3 VSOL 580/2012-A-14
KSOS 31 INS 6707/2012 3 VSOL 580/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Metylovice 205, PSČ 739 49, IČ: 18982743, o insolvenčním návrhu dlužníka a věřitele Private Capital Invest a.s., se sídlem Praha-Nové Město, Štěpánská 539/9, PSČ 120 00, IČ: 24784877, o odvolání věřitele Private Capital Invest a.s. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.6.2012 č.j. KSOS 31 INS 6707/2012-A-8

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. z r u š u j e a řízení o insolvenčním návrhu věřitele-navrhovatele Private Capital Invest a.s., se sídlem Praha-Nové Město, Štěpánská 539/9, PSČ 120 00, IČ: 24784877, se z a s t a v u j e.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Soudu prvního stupně se n a ř i z u j e, aby postupem dle ustanovení § 164 o.s.ř. provedl opravu záhlaví napadeného usnesení v části týkající se chybně uvedeného identifikačního čísla u navrhovatele-věřitele Private Capital Invest a.s.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele-navrhovatele Private Capital Invest a.s. (výrok I.), dále odmítl insolvenční návrh dlužníka (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok III.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že insolvenční řízení bylo v dané právní věci zahájeno na základě návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu prvního stupně dne 20.3.2012. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 104 odst. 1 a § 128 odst. 2 insolvenčního zákona a uvedl, že k insolvenčnímu návrhu dlužníka nebyly připojeny zákonem požadované přílohy-seznam majetku, seznam závazků, seznamu zaměstnanců a listiny dokládající úpadek dlužníka, a proto insolvenční soud vyzval dlužníka k jejich doplnění usnesením ze dne 10.4.2012 č.j. KSOS 31 INS 6707/2012-A-4. Dále byl dlužník vyzván, aby uvedl, zda je či není podnikatelem, zda jeho závazky pocházejí z podnikatelské činnosti a aby doložil pracovní smlouvu, mzdový výměr, výpis z rejstříku trestů a dále aby doložil své příjmy a aktuální znalecký posudek na nemovitosti, které vlastní. Soud prvního stupně konstatoval že lhůtu k doplnění návrhu stanovil dlužníku v délce sedmi dnů, výzva byl doručena dlužníku zvláštním způsobem dne 12.4.2012 a dne 10.4.2012 byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Soud prvního stupně uzavřel, že lhůta k doplnění návrhu dlužníku uplynula dnem 19.4.2012, dlužník však návrh nedoplnil, a proto soud prvního stupně insolvenční návrh dle ustanovení § 128 odst. 2 insolvenčního zákona odmítl. Soud prvního stupně dále uvedl, že dne 17.4.2012 přistoupil do insolvenčního řízení věřitel Private Capital Invest a.s., který tvrdil, že je na základě smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 30.3.2011 vlastníkem pohledávek za dlužníkem, a to splatné a vykonatelné peněžité pohledávky ve výši jistiny 1.101.999 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, která je déle než 30 dnů po splatnosti a kterou dlužník neplní po dobu delší tří měsíců a je tedy v platební neschopnosti. Soud prvního stupně konstatoval, že věřitel, pokud se týká označení dalších věřitelů dlužníka, odkázal na insolvenční návrh dlužníka. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř., § 103 odst. 3, § 3 odst. 1, § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a uzavřel, že navrhovatel netvrdil konkrétní skutečnosti, pro něž dlužník není schopen plnit své závazky (ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona), neboť ačkoliv v návrhu označil další věřitele dlužníka a jejich pohledávky uvedením výše, neuvedl splatnost pohledávek. Soud prvního stupně vyslovil názor, že nepostačuje ani odkaz věřitele na insolvenční návrh dlužníka, neboť insolvenční návrh dlužníka rovněž tyto podstatné náležitosti neobsahoval. Soud prvního stupně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009 sp. zn. KSBR 13 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008 s tím, že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti v insolvenčním návrhu není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz. S odkazem na ustanovení § 128 odst. 1 IZ tedy soud prvního stupně insolvenční návrh věřitele odmítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel Private Capital Invest a.s. včasné odvolání, které směřovalo podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) proti všem výrokům napadeného usnesení, jímž se odvolatel domáhal zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatel namítal, že osvědčil domněnku neschopnosti dlužníka plnit závazky, neboť v návrhu detailně popsal svou splatnou vykonatelnou pohledávku vůči dlužníku, která je po splatnosti déle než 30 dnů a kterou dlužník není schopen plnit, neboť ji neplní ve lhůtě tří měsíců po lhůtě splatnosti, když ji měl zaplatit nejpozději do 9.8.2011. Odvolatel uvedl, že tvrdil i údaje o dalších věřitelích dlužníka, když popsal, o jaké věřitele se jedná a uvedl skutečnost, že dlužník není schopen tyto závazky plnit. Odvolatel namítal, že ve svém návrhu uvedl celkem osm věřitelů dlužníka a uvedl výši jejich pohledávek a právní titul, ze kterého pohledávky plynou. V odvolání věřitel znovu označil osm věřitelů dlužníka obchodní firmou, výší pohledávky vůči dlužníkovi a uvedením typu smlouvy, ze které pohledávka plyne, aniž by však u některé pohledávky uvedl její splatnost. Odvolatel poukazoval na ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona s tím, že výčet důvodů pro doložení neschopnosti dlužníka plnit závazky není taxativní a vytýkal soudu prvního stupně, že pominul skutečnost, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl již dříve podán samotným dlužníkem a dlužník ve svém návrhu výslovně prohlásil, že není schopen plnit své splatné peněžité závazky po dobu delší jak tří měsíců, neboť jejich celková výše přesahuje jeho měsíční příjmy. Odvolatel argumentoval tím, že neschopnost dlužníka plnit závazky dovozuje z insolvenčního návrhu podaného samotným dlužníkem a namítal, že si lze stěží představit, že by nebylo možné neschopnost dlužníka plnit závazky prokázat výslovným tvrzením samotného dlužníka. Odvolatel se tedy bránil tím, že jeho návrh netrpí žádnými vadami a nebyl dán důvod pro jeho odmítnutí, když dostatečně prokázal existenci svého peněžitého závazku vůči dlužníkovi a jeho neplnění déle než tři měsíce a dále skutečnost, že dlužník má více věřitelů, jejichž závazky není schopen plnit.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele Private Capital Invest a.s. není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v dané věci bylo zahájeno dne 20.3.2012 na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu uvedl, že má devět peněžitých závazků, u většiny závazků tyto není schopen hradit po dobu delší jak tři měsíce, neboť splátky jsou vyšší než jeho příjmy. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné), dlužník uvedl celkem devět závazků vůči osmi věřitelům, věřitele označil obchodní firmou (u tří věřitelů neúplně bez uvedení právní formy obchodní společnosti), závazky označil jejich výší a uvedením právního důvodu jejich vzniku. V bodu 21 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužník uvedl další jeden závazek vůči dalšímu jednomu věřiteli, závazek popsal uvedením jeho výše a označením rozhodnutí spisovou značkou, aniž by však bylo zřejmé, zda se jedná o exekuční titul či rozhodnutí ve věci vykonávacího řízení, ze spisové značky není zřejmé, kdy bylo rozhodnutí vydáno ani orgán, který jej vydal. Věřitel je označen pouze obchodní firmou. Seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil. Soud prvního stupně vyzval dlužníka usnesením ze dne 10.4.2012 č.j. KSOS 31 INS 6707/2012-A-4, aby ve lhůtě sedmi dnů doplnil insolvenční návrh mimo jiné tak, že doloží seznam závazků, seznam majetku, seznam zaměstnanců, přičemž dlužník byl podrobně soudem poučen o náležitostech těchto seznamů, dále byl dlužník vyzván, aby uvedl data splatnosti všech svých peněžitých závazků, aby upřesnil, zda výše uváděných závazků je včetně úroků, úroků z prodlení, smluvních pokut apod., zda tyto závazky byly zčásti uhrazeny a v jakém rozsahu a aby uvedl skutečnou výši závazků a dále aby uvedl, zda je či není podnikatelem, zda jeho závazky pocházejí z podnikatelské činnosti. Dále byl dlužník vyzván k doložení listin dokládajících jeho úpadek či hrozící úpadek a existenci závazků vůči věřitelům a k doložení pracovní smlouvy a mzdového výměru a ostatních příjmů, jakož i výpisu z rejstříku trestů a znaleckého posudku na nemovitosti. Soud prvního stupně dlužníka poučil dle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona, že nebude-li návrh ve stanovené lhůtě řádně doplněn, insolvenční soud jej odmítne. Usnesení bylo dlužníku doručeno dne 12.4.2012 a dne 10.4.2012 bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku.

Dne 17.4.2012 byl soudu prvního stupně doručen návrh na zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Milana anonymizovano věřitele Private Capital Invest a.s. Věřitel tvrdil, že na základě smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 30.3.2011 má pohledávku za dlužníkem z poskytnutého úvěru ve výši 800.000 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že ke smlouvě o podnikatelském úvěru byl sepsán notářský zápis JUDr. Hanou Orletovou, notářkou se sídlem v Olomouci, dne 30.3.2011 obsahující dohodu o uznání dluhu s dohodou se svolením k vykonatelnosti. Věřitel tvrdil, že dlužník uhradil pouze tři sjednané splátky a nezaplacením čtvrté splátky do 30.7.2011 nastala splatnost celého dluhu ve výši 1.101.999 Kč, který měl být vrácen navrhovateli do deseti dnů od zesplatnění, to je do 9.8.2011, což se však nestalo. Věřitel poukazoval na insolvenční návrh podaný samotným dlužníkem s tím, že je z něho zřejmé, že dlužník má další věřitele se splatnými pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které dlužník není schopen plnit. Věřitel v návrhu uvedl další věřitele dlužníka s tím, že těmto věřitelům dlužník neplní své závazky po dobu déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. V návrhu dlužník označil celkem devět závazků dlužníka vůči osmi věřitelům, věřitele dlužníka označil obchodní firmou, závazky popsal jejich výší a právním důvodem vzniku. Věřitel vyslovil názor, že prokázal existenci svého peněžitého závazku vůči dlužníkovi a jeho nesplnění po dobu delší než tři měsíce po splatnosti a dále skutečnost, že dlužník má více věřitelů, vůči nimž neplní peněžité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po splatnosti. Usnesením ze dne 10.5.2012 č.j. KSOS 31 INS 6707/2012-A-6 soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dni dnů od doručení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 10.5.2012 a doručeno dlužníku dne 21.5.2012. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním doručeným soudu prvního stupně dne 12.6.2012 tak, že požadavky věřitele považuje za nehorázné a dále se vyjádřil ke svému pracovnímu poměru a výdělku. K tomuto podání dlužník připojil výpis z rejstříku trestů, pracovní smlouvu a daňová přiznání. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.

V průběhu odvolacího řízení dne 20.7.2012 bylo doručeno soudu prvního stupně podání dlužníka, jímž soudu předložil seznam závazků, v němž uvedl své věřitele obchodní firmou (ve dvou případech neúplně, bez uvedení právní formy obchodní společnosti), závazky uvedl jejich výší a právním důvodem vzniku. V seznamu závazků absentuje prohlášení o tom, že je seznam správný a úplný. Tímto podáním dlužník dále předložil soudu dodatek č. 2 k seznamu závazků, v němž uvedl u pěti závazků výši platby, tento dodatek není dlužníkem podepsán a ani neobsahuje prohlášení o tom, že je správný a úplný. K podání dlužník připojil seznam majetku opatřený jeho podpisem bez prohlášení, že je správný a úplný, prohlášení o ukončení živnosti a o zaměstnání, aniž by toto prohlášení podepsal a dále seznam zaměstnanců opatřený podpisem dlužníka bez prohlášení o správnosti a úplnosti. K tomuto podání dlužník připojil listiny dokládající existenci jeho tvrzených závazků.

Podle § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 103 odst. 3 věty druhé IZ, insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle § 104 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Podle § 107 odst. 1 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele.

Podle § 107 odst. 2 IZ, pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Odvolací soud především uzavírá, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud posuzoval samostatně insolvenční návrh dlužníka a insolvenční návrh věřitele-společnosti Private Capital Invest a.s., který byl doručen soudu prvního stupně ještě před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu dlužníka. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.3.2012 senátní značky 29 NSČR 20/2012, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR, v němž Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že jestliže další insolvenční návrh, který se považuje (ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1, věty první insolvenčního zákona) za přistoupení k řízení a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním insolvenčním návrhu a pro jejichž nedostatek by jinak bylo možné původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady původního insolvenčního návrhu zhojeny. Dle závěru citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, v intencích § 107 odst. 1, věty první IZ, se tedy další insolvenční návrh považuje za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, a proto s ním nelze dále zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, další insolvenční návrh , který se podle § 107 odst. 1, věty první IZ považuje za přistoupení k řízení (o původním insolvenčním návrhu), nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení, přičemž pro takového dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil (§ 107 odst. 2 IZ) a při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže tedy insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal.

Ze shora uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně neměl posuzovat z hlediska náležitostí insolvenčního návrhu dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužníka a další insolvenční návrh věřitele samostatně, ale měl posoudit z hlediska náležitostí insolvenčního návrhu obě tato podání společně a pokud by vady původního insolvenčního návrhu byly dalším insolvenčním návrhem věřitele odstraněny a chybějící skutková tvrzení doplněna, měl k tomu soud prvního stupně přihlédnout s tím, že by tím byly vady původního insolvenčního návrhu zhojeny.

V daném případě však je třeba uzavřít, že náležitosti insolvenčního návrhu předpokládané v ustanovení § 103 odst. 1, odst. 2 IZ neobsahoval insolvenční návrh dlužníka ani ve spojení s dalším insolvenčním návrhem věřitele Private Capital Invest a.s. , a proto bylo na místě insolvenční návrh dlužníka i po jeho doplnění podáním věřitele ze dne 17.4.2012 (jímž věřitel přistoupil do řízení) odmítnout (§ 128 odst. 1 IZ).

Při posuzování náležitostí dlužnického i věřitelského návrhu lze vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 27.1.2010 sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 88 v roce 2010, kde dovolací soud formuloval výslovně pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem, náležitosti insolvenčního návrhu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Odvolací soud především shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník přes výzvu soudu prvního stupně učiněnou v souladu s ustanovením § 128 odst. 2 IZ usnesením ze dne 10.4.2012 č.j. KSOS 31 INS 6707/2012-A-4 v soudem určené lhůtě nepřipojil k insolvenčnímu návrhu řádné povinné přílohy, a to seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, ačkoliv dlužník byl soudem prvního stupně o náležitostech těchto seznamů řádně poučen a rovněž byl poučen o následcích nesplnění této výzvy soudu. Dlužník totiž podal insolvenční návrh bez povinných příloh (bez seznamu majetku, seznamu závazků a seznamu zaměstnanců-ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá, § 104 odst. 1 IZ) a tento nedostatek neodstranil ani pře výzvu a poučení soudu prvního stupně. Soud prvního stupně tudíž dospěl k správnému závěru, že je již z tohoto důvodu třeba insolvenční návrh dlužníka dle ustanovení § 128 odst. 2 IZ odmítnout.

Je třeba dodat, že vady insolvenčního návrhu ani nedostatky příloh nelze odstraňovat až v odvolacím řízení, k odstranění takových nedostatků až v odvolacím řízení nelze přihlížet (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008 senátní značka 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Pokud tedy dlužník doplnil nedostatky příloh až v odvolacím řízení, nelze již k tomu přihlédnout, nicméně ani seznamy předložené v odvolacím řízení nejsou úplné, neobsahují prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a neobsahují náležitosti dle ustanovení § 104 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 IZ.

Nadto je třeba uvést, že insolvenční návrh dlužníka neobsahoval ani zákonem vyžadované náležitosti dle ustanovení § 103 odst. 1, odst. 2 IZ, tedy neobsahoval dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka a byl tedy neprojednatelný, neboť tyto vady bránily pokračování v řízení. Správně měl tedy soud prvního stupně postupovat dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítnout pro vady bránící pokračování v řízení.

Z insolvenčního návrhu dlužníka sice vyplývá mnohost věřitelů (nejméně dvou)-§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ, věřitele však dlužník neoznačil řádně v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ celou obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem. Z insolvenčního návrhu dlužníka dále vyplývá i mnohost peněžitých závazků dlužníka (nejméně dvou)-§ 3 odst. 1, písm. b) IZ, z návrhu však nelze dovodit, že alespoň dva závazky dlužníka vůči alespoň dvěma věřitelům jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť dlužník u žádného ze závazků neuvedl splatnost ani jiný údaj, z něhož by bylo možné na tuto skutečnost alespoň usuzovat a z insolvenčního návrhu ani nevyplývá, že by dlužník tyto závazky nebyl schopen plnit, neboť dlužník neuvedl, kdy konkrétně přestal plnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), ani skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že jeho závazky jsou po lhůtě splatnosti déle než tři měsíce (§ 3 odst. 2, písm. b) IZ), nebo skutečnosti, z nichž by bylo možné uzavřít, že není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c) IZ).

Tyto náležitosti neobsahuje insolvenční návrh dlužníka ani ve spojení s návrhem věřitele Private Capital Invest a.s. Odvolatel sice ve svém návrhu označil řádně svou pohledávku vůči dlužníkovi včetně její splatnosti a označil další věřitele dlužníka včetně důvodu vzniku pohledávky a její výše, u žádného z věřitelů však neuvedl splatnost pohledávky či jiný údaj, z něhož by bylo možno dovodit znak úpadku dle § 3 odst. 1, písm. b) IZ, tj. že peněžité závazky dalšího jednoho věřitele jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Ani insolvenční návrh odvolatele dále neobsahuje údaje, z nichž by bylo možné dovodit, že dlužník není schopen své závazky plnit ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. c), § 3 odst. 2 IZ. Obecné tvrzení dlužníka o tom, že není schopen plnit své závazky, je nekonkrétní a neurčité (§ 103 odst. 2 IZ).

Ani odvolatel tedy ve svém návrhu neuvedl další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat (případně ve spojení s dlužnickým návrhem) na to, že další věřitelé dlužníka (či alespoň jeden z nich) mají za dlužníkem peněžité pohledávky po dobu delší 30 dnů po splatnosti. Bez uvedení údaje o splatnosti pohledávek, případně jiných údajů, z nichž lze na to, že pohledávky těchto osob jsou déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat (například data vydání vykonatelného rozhodnutí), nelze mít za naplněný znak úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ.

S ohledem na shora uvedené je třeba uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka ani ve spojení s jeho doplněním-návrhem věřitele Private Capital Invest a.s. neobsahuje rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka dle § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ, soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Jak bylo odůvodněno již shora, soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud posuzoval samostatně insolvenční návrh dlužníka a insolvenční návrh věřitele -společnosti Private Capital Invest a.s. a z tohoto důvodu pak nesprávně rozhodl ve výroku I. napadeného usnesení o samostatném odmítnutí insolvenčního návrhu věřitele-navrhovatele Private Capital Invest a.s. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 28.3.2012 senátní značka 29 NSČR 21/2012 (jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR) uzavřel, že usnesení, jímž insolvenční soud samostatně odmítne další insolvenční návrh, který se podle ustanovení § 107 odst. 1 insolvenčního zákona považuje za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1, písm. d) o.s.ř. Zmatečností vada je vada, ke které je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jedná se o vadu, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. c) o.s.ř. rozhodl o zastavení řízení o insolvenčním návrhu věřitele Private

Capital Invest a.s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v tom, že insolvenční návrh tohoto věřitele nelze považovat za samostatný návrh na zahájení řízení.

Soud prvního stupně rozhodl správně o nákladech řízení mezi účastníky dle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když insolvenční návrh dlužníka ve spojení s návrhem věřitele byl odmítnut, dlužník i věřitel by tudíž byli povinni hradit náklady řízení, žádnému jinému účastníku však v řízení před soudem prvního stupně náklady nevznikly.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II. a III. jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení přiznáno, když odvolatel byl v odvolacím řízení neúspěšný, dlužníku však v odvolacím řízení náklady nevznikly.

Pod bodem IV. výroku usnesení odvolací soud dle ustanovení § 222 odst. 3 o.s.ř. nařídil soudu prvního stupně provést opravu zřejmé nesprávnosti v záhlaví napadeného usnesení, v němž je chybně uvedeno identifikační číslo věřitele Private Capital Invest a.s.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ve výroku I. j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.), a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Proti tomuto usnesení ve výroku II. v části, kdy byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka, j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Proti tomuto rozhodnutí ve výroku II. v části, v níž byl potvrzen výrok rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení a ve výroku III. a IV. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 4. října 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu