3 VSOL 586/2015-B-20
KSBR 24 INS 35338/2013 3 VSOL 586/2015-B-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka REINSTAL cz, s.r.o., se sídlem v Lhánicích 26, PSČ 675 75, identifikační číslo osoby: 27677877, o konečné zprávě, o odvolání insolvenčního správce Mgr. Ivo Šotka, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.4.2015, č.j. KSBR 24 INS 35338/2013-B-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetkové podstaty ve výši 50.000 Kč a vyúčtování odměny ve výši 64.130 Kč (včetně DPH ve výši 21 %) hotových výdajů ve výši 780,21 Kč (cestovné) a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty ve výši 9.264,97 (náklady na archivaci) insolvenčního správce Mgr. Ivo Šotka ze dne 6.3.2015 ve znění zveřejněném vyhláškou dne 25. března 2015 a založeném ve spise na č.l. B-39 (výrok I.) a neschválil náklady na zpracování účetnictví ve výši 3.630 Kč (výrok II.)

V důvodech rozhodnutí uvedl, že insolvenční soud, který v řízení vykonává rovněž působnost věřitelského orgánu, neschválil náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty představující náklady na zpracování účetnictví ve výši 3.630 Kč. Uvedl, že dle ustanovení § 246 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce po prohlášení konkursu mimo jiné zajišťuje vedení účetnictví a plnění daňových povinností. Insolvenční správce nutně nemusí tyto činnosti vykonávat osobně, neznamená to však, že plnění těchto povinností bude automaticky zadáváno třetím osobám na účet majetkové podstaty. Insolvenční správce může zajistit vedení účetnictví a plnění daňových povinností, například prostřednictvím zaměstnanců dlužníka či dlužníkem samotným. Ze zprávy o činnosti ze dne 19. června 2014 vyplývá, že dlužník, resp. jeho jednatelka, s insolvenčním správcem spolupracoval a poskytoval mu součinnost. O úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek bylo rozhodnuto v dubnu 2014 a v červnu 2014 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Dlužník neměl, kromě zaplacené zálohy na náklady insolvenčního řízení, žádný majetek, ani žádné zaměstnance, v průběhu insolvenčního řízení nebyly vedeny žádné incidenční spory. Již v září 2014 podal insolvenční správce návrh na zrušení konkursu dle ustanovení § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona. Rozsah a náročnost insolvenčního řízení tedy neospravedlňují využití specializovaných odborníků. Účelnost jejich využití pak k výzvě insolvenčního soudu nevysvětlil ani insolvenční správce.

Proti tomuto usnesení, proti výroku II., podal včasné odvolání insolvenční správce s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že výdaj na daňovém poradenství ve výši 3.000 Kč zcela jistě není nepřiměřeně vysoký. Nelze očekávat, že i když má povinnost vést účetnictví, že bude osobně zpracovávat příslušná daňová přiznání. Tvrdí, že výdaj se navíc vztahuje ke zpracování účetních uzávěrek a daňových přiznání ke dni skončení řízení, to je v rámci návrhu na zrušení konkursu bylo požádáno o jeho schválení předem. Podle jeho názoru hlavním kritériem, které by mělo být zohledněno, je účelnost a efektivita vynaložených prostředků-hotových výdajů. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jeho výdaj ve výši 3.363 Kč schválí.

Podle ustanovení § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném výroku, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání insolvenčního správce důvodné není.

V přezkoumávané věci rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17.4.2044 pod č.j. KSBR 24 INS 35338/2015-A-15 o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Dne 30.6.2014 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na kterém bylo mimo jiné konstatováno, že působnost věřitelského výboru vykonává insolvenční soud. Ze zprávy insolvenčního správce, kterou přednesl na schůzi věřitelů, vyplynulo, že dlužník nemá žádný majetek ani zaměstnance, jednatelka dlužníka poskytuje běžnou součinnost a vzhledem k pozdnímu předložení účetnictví bude prověřovat neplatnost či neúčinnost právních úkonů. Dne 10.9.2014 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh na zrušení konkursu dlužníka podle ustanovení § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, ve kterém insolvenční správce uvedl, že dlužník nevlastní žádný majetek, přitom do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s pohledávkami ve výší 3.138.549,20 Kč. Nezjistil žádné neplatné či neúčinné právní úkony dlužníka, z uvedeného vyplývá, že dlužníkův majetek je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a proto navrhuje, aby konkurs na majetek dlužníka byl zrušen. Uvedl, že mu byla vydána záloha na insolvenční řízení ve výší 50.000 Kč a s ohledem na skutečnost, že vyplacená záloha nepostačuje na zaplacení odměny a výdajů insolvenčního správce, žádá, aby rozdíl 27.900,43 Kč uhradil stát. Dále uvedl, že výdaj na daňové poradenství ve výši 3.000 Kč se vztahuje ke zpracování účetních závěrek a daňových přiznání ke dni skončení řízení, přičemž o jeho schválení bylo požádáno předem. Insolvenční správce k tomu předložil nabídku Mgr. Tomáše Dohnala, daňového poradce, ze dne 25.8.2014 adresovanou insolvenčnímu správci, ze které vyplývá, že předmětem nabídky jsou odborné služby, především daňové a účetní, pro insolvenčního správce, když se zejména jedná o zpracování daňových přiznání k dani z příjmu právnických osob, včetně účetních závěrek (to je účetních výkazů a přílohy k účetní závěrce) v termínech daných zákonem č. 280/2009 Sb. Za služby je nabízena cena 3.000 Kč, včetně DPH. K výzvě soudu insolvenční správce uvedl, že tento výdaj je uplatňován proto, že ačkoli má povinnosti po dobu konkursního řízení vést účetnictví, jistě nelze očekávat, že bude osobně zpracovávat příslušná daňová přiznání.

Na další výzvu insolvenčního soudu pak insolvenční správce tento výdaj na vedení účetnictví nezahrnul mezi své hotové výdaje, ale jako náklad spojený s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka. Vyhláškou ze dne 13.3.2015, č.j. KSBR 24 INS 35338/2013-B-13 insolvenční soud zveřejnil konečnou zprávu spolu s vyúčtováním odměny a hotových výdajů insolvenčního správce a poučil účastníky řízení, že mohou proti ní podat u insolvenčního soudu námitky, a to do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku. Žádné námitky proti konečné zprávě podány nebyly.

Podle ustanovení § 228 písm. j) IZ nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí vedení účetnictví.

Podle ustanovení § 246 odst. 1 IZ prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.

Podle ustanovení § 39 odst. 1, 2 a 3 IZ věřitelé jsou oprávněni se souhlasem insolvenčního soudu na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout insolvenčnímu správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně. Při poskytnutí zálohy se určí podmínky jejího vyúčtování; určit lze též účel, na který má být záloha vynaložena. Náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle zákona nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu, jsou zahrnuty v jeho odměně a nese je ze svého. Výjimečně může splnění těchto činností zadat jiným osobám na účet majetkové podstaty se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru; tím nejsou dotčeny jeho povinnosti ani odpovědnost podle tohoto zákona. Náklady insolvenčního správce spojené s využitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové podstaty, jen je-li jejich využití účelné vzhledem k rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským výborem.

Odvolací soud nepřisvědčuje odvolateli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a povinností, které souvisí s nakládáním s majetkovou podstatou; ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 insolvenčního zákona mezi tyto povinnosti patří vedení účetnictví a plnění daňových povinností. Jak správně uvedl soud prvního stupně insolvenční správce nemusí nutně tyto činnosti vykonávat sám osobně, ke splnění těchto povinností může využít dlužníka, popř. též jeho zaměstnanců. Z ustanovení § 39 odst. 2 insolvenčního zákona dále vyplývá, že náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle zákona, jsou zahrnuty v jeho odměně a nese si je ze svého, pouze výjimečně může tyto činnosti zadat ke splnění jiným osobám, a to se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Z obsahu spisu nevyplývá, že by insolvenční správce měl souhlas insolvenčního soudu (který v dané věci vykonává současně i funkci věřitelského výboru) k tomu, aby zpracování účetnictví, a to na úkor majetkové podstaty, zadal ke splnění třetí osobě. Tvrzení odvolatele o tom, že výdaje se vztahují ke zpracování účetních uzávěrek a daňových přiznání ke dni skončení řízení, na tom nic změnit nemůže. Tvrdí-li insolvenční správce, že v rámci předložení konečné zprávy požádal o souhlas s tímto nákladem insolvenční soud předem, tak k tomu nutno uvést, že ani po předložení konečné zprávy ze strany insolvenčního soudu souhlas k tomu, aby vedení účetnictví a zpracování daňového přiznání bylo zadáno třetí osobě na úkor majetkové podstaty, dán nebyl, což koneckonců vyplývá i z napadeného usnesení, kterým insolvenční soud neschválil náklady na zpracování účetnictví ve výší 3.630,-Kč. Bude proto třeba, aby tento náklad nesl insolvenční správce za svého, tj. ze své odměny, která mu byla přiznána ve výši 64.130,-Kč, protože v jeho odměně jsou zahrnuty náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle zákona.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 19. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu