3 VSOL 589/2013-A-16
KSOL 16 INS 8399/2013 3 VSOL 589/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Sylvy anonymizovano , anonymizovano , bytem Dlouhá Loučka, Újezdská 330, PSČ 783 86, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 30.5.2013 č.j. KSOL 16 INS 8399/2013-A-9

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 25.3.2013, bylo zahájeno insolvenční řízení. Podle údajů, uvedených v návrhu, je dlužnice od 20.3.2013 zaměstnána u Petra Horáka s příjmem ve výši 15.000 Kč měsíčně, z výplatní pásky za měsíc duben 2013 (do doby rozhodnutí soudu jediný celý odpracovaný měsíc u tohoto zaměstnavatele) však plyne, že při 22 odpracovaných dnech dlužnice dosáhla čisté mzdy ve výši 10.079 Kč. Z připojeného seznamu závazků plyne, že dlužnice má vůči nezajištěným věřitelům závazky v celkové výši 108.192 Kč a vůči zajištěnému věřiteli ve výši 365.517 Kč. Vyživovací povinnost má dlužnice ke dvěma nezletilým dětem. Poté, co soud prvního stupně dále vyložil, že zákon rozlišuje dva způsoby řešení úpadku oddlužením, a to oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře, uzavřel, že povolení oddlužení není možné, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude činit alespoň 30 % jejich pohledávek a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužnice je prohlášení konkursu na její majetek. V této souvislosti vyšel z údajů, uvedených ve výpisu z katastru nemovitostí ze dne 4.4.2013, z nějž vyplývá, že dlužnice je vlastníkem podílu v rozsahu id. 1/2 rodinného domu a pozemku pod tímto domem a zahrady, přičemž obvyklá cena těchto nemovitostí činí podle znaleckého posudku ze dne 25.6.2013 800.000 Kč. Tyto nemovitosti jsou však zajištěny zástavním právem ve prospěch zajištěného věřitele s pohledávkou ve výši 365.517 Kč. Tento zajištěný věřitel by tedy byl (po uhrazení nákladů zpeněžení, nákladů na správu a odměny insolvenčního správce) uspokojen z výtěžku zpeněžení id. 1/2 těchto nemovitostí, a nezajištěným věřitelům by se v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nedostalo s největší pravděpodobností ničeho. Podle seznamu majetku dlužnice dále vlastní pouze běžné vybavení domácnosti a starší osobní automobil. Z tohoto důvodu nelze úpadek dlužnice řešit oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. Z příjmu dlužnice, která má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, ve výši 10.079 Kč měsíčně lze srážet částku 654 Kč měsíčně. S ohledem na výši nákladů insolvenčního řízení v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře (odměna a náklady insolvenčního správce ve výši 1.089 Kč měsíčně včetně DPH) nepostačí v daném případě zabavitelná částka z příjmu dlužnice ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a dlužníkovým věřitelům by se v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře nedostávalo ničeho. V úvahu tedy nepřichází ani oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude činit alespoň 30 % jejich pohledávek, a žádný z věřitelů s nižším plněním souhlas ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ nevyslovil. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 182/1996 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že předpokládaným způsobem řešení úpadku dlužnice je prohlášení konkursu na její majetek, uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když dlužnice nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, z nichž by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení. Zaplacená záloha umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice, respektive neposkytne-li majetková podstata dostatek finančních prostředků, umožní uhrazení odměny insolvenčního správce, která činí v případě konkursu podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 313/2007 Sb., v platném znění, minimálně 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že nemá finanční prostředky, z nichž by bylo možno zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit.

Podle ustanovení § 7 odst. IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 25.3.2013, se dlužnice domáhá zjištění úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má čtyři závazky vůči čtyřem věřitelům, z toho dva závazky nezajištěné, nevykonatelné, jeden závazek je nezajištěný, vykonatelný a jeden závazek je zajištěný a vykonatelný. Všechny závazky jsou více než 30 dní po lhůtě splatnosti. Příjmy dlužnice nestačí na pokrytí všech závazků, dlužnice není schopna závazky hradit v plné výši, včas a řádně. Dlužnice je v pracovním poměru od března 2013 u zaměstnavatele Petra Horáka, Dlouhá Loučka, identifikační číslo: 70036616 s příjmem, který činí 15.000 Kč. Dlužnice není vdaná, vyživovací povinnost má k nezletilé Kateřině a k nezletilé Veronice anonymizovano , nar. dne 4.2.1996. Z pracovní smlouvy, uzavřené se zaměstnavatelem Petrem Horákem, Dlouhá Loučka, identifikační číslo: 70036616, plyne, že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou od 20.3.2013 do 20.7.2013 s nástupem do práce dne 20.3.2013, podle platového výměru, předloženého k výzvě soudu (usnesením ze dne 11.4.2013 č.j. KSOL 16 INS 8399/2013-A-5) byl stanoven plat dlužnice tak, že měsíční základní výdělek byl stanoven částkou 10.000 Kč a pohyblivá část platu 2.500 Kč. Z výplatních listin, předložených rovněž k výzvě soudu (usnesením ze dne 13.5.2013 č.j. KSOL 16 INS 8399/2013-A-7) vyplývá, že čistý příjem dlužnice za březen 2013 činil 3.444 Kč, za měsíc duben 2013 při odpracovaných 22 dnech činila hrubá mzda 11.394 Kč, čistá mzda 10.079 Kč. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (jenž je opatřen prohlášením o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužnice), dlužnice má celkem čtyři závazky, jeden závazek (vůči věřiteli Českomoravská stavební spořitelna, a.s., identifikační číslo: 49241397) ve výši 365.517 Kč je závazkem zajištěným zástavním právem na nemovitosti-id. 1/2 rodinného domu č.p. 229 na parc. St. 322, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál na LV č. 352 pro obec a katastrální území Horní Město. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál dále vyplývá, že dlužnice je výlučným vlastníkem pozemku-parc. St. 322 a parc. č. 44/2, zapsaných na LV č. 360 pro obec a katastrální území Horní Město. Podle seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužnice), je dlužnice vlastníkem id. 1/2 rodinného domu v katastrálním území Horní Město, na St. parc. 322, zapsaného na LV č. 352 a vlastníkem parcely, zapsané na LV č. 360, dále vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti a automobil Mercedes v hodnotě 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 věty, první a odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna splácet.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti (předběžného) závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužnici nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhuje.

Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 395 odst. 1 IZ, základní podmínkou oddlužení je-kromě požadavku poctivého záměru-požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věta první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Se zohledněním příjmů ve výši 10.079 Kč a se zohledněním toho, že dlužnice má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, s nimiž žije ve společné domácnosti, lze z příjmu dlužnice srazit měsíčně částku 654 Kč, což za pět let oddlužení představuje 39.240 Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč, takže celkem, s daní z přidané hodnoty, se jedná, jak soud prvního stupně správně uvedl, o částku 1.089 Kč, která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou. Za této situace soud prvního stupně správně uzavřel, že v případě dlužnicí navrhovaného oddlužení plněním splátkového kalendáře by nebyl splněn požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnice.

Do úvahy pak nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. Dlužnice sice kromě movitých věcí (obvyklého vybavení domácnosti) vlastní i nemovitosti-podíl v rozsahu id. 1/2 rodinného domu č.p. 229 na parcele St. 322 a pozemky parc. St. 322 a parc. č. 322, zapsané v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál na LV č. 352 (rodinný dům) a na LV č. 360 (pozemky), podíl v rozsahu id. 1/2 rodinného domu je však zatížen zástavním právem. Soud prvního stupně správně vyložil, že z výtěžku zpeněžení tohoto majetku bude uspokojen především zajištěný věřitel s pohledávkou, jejíž výši uvedla dlužnice v seznamu závazků 365.517 Kč. S ohledem na hodnotu tohoto majetku tak, jak vyplývá z údajů ve znaleckém posudku znalce Miloslava Hospese (který stanovil tržní cenu rodinného domu a pozemků celkem částkou 800.000 Kč), je nutno konstatovat, že po uspokojení zajištěného věřitele z majetku dlužnice (id. 1/2 rodinného domu, to je z majetku v hodnotě asi 400.000 Kč) nezbude částka v takové výši, z níž by bylo možno uspokojit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu totiž slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být ani skutečnost odvolatelkou namítaná, že nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Nutno zdůraznit, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, dlužnici, jako insolvenční navrhovatelku, tudíž od povinnosti k úhradě zálohy nelze osvobodit, případně její výši snížit. Je-li složení zálohy zapotřebí, je nutno na jejím zaplacení trvat.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu