3 VSOL 596/2015-B-80
KSOL 10 INS 8260/2012 3 VSOL 596/2015-B-80

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Staré Vsi 79, PSČ 750 02, identifikační číslo: 60609869, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o odvolání zajištěného věřitele České republiky-České správy sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, PSČ 225 08, identifikační číslo osoby: 00006963, korespondenční adresa: tř. Kosmonautů 1151/6c, Olomouc, PSČ 779 11, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 24.4.2015, č.j. KSOL 10 INS 8260/2012-B-66,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I., v části, v níž bylo rozhodováno o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění ve vztahu k věřiteli č. 18, m ě n í tak, že soud podle ustanovení § 298 odst. 2 insolvenčního zákona u d ě l u j e insolvenčnímu správci souhlas s vydáním finančních prostředků z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění-nemovitostí zapsaných na LV č. 848 pro k.ú. Stará Ves u Přerova, okres Přerov, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov, ve výši 93.946,17 Kč zajištěnému věřiteli č. 18 (P19) České republice-České správě sociálního zabezpečení, identifikační číslo osoby: 00006963.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 298 odst. 2 insolvenčního zákona udělil insolvenčnímu správci souhlas s vydáním finančních prostředků z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění-nemovitostí zapsaných na LV 848 pro k.ú. Stará Ves u Přerova, obec Přerov prodaných v exekuci vedené soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M., ve výši 403.209,56 Kč zajištěnému věřiteli č. 9 (P9) BV Technika, a.s., identifikační číslo osoby: 26824256, a ve výši 39.805,91 Kč zajištěnému věřiteli č. 18 (P19) Česká republika-České správa sociálního zabezpečení, identifikační číslo osoby: 00006963 (výrok I.), uložil insolvenčnímu správci vydat výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli do 15 dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a insolvenčního správce vyzval, aby předal soudu písemnou zprávu o vydání výtěžku do 30 dnů od právní moci usnesení (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli na základě řádně odůvodněné žádosti insolvenčního správce ve znění její opravy zveřejněné v insolvenčním rejstříku na č.l. B-60 a B-64 s tím, že proti tomuto návrhu nebyly v zákonné lhůtě podány námitky.

Proti tomuto usnesení podal zajištěný věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení včasné odvolání, ve kterém uvedl, že insolvenční správce sepsal do majetkové podstaty dlužníka i výtěžek z prodeje nemovitostí ve výši 497.155,73 Kč, který pojal již snížený o odměnu exekutora, a náklady exekuce, které byly účtovány ve výši 98.480,29 Kč. Insolvenční soud schválil návrh insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení nemovitostí snížený o odměnu správce včetně DPH 54.140,26 Kč. Poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sen. zn. 1 VSOL 815/2011, v němž je judikován případ, podle něhož dojde-li k prodeji předmětu zajištění před zahájením insolvenčního řízení a exekutor vydá výtěžek zpeněžení do insolvenčního řízení ponížený o svou odměnu, nevzniká insolvenčnímu správci nárok na odměnu, protože ke zpeněžování nedošlo v rámci insolvenčního řízení, nárok na odměnu a výdaje spojené se správou a zpeněžením přísluší exekutorovi podle pravidel v exekučním řízení. Tvrdí, že napadené usnesení nezohledňuje skutečnost, že výtěžek z prodeje nemovitostí byl do majetkové podstaty vyplacen již po snížení odměny exekutora a nákladů exekuce a že nejsou dány podmínky pro přiznání odměny insolvenčního správce. Domnívá se, že je tím přímo krácen jeho oprávněný nárok. Podle jeho názoru odměna by příslušela insolvenčnímu správci za situace, kdy by nemovitosti skutečně zpeněžoval. Navrhuje proto, aby odvolací soud změnil napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že mu bude přiznán výtěžek ze zpeněžení ve výši 93.946,17 Kč.

Insolvenční správce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu s tím, že podle jeho názoru nárok na odměnu z titulu odpovědnosti za správu peněz a jejich rozdělení má. Poukazuje na to, že situace ohledně projednávané problematiky, zejména výše a podmínek uplatnění odměny soudního exekutora, byla původně řešena úpravou § 46 exekučního řádu, která byla vyložena rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, které bylo aplikováno i Krajským soudem v Ostravě-pobočkou v Olomouci. Následně byl exekuční řád novelizován v ustanovení § 47, na což Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci reagoval výkladem, že již exekutorovi odměna po realizaci zpeněžení náleží, a to v návaznosti na předmětnou novelizaci. Posléze však vyšlo najevo, že soudní exekutor není oprávněn odměnu účtovat dle tohoto ustanovení, ale že si má pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení. Podle jeho názoru takový výklad považuje za správný a měl by být aplikován i pro další subjekty, jako je například Česká kancelář pojistitelů. Má za to, že s ohledem na povahu a zásady insolvenčního řízení by měl insolvenční zákon obsahovat kompletní právní úpravu, která je v současnosti rozprostřena do množství zákonů, což následně přináší výkladové problémy, které pak řeší teprve judikatura insolvenčních soudů.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

V přezkoumávané věci podal insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, a to věřiteli č. 9 BV-Technika, a.s., který vstoupil do řízení namísto původního věřitele České spořitelny, a.s., a věřiteli č. 18 České republice-České správě sociálního zabezpečení s tím, že zajištěný věřitel uvedený na prvním místě má zjištěnou zajištěnou pohledávku ve výši 403.209,56 Kč a druhý věřitel má zjištěnou zajištěnou pohledávku ve výši 102.470 Kč. Nemovitosti, na kterých vázla zástavní práva, tj. nemovitosti, které jsou zapsány v k.ú. Stará Ves u Přerova, okres Přerov, na LV 848 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov, byly prodány v exekuci vedené soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M., pod sp.zn. 142 EX 85/11/s tím, že výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí byl vydán soudním exekutorem do majetkové podstaty ve výši 497.155,73 Kč. Tento výtěžek po odečtení odměny insolvenčního správce, který je plátcem daně z přidané hodnoty, činí 443.015,47 Kč a je navrhováno jeho rozdělení tak, že věřiteli č. 9 přísluší k vydání částka 403.209,56 Kč a věřiteli č. 18 pak částka ve výši 39.805,91 Kč. Proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům nebyly podány žádné námitky, insolvenční soud shledal tento návrh důvodným, a proto rozhodl o udělení souhlasu insolvenčnímu správci k vydání finančních prostředků z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 283 odst. 1 IZ, zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.

Podle ustanovení § 298 odst. 1 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.

Podle ustanovení § 298 odst. 2 IZ, výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

Podle ustanovení § 298 odst. 3 IZ, proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.

V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že nemovitosti, na kterých vázlo zástavní právo smluvní pro věřitele Českou spořitelnu, a.s., respektive BV-Technika, a.s., a zástavní právo soudcovské pro věřitele Českou správu sociálního zabezpečení, to je nemovitosti v katastrálním území Stará Ves u Přerova, okres Přerov, zapsaných na LV č. 848 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov, byly prodány v exekuci vedené soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M., který po zahájení insolvenčního řízení vydal do majetkové podstaty dlužníka výtěžek z provedené exekuce, tak, jak vyplývá z doplněného soupisu majetkové podstaty ze dne 17.4.2013, kdy insolvenční správce sepsal do soupisu majetkové podstaty finanční prostředky ve výši 497.155,73 Kč. Insolvenční správce v insolvenčním řízení tyto nemovitosti nezpeněžoval. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 13.3.2012, č.j. KSOS 34 INS 3970/2010, 1 VSOL 815/2011-B-36, ve kterém odvolací soud dospěl k závěru, že došlo-li ke zpeněžování majetku dlužníka před zahájením insolvenčního řízení, výtěžek, který byl tímto dosažen, nepodléhá režimu exekuce, ale je nutno s ním nakládat jako se součástí majetkové podstaty dlužníka a v souladu s insolvenčním zákonem. Důsledek toho, že ke zpeněžení nedošlo v insolvenčním řízení, se projeví v tom, že náklady spojené se správou a zpeněžením a odměnou nebudou příslušet insolvenčnímu správci, který majetek nezpeněžoval, ale soudnímu exekutorovi podle pravidel stanovených v exekučním řádu. Vzhledem k tomu, že insolvenční správce nemovitosti zatížené zástavními právy v tomto insolvenčním řízení nezpeněžoval, nepřísluší mu proto ani odměna ze zpeněžení těchto nemovitostí podle ustanovení § 298 odst. 2 IZ a podle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Z těchto důvodů proto odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ohledně věřitele č. 18 (P19) tak, že uděluje insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 93.946,17 Kč, tj. částky 39.805,91 Kč navýšené o částku 54.140,26 Kč.

Odvolací soud však považuje za nutné uvést, že závěr v rozhodnutí odvolacího soudu v tom směru, že soudní exekutor postupoval správně, pokud při vydání výtěžku do majetkové podstaty dlužníka odečetl své náklady exekuce, již v současné době nelze považovat za správný, a to s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2014, sp.zn. 21 Cdo 3182/2014, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2015, a podle něhož soudní exekutor je povinen po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného vydat do majetkové podstaty úpadce jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce a jako věřitel úpadce náklady exekuce (svoji pohledávku) přihlásí do insolvenčního řízení .

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, odvolateli, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 22. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu