstaty a jeho hotové výdaje by byly hrazeny paušální částkou společně se splátkami věřitelům.

V přezkoumávané věci, jak soud prvního stupně správně uzavřel, však dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení i formou zpeněžení majetkové podstaty.

Nutno zdůraznit, že v této fázi řízení není zřejmé, který ze způsobů oddlužení bude schválen. Dlužnice sice ve svém návrhu navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře, tento návrh však není pro soud ani pro věřitele závazný. O způsobu oddlužení totiž rozhodují věřitelé, případně soud, pokud by věřitelé nepřijali žádný ze způsobů oddlužení většinou hlasů (§ 402 odst. 1 a odst. 5 IZ).

Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty probíhá obdobně jako konkurs (§ 398 odst. 2 IZ). Obdobné jako v konkursu jsou také náklady řízení. Správce činí úkony v souvislosti se zpeněžením majetkové podstaty, při kterých mu vznikají náklady. Tyto náklady mají být hrazeny zejména z prostředků majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ), ovšem z údajů, uváděných dlužnicí plyne, že v majetkové podstatě není dostatek pohotových peněžních prostředků (peněz v hotovosti nebo na účtu), které by bylo možné k jejich úhradě použít. Nelze přitom požadovat po správci, aby náklady řízení hradil ze svého. Po zpeněžení alespoň části dlužníkova majetku již bude možné výtěžek zpeněžení použít k úhradě veškerých dalších nákladů, ale do té doby bude nutné překlenout počátečních nedostatek hotových peněz, k čemuž je určena právě záloha.

Nicméně odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-považuje za přiměřenou zálohu ve výši 20.000 Kč, když v této fázi půjde zejména o náklady související s prodejem nemovitostí, jako například inzerce prodeje či náklady veřejné dražby, dále poštovné, platby za telekomunikační služby, cestovné apod.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 25. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu