3 VSOL 578/2015-B-13
KSBR 38 INS 36156/2013 3 VSOL 578/2015-B-13

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Moravanech 73, PSČ: 696 50, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.5.2015, č.j. KSBR 38 INS 36156/2013-B-8,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka povolené usnesením č.j. KSBR 38 INS 36156/2013-A-8 ze dne 12.9.2014 (výrok I.), na majetek dlužníka Zdeňka anonymizovano prohlásil konkurs (výrok II.), rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.) a deklaroval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a to pro lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Dlužník ve svém insolvenčním návrhu vůbec neuvedl závazek představující dlužné výživné, ač byl kvůli neplacení výživného pravomocně odsouzen, a po schůzi věřitelů, na které byla přednesena zpráva správce, nesdělil soudu v tříměsíční lhůtě, zda jeho vyživovací povinnost nadále trvá. Nereagoval ani na další výzvu, a soud tak nemohl dospět k závěru, že dlužník je schopen v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit alespoň 30 % pohledávek věřitelů. Byl proto nucen postupovat dle § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, oddlužení dlužníka neschválit a rozhodnout o způsobu řešení jeho úpadku konkursem. Jelikož dlužník splňuje podmínky dle § 314 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona bude konkurs veden jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že jeho vyživovací povinnost k dceři Renátě Cahlíkové zanikla zrušením studia a následným přihlášením se na úřad práce. Tvrdí, že k výzvě soudu, aby předložil potřebné potvrzení neměl lehkomyslný nebo nedbalý přístup, naopak hned reagoval a dne 16.3.2015 odeslal výpis z Úřadu práce Kyjov potvrzující, že dcera Renáta Cahlíková je zde vedena od 4.12.2014 Krajskému soudu v Brně. Jako důkaz posílá kopii podacího lístku z České pošty, a dále přikládá kopii trestního příkazu ze dne 13.1.2014 a potvrzení Úřadu práce Kyjov ze dne 11.5.2015. Argumentuje, že nedorozumění velice lituje a prosí soud o povolení oddlužení.

Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka, který podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 12.9.2014, č.j. KSBR 38 INS 36156/2013-A-8 soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením, přezkumné jednání a schůzi věřitelů nařídil na 6.11.2014. Na tomto jednání insolvenční správce uvedl, že dlužník dluží na výživném vůči svým dcerám částku 104.496 Kč, což vyplývá z trestního příkazu ze dne 13.1.2014, sp. zn. 15 T 186/2013. Správce dále poukázal na to, že dlužník má sice vyživovací povinnost vůči dceři Renátě Cahlíkové, ale dle sdělení dlužníka by tato vyživovací povinnost měla skončit, protože dcera by měla přerušit studium a zaregistrovat se na úřadu práce. Dlužné výživné by dlužník ze svého příjmu a z částky poskytované na základě smlouvy o důchodu uhradil přibližně za 14 měsíců, pokud by nemusel platit běžné výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně, uhradil by na pohledávky věřitelů za zbývajících 46 měsíců trvání oddlužení přibližně 36 %. Na tomto přezkumném jednání a schůzi věřitelů soud sdělil, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vydá poté, co dlužník předloží doklad o tom, že zanikla jeho povinnost platit výživné ve výši 3.000 Kč; dlužník byl současně upozorněn na to, že pokud tuto povinnost nesplní ve lhůtě tří měsíců od jednání, bude nucen soud vydat usnesení o neschválení oddlužení a prohlásit na jeho majetek konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužník na výzvu soudu nereagoval, soud usnesením ze dne 4.3.2015 pod č.j. KSBR 38 INS 36156/2013-B-7 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení písemně sdělil soudu, zda nadále trvá jeho vyživovací povinnost k dceři Renátě Cahlíkové, a pokud vyživovací povinnost zanikla, tuto skutečnost doloží příslušnými listinami. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno 13.3.2015. Dlužník na výzvu soudu nereagoval, a proto soud rozhodl nyní napadeným usnesením.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ust. § 395 odst. 2 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle ust. § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle ust. § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že jednání dlužníka by bylo možno hodnotit jako nedbalé, když na výzvu insolvenčního soudu, která mu byla uložena na schůzi věřitelů a přezkumném jednání, a posléze byla učiněna ještě písemně, nereagoval a nesdělil insolvenčnímu soudu požadované údaje ohledně existence vyživovací povinnosti vůči dceři Renátě Cahlíkové. Dlužník k tomu v podaném odvolání uvedl, že na písemnou výzvu insolvenčního soudu, která mu byla doručena 13.3.2015, reagoval, k čemuž označil fotokopii podacího lístku, který má podle jeho tvrzení svědčit o tom, že požadované listiny na Krajský soud v Brně zasílal dne 16.3.2015. Vzhledem k tomu, že v předloženém podacím lístku není uvedena spisová značka insolvenčního řízení, ke kterému měly být požadované listiny zasílány, není možno na základě tohoto podacího lístku dovodit, že dlužník skutečně reagoval na výzvu insolvenčního soudu a zaslal mu požadované údaje. Nicméně odvolací soud, vzhledem k tomu, že dlužník požadované listiny předložil v rámci podaného odvolání, uvěřil dlužníku, že nemá lehkomyslný či nedbalý přístup k plnění svých povinností v insolvenčním řízení, a že pokud nereagoval v řízení před soudem prvního stupně včas, stalo se tak pouze v důsledku nedopatření. Z potvrzení Úřadu práce České republiky-Krajské pobočky v Brně, Kontaktního pracoviště v Kyjově ze dne 11.5.2015 vyplývá, že Renáta Cahlíková, ročník 1996, je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 4.12.2014 dosud. Dlužník tak dodatečně doložil listinu prokazující, že mu zanikla vyživovací povinnost k dceři Renátě Cahlíkové, které byl povinen platit na základě rozhodnutí opatrovnického soudu měsíčně výživné ve výši 3.000 Kč. Po zohlednění této skutečnosti odvolací soud předběžně uzavírá, že s ohledem na výši svého čistého měsíčního příjmu, příjmu z darovací smlouvy a sumě zjištěných nezajištěných závazků dlužníka by dlužník byl schopen v průběhu pěti let trvání splátkového kalendáře uspokojit své věřitele v rozsahu vyšším než 30 % výše jejich pohledávek, a to i při zohlednění toho, že dlužník má dluh na výživném v celkové výši 104.496 Kč. Toto dlužné výživné představuje pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a tato pohledávka i při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být uspokojena v plné výši.

Již ze zprávy přednesené insolvenčním správcem na schůzi věřitelů vyplývá, že pokud by dlužník nemusel platit běžné výživné ve výši 3.000 Kč, uhradil by dlužné výživné ve výši 104.496 Kč přibližně za 14 měsíců a za zbývajících 46 měsíců trvání oddlužení by uspokojil své věřitele přibližně v rozsahu 36 %; podle propočtu odvolacího soudu s ohledem na životní minimum a normativní náklady na bydlení, se kterými je nutno počítá od 1.1.2015, vychází, že dlužník by byl schopen uspokojit své věřitele v rozsahu 38,79 %. Protože dlužník nevlastní žádný významný movitý a vůbec žádný nemovitý majetek, je nepochybné, že způsob řešení úpadku oddlužením-schválením splátkového kalendáře je pro věřitele dlužníka mnohem výhodnější, než by bylo jejich uspokojení v rámci prohlášeného konkursu. I z těchto důvodů proto odvolací soud přihlédl ke skutečnostem, které osvědčil dlužník teprve v rámci odvolacího řízení a napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř.), v průběhu kterého soud prvního stupně rozhodne o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

P o u če n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo

je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 17. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu