3 VSOL 584/2015-A-14
KSBR 31 INS 8777/2015 3 VSOL 584/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Šaratice, Zahradní 344, PSČ 683 52, identifikační číslo: 75736489, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.4.2015, č.j. KSBR 31 INS 8777/2015-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním ze dne 2.4.2015 se dlužnice domáhá vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 389 odst. 1 a odst. 2, ustanovení § 393 a ustanovení § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), dovodil, že u dlužnice je dán důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ, neboť jej podala neoprávněná osoba. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že dlužnice je zapsána v živnostenském rejstříku, podniká, přičemž z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužnice má i nezajištěné závazky, které vznikly v souvislosti s její podnikatelskou činností. Jedná se o závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín ve výši 14.764 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 9.728 Kč a Správě nemovitostí ve výši 2.236 Kč. Dlužnice přitom ani přes výzvu soudu nedoložila souhlas těchto věřitelů s tím, že souhlasí s řešením úpadku dlužnice oddlužením. Soud prvního stupně dále citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uvedl, že s ohledem na rozsah majetku dlužnice a předpokládaným nákladům řízení při konkursu postupoval podle ustanovení § 108 IZ a stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na závěry v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, sen. zn. 1 VSOL 1197/2013-A-18, podle nichž novela insolvenčního zákona v ustanovení § 389 umožnila podat návrh na povolení oddlužení také podnikajícím fyzickým osobám, a to dokonce za situace, že mají závazky vzešlé z podnikání, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávky jde. Souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení v ustanovení § 392 odst. 1 IZ, na rozdíl od souhlasu věřitele s nižším plněním než 30 %, takže nelze do budoucna přičítat k tíži dlužníků, že tento souhlas k návrhu nepřipojili, ale bude nezbytné postupovat podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ a v pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení, byť z jiných důvodů, než je v odvolání namítáno.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 2.4.2015 došel Krajskému soudu v Brně insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 formulářového návrhu dlužnice uvedla, že má vůči osmnácti věřitelům celkem dvacet tři závazků v celkové výši 1.349.909 Kč, jež nadále není schopna řádně a včas splácet, podstatná část závazků je již po splatnosti a většina je i vykonatelných. Do současné situace se dostala v důsledku toho, že její bývalý manžel měl hodně půjček, v průběhu manželství přišel o zaměstnání, dlužnice v té době byla na mateřské, takže výdaje převyšovaly příjmy. To pak řešili prostřednictvím dalších půjček a dostali se do dluhové pasti. Dlužnice je zaměstnaná u společnosti ROSA market s.r.o., se sídlem Kroměříž, Jožky Silného 2683/14, IČ: 25506641, pracovní poměr má sjednán na dobu určitou do 30.11.2015. Její čistá měsíční mzda činí 10.730 Kč, a dále má přislíben dar od svého bratra Dušana Resse, ve výši 8.000 Kč měsíčně, tato částka jí bude vyplácena po dobu trvání oddlužení. S ohledem na příjmy ze zaměstnání a z darovací smlouvy tak bude schopna uhradit svým věřitelům více než 30 % jejich pohledávek. Ke svým poměrům uvedla, že není vdaná, vyživovací povinnost má ke dvěma dětem. K návrhu dlužnice připojila-mimo jiné-seznam závazků-s rozlišením na seznam závazků nevykonatelných a seznam závazků vykonatelných, seznam majetku (který opravila na základě výzvy soudu) a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. V seznamu závazků dlužnice označila jednotlivé své věřitele, uvedla výši závazků a jejich splatnost, u závazků vykonatelných dále označila exekuční titul a rozhodnutí o nařízení exekuce. V seznamu závazků dlužnice jako závazky související s její podnikatelskou činností označila závazek vůči věřiteli Správa nemovitostí vlastníků ve výši 2.236 Kč, vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 9.728 Kč a vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení Vyškov ve výši 14.764 Kč. Závazky dlužnice celkem ve výši 1.349.909 Kč jsou závazky nezajištěnými. Z údajů, uvedených v seznamu majetku, vyplývá, že dlužnice jako svůj majetek označila osobní automobil značky Škoda Octavia v odhadované ceně 30.000 Kč, postel a ledlampu v hodnotě 1.500 Kč, s tím, že další věci, jež se nachází v domě, v němž bydlí, jsou vlastnictvím jejího otce a bratra, kteří jí tyto věci poskytli k užívání. Dále uvedla, že je spoluvlastníkem v rozsahu podílu id. 1/6 nemovitostí, zapsaných na LV č. 382 pro obec a katastrální území Šaratice, budovy č.p. 344 na parcele č. 733 a pozemků parc. č. 733, 734, 911/1, 1698, 2391, 2392, 2393, 2416, 3340, 3341, jejichž hodnota dle znaleckého posudku Ing. Luďka Matyáše, vypracovaného v roce 2007, činila 1.945.000 Kč, z toho hodnota podílu v rozsahu id. 1/6 činí 324.000 Kč. Dále dlužnice uvedla, že má pohledávku za Michalem Malíkem z titulu nesplacené půjčky ve výši 48.397 Kč, jež jí byla přiznána soudem v roce 2007, a v současné době je neúspěšně vymáhána exekutorem. Podle údajů, uvedených v seznamu zaměstnanců, nemá dlužnice žádné zaměstnance. Usnesením ze dne 7.4.2015, č.j. KSBR 31 INS 8777/2015-A-6 vyzval soud prvního stupně dlužnici, aby-mimo jiné-doplnila svůj návrh na povolení oddlužení tak, že sdělí, zda dluhy z podnikání nebrání řešení jejího úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 insolvenčního zákona (s poučením, že dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a/ s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b/ jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c/ nebo d/, anebo c/ jde o pohledávku zajištěného věřitele). Na výzvu reagovala dlužnice podáním ze dne 14.4.2015, v němž uvedla, že nemá informace o tom, že by věřitelé, o jejichž pohledávky jde, nesouhlasili s řešením jejího úpadku oddlužením. Poukázala na to, že tyto dluhy nesouvisí přímo s podnikáním, jedná se o dluhy na zdravotním a sociálním pojištění.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 389 odst. 3 IZ, jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po vyhodnocení údajů, uvedených dlužnicí v návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit, neboť-jak vyplývá z údajů v seznamu závazků-je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/, IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-nejsou totiž náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty.

Z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto určující posouzení správnosti jeho předběžného závěru o tom, že dlužnici nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhuje.

Z ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu, nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že má dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, jestliže s tím věřitelé, o jejichž pohledávky jde, souhlasí.

V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že dlužnice má dluhy z podnikání, přičemž její závazky vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Vyškov, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a Správa nemovitostí vlastníků jsou závazky nezajištěnými.

Namítala-li odvolatelka již v řízení před soudem prvního stupně, že její dluhy na zdravotním a sociálním pojištění přímo s jejím podnikáním nesouvisí, nutno uvést, že dluhy vzešlými z podnikání dlužníka mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly (jen) z obchodních závazkových vztahů, to je např. i dluhy, které mají svůj původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo jeho veřejnoprávní dluhy-to je nedoplatky na dani, na pojistném, apod.-pokud měly původ v dlužníkově podnikání (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 113/2011). To, že dluhy na pojistném vůči věřiteli Okresní správě sociálního zabezpečení Vyškov a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky mají svůj původ v podnikání dlužnice, přitom odvolatelka nijak nezpochybnila.

Dalším námitkám odvolatelky je možno přitakat potud, že potřebný souhlas věřitele podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ skutečně není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení (srov. ustanovení § 392 IZ). Tento souhlas nepochybně může být připojen i později, s tím, že § 397 odst. 1 IZ dále stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Nicméně tento postup (postup podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ) se uplatní tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda dlužník je skutečně oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, to je, zda splňuje uvedená kritéria. Podle přesvědčení odvolacího soudu je proto z tohoto důvodu nutno již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o dluhy, které řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1, písm. a) IZ nebrání (např. že dlužník jednal se svými věřiteli, vůči nimž má dluhy z podnikání, ohledně jejich souhlasu s oddlužením, a s jakým výsledkem). Takové skutečnosti však dlužnice ve svém návrhu současně neuplatnila. Lze proto uzavřít, že dlužnice neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 IZ).

Za tohoto stavu soud prvního stupně správně dovodil, že se jeví pravděpodobným odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na její majetek (§ 396 IZ).

K námitce odvolatelky, v níž poukazovala na dřívější rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, odvolací soud poukazuje na pozdější judikaturu, např. usnesení ze dne 22.5.2014, č.j. KSBR 44 INS 37125/2013, 2 VSOL 213/2014-A-12 nebo ze dne 29.5.2014, č.j. KSBR 45 INS 2889/2014, 2 VSOL 225/2014-A-10, z nichž již vyplývá odlišný právní názor odvolacího soudu jako v tomto rozhodnutí.

Ve vztahu k dalšímu závěru soudu prvního stupně o nezbytnosti uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je třeba uvést, že obsah odůvodnění vyhotovení nemeritorních usnesení není stanoven (srov. ustanovení § 169 o.s.ř.), proto postačuje, aby v něm soud uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení. Nicméně tyto důvody musí být způsobilé výrok usnesení srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.

Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp.zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009). Jako takové tudíž musí být způsobem zákonem předepsaným (§ 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) odůvodněno tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud prvního stupně při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.9.2010, sp.zn. KSPH 38 INS 2035/2010, 3 VSPH 286/2010-A).

Tomuto požadavku však odvoláním napadené usnesení v té části, v níž se odůvodňuje uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nevyhovuje.

Z ustanovení § 108 odst. 1 IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem (jako v této věci), a současně, že struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu.

V přezkoumávané věci se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí o uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení-poté, co citoval ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ a obecně vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení-omezil pouze na konstatování, že postupoval podle ustanovení § 108 IZ a stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak, a to s ohledem na rozsah majetku dlužnice, aniž majetkové poměry dlužnice současně definoval, zejména se zřetelem na údaje, uvedené v seznamu majetku, podle nichž je dlužnice i spoluvlastníkem nemovitostí.

To činí ve svém důsledku rozhodnutí soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně opětovně posoudí, zda a v jaké výši je nezbytné uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 108 IZ, a to s přihlédnutím a po vyhodnocení údajů, dosud dlužnicí ve vztahu k jejímu majetku uvedeným, přičemž své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 23. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu