3 VSOL 594/2016-A-70
KSOS 31 INS 9986/2015 3 VSOL 594/2016-A-70

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Heleny Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem U Cukrovaru 404/2, Opava- Kateřinky, PSČ 747 05, identifikační číslo 46081437, zastoupeného JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem Masařská 323/6, Opava, PSČ 746 01, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Kopaninská 314, Ořech, PSČ 252 25, zastoupeného JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 1, Jindřichův Hradec, PSČ 377 01, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 31 INS 9986/2015-A-49 ze dne 10.3.2016,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh (výrok I.), uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit dlužníkovi na nákladech řízení částku 22.863 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obě insolvenčním navrhovatelem tvrzené pohledávky jsou sporné. Dlužník sice obě pohledávky insolvenčního navrhovatele písemně uznal co do důvodu a výše, čímž vznikla vyvratitelná právní domněnka, že závazek v době uznání trval a důkazní břemeno se přesunulo na dlužníka, bylo tedy na dlužníkovi, isir.justi ce.cz aby prokázal, že uznaný závazek neexistuje. Pokud jde o pohledávku ze smlouvy o půjčce na částku 30.000.000 Kč, je sporné, zda pohledávka zanikla zaplacením společností DONLIČ INTERIER spol. s r.o., neboť je sporné, zda jednotlivé splátky půjčky směřovaly a měly být použity nejprve na úhradu dlužné jistiny, což by vyžadovalo dokazování, které bude prováděno v exekučním řízení. Pokud jde o pohledávku ze smlouvy o půjčce na částku 2.500.000 Kč, je veden spor o zaplacení této částky, v tomto řízení bude řešena otázka, zda pohledávka vůbec vznikla. Soud dospěl k závěru, že dlužník uspěl se svou procesní obranou, a proto věřitel nedoložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku, tedy neosvědčil aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Z tohoto důvodu soud insolvenční návrh zamítl, aniž by prováděl další dokazování za účelem zjišťování toho, zda dlužník se nachází v úpadku, tedy nezkoumal mnohost věřitelů a neschopnost dlužníka plnit své splatné závazky.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že pohledávku v částce 5.009.000 Kč pokládá za nespornou nejenom proto, že se opírá o notářský zápis ze dne 21.8.2009 a písemné uznání dluhu ze dne 19.5.2010, ale zejména proto, že úhrn splátek na dluh činí 30.826.600 Kč a jen smluvní úrok za období od poskytnutí půjčky do první splátky ve výši 7.000.000 Kč zaplacených dne 25.11.2009 činil částku 3.556.545,92 Kč a dalších 460.000 Kč činil úrok do zaplacení druhé splátky ve výši 18.000.000 Kč dne 17.3.2010. Dále smluvní úrok, který dlužníkem nebyl zpochybněn, nadále běžel a běží, a proto nemůže být pochyb o existenci této pohledávky za dlužníkem, která tak nemůže být sporná. Pokud jde o pohledávku ve výši 2.500.000 Kč z titulu ústní smlouvy o půjčce, tato se fakticky realizovala dne 10.5.2010 na dlužníkem označené platební místo, přičemž obsah závazku uznali co do důvodu a výše jak dlužník, tak Ing. arch. Ivana Dombková. Podle jeho názoru neobstojí pouhá skutečnost, že o takové pohledávce je veden soudní spor. Nadto o této pohledávce bylo Obvodním soudem pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. 65 C 172/2014 dne 30.8.2016 rozhodnuto tak, že dlužník byl uznán solidárně povinný s dalšími spoludlužníky zaplatit mu dluh ve výši 2.500.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1.1.2011 do zaplacení a dále náklady řízení, byť tento rozsudek není dosud pravomocný.

Dlužník se k odvolání věřitele vyjádřil tak, že ohledně údajné pohledávky věřitele ve výši 5.009.600 Kč Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26.2.2016 zastavil exekuční řízení. Pokud jde o půjčku ve výši 2.500.000 Kč, pak jeho tvrzení, že půjčka byla poskytnuta společnosti DONLIČ INTERIER spol. s r.o. za účelem úhrady mzdy zaměstnanců této společnosti, podporuje i znalecký posudek Ing. Bartošové, ze kterého vyplývá, že částka 2.500.000 Kč byla zaúčtována v účetnictví firmy DONLIČ INTERIER spol. s r.o. jako půjčka insolvenčního navrhovatele této společnosti. Přitom skutečnosti, které vedli k podpisu uznávací listiny, nejsou předmětem tohoto řízení. Pokud jde o rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 65 C 172/2014-275 ze dne 30.8.2016, pak proti němu podal odvolání.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel se insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení konkursem. V návrhu tvrdil, že má vůči dlužníku pohledávku z titulu smlouvy o půjčce uzavřené s dlužníkem DONLIČ INTERIER spol. s r.o. na částku 30.000.000 Kč, splatnou dne 31.12.2009, a to z titulu přistoupení dlužníka k tomuto závazku notářským zápisem ze dne 21.8.2009. Tato pohledávka činí celkem 7.463.617,75 Kč a je tvořena jistinou ve výši 5.009.600 Kč, smluvním úrokem z prodlení ve výši 2.454.017,75 Kč. Dále má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu ústní smlouvy o půjčce ze dne 10.5.2010 uzavřené s dlužníkem a Ing. arch. Ivanou Dombkovou, na základě které byla těmto dlužníkům poskytnuta půjčka 2.500.000 Kč jako krátkodobá finanční výpomoc na úhradu mezd zaměstnanců společnosti DONLIČ INTERIER spol. s r.o. splatná do 18.5.2010. Platebním místem této půjčky byl proto účet této společnosti, na který byla půjčka připsána dne 11.5.2010. Tato pohledávka činí 3.329.143,84 Kč a je tvořena jistinou ve výši 2.500.000 Kč a úrokem z prodlení ve výši 829.143,84 Kč. Dlužník prohlášením ze dne 19.5.2000 uznal svůj dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit nejpozději do 31.12.2010. Dlužník v rámci obrany namítal, že pohledávka z titulu půjčky ve výši 30.000.000 Kč byla zaplacena společností DONLIČ INTERIER spol. s r.o., což vyplývá z účetnictví společnosti a z exekučního řízení vedeného proti dlužníku a Ing. arch. Ivaně Dombkové jako povinným věřitelem jako oprávněným u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 103 EX 1587/2013. Z těchto důvodů je tato pohledávka sporná. Pokud jde o pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 10.5.2010, pak tato půjčka mu nebyla poskytnuta, ale byla poskytnuta společnosti DONLIČ INTERIER spol. s r.o. na úhradu mezd, spolu s Ing. arch. Alenou Doubkovou byli jednateli této společnosti. Dále namítl, že půjčka nebyla splatná dne 19.5.2010, ale do konce roku 2010, tedy dluh v době uznání dluhu neexistoval, uznání dluhu bylo antedatováno a o zaplacení částky 2.500.000 Kč je veden soudní spor u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 172/2014. Z těchto důvodů je i tato pohledávka sporná. K této pohledávce u jednání dne 15.2.2016 dlužník dále uvedl, že měl za to, že tato pohledávka byla uhrazena převodem obchodních podílů dlužníka a Ing. arch. Ivany Dombkové ve společnosti DONLIČ INTERIER spol. s r.o. na věřitele.

Odvolací soud předně odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně z provedeného dokazování, a to zjištění ohledně přistoupení dlužníka k závazku společnosti DONLIČ INTERIER spol. s r.o. ze smlouvy o půjčce ze dne 9.7.2008 a exekučního řízení vedeného věřitelem jako oprávněným vůči dlužníku jako povinnému k vymožení této pohledávky, dále uznání dluhu, sporu o zaplacení této pohledávky vedeného věřitelem jako žalobcem proti dlužníku jako žalovanému a přihlášky pohledávky věřitele, a proto pro stručnost odůvodnění na ně zcela odkazuje.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil tyto skutečnosti:

Z uznání dluhu ze dne 19.5.2010, že v něm Rostislav Černík a Ing. arch. Ivana Dombková prohlašují, že dne 9.7.2008 si od Ing. Michal anonymizovano půjčili finanční částku ve výši 30.000.000 Kč s tím, že ji vrátí i s příslušenstvím (úroky) nejpozději do 31.12.2009, do dnešního dne z této půjčené finanční částky nevrátili část ve výši 5.009.600 Kč, dále že následně si dne 10.5.2010 od Ing. Michal anonymizovano půjčili finanční částku 2.500.000 Kč s tím, že ji vrátí nejpozději do 18.5.2010 a do dnešního dne však půjčenou částku nevrátili. Tímto uznávají svůj dluh co do důvodu i celkové výše 7.509.600 Kč a zavazují se dluh zaplatit nejpozději do 31.12.2010. Podpisy Rostislav anonymizovano a Ing. arch. Ivany Dombkové na této listině jsou úředně ověřeny dne 19.5.2010 Lenkou Kollerovou, notářskou tajemnicí pověřenou JUDr. Naděždou Zadělákovou, notářkou v Opavě.

Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 65 C 172/2014-275 ze dne 30.8.2016, že ve věci žalobce Ing. Michala anonymizovano proti žalovaným 1) Rostislavu Černíkovi a 2) Ing. arch. Ivaně Dombkové ve sporu o zaplacení částky 2.500.000 Kč s příslušenstvím (z titulu smlouvy o půjčce ze dne 10.5.2010) byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 2.500.000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z této částky od 1.1.2011 do zaplacení a dále povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 426.862 Kč na náhradě nákladů řízení.

Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 48 EXE 1475/2010-462, 103 Ex 15987/2013 ze dne 26.2.2016, že v exekuční věci oprávněného Ing. Michal anonymizovano proti povinným 1) Rostislavu Černíkovi a 2) Ing. arch. Ivaně Dombkové byla zastavena exekuce vedená na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 48 EXE 1475/2013-36 ze dne 12.6.2016 a oprávněnému byla uložena povinnost uhradit povinným náklady řízení ve výši 502.050,17 Kč. V odůvodnění rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že Obvodní soud pro Prahu 1 dne 12.6.2013 pod sp. zn. 48 EXE 1475/2013 pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov, k vedení exekuce dle pravomocného vykonatelného notářského zápisu č. j. N 256/2009, NZ 246/2009 k vymožení povinnosti povinných uhradit oprávněnému společně a nerozdílně částku 5.009.600 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně z této částky od 20.5.2010 do zaplacení a k vymožení povinnosti povinných uhradit oprávněnému společně a nerozdílně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5.009.600 Kč a pro náklady oprávněného v exekučním řízení a náklady exekuce. Soud po provedeném dokazování má (a mezi účastníky je nesporné), že povinní uhradili oprávněnému částku v celkové výši 30.826.600 Kč a další částku 953.000 Kč. Podle soudu předmětem exekučního řízení již není nárok oprávněného na přiznání jakéhokoliv plnění z titulu smluvní pokuty, neboť z notářského zápisu nevyplývá povinnost k jejímu zaplacení, a ujednání o smluvním úroku po datu 1.1.2010 není vykonatelné. Vymáhaná pohledávka oprávněného tudíž v plném rozsahu zanikla zaplacením.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky má význam jakožto jedno ze zjištění potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

V přezkoumávané věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že věřitelem tvrzená pohledávka za dlužníkem z titulu smlouvy o půjčce ve výši 30.000.000 Kč uzavřené s dlužníkem DONLIČ INTERIER spol. s r.o., ke které dlužník přistoupil notářským zápisem ze dne 21.8.2009, je ohledem na zjištění učiněná soudem v exekučním řízení, která vedla k jeho zastavení z důvodu zániku pohledávky jejím zaplacením (byť nepravomocně) sporná, neboť k prokázání její existence by bylo nutno provádět rozsáhlé dokazování.

K tomu soud prvního stupně správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sen. 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 14/2011), ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že účelem insolvenčního řízení není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi věřitelem (insolvenčním navrhovatelem) a jeho dlužníkem, nýbrž řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ IZ). Insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými, není povinností insolvenčního soudu provádět v insolvenčním řízení dokazování o tom, zda pohledávka věřitele (insolvenčního navrhovatele) v právu skutečně existuje. K tomu lze doplnit, že právě v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (§ 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavky osvědčení pohledávky insolvenční navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě. Osvědčení pohledávky insolvenčního navrhovatele je proto u insolvenčního návrhu věřitele jedním z předpokladů, jehož nesplnění v řízení před soudem prvního stupně vede k zamítnutí insolvenčního návrhu (§ 143 odst. 2 věta první IZ).

Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, však dospěl k závěru, že splatná pohledávka věřitele z titulu smlouvy o půjčce ve výši 2.500.000 Kč byla věřitelem doložena, neboť ohledně této pohledávky dlužník se svou procesní obranou neuspěl. Dlužník písemně uznal tento dluh co do důvodu a výše, přičemž ke dni uznání byl podpis dlužníka úředně ověřen, a proto neobstojí jeho námitka, že uznání dluhu bylo antedatováno, tedy že ke dni uznání dluhu pohledávka neexistovala. Pokud jde o další námitky dlužníka k vyvrácení existence této pohledávky, pak ani tyto z pohledu odvolacího soudu neobstojí. Skutečnost, že tato půjčka byla zaúčtována do účetnictví společnosti DONLIČ INTERIER spol. s r.o. a byla věřitelem poskytnuta platbou na účet této společnosti, s přihlédnutím k tomu, že finanční prostředky získané půjčkou měly být použity na mzdy zaměstnanců této společnosti, jejímž byl dlužník jedním z jednatelů (o čemž nebylo mezi účastníky sporu), není bez dalšího způsobilá vyvrátit existenci tohoto dluhu. Taktéž tvrzení dlužníka, že měl za to, že pohledávka zanikla převedením obchodních podílů dlužníka a Ing. arch. Ivany Dombkové na věřitele je bez právního významu.

K tomu odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 8/2014 ze dne 10.10.2015 (přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), ve kterém Nejvyšší soud vyslovil závěr, že písemné uznání dluhu dlužníkem co do důvodu a výše ve smyslu ustanovení § 558 občanského zákoníku, jímž věřitele dokládá existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, zakládá vyvratitelnou domněnku existenci dluhu v době uznání i pro potřeby doložení splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele ve smyslu ustanovení § 105 IZ, který v dotčeném ohledu neposkytuje žádný důvod pro odchylný závěr. Přitom je nutno přihlédnout i k tomu, že ve sporu o zaplacení této pohledávky nebyla zamítnuta žaloba, kterou se insolvenční navrhovatel domáhal po dlužníku zaplacení této pohledávky, v důsledku čehož by pro účely posouzení aktivní věcné legitimace insolvenčního navrhovatele pohledávku věřitele nebylo lze mít v insolvenčním řízení za doloženou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 18/2011 ze dne 30.4.2013, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že věřitel jako insolvenční navrhovatel osvědčil svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu vůči dlužníku (§ 105 IZ).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle ustanovení § 219a odst. 2 zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se soud prvního stupně vázán názorem odvolacího soudu ohledně aktivní věcné legitimace věřitele (§ 226 odst. 1 o.s.ř.) bude zabývat tím, zda dlužník je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 IZ, když dokazování ve vztahu k dalším věřitelům dlužníka (označených věřitelem, případně přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka) v odvolacím řízení provedeno být nemůže, neboť ke zjišťování úpadku dlužníka dosud soud prvního stupně žádné dokazování neprováděl (§ 213 odst. 4 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování

dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a navrhujícímu věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

V Olomouci dne 10. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu