3 VSOL 595/2014-A-15
KSBR 27 INS 10226/2014 3 VSOL 595/2014-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kouty u Třebíče, Kouty 111, PSČ 675 08, identifikační číslo: 62129503, o insolvenčním návrhu věřitele MUDr. Miroslava anonymizovano , anonymizovano , Třebíč, Za Plovárnou č. 1027/3, PSČ 674 01, identifikační číslo: 48526487, zastoupeného Ing. Vojtěchem Kubíčkem, MSc., LL.M., Brno, Novobranská 14, PSČ 602 00, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.4.2014, č.j. KSBR 27 INS 10226/2014-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil insolvenčnímu navrhovateli, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem, doručeným soudu dne 11.4.2014, se navrhující věřitel domáhá zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníku Vladimíru Vlachovi a zjištění jeho úpadku. Poté, co soud prvního stupně dále citoval ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uvedl, že minimální výše odměny insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce a náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů činí při konkursu (bez hotových výdajů) a bez DPH 45.000 Kč, uzavřel, že z uvedených důvodů považuje složení zálohy v požadované věci za nezbytné, proto vzhledem k předpokládaným nákladům řízení postupoval podle § 108 IZ a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal navrhující věřitel odvolání. Odvolatel především namítal, že soud prvního stupně neprovedl žádné úkony ke zjištění dlužníkova majetku, s tím, že připustil, že tento úkon není povinností soudu. S odkazem na ustanovení § 103 odst. 2 IZ odvolatel poukázal na to, že svoji povinnost uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka splnil, nemá však povinnost lustrovat aktiva dlužníka, zda má či nemá hotové finanční prostředky, neboť takové šetření zcela převyšuje jeho možnosti. Uložení povinnosti uhradit soudu zálohu ve výši 50.000 Kč považuje odvolatel s ohledem na stávající průběh řízení, kdy další věřitelé své pohledávky dosud nepřihlásili a také není zřejmé, zda úpadek dlužníka bude zjištěn, za předčasné. Podle názoru odvolatele dlužník svým jednáním dlouhodobě porušuje ustanovení § 98 IZ, které mu ukládá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek, a poukázal na jeho odpovědnost za škodu vyplývající z ustanovení § 99 IZ v důsledku porušení této povinnosti. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení, byť z jiných důvodů, než je v odvolání namítáno.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá

žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 11.4.2014 na základě insolvenčního návrhu věřitele MUDr. Miroslava anonymizovano , který v návrhu uvedl, že má vůči dlužníkovi Vladimíru Vlachovi pohledávku ze smlouvy o půjčce ze dne 18.10.2012 ve výši 100.000 Kč, splatnou ke dni 31.12.2013 spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,75 % p.a. z dlužné částky do zaplacení od 1.1.2014, a pohledávku z titulu neuhrazeného nájemného a služeb, vyplývající z nájemní smlouvy ze dne 30.10.2009 o pronájmu nebytových prostor a nemovitostí, v celkové výši 431.314 Kč, splatnou 31.12.2013, kterou uplatňuje spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,75 % p.a. z dlužné částky do zaplacení od 1.1.2014. Jako další věřitele dlužníka označil navrhovatel věřitele Raiffeisenbank a.s., s pohledávkou ve výši 2.045.959,64 Kč s příslušenstvím, zesplatněnou k datu 9.10.2013, Generální finanční ředitelství, Finanční úřad, územní pracoviště Třebíč, s pohledávkou ve výši 614.035 Kč za účetní období od 1.1. do 31.12.2013, Metabo s.r.o., s pohledávkou ve výši 102.094 Kč s DPH bez příslušenství, nejpozději splatnou 19.5.2013, VSK Profi, s.r.o., s pohledávkou 78.331 Kč s DPH bez příslušenství, nejpozději splatnou 15.11.2013 s tím, že dlužník má ještě další věřitele, mimo jiné Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, pracoviště VZP Třebíč a Českou správu sociálního zabezpečení, pracoviště OSSZ Třebíč. Podle tvrzení v návrhu je tedy dlužník Vladimír Vlach v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti a není schopen tyto závazky plnit, s tím, že objektivní neschopnost dlužníka závazky plnit plyne z existence závazků s dlouhou dobou po splatnosti a zastavených plateb všem věřitelům. Vyhláškou ze dne 11.4.2014, č.j. KSBR 27 INS 10226/2014-A-2 insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení ve věci insolvenčního dlužníka Vladimíra anonymizovano . Dne 24.4.2014 vydal odvoláním napadené usnesení a v týž den usnesením ze dne 24.4.2014, č.j. KSBR 27 INS 10226/2014-A-5 vyzval dlužníka Vladimíra anonymizovano , aby se ve stanovené lhůtě 15 dnů ode dne doručení této výzvy písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a připojil listiny, jichž se bude případně dovolávat, předložil (mimo jiné) seznamy svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznamy závazků s uvedením svých věřitelů a seznam zaměstnanců, s poučením o obsahových náležitostech těchto seznamů. Soud prvního stupně současně poskytl dlužníkovi poučení o následcích nesplnění této výzvy, to je (mimo jiné) o vzniku právní domněnky o platební neschopnosti, a poučení o tom, že dlužník může ve stanovené lhůtě za stanovených podmínek podat návrh na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ.

Je třeba uvést, že obsah odůvodnění vyhotovení nemeritorních usnesení není stanoven (srov. ustanovení § 169 o.s.ř.), proto postačuje, aby v něm soud uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení. Nicméně tyto důvody musí být způsobilé výrok usnesení srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.

Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp.zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 10/2009). Jako takové tudíž musí být způsobem zákonem předepsaným (§ 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) odůvodněno tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil (srov. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.9.2010, sp.zn. KSPH 38 INS 2035/2010, 3 VSPH 286/2010-A).

Tomuto požadavku však odvoláním napadené usnesení nevyhovuje.

Z ustanovení § 108 odst. 1, věta první IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné hotové peněžní prostředky, které by bylo možno použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku, a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny.

Nutno zdůraznit, že podle ustálené soudní praxe podmínky pro uložení povinnosti insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli-zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nejsou dány, pokud se rozhodné konkrétní údaje o majetkové situaci dlužníka z insolvenčního návrhu nepodávají a insolvenční soud dosud po dlužníku nepožadoval vyjádření k insolvenčnímu návrhu a předložení seznamu jeho majetku a závazků podle § 104 IZ, anebo splnění této jeho procesní povinnosti nevyčkal (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.1.2010, sp.zn. KSHK 45 INS 5103/2009, 1 VSPH 517/2009-A).

Je především zřejmé, že takový postup v souvislosti s rozhodováním o záloze na náklady insolvenčního řízení soud prvního stupně v přezkoumávané věci nerespektoval, když za situace, kdy v insolvenčním návrhu věřitele nejsou tvrzení ohledně majetkových a ekonomických poměrů dlužníka uvedena, vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamu jeho majetku vyžádal týž den, kdy rozhodl i o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí přitom soud prvního stupně žádné důvody, proč rozhodl o uložení zálohy ve výši 50.000 Kč navrhujícímu věřiteli, neuvedl, což činí rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení soud prvního stupně opětovně posoudí, zda a v jaké výši je nezbytné uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ, přičemž své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli a dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci 29. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu