3 VSOL 583/2012-B-38
KSBR 45 INS 20565/2011 3 VSOL 583/2012-B-38

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Terezy anonymizovano , anonymizovano , bytem Moravany, Pod Lesem 436/5, PSČ 664 48, zastoupené JUDr. Miroslavem Kyprým, Brno, Palackého 119, PSČ 612 00, o návrhu na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.5.2012, č.j. KSBR 45 INS 20565/2011-B-21, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.6.2012, č.j.KSBR 45 INS 20565/2011-B-24,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, neschválil oddlužení dlužnice Terezy anonymizovano , povolené usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30.11.2011, č.j. 45 INS 20565/2011-A-9 (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.), rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.), a uvedl, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že dlužnice v souladu s ustanovením § 395 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), splňuje podmínku minimálního 30% uspokojení zjištěných pohledávek přihlášených věřitelů, když, jak vyplývá z propočtu insolvenční správkyně, by zaplatila věřitelům v průběhu oddlužení více než 60 % jejich pohledávek, dovodil však, že jsou dány takové okolnosti, které odůvodňují předpoklad, že oddlužením není sledován poctivý záměr dlužnice , přičemž dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný či nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že v jednání dlužnice spatřuje minimálně lehkomyslný a nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení. Dlužnice opakovaně uváděla, a to jak v insolvenčním návrhu, tak na schůzi věřitelů, respektive při jednání o námitkách, že v roce 2008 byla studentkou a neměla žádné příjmy. Věřitelka č. 6 (zástupkyně věřitelů) však tvrdila a doložila při jednání o námitkách, že dlužnice měla příjmy již v roce 2008, přičemž tato skutečnost byla doložena i společností ZFP akademie, a.s. Z potvrzení této společnosti plyne, že se jednalo o příjmy ve výši 256.669,32 Kč. Uvedená společnost také soudu doložila smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 9.8.2007, včetně dodatku a sazebníku odměn, a smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 25.8.2008, včetně dodatku, a potvrdila, dlužnice započala spolupráci dne 30.6.2007, kdy se účastnila tzv. základního semináře. Dlužnice rovněž opakovaně odmítala sdělit, jak bylo naloženo s půjčkou poskytnutou Martinem Veselým (až na částku 50.000,-Kč, kterou mu dlužnice podle svého tvrzení vrátila), na co konkrétně použila finanční prostředky. Její vyjádření, že se nebude vyjadřovat, protože jí bylo vyhrožováno a bojí se o svůj život, soud-jak uvedl-hodnotí minimálně jako lehkomyslný přístup k plnění povinností v průběhu insolvenčního řízení. Bylo na dlužnici, aby tvrdila a osvědčila, a to právě s ohledem na námitky věřitelky, na co přesně byly použity všechny finanční prostředky, aby insolvenční soud mohl posoudit, zda případně není návrhem na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr. Podle závěru soudu prvního stupně, již to, že dlužnice vědomě zatajila soudu skutečnost, že v roce 2008 dosáhla uvedených příjmů, a uvedla soud v omyl, že byla pouhou studentkou, vzbuzuje pochybnosti o poctivém záměru dlužnice. Pro úplnost soud dodal, že dlužnice si odporovala, pokud tvrdila, že věděla, jakých příjmů (vysokých) se dá u společnosti ZFP akademie, a.s. dosáhnout, a přesto své podnikání v roce 2011 ukončila. Soud prvního stupně uzavřel, že má za to , že v posuzovaném případě se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení byl dlužnicí sledován nepoctivý záměr. Další námitky, uplatněné věřitelkou 6. Lenkou Křivánkovou neshledal soud prvního stupně důvodnými. Soud prvního stupně uvedl, že existenci či neexistenci dalších věřitelů dlužnice, které podle tvrzení této věřitelky dlužnice neuvedla ve svém insolvenčním návrhu, hodnotí pouze potud, že žádný z těchto tvrzených věřitelů přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení nepodal, ač tak učinit měl, jestliže se za věřitele dlužnice považoval. Pokud se týká (věřitelkou č. 6 zpochybňovaného) závazkového vztahu mezi dlužnicí a jejím bratrem Bořivojem Bradnou, je zcela na insolvenční správkyni, jakým způsobem posoudí platnost či neplatnost příslušné smlouvy, a jaký závěr z existence či neexistence tohoto vztahu vyvodí, tedy zda takovou pohledávku uzná či popře. Soud prvního stupně proto již povolené oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a odst. 2, písm. b) IZ neschválil, a podle ustanovení § 396 IZ rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Soudu prvního stupně vytýkala, že-pokud se týká závěru o lehkomyslném a nedbalém přístupu dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení-přisvědčil tvrzení věřitelky č. 6 Lenky Křivánkové a údajného věřitele Martina Veselého o údajné pohledávce tohoto věřitele vůči dlužnici, ačkoli dlužnice prokázala, že Martin Veselý svou pohledávku postoupil obchodní společnosti SECURY WAY s.r.o., IČ: 26965933, kterou dlužnice ve svém návrhu jako svého věřitele řádně označila. Tvrzení Martina Veselého v jeho podání ze dne 30.11.2011, že pohledávku nepostoupil třetí osobě, je v rozporu s dalším jeho podáním ze dne 23.2.2012, ve kterém uvádí, že svoji pohledávku ve výši 460.000,-Kč postoupil na uvedenou společnost, a že na základě dohody o zrušení smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23.2.2012 došlo ke zpětnému postoupení pohledávky. K tomu však soud prvního stupně nepřihlédl. Soud prvního stupně naopak přihlédl pouze k tvrzení Martina Veselého o tom, že podal na dlužnici trestní oznámení pro údajné zfalšování podpisu o přijetí částky 50.000,-Kč od dlužnice dne 15.12.2010. Jak přitom vyplývá ze znaleckého posudku č. 1269, vypracovaného JUDr. Mgr. Bc. Kamilem Pospíšilem (který odvolatelka současně spolu s odvoláním předložila do spisu), soudní znalec v oboru písmoznalectví-ruční písmo uzavírá, že podpis za údajem převzal na předloženém potvrzení o uhrazení finanční částky ve výši 50.000,-Kč z dlužné částky ze dne 15.12.2010, je pravděpodobně pravým podpisem Martina Veselého. Závěr znaleckého posudku vychází z toho, že dlužnice nemá originál potvrzení ze dne 15.12.2010, neboť originál si ponechal Martin Veselý. Odvolatelka také brojila proti závěru soudu prvního stupně, že vzhledem ke všem okolnostem v dané věci lze důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení byl dlužnicí sledován nepoctivý záměr, neboť podle vyjádření společnosti ZFP akademie, a.s. měla dlužnice příjmy od této společnosti již v r. 2008, přičemž tyto příjmy měla dlužnice soudu zatajit. Odvolatelka poukázala na to, že si neuvědomila, že dosáhla příjmů i v roce 2008, nepamatovala si to, neboť jako osoba samostatně výdělečně činná v roce 2008 činnost u uvedené společnosti nevykonávala. S poukazem na ustanovení § 395 odst. 3 IZ dlužnice namítala, že žádná okolnost, předjímaná v tomto ustanovení, nenastala, a tudíž nemohl být shledán nepoctivý záměr dlužnice v insolvenčním řízení. Dlužnice rovněž zdůraznila, že u ní v mezidobí došlo ke změně, když pracovní poměr, sjednaný na dobu určitou byl změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou, a s účinností od 1.4.2012 byla dlužnici zvýšena měsíční mzda na částku 30.000,-Kč. V důsledku toho se procento uspokojení všech přihlášených věřitelů oproti původnímu stavu zvyšuje, a dlužnice, v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, uhradí za dobu pěti let takřka 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že svým rozhodnutí schválí oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, případně, aby usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je třeba zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle obsahu předloženého spisu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 11. 2011, č.j. KSBR 45 INS 20565/2011-A-9 zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení jejího úpadku oddlužením. Současně nařídil přezkumné jednání na den 27.1. 2012 a svolal schůzi věřitelů s tím, že se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání. Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 27. 1. 2012 vyplývá, že byly přezkoumány věřiteli přihlášené pohledávky č. 1 až 11, všechny přihlášené pohledávky byly uznány insolvenční správkyní i dlužnicí v přihlášené výši a v této výši byly také zjištěny. Následně bylo pokračováno schůzí věřitelů, při níž podala insolvenční správkyně zprávu o své činnosti a stavu majetkové podstaty (když v této souvislosti odkázala na svou písemnou zprávu ze dne 20. 1. 2012) a doplnila, že podle dosavadních výpočtů by dlužnice uspokojila až 68 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Schůze věřitelů konaná po skončení přezkumného jednání jednomyslně odsouhlasila, že věřitelským orgánem bude zástupce věřitelů. Zástupcem věřitelů byla zvolena věřitelka č. 6 Lenka Křivánková, přičemž insolvenční soud volbu věřitelského orgánu, zástupce věřitelů potvrdil. Poté, co v rámci projednání a hlasování schůze věřitelů o způsobu oddlužení insolvenční správkyně sdělila, že jí nejsou známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, schůze věřitelů platně rozhodla o tom, že oddlužení dlužnice bude provedeno plněním splátkového kalendáře. Přítomná věřitelka č. 6 Lenka Křivánková uplatnila námitky ve smyslu ustanovení § 403 odst. 2 IZ s tím, že jsou zde skutečnosti, které odůvodňují zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť návrh dlužnice nesleduje poctivý záměr, přičemž poukázala na to, že tyto námitky jsou součástí jejího podání (ze dne 25. 11. 2011), které soudu došlo dne 29. 11. 2011 (vyjádření k návrhu na povolení oddlužení), a podání (ze dne 6.1.2012), které soudu došlo dne 12. 1. 2012. V těchto námitkách uvedla, že i na základě osobní známosti dlužnice a věřitelky dlužnice dne 30.6.2007 absolvovala u společnosti ZFP akademie, a.s., IČ: 26304805 první školení a započala s výkonem totožné činnosti pro uvedenou společnost jako věřitelka (konzultační a poradenská činnost v oblasti financí). Věřitelka se stala školitelkou dlužnice a de facto jí umožnila generovat dostatečné finanční prostředky pro splácení již tehdy existujících závazků dlužnice po splatnosti. V tomto období poskytla věřitelka dlužnici na její žádost na základě ústní smlouvy půjčku ve výši 300.000,-Kč. Čestné prohlášení dlužnice o tom, že tyto poskytnuté finanční prostředky sloužily k úhradě nákladů spojených s účastí na tanečních soutěžích a mistrovstvích, považuje věřitelka za nesmyslné a účelové. Dále poukazovala na to, že dlužnice nesplnila svůj závazek vrátit věřitelce uvedenou půjčku ve sjednaném termínu, neplnila ani podmínky notářského zápisu ze dne 11. 5. 2009, NZ 191/2009, sepsaného jménem Mgr. Svatavy Smolkové, notářky se sídlem ve Frýdku-Místku, v němž svůj dluh uznala a zavázala se jej hradit v ročních splátkách. Dále věřitelka namítala, že dlužnice minimálně od roku 2009 záměrně a vědomě postupovala při sjednávání půjček a úvěrů tak, aby poškodila své věřitele, zejména tím, že ke svým stávajícím závazkům sjednávala další úvěry a půjčky, jejichž podmínky výrazně převyšovaly její příjmy v této době. Z údajů, které má věřitelka k dispozici, vyplývalo, že dlužnice měla v roce 2008 závazky z půjček, které převyšovaly její příjmy o 100 %, a v roce 2009 asi o 73 %, přesto sjednávala další půjčky, toto jednání bylo vědomé a úmyslné a jeho důsledkem je poškození věřitelů dlužnice. V dalších námitkách věřitelka tvrdila, že dlužnice ve svém návrhu na povolení oddlužení neuvedla všechny své věřitele, neuvedla věřitele Pavla Houbala a Barboru Lejskovou, přičemž podle věřitelky tyto věřitele neuvedla záměrně proto, že pohledávky těchto věřitelů zřejmě vznikly v důsledku pravděpodobné trestné činnosti dlužnice a jejich uvedení do seznamu závazků by nezapadalo do zamýšleného obrazu dlužnice jako osoby, která se stala obětí tzv. dluhové pasti. Podle věřitelky má vůči dlužnici pohledávky i společnost ZFP akademie, a.s., přičemž se jedná o pohledávky vzniklé při výkonu podnikatelské činnosti dlužnice. Dlužnici sice bylo na její žádost dne 24.10.2011 zrušeno živnostenské oprávnění, toto ukončení podnikatelské činnosti však bylo účelové. Konečně věřitelka zpochybnila také závazek dlužnice vůči svému bratrovi Bořivoji anonymizovano ze smlouvy o půjčce s poukazem na to, že smlouva o půjčce byla uzavřena s osobou blízkou, a tudíž je takový závazek dlužnice krajně nevěrohodný . Již u jednání dne 27.1.2012 dlužnice k dotazu soudu uvedla, že s činností konzultační a poradenskou o oblasti financí začala v r. 2007, v roce 2008 se pouze školila a s činností začala v r. 2009. Také uvedla, že z půjčky poskytnuté jí věřitelkou použila částku 200.000 Kč na sportovní aktivity a na studentské kontokorenty , a že z půjčky poskytnuté jí Martinem Veselým vrátila částku 50.000 Kč. K dotazu, na co byly použity zbývající finanční prostředky z těchto půjček se již odmítla vyjádřit s tím, že se bojí o svůj život . Insolvenční soud nařídil k projednání námitek jednání na den 2. 3. 2012, u něhož věřitelka Lenka Křivánková upřesnila již uplatněné námitky tak, že v roce 2008 měla dlužnice příjmy, což je v rozporu s jejím tvrzením u jednání dne 27. 1. 2012. Dlužnice se k tomu vyjádřila tak, že podnikala v roce 2009 až 2010, nikoli v roce 2008. Ani u tohoto jednání dlužnice nesdělila, na co byly použity finanční prostředky ve výši 300.000,-Kč, poskytnuté od věřitelky č. 6, a finanční prostředky, získané na základě půjčky od Martina Veselého ve výši 460.000,-Kč, opět s tím, že se bojí, neboť její rodina dostala výhružné SMS zprávy. Insolvenční soud poté konstatoval, že rozhodnutí bude vydáno po zvážení všech rozhodných skutečností. K výzvě insolvenčního soudu společnost ZFP akademie, a.s. sdělila soudu, že dlužnice započala s touto společností spolupráci dne 30. 6. 2007, kdy se zúčastnila základního vzdělávacího školení pořádaného společností, tzv. základního semináře, na kterém jí bylo přiděleno osobní číslo, následně uzavřela dne 9.8.2007 se společností smlouvu o obchodním zastoupení typ SD2 , která byla dne 29.8.2008 nahrazena smlouvou o obchodním zastoupení typ SD1 , na jejímž základě již mohla zprostředkovávat také pojistné smlouvy, a dále sdělila výši příjmů dlužnice za období od roku 2008. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 403 IZ, věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží (odstavec 2). Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky (odstavec 3).

Podle ustanovení § 404 IZ, o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2, a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud způsob oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 395 odst. 3 IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních pěti letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Z výše citovaných zákonných ustanovení plyne, že i v případě, kdy insolvenční soud rozhodne o oddlužení (§ 397 IZ), může následně, vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 IZ), rozhodnout o neschválení oddlužení a o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Možnost zvrátit rozhodnutí insolvenčního soudu o povolení oddlužení je dána insolvenčnímu správci a také i nezajištěným věřitelům, kteří mohou namítat stejné skutečnosti, jež by insolvenční soud vedly k zamítnutí řádného návrhu dlužníka na povolení oddlužení.

V přezkoumávané věci, jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává, akceptoval soud prvního stupně námitku nezajištěné věřitelky č. 6 Lenky Křivánkové, podle níž byla dlužnice už v roce 2008 výdělečně činná, s tím, že podle závěrů soudu prvního stupně již ta skutečnost, že dlužnice vědomě zatajila, žev roce 2008 dosáhla příjmů ve výši 256.669,32 Kč a uvedla soud v omyl, že byla pouhou studentkou , vzbuzuje pochybnosti o poctivém záměru dlužnice.

Ve vztahu k námitkám, odvolatelky je třeba uvést, že ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat vždy (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo), tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se tedy nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ (jak odvolatelka mylně dovozuje). K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka, může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, ale také o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2011, sen.zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 14/2012).

Nicméně se závěrem soudu prvního stupně, že se zřetelem ke všem okolnostem dané věci lze důvodně předpokládat, že dlužnicí byl návrhem na povolení oddlužení sledován nepoctivý záměr, se odvolací soud neztotožňuje.

Dlužnice nezpochybnila, že soudu příjmy za období roku 2008 ve výši 256.669,32 Kč nesdělila, přičemž to, že tak neučinila proto, že si takovou skutečnost neuvědomila, nemůže být omluvou. Je však třeba vzít v úvahu, že dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podala u Krajského soudu v Brně až ke konci roku 2011, dne 9. 11. 2011, přičemž své příjmy za rok 2009, 2010 a také za rok 2011 řádně doložila. Skutečnost, že nedoložila i příjmy za rok 2008, nemůže být-samo o sobě-takovou skutečností, jež by opravňovala k závěru o tom, že návrhem na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr.

Stejně tak odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení je lehkomyslný a nedbalý.

Při zkoumání této podmínky je nutno vycházet z dosavadních výsledků řízení, mimo jiné z podání učiněných dlužnicí, jejich úplnosti a včasnosti, z jejích projevů vůči soudu, pokud jde o dodržování lhůt, účast na nutných jednáních apod. Vypovídací hodnotu mohou mít i podání jiných subjektů, například zjištění insolvenčního správce.

Podle názoru odvolacího soudu nelze v případě dlužnice dovodit, že její přístup k dosavadnímu řízení neskýtá záruky odpovědného plnění povinností v rámci insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice poté co podala insolvenční návrh, reagovala na výzvu insolvenčního soudu ze dne 14. 11. 2011, č.j. KSBR 45 INS 20565/2011-A-4 k předložení řádného seznamu závazků, seznamu zaměstnanců, listin, dokládajících její úpadek, a dále ke sdělení výše příjmů za rok 2009, 2010 a 2011 včetně uvedení toho, které závazky dlužnice vznikly z podnikání, a také k doložení čestného prohlášení s vyjádřením, za jakým účelem byly čerpány a použity finanční prostředky z půjček a úvěrů. Splnila také výzvy insolvenčního soudu a vyjádřila se k podáním věřitelky č. 6 ze dne 25. 11. 2011 a ze dne 6. 1. 2012. Nutno uvést, že i podle zprávy o činnosti insolvenční správkyně ze dne 20. 1. 2012 dlužnice k výzvě insolvenční správkyně k součinnosti vždy předala doklady související s insolvenčním řízením, předala správkyni dokumenty osvědčující výši jejího příjmu, seznam majetku a seznam závazků, přičemž řádnou součinnost dlužnice s insolvenční správkyní potvrdila insolvenční správkyně i u jednání dne 27. 1. 2012 a následně u jednání o námitkách dne 2. 3. 2012.

Podle přesvědčení odvolacího soudu pouze to, že dlužnice odmítla sdělit, na co konkrétně použila finanční prostředky získané na základě smlouvy o půjčky uzavřené s věřitelkou č. 6 a na základě smlouvy o půjčce, uzavřené s Martinem Veselým, samo o sobě nelze hodnotit jako lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení. Z dosavadních výsledků řízení patrná nedbalost či lehkomyslnost dlužnice ve vztahu k plnění povinností v insolvenčním řízení dána není.

Dalšími námitkami odvolatelky, že soud prvního stupně přihlédl k tvrzení, že údajný věřitel Martin Veselý podal na dlužnici trestní oznámení pro údajné zfalšování podpisu na potvrzení o přijetí částky 50.000 Kč, se odvolací soud již nezabýval, neboť tuto tvrzenou skutečnost (že Martin Veselý pohledávku vůči dlužnici nepostoupil, jak uváděla ve svém návrhu, třetí osobě, a že podal na dlužnici trestní oznámení) jednak věřitelka uplatnila v rozporu s ustanovením § 403 odst. 2 IZ až po skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení (v podání ze dne 28.2.2012), a nadto na této tvrzené skutečnosti soud prvního stupně své závěry nezaložil.

Za tohoto stavu věci tudíž důvod pro neschválení oddlužení proto, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužnice k plnění povinností v insolvenčním řízení, a že dlužnice svým návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr, jak soud prvního stupně uzavřel, obstát nemůže.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni a zástupkyni věřitelů se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu