3 VSOL 593/2013-A-83
KSBR 47 INS 24389/2012 3 VSOL 593/2013-A-83

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka SARITA s.r.o., se sídlem Brno, Štefánikova 131/61, PSČ 612 00, identifikační číslo 292 39 575, zastoupeného Mgr. Viktorem Stejskalem, advokátem se sídlem Přerov, Žerotínovo nám. 14, PSČ 750 02, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Josefa anonymizovano , anonymizovano , Olomouc, Horní náměstí 583, PSČ 771 00, b) Slaten s.r.o., se sídlem Praha 6-Břevnov, Slavníkova 2357/9, PSČ 169 00, identifikační číslo 290 08 441, zastoupeného Mgr. Janem Andráškem, advokátem se sídlem Brno, Jírovcova 17, PSČ 623 00 a c) Miroslava anonymizovano , anonymizovano , Bakov nad Jizerou, Jabloňová 1104, PSČ 294 01, zastoupeného Mgr. Janem Andráškem, advokátem se sídlem Brno, Jírovcova 17, PSČ 623 00, o odvolání věřitelů b) Slaten s.r.o. a c) Miroslava anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.5.2013, č.j. KSBR 47 INS 24389/2012-A-58,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části výroku I., v níž byl pro neosvědčení podmínek úpadku zamítnut insolvenční návrh věřitele b) Slaten s.r.o. a věřitele c) Miroslava anonymizovano , a ve výroku III., v němž bylo rozhodnuto o povinnosti věřitelů b) Slaten s.r.o. a c) Miroslava anonymizovano zaplatit s věřitelem a) Josefem Navrátilem společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za podání insolvenčního návrhu, p o t v r z u j e .

II. Ve výroku II. o náhradě nákladů řízení se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že věřitel b) Slaten s.r.o. a věřitel c) Miroslav Landa jsou s věřitelem a) Josefem Navrátilem povinni zaplatit společně a nerozdílně dlužníkovi k rukám jeho advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 10.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Insolvenční navrhovatelé-věřitelé b) Slaten s.r.o. a c) Miroslav Landa jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně dlužníkovi k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 7.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl pro neosvědčení podmínek úpadku insolvenční návrh věřitelů a) Josefa anonymizovano , b) Slaten s.r.o. a c) Miroslava anonymizovano (výrok I.), rozhodl o povinnosti věřitelů a) Josefa anonymizovano , b) Slaten s.r.o. a c) Miroslava anonymizovano zaplatit společně a nerozdílně dlužníkovi do rukou jeho advokáta náklady řízení ve výši 11.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.) a uložil navrhovatelům a), b) a c), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili na blíže označený účet soudu soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za podaný insolvenční návrh (výrok III.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že žádný z navrhujících věřitelů není aktivně legitimován. V této souvislosti uvedl, že navrhovatel-věřitel a) tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 52.278 Kč z titulu neuhrazené mzdy za měsíce květen, červen, červenec a srpen 2012, své tvrzení však neosvědčil. Naopak z listin, předložených dlužníkem, bylo zjištěno, že tato tvrzená pohledávka byla dodatečně v rozsahu částky 45.930 Kč uhrazena a mezi stranami zůstala sporná částka ve výši 6.348 Kč, jež nebyla osvědčena žádným z věřitelů a), b) a c). Insolvenční navrhovatel-věřitel b) tvrdil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku ve výši 3.752.510 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Těmi listinami, jež byly věřitelem předloženy (přihláška pohledávky ze dne 26.11.2012, objednávka provedení prací ze dne 17.8.2012, faktura č. 120100003 ze dne 31.8.2012 a č. 120100004 ze dne 3.9.2012, výzva k okamžitému navrácení finančních prostředků ze dne 6.11.2012 a výpis z účtu věřitele b) Slaten s.r.o.) však nebylo osvědčeno (s ohledem na námitky dlužníka, že tyto práce provedeny byly), že dlužník práce pro věřitele b/ neprovedl a že věřitel b/ zaslal částku 3.752.510 Kč dlužníkovi bez právního důvodu.

Věřitelem předložená listina Objednávka provedení prací ze dne 17.8.2012 , od níž věřitel svoji argumentaci odvíjí, byla zpochybněna, neboť dlužník tvrdil, že se jednalo o dodatečně vytvořený listinný důkaz pro toto insolvenční řízení, a že byl antidatován. Uvedená částka je tak sporná. S odkazem na závěry Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.4.1996 sp. zn. 3 Cdon 1031/96 a ze dne 29.1.2001 sp. zn. 22 Cdo 1603/99, a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2000 sp. zn. 22 Cdo 2670/98, ze dne 29.6.2006 sp. zn. 33 Odo 988/2004 a ze dne 20.1.2009 sp. zn. 23 Cdo 1722/2006, soud prvního stupně vyložil, že dokazování, které by bylo nutno provádět, překračuje rámec insolvenčního řízení. Námitky, které dlužník v řízení proti pohledávce tohoto insolvenčního navrhovatele uplatnil, pohledávku zpochybňují, a na základě předložených listin nelze pohledávku pokládat za osvědčenou. Insolvenční navrhovatel-věřitel c) tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu nezaplacené kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne 18.1.20102, uzavřené mezi dlužníkem a Jaroslavem anonymizovano , s tím, že tato pohledávka byla insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli c) postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.3.2013. Soud prvního stupně uvedl, že vzal v potaz , že ve vztahu k této pohledávce dlužník od počátku tvrdil, že již neexistuje, neboť se na tom s původním věřitelem Jaroslavem anonymizovano dohodli, o čemž svědčí i roční časová prodleva mezi splatností kupní ceny a počátkem vymáhání nedoplatku kupní ceny v době probíhajícího insolvenčního řízení. Nadto dlužník poté, kdy věřitel c) uplatnil postoupenou pohledávku jako další navrhovatel, započetl na jednání dne 2.5.2013 na postoupenou pohledávku svoji pohledávku původně za Jaroslavem anonymizovano ve výši 3.895.358 Kč z titulu škody vzniklé dlužníkovi porušením kupní smlouvy ze dne 18.1.2012 tím, že Jaroslav Špaček nevyklidil pozemky, jak se v kupní smlouvě, v článku 3.10. zavázal. Podle soudu prvního stupně dokazování, které by bylo nutné vést v souvislosti s prokazováním existence postupované pohledávky (s ohledem na námitky dlužníka) rovněž překračuje rámec insolvenčního řízení. Bez ohledu na závěr, že žádný z navrhujících věřitelů není aktivně legitimován, se soud prvního stupně zabýval i tím, zda některý z insolvenčními navrhovateli b) a c) označených věřitelů má vůči dlužníkovi splatné pohledávky, a uzavřel, že tomu tak není. Úřad práce České republiky, Česká správa sociálního zabezpečení Praha ani Vladimír anonymizovano nemají vůči dlužníkovi splatnou pohledávku. Dlužník svůj závazek ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli Vladimíru anonymizovano splnil, neboť částku celkem ve výši 535.000 Kč mu uhradil ve splátkách dne 7.10. a dne 10.12.2012. Závazek dlužníka vznikl dne 1.10.2012, to je pět dnů před zahájením insolvenčního řízení, proto ve smyslu ustanovení § 111 odst. 2, poslední věta, insolvenčního zákona byl dlužník oprávněn plnit tento závazek v rozsahu a za podmínek stanovených insolvenčním zákonem. Soud prvního stupně dále vyšel z údajů, uvedených v seznamu majetku, v seznamu pohledávek a závazků a v seznamu zaměstnanců, znaleckých posudků, jež dlužník předložil, a které se vztahovaly k nemovitostem, uvedeným v seznamu majetku, a dovodil, že úhrada finančních závazků dlužníka ve výši 535.000 Kč (35.000 Kč úroky) se jeví jako zanedbatelná ve vztahu k aktivům dlužníka cca 5.700.000 Kč. Za tohoto stavu uzavřel, že úhrada půjčky ve výši 535.000 Kč není neúčinným úkonem ve smyslu ustanovení § 111 odst. 3 insolvenčního zákona, jak věřitelé b) a c) namítali. Soud prvního stupně proto insolvenční návrh zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že insolvenční navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně dlužníkovi náklady, které v řízení vynaložil, a které sestávají z odměny za zastupování advokátem podle vyhl. č. 484/2000 Sb., jež činí 10.000 Kč, a náhrady hotových výdajů za celkem čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. O povinnosti navrhovatele a), b) a c) zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek, který činí 2.000 Kč, bylo rozhodnuto podle ustanovení § 4 odst. 1, písm. e), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.

Proti tomuto usnesení podali insolvenční navrhovatelé b) a c) odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkali, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatelé namítali, že soud prvního stupně se zabýval pouze aktivní legitimací insolvenčních navrhovatelů, druhým bodem , to je otázkou, zda byl osvědčen úpadek dlužníka, se však již nezabýval a dovodil, že je insolvenční návrh nutno zamítnout již na základě nedostatku aktivní legitimace navrhovatelů. Poukazovali na to, že navrhovatel Slaten s.r.o. doložil insolvenčnímu soudu pohledávku ve výši 3.752.510 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, jež byla splatná dne 3.10.2012. Navrhovatel Miroslav Landa pak doložil svoji pohledávku z titulu kupní smlouvy, jež byla částečně splatná dne 31.3.2012, a postoupena mu byla původním věřitelem Jaroslavem anonymizovano na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.3.2013. Obranou dlužníka vůči této pohledávce bylo pouze vytvoření fiktivní fakturace vůči původnímu věřiteli, Jaroslavu Špačkovi v době, kdy bylo dlužníkovi doloženo postoupení pohledávky Miroslavu Landovi. Kromě toho, že dlužník již nebyl oprávněn učinit úkon započtení, tvrzenou pohledávku, kterou použil k započtení, neosvědčil, doložil pouze vyúčtování v podobě faktury ze dne 8.4.2013 vystavené na částku 3.895.358 Kč a ze dne 8.4.2013 vystavené na částku 48.858 Kč. Pohledávku nedoložil žádnou smlouvou, neuplatnil ani věrohodná tvrzení o existujícím smluvním vztahu. Podle odvolatele táž kritéria, jež se uplatní v případě posouzení, zda byla osvědčena pohledávka navrhujícího věřitele, platí i pro posouzení, zda byla osvědčena existence pohledávky, kterou v daném případě dlužník použil k započtení. Pokud se týká dalších označených věřitelů dlužníka, dlužník sám učinil nesporným, že ke dni zahájení insolvenčního řízení měl závazek vůči věřiteli Vladimíru anonymizovano ve výši 500.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce a že tento závazek (ve výši 535.000 Kč) byl uhrazen dne 10.12.2012, to je po zahájení insolvenčního řízení. Podle názoru odvolatelů se nejedná o nepodstatný závazek, a byl-li uhrazen, nejedná se pouze o zanedbatelné zmenšení majetkové podstaty. Dlužník měl v době zahájení insolvenčního řízení více věřitelů se splatnými pohledávkami, minimálně věřitele Josefa anonymizovano s pohledávkou ve výši 52.278 Kč z titulu neuhrazených mzdových nároků, jež byly splatné dne 15.8.2012, Vladimíra anonymizovano s pohledávkou ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce a Jaroslava Špačka s pohledávkou z titulu nezaplacené kupní ceny ve výši 1.000.000 Kč, jež byla splatná částečně dne 31.3.2012, a jež byla postoupena na navrhovatele Miroslava Landu. Všechny tyto pohledávky dlužník uznal, první dvě pohledávky tím, že je částečně uhradil, třetí pohledávku fakticky tím, že se proti ní pokusil uplatnit naprosto irelevantní námitku započtení. Uhradil-li dlužník pohledávku věřitele Vladimíra anonymizovano , porušil ustanovení § 111 insolvenčního zákona. Odvolatelé také namítali, že pokud se týká hodnocení předkládaných důkazů, soud prvního stupně listiny a ústní tvrzení předkládané dlužníkem vzal za prokázané a věrohodné, byť se jedná o listiny a tvrzení, které navrhovatelé zpochybňovali, naproti tomu se však nezabýval skutečností, že pohledávka věřitele Jaroslava Špačka byla postoupena dne 27.3.2013 navrhovateli Miroslavu Landovi, a proto nebylo možno započítávat dne 2.5.2013 jakoukoli pohledávku dlužníka za věřitelem Jaroslavem anonymizovano . Insolvenční soud vyhodnotil jako sporné uznání dluhu (vůči Jaroslavu Špačkovi) dlužníkem dne 22.2.2012, opatřené úředně ověřeným podpisem dlužníka, jako podezřelé vyhodnotil, že Jaroslav Špaček pohledávku nevymáhal po celý rok soudní cestou, a proto k ní nepřihlížel. Pokud se týká závěru, že navrhovatel Miroslav Landa pohledávku vůči dlužníkovi neosvědčil, odvolatel namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku důkazního břemene. Navrhovatel Miroslav Landa svou pohledávku za dlužníkem osvědčil, naopak, tvrzení dlužníka, jimiž existenci této pohledávky zpochybňoval, přenáší důkazní břemeno na dlužníka, přičemž k prokázání tvrzení dlužníka o existenci závazku, způsobilého k započtení by vyžadovalo rozsáhlé dokazování. Podle názoru odvolatelů byly naplněny podmínky úpadku, neboť byla splněna podmínka plurality věřitelů s pohledávkami splatnými více než 90 dní s tím, že tuto domněnku úpadku podpořil dlužník také tím, že nepředložil úplné a správné seznamy svých věřitelů. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části změnil tak, že návrhy insolvenčních navrhovatelů b) a c) se nezamítají.

Dlužník se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části jako věcně správné potvrdil.

Je třeba uvést, že v mezidobí, dne 1.1.2014, nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání insolvenčních navrhovatelů b) a c) není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně dne 5.10.2012 k návrhu insolvenčního navrhovatele Josefa anonymizovano , naroze anonymizovano , který tvrdil, že má vůči dlužníkovi pohledávku z titulu nezaplacené mzdy za měsíce květen 2012 ve výši 11.589 Kč, červen 2012 ve výši 11.668 Kč, červenec 2012 ve výši 11.384 Kč a srpen 2012 ve výši 17.637 Kč, to je pohledávku celkem ve výši 52.278 Kč. Jako dalšího věřitele dlužníka označil Josefa anonymizovano , narozeného 6.3.1957. Dne 26.11.2012 pak soudu došel insolvenční návrh navrhovatele Slaten s.r.o., který se svým návrhem domáhá zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na majetek tohoto dlužníka s odkazem na tvrzení, že byl obchodním partnerem společnosti ZEMPTEX stav s.r.o. se sídlem Praha 6-Břevnov, Slavníkova 2357/9, identifikační číslo 27848108, jejímž jediným společníkem a jednatelem je Čestmír Dumbrovský, který je současně jediným společníkem a jednatelem dlužníka SARITA s.r.o. Společnosti ZEMTEX stav s.r.o. zaslal insolvenční navrhovatel objednávku na provedení stavebních prací na nemovitostech v katastrálním území Hradčany nad Ploučnicí, které jsou v jeho vlastnictví, na základě této objednávky měla být vyhotovena společností ZEMTEX stav s.r.o. smlouva o dílo a práce měly být zálohově a průběžně účtovány fakturací ze strany uvedené společnosti, přičemž takový postup byl mezi insolvenčním navrhovatelem a uvedenou společností běžnou obchodní praxí. Navrhovateli byly doručeny pouze daňové doklady vystavené dlužníkem (na místo společností ZEMTEX stav s.r.o.), na jejichž základě dlužník nárokoval dílčí úhrady za provedení objednaných stavebních prací, tyto nároky byly uspokojeny, a to tak, že dne 3.10.2012 byla uhrazena částečně faktura č. 120100004 částkou 510 Kč, dne 3.10.2012 částečně uhrazena faktura č. 1201000004 částkou 510.000 Kč a dne 3.10.2012 byla uhrazena v plné výši částka dle faktury č. 120100003 ve výši 3.252.000 Kč. Navrhovateli tak vznikla pohledávka vůči dlužníkovi celkem ve výši 3.752.510 Kč, jež byla splatná dne 3.10.2012, z titulu bezdůvodného obohacení. Mezi navrhovatelem a dlužníkem nebyla uzavřena žádná smlouva o dílo, a to ani ústně (a smlouva o dílo nebyla uzavřena ani mezi navrhovatelem a společností ZEMTEX stav s.r.o.), dle uvedené objednávky nebyly provedeny žádné stavební práce ani ze strany dlužníka, ani ze strany společnosti ZEMTEX stav s.r.o. Současně insolvenční navrhovatel v návrhu tvrdí, že i pokud by komunikace mezi navrhovatelem a dlužníkem mohla být vnímána jako jednání vedoucí k uzavření smlouvy o dílo, navrhovatel od této smlouvy odstoupil na základě písemné výzvy ze dne 6.11.2012, doručené dlužníkovi dne 9.11.2012. Dlužník byl vyzván k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení, avšak bezvýsledně. Jako další věřitele tento insolvenční navrhovatel označil Úřad práce České republiky s pohledávkou představující uspokojené mzdové nároky ve výši 16.000 Kč s příslušenstvím, jež byla splatná dne 9.11.2012, Josefa anonymizovano s pohledávkou ve výši 6.294 Kč (mzdový nárok) splatnou dne 15.8.2012, Vladimíra anonymizovano naroze anonymizovano s pohledávkou ve výši 500.000 Kč s příslušenstvím, Finanční úřad Brno III. s pohledávkou, dále blíže neoznačenou, z titulu neodvedených daňových povinností za zaměstnance a Českou správu sociálního zabezpečení s pohledávkou, rovněž blíže neoznačenou, z titulu neodvedených povinností na sociálním a zdravotním pojištění za zaměstnance . Dne 22.4.2013 pak soudu došel insolvenční návrh věřitele Miroslava anonymizovano , který ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že se stal věřitelem dlužníka na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.3.2013, uzavřené mezi původním věřitelem dlužníka Jaroslavem anonymizovano , anonymizovano , bytem Mimoň, Svébořická 613 a insolvenčním navrhovatelem, přičemž postoupení pohledávky bylo dlužníkovi oznámeno přípisem ze dne 27.3.2013. Podle skutkových tvrzení v návrhu má insolvenční navrhovatel vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 1.000.000 Kč, představující neuhrazenou kupní cenu dle kupní smlouvy ze dne 18.1.2012 uzavřené mezi dlužníkem a Jaroslavem anonymizovano , s tím, že pohledávka ve výši 1.000.000 Kč byla dlužníkem dne 22.2.2012 uznána. Dlužník byl vyzván k zaplacení částky ve výši 1.000.000 Kč, ničeho však nezaplatil. Jako další věřitele dlužníka označil Slaten s.r.o. s pohledávkou ve výši 3.752.510 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, splatnou dne 3.10.2012 a Vladimíra anonymizovano s pohledávkou vůči dlužníkovi ve výši 500.000 Kč ze smlouvy o půjčce, splatnou dne 31.12.2012. Tyto závazky vůči třem věřitelům v celkové výši 5.252.510 Kč jsou více jak 30 dní po lhůtě splatnosti, a dlužník není schopen tyto závazky plnit, neboť je neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti, přičemž dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků a navíc nesplnil ani povinnost podle ustanovení § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť nepředložil seznamy v tomto ustanovení uvedené. Dlužník je tak v úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. Dlužník s insolvenčním návrhem nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. V rámci obrany proti insolvenčnímu návrhu tvrdil, že svůj závazek vůči Josefu Navrátilovi naroze anonymizovano v plné výši uhradil, žádný závazek vůči tomuto tvrzenému věřiteli neexistuje. Neexistuje ani tvrzený závazek vůči věřiteli Slaten s.r.o., naopak, uvedená společnost dlužníkovi dluží částku ve výši 2.237.490 Kč na základě faktury č. 120100004 za provedené demoliční práce, když uvedená společnost podle této faktury plnila pouze částečně a zaplatila 510.510 Kč. Demoliční práce provedl dlužník pro společnost Slaten s.r.o. na základě objednávky této společnosti, práce byly provedeny a následně vyfakturovány fakturou č. 120100003 ze dne 31.8.2012, jež byla splatná dne 14.9.2012, částkou 3.252.000

Kč, tato částka byla v plné výši uhrazena. Další faktura č. 120100004 ze dne 3.9.2012, jež byla splatná dne 17.9.2012, byla uhrazena pouze částečně, ve výši 510.510 Kč. K tvrzené objednávce společnosti Slaten s.r.o., jež měla být vystavena dne 17.8.2012, dlužník namítal, že byla vystavena účelově, pro potřeby insolvenčního řízení a antidatována, tato objednávka nikdy nebyla společnosti ZEMTEX stav s.r.o. doručena, přijetí této objednávky nebylo provedeno . Smlouva o dílo č. 10/2012 byla uzavřena mezi dodavatelem SARITA s.r.o. a objednatelem Slaten s.r.o., předmětem této smlouvy mělo být provedení demoličních prací, poddodavatelem je ZEMTEX stav s.r.o. Uvedená smlouva byla Vladimíru Grösserovi osobně předána k podpisu asi v měsíci srpnu 2012, z důvodu jeho odjezdu na dovolenou však nebyla vrácena zpět, tvrzení o vzniku bezdůvodného obohacení je nepravdivé. Ve vztahu k tvrzené pohledávce navrhovatele Miroslava anonymizovano dlužník namítal, že pohledávka původního věřitele Jaroslava Špačka je splatná ve výši 610.000 Kč, tato pohledávka přitom s ohledem na vzájemnou ústní dohodu mezi Jaroslavem anonymizovano a jednatelem dlužníka neměla být hrazena, neboť v rozsahu této částky měla být započtena na pohledávku dlužníka vůči Jaroslavu Špačkovi za provedení prací spočívající ve vyklizení pozemků, jež byly předmětem převodu podle kupní smlouvy, uzavřené mezi Jaroslavem anonymizovano a dlužníkem. Soud prvního stupně nařídil k projednání insolvenčního návrhu jednání na den 19.3.2013, jež bylo dále odročeno na den 2.5.2013, u jednání provedl dokazování listinami, účastníky předloženými, a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Odvolací soud zopakoval dokazování a z tzv. objednávky provedení prací, datované v České Lípě 17.8.2012, adresované ZEMTEX stav s.r.o., provozovna Velký Týnec, a podepsané Vladimírem Grösserem, zjistil, že obsahuje údaj o tom, že na základě prohlídky díla a předchozí dohody se objednává provedení další etapy demoličních prací v areálu bývalých tankových opraven po Sovětské armádě REMBAT , a že budovy určené k likvidaci kupuje od společnosti Logika RALSKO s.r.o., a s tím, že parametry demoličních prací očekávají jako standardně v Sod .

Z faktury-daňového dokladu č. 120100003 odvolací soud zjistil, že tato faktura byla vystavena společností SARITA s.r.o., označenou jako dodavatel (provozovna SARITA s.r.o., Tovární 157, Velký Týnec) pro odběratele Slaten s.r.o., touto fakturou, jež byla vystavena dne 31.8.2012, byla fakturována částka celkem ve výši 3.252.000 Kč s datem splatnosti 14.9.2012, faktura obsahuje údaj o tom, že se jí fakturuje za provedené práce na základě SOD Hradčany .

Z faktury č. 120100004 odvolací soud dále zjistil, že tato faktura byla vystavena společností SARITA s.r.o. , označenou jako dodavatel (provozovna SARITA s.r.o., Tovární 157, Velký Týnec) pro odběratele-Slaten s.r.o. se sídlem Praha, Slavníkova 2357/9, uvedenou fakturou, jež byla vystavena dne 3.9.2012, byla fakturována částka celkem ve výši 2.748.000 Kč se stanoveným datem splatnosti 17.9.2012, faktura obsahuje údaj, že se jí fakturuje za provedené práce dle SOD Hradčany .

Z listiny označené jako výzva k okamžitému navrácení finančních prostředků , datované v České Lípě 6.11.2012, adresované společnosti SARITA s.r.o., Čestmíru Dumbrovskému, odvolací soud zjistil, že společnost Slaten s.r.o. (jednajícím Vladimírem Grösserem) v úvodu deklaruje, že na základě provedených prací, které byly provedeny na pozemcích a budovách v katastrálním území Hradčany nad Ploučnicí společnostmi ZEMTEX stav s.r.o. a ZEMTEX stav SK s.r.o. na konci roku 2011 a v průběhu roku 2012, obdržel koncem srpna 2012 objednávku na další stavebně demoliční práce v této lokalitě, s tím, že bylo přislíbeno vypracování, mimo jiné, i smlouvy o dílo, tuto smlouvu však neobdrželi. Dále obsahuje údaj o tom, že z důvodu dosud bezproblémové spolupráce proplatili společností SARITA s.r.o. zaslané daňové doklady, fakturu č. 120100003 v plné výši 3.250.000 Kč včetně DPH a fakturu č. 120100004 ve výši 510.510 Kč, s tím, že se jedná o plnění bez právního důvodu, a proto se společnost SARITA s.r.o. vyzývá k navrácení těchto prostředků. Podle dodejky ve spise založené, byla tato listina doručována dlužníkovi na adresu Tovární 157, Velký Týnec, dodána byla dne 9.11.2012.

Z výpisu z účtu navrhovatele Slaten s.r.o. odvolací soud zjistil, že dne 3.10.2012 byla provedena úhrada faktury č. 120100003 ve výši 3.252.000 Kč a dne 3.10.2012 částečná úhrada faktury č. 120100004 ve výši 510.510 Kč.

Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 67732 a z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 190987 odvolací soud zjistil, že jednatelem dlužníka, který je zapsán v obchodním rejstříku pod obchodní firmou SARITA s.r.o. se sídlem Brno, Štefánikova 131/61, je Čestmír Dumbrovský, který byl také jediným společníkem a jednatelem společnosti zapsané pod obchodní firmou ZEMTEX stav s.r.o. se sídlem Praha 6-Břevnov, Slavníkova 2357/9 (od 19.3.2012, dříve se sídlem Brno, Štefánikova 131/61), a to v době od 2.6.2008 do 15.10.2012.

Z předložené smlouvy, uzavřené mezi Jaroslavem anonymizovano , jako prodávajícím, a dlužníkem, jako kupujícím, odvolací soud zjistil, že na základě této smlouvy, jež byla uzavřena dne 18.1.2012, se prodávající zavázal převést na kupujícího nemovitosti, v článku I. uvedené smlouvy blíže specifikované, zapsané na LV č. 44 pro katastrální území Hradčany nad Ploučnicí za dohodnutou kupní cenu ve výši 1.500.000 Kč. Podle ujednání v článku II. smlouvy měla být kupní cena uhrazena bezhotovostním převodem na blíže označený bankovní účet prodávajícího tak, že částka ve výši 200.000 Kč byla zaplacena kupujícím prodávajícímu na základě dohody o úhradě zálohy dne 17.1.2012, a doplatek kupní ceny ve výši 1.300.000 Kč měl být poukazován kupujícím na bankovní účet prodávajícího v pěti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200.000 Kč vždy do posledního dne každého kalendářního měsíce, a to od měsíce února 2012, a jedné splátce ve výši 300.000 Kč v červenci roku 2012. Podle dalšího ujednání je úhrada poslední splátky ve výši 300.000 Kč podmíněna tím, že prodávající předá nejpozději do tohoto termínu splátky kupujícímu veškeré podklady a dokumentaci, jež jsou potřebné pro řádnou kolaudaci objektu. Vlastnické právo pro kupujícího podle této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 22.2.2012.

Z písemného uznání dluhu ze dne 22.2.2012 odvolací soud zjistil, že dlužník uznal písemně svůj dluh vůči Jaroslavu Špačkovi ve výši 1.000.000 Kč v případě zavkladování kupní smlouvy na nemovitosti, uzavřené mezi stranami dne 18.1.2012, u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa do 29.2.2012.

Ze smlouvy, uzavřené mezi Jaroslavem anonymizovano , jako postupitelem na straně jedné, a Miroslavem Landou, jako postupníkem na straně druhé, odvolací soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena dne 27.3.2013. Článek 1 uvedené smlouvy deklaruje, že postupitel má za společností SARITA s.r.o. pohledávku na základě kupní smlouvy ze dne 18.1.2012, jíž Jaroslav Špaček převedl uvedené společnosti blíže označené nemovitosti v katastrálním území Hradčany nad Ploučnicí za dohodnutou kupní cenu ve výši 1.500.000 Kč, z níž dlužník uhradil částku ve výši 500.000 Kč, a zbývající část kupní ceny uhrazena nebyla. Článek 2 smlouvy obsahuje ujednání účastníků této smlouvy o tom, že postupitel postupuje uvedenou pohledávku ve výši 1.000.000 Kč včetně příslušenství postupníkovi za úplatu, jež byla dohodnuta v článku 3 smlouvy ve výši 1.000.000 Kč.

Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.3.2013 odvolací soud zjistil, že postupitel Jaroslav Špaček oznamuje společnosti SARITA s.r.o. postoupení pohledávky z kupní smlouvy ze dne 18.1.2012, uzavřené mezi Jaroslavem anonymizovano a společností SARITA s.r.o. ve výši 1.000.000 Kč postupníkovi Miroslavu Landovi s tím, že SARITA s.r.o. je povinna splnit svůj závazek Miroslavu Landovi.

Z písemné výzvy ze dne 18.2.2013, adresované společnosti SARITA s.r.o., odvolací soud zjistil, že advokát JUDr. František Hendrych, jako zástupce Jaroslava Špačka, vyzval dlužníka k úhradě zbývající části kupní ceny ve výši 1.000.000 Kč dle kupní smlouvy ze dne 18.1.2012 v dodatečně poskytnuté lhůtě do 28.2.2013.

Z notářského zápisu sepsaného dne 1.10.2012 JUDr. Leonou Václavkovou, notářkou se sídlem v Olomouci v notářské kanceláři v Olomouci pod sp. zn. N 214/2012, NZ 185/2012, odvolací soud zjistil, že Vladimír anonymizovano , anonymizovano , jako věřitel, osoba oprávněná a zástavní věřitel, a obchodní společnost SARITA s.r.o. se sídlem Brno, Štefánikova 131/61, identifikační číslo 29239575, jako dlužník, osoba povinná a zástavce, uzavřeli před notářkou smlouvu o půjčce peněz s prohlášením o uznání tohoto dluhu a dohodu o přímé vykonatelnosti. Na základě smlouvy o půjčce Vladimír anonymizovano , jako věřitel, poskytl dlužníkovi formou dvou dílčích splátek půjčku peněz v celkové výši 500.000 Kč za účelem řešení jeho aktuální finanční situace, a to dne 21.9.2012 částku ve výši 280.000 Kč a dne 24.9.2012 částku ve výši 220.000 Kč, a dlužník SARITA s.r.o. se zavázal půjčenou peněžitou částku ve výši 500.000 Kč vrátit věřiteli nejpozději dne 31.12.2012 spolu se sjednaným úrokem.

Ze sdělení Vladimíra anonymizovano , jež soudu došlo dne 28.11.2012, odvolací soud zjistil, že nemá vůči dlužníkovi žádné pohledávky.

Ze sdělení Úřadu práce ČR-Krajská pobočka v Brně ze dne 21.12.2012 odvolací soud zjistil, že k tomuto dni evidoval Úřad práce ČR-Krajská pobočka v Brně vůči SARITA s.r.o. pohledávku ve výši 16.000 Kč, představující mzdové nároky, jež byly uhrazeny zaměstnanci při platební neschopnosti zaměstnavatele, a to zaměstnanci Josefu Navrátilovi, anonymizovano .

Ze sdělení téhož úřadu práce ze dne 1.12.2012 odvolací soud zjistil, že pohledávka ve výši 16.000 Kč byla dlužníkem dne 4.1.2013 zcela uhrazena.

Ze sdělení České republiky-České správy sociálního zabezpečení ze dne 17.1.2013 odvolací soud zjistil, že nemá vůči společnosti SARITA s.r.o. žádnou pohledávku.

Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníku splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky má význam jakožto jedno ze zjištění, potřebných k osvědčení úpadku dlužníka. Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že insolvenční navrhovatel b) Slaten s.r.o. svou tvrzenou pohledávku vůči dlužníkovi předloženými a provedenými listinnými důkazy nedoložil.

Nutno zdůraznit, že za doloženou pohledávku je třeba rozumět takovou pohledávku, o které nemá soud z věřitelem předložených listin jakékoliv pochyby.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že insolvenční navrhovatel b) pohledávku z titulu nároku na vrácení plnění ve výši 3.752.510 Kč, jež podle svých tvrzení poskytl dlužníkovi bez právního důvodu, nijak neprokázal.

Nutno uvést, že samotná tvrzení tohoto insolvenčního navrhovatele v insolvenčním návrhu jsou rozporná, neboť sice tvrdí, že žádná smlouva o dílo s dlužníkem uzavřena nebyla, současně však připouští komunikaci mezi ním a dlužníkem s tím, že mohla být vnímána jako jednání vedoucí k uzavření smlouvy o dílo a tvrdí, že od této smlouvy o dílo odstoupil.

Navrhovatel k osvědčení tvrzené pohledávky předložil pouze tzv. objednávku provedení prací, v níž žádá společnost ZEMTEX stav s.r.o. o provedení další etapy demoličních prací v areálu, jinak blíže neoznačenému (areál bývalých tankových opraven po Sovětské armádě Rembat ), faktury-daňové doklady, jimiž dlužník vyfakturoval navrhovateli b) (jako odběrateli) cenu za provedené práce na základě SOD Hradčany , výzvu k okamžitému navrácení finančních prostředků a doklady, prokazující úhradu částky celkem ve výši 3.762.510 Kč.

Dlužník nezpochybňuje, že mu částka celkem ve výši 3.752.510 Kč byla insolvenčním navrhovatelem na základě faktur č. 120100003 a č. 120100004 uhrazena, tvrdí však, že se jednalo o zaplacení ceny prací, které na základě objednávky insolvenčního navrhovatele b) pro navrhovatele provedl.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že by bylo třeba provádět obsáhlé dokazování. Navrhovatel b) sám u jednání dne 19.3.2013 v tomto směru odkazoval na dokumentaci a smlouvy s třetími osobami, s tím, že prostřednictvím těchto důkazů hodlá prokázat, že demoliční práce byly provedeny osobami odlišnými od dlužníka. Dlužník nezpochybňoval, že v demoličních pracích pokračují třetí osoby, tvrdil však, že i on tyto práce prováděl. Provedeným dokazováním by tedy mělo být zjištěno, zda a v jakém rozsahu demoliční práce dlužník provedl. K provádění dokazování v takovém rozsahu však insolvenční soud povolán není.

Nutno odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod č. 52/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek k výkladu zákona o konkursu a vyrovnání, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že konkursní soud není povolán k tomu, aby v řízení o návrhu na prohlášení konkursu vedl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele po právu vůbec existuje, a aby tímto způsobem řešil spor o existenci a výši pohledávky věřitele proti dlužníkovi. K závěrům vyjádřeným v tomto stanovisku se pro účely insolvenčního řízení přihlásil Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 24.9.2009 sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011 (na něž odkazuje i soud prvního stupně), v němž uzavřel, že důvodem zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit (§ 143 odst. 2, věta první, IZ) nebude možné osvědčit pouze listinami, a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. V situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, který takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (srov. § 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo v předchozí zákonné úpravě. Je věcí insolvenčního navrhovatele zvážit před podáním insolvenčního návrhu, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení o pohledávce před k tomu povolaným orgánem, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení.

Naproti tomu se závěrem soudu prvního stupně, že i v případě navrhovatele c) by bylo nutno ve vztahu k existenci tímto navrhovatelem tvrzené pohledávky vést obsáhlé dokazování, jež překračuje rámec insolvenčního řízení, souhlasit nelze.

Insolvenční navrhovatel Miroslav Landa doložil existenci pohledávky věřitele Jaroslava Špačka vůči dlužníkovi z titulu nezaplacené kupní ceny sjednané v kupní smlouvě uzavřené dne 18.1.2012 mezi Jaroslavem anonymizovano , jako prodávajícím, a dlužníkem, jako kupujícím, a osvědčil, že je na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.3.2013 věřitelem této pohledávky. Odvolací soud nemá pochybnosti o platnosti kupní smlouvy ze dne 18.1.2012, jež byla uzavřena mezi Jaroslavem anonymizovano (prodávající) a dlužníkem (kupující), a nemá ani pochybnosti o platnosti smlouvy, uzavřené dne 27.3.2013 mezi Jaroslavem anonymizovano (postupitel) a insolvenčním navrhovatelem c) (postupník).

Námitkami, uplatněnými v řízení, nemohl dlužník existenci pohledávky z titulu neuhrazené kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne 18.1.2012 zpochybnit. Tvrzení dlužníka o tom, že mezi ním a Jaroslavem anonymizovano byla uzavřena dohoda o narovnání nemůže mít žádného významu již proto, že byla-li kupní smlouva uzavřena v písemné formě, pak i případná dohoda o narovnání musela být uzavřena v písemné formě, v opačném případě by byla neplatná (srov. ustanovení § 585 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů-dále jen OZ"). Žádného významu nemá ani úkon započtení, učiněný dlužníkem u jednání v řízení před soudem prvního stupně dne 2.5.2013. Byla-li totiž existující pohledávka z titulu nezaplacené kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 18.1.2012 platně postoupena smlouvou ze dne 27.3.2013, a na místo původního věřitele tedy nastoupil postupník Miroslav Landa (srov. ustanovení § 524 OZ) nemohl již z tohoto důvodu dlužník na tuto pohledávku věřitele Miroslava anonymizovano vůči dlužníkovi započíst svou tvrzenou pohledávku vůči Jaroslavu Špačkovi (srov. ustanovení § 580 OZ).

Odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-tak uzavírá, že insolvenční navrhovatel c) Miroslav Landa svou splatnou pohledávku vůči dlužníkovi doložil, čímž také prokázal ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 IZ i svou aktivní legitimaci.

K námitkám odvolatelů je třeba uvést, že soud prvního stupně bez ohledu na svůj závěr o tom, že žádný z navrhujících insolvenčních navrhovatelů svoji aktivní legitimaci neprokázal, se zabýval také tím, zda i bez navrhujících věřitelů je osvědčeno, že dlužník je v úpadku, tedy tím, zda je prokázána existence dalších označených věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které dlužník neplní.

Se závěrem, jaký v tomto směru soud prvního stupně učinil, se přitom odvolací soud zcela ztotožňuje.

Insolvenční navrhovatel Slaten s.r.o. jako další věřitele dlužníka označil Josefa anonymizovano , naroze anonymizovano (to je insolvenčního navrhovatele a/), Úřad práce České republiky, Vladimíra anonymizovano , Finanční úřad Brno III., Českou správu sociálního zabezpečení a dále původního věřitele dlužníka Jaroslava Špačka (s pohledávkou z titulu nezaplacené kupní ceny podle smlouvy o dílo ze dne 18.1.2012), insolvenční navrhovatel Miroslav Landa jako další věřitele dlužníka označil Slaten s.r.o. (to je insolvenčního navrhovatele b/) a Vladimíra anonymizovano .

Soud prvního stupně správně zjistil (a správnost těchto zjištění odvolatelé nezpochybnili), že dlužník věřiteli Josefu Navrátilovi dlužnou mzdu za měsíce květen až červen 2012 celkem ve výši 45.930 Kč uhradil dne 8.11.2012. Pohledávka Josefa anonymizovano (insolvenčního navrhovatele a/) vůči dlužníkovi z titulu nezaplacené mzdy za období od května do srpna 2012 přitom zanikla v celém rozsahu, neboť jak bylo odvolacím soudem dále zjištěno, mzdové nároky tohoto věřitele uspokojil Úřad práce České republiky-Krajská pobočka v Brně, který tomuto věřiteli za dlužníka uhradil nedoplatek mzdy za měsíce červenec a srpen 2012 celkem ve výši 16.000 Kč, přičemž pohledávku ve výši 16.000 Kč, která tak vznikla Úřadu práce České republiky-Krajské pobočce v Brně vůči dlužníkovi, dlužník uspokojil. Tato pohledávka zanikla dne 4.1.2013, kdy dlužník částku ve výši 16.000 Kč Úřadu práce České republiky uhradil. Úřad práce vůči dlužníkovi žádnou pohledávku neeviduje a vůči dlužníkovi neeviduje žádnou pohledávku ani Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení. Finanční úřad Brno III. se k výzvě insolvenčního soudu nevyjádřil.

Pokud se týká pohledávky věřitele Vladimíra anonymizovano vůči dlužníkovi ze smlouvy o půjčce, nutno uvést, že tato pohledávka ke dni zahájení insolvenčního řízení splatná nebyla, neboť podle ujednání ve smlouvě o půjčce, uzavřené mezi dlužníkem a Vladimírem anonymizovano dne 1.10.2012, se dlužník zavázal k vrácení půjčené peněžité částky ve lhůtě do 31.12.2012. Tato pohledávka zanikla rovněž splněním, dne 10.12.2012.

Námitkami odvolatele, jimiž zpochybňovali závěr soudu prvního stupně, že se přitom jednalo o splnění nepodstatného závazku a že v důsledku vrácení půjčky došlo pouze k zanedbatelnému zmenšení majetkové podstaty, se odvolací soud již nezabýval, a správnost závěrů soudu prvního stupně v tomto směru nepřezkoumával, neboť by to bylo nadbytečné. Jak dlužník správně poukázal, okolnost, odvolateli namítaná, že se jednalo o právní úkon neúčinný, je z hlediska závěru o zániku závazku jeho splněním bez významu. Kromě toho, podle přesvědčení odvolacího soudu, měl-li dlužník svůj závazek podle ujednání ve smlouvě splnit ve lhůtě do 31.12.2012, není zaplacení pohledávky věřitele Vladimíra anonymizovano dlužníkem, byť po zahájení insolvenčního řízení (dne 10.12.2012) jednáním, které by dlužník činil v rozporu s ustanovením § 111 odst. 1 IZ a takové jednání nelze ani považovat za nedovolené zvýhodňování jednoho věřitele na úkor ostatních věřitelů dlužníka.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že ke dni rozhodování odvolacího soudu přihlásili do insolvenčního řízení své pohledávky pouze dva věřitelé-insolvenční navrhovatelé Slaten s.r.o. (jehož pohledávka přitom v insolvenčním řízení osvědčena nebyla) a Miroslav Landa.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku I., v níž byl pro neosvědčení podmínek úpadku zamítnut insolvenční návrh věřitele b) Slaten s.r.o. a věřitele c) Miroslava anonymizovano , a ve výroku III., v němž bylo rozhodnuto o povinnosti věřitelů b) Slaten s.r.o. a c) Miroslava anonymizovano zaplatit s věřitelem a) Josefem Navrátilem společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za podání insolvenčního návrhu, jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Naproti tomu ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo nutno usnesení soudu prvního stupně změnit.

Soud prvního stupně správně stanovil základ nároku, to je povinnost insolvenčních navrhovatelů zaplatit dlužníkovi náklady, které účelně vynaložil, a své rozhodnutí také správně odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

Ke změně usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení dochází z toho důvodu, že vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 18.12.2000 č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), byla pro její neústavnost zrušena nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/2012, vyhlášeném ve Sbírce zákonů dne 7.5.2013 pod č. 116/2013. Odvolací soud proto musel k této specifické vlastnosti zrušené vyhlášky přihlédnout (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16.4.2008 sp. zn. 21 Cdo 1704/2007, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Náhradu nákladů řízení, na kterou má podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. dlužník, jako úspěšný účastník řízení, který byl v řízení před soudem prvního stupně zastoupen advokátem, a jehož náklady představují náklady právního zastoupení, právo, je tedy nutno vyčíslit podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Advokát dlužníka učinil v řízení před soudem prvního stupně celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení na základě plné moci ze dne 29.4.2013, účast u jednání dne 2.5.2013 a dále písemné vyjádření dlužníka k žádosti insolvenčního navrhovatele b) na přiznání odkladného účinku rozhodnutí), za něž mu vzniklo právo na odměnu ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 4, písm. c/ ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1.1.2013), to je celkem ve výši 9.300 Kč. Advokátovi dlužníka dále náleží náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), to je náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč, takže náklady řízení před soudem prvního stupně představují částku 10.200 Kč.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že věřitel b) Slaten s.r.o. a věřitel c) Miroslav Landa jsou s věřitelem a) Josefem Navrátilem povinni zaplatit společně a nerozdílně dlužníkovi k rukám jeho advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně v uvedené výši do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S ohledem na to, že v odvolacím řízení nebyli insolvenční navrhovatelé b) a c) úspěšní, vznikla jim povinnost nahradit dlužníkovi účelně vynaložené náklady i této fáze soudního řízení (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.). Dlužník byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem, jemuž náleží odměna za zastupování. Sazba odměny za zastupování účastníka advokátem činí v odvolacím řízení 3.100 Kč za jeden úkon právní služby (§ 9 odst. 4, písm. c/ ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu), vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení učinil advokát dlužníka dva úkony právní služby (písemné vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání dne 7.1.2014) činí tato odměna celkem 6.200 Kč. Advokátovi dlužníka náleží náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátní tarifu) a dále náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou konanou z Přerova do Olomouce a zpět za celkem dvě půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1, písm. a/ advokátního tarifu), to je 200 Kč. Náklady odvolacího řízení tak činí 7.000 Kč. V této výši zavázal soud insolvenční navrhovatele b) a c) náklady řízení dlužníkovi společně a nerozdílně zaplatit v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta dlužníka.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a odvolatelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 14. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu