3 VSOL 577/2013-A-10
KSOS 39 INS 13491/2013 3 VSOL 577/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka STAVEBNINY OREL s.r.o., se sídlem 746 01 Opava-Předměstí, Krnovská 2864/75e, IČ: 28599977, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.6.2013 č.j. KSOS 39 INS 13491/2013-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též jen soud či insolvenční soud ) uložil dlužníkovi, s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč. Na odůvodnění uvedl, že dlužník se návrhem, doručeným soudu dne 14.5.2013, domáhal zjištění svého úpadku, neboť má více věřitelů vůči kterým má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet. Ze seznamu majetku, připojeného k návrhu, vyplývá, že dlužník vlastní soubor pohledávek a movité věci, zůstatek prostředků na jeho účtu činí 0,48 Kč. Vzhledem k seznamu majetku považuje soud za nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, která umožní krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, spojených zejména s výkonem funkce insolvenčního správce, a to až do doby, kdy k tomuto účelu bude možno využít výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. S ohledem na neexistenci disponibilních prostředků dlužníka a minimální výši odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem ve výši 45.000 Kč (vyhláška č. 313/2007 Sb.) uložil soud dlužníku zaplatit zálohu v částce 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník. Namítal, že v návrhu i v seznamu majetku uvedl majetek v řádech statisíců korun , proto bude možno odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce z podstatné části uhradit z výtěžku zpeněžení majetku a není nutné k jejich úhradě ukládat zálohu v maximální částce, když pro úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení postačuje záloha 10.000 Kč. Stanovení povinnosti zaplatit zálohu v maximální výši podle dlužníka povede k tomu, že dlužník nebude moci vstoupit do insolvenčního řízení, ačkoliv by ze svého majetku byl schopen uspokojit nemalou část svých závazků a takový postup by poškodil nejen dlužníka, ale i jeho věřitele. V odvolacím řízení žádal, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že záloha bude určena pouze v částce 10.000 Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu, nad rámec zjištění uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že dlužník v insolvenčním návrhu tvrdí, že od 1.4.2013 zastavil platby veškerých svých závazků a ze seznamu závazků, připojeného k návrhu, vyplývá, že dlužník má třináct závazků, jejichž splatnost nastala již před 31.12.2012. Podle seznamu majetku dlužníkův majetek sestává z vysokozdvižného vozíku zn. Nissan rok výroby 2001, jehož hodnota dle dlužníka činí 120.000 Kč, skladových zásob v hodnotě 38.288,84 Kč bez DPH, spočívajících ve stavebním materiálu (cementový potěr CEMIX, omítka UNIMALT, polystyrénové fasádní desky, jádrová omítka CEMIX, vruty na dřevo, AMF, Feinstratos) a zůstatku na bankovním účtu dlužníka ve výši 0,48 Kč. Dále má dlužník ve svém majetku pohledávky za svými poddlužníky ve výši celkem 399.881 Kč, které pocházejí z obchodní činnosti a představují nezaplacenou cenu dodaného zboží. Pohledávky, jejichž splatnost nastala v době od 7.5.2010 do 26.3.2013, nejsou předmětem soudního ani obdobného řízení a dlužník uvedl, že mu není nic známo o jejich dobytnosti.

Podle § § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Odvolací soud hodnotí insolvenční návrh dlužníka jako projednatelný, obsahující, i ve spojení s údaji v seznamu závazků, tvrzení o rozhodujících skutečnostech o úpadku dlužníka pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1, § 3 odst. 2, písm. a/, b/ IZ). Soud proto správně posuzoval, zda je nutno ke krytí nákladů insolvenčního řízení uložit dlužníkovi jako insolvenčnímu navrhovateli zálohu.

Závěr soudu, že v této věci je třeba uložit dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky, z nichž by bylo možno hradit počáteční náklady insolvenčního řízení, spojené zejména s výkonem funkce insolvenčního správce, je správný a dlužník v odvolání s tímto závěrem ani nepolemizuje. Jeho odvolací námitky se soustřeďují na výši uložené zálohy, neboť konečné náklady insolvenčního řízení bude podle názoru dlužníka možno pokrýt z výtěžku zpeněžení jeho majetku, jehož hodnota je podle dlužníka v řádech stotisíců .

Dlužníkův majetek dle seznamu majetku sestává z vysokozdvižného vozíku značky Nissan, jehož stáří je více než deset let a jehož hodnotu dlužník odhadl na 120.000 Kč (pořizovací hodnota cca 180.000 Kč). Dále vlastní stavební materiál, jehož účetní hodnota činí cca 38 000 Kč, přičemž cca 30% hodnoty stavebního materiálu představují cementové a omítkové směsi a pohledávky v nominální hodnotě cca 352.000 Kč, které dle údajů o jejich splatnosti dosud nejsou promlčené, ovšem k jejich dobytnosti se dlužník nevyjádřil. O tom, za jakou částku bude jeho majetek reálně zpeněžitelný, vzhledem ke stáří vysokozdvižného vozíku, skladbě stavebního materiálu (omítkové směsi mají omezenou dobu spotřeby) a neexistenci údajů o dobytnosti pohledávek, v této fázi řízení nelze žádným způsobem spekulovat. Nelze proto ani důvodně dovozovat, že konečné náklady insolvenčního řízení, spočívající zejména v odměně insolvenčního správce, jejíž výše dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., v případě zpeněžování majetku dlužníka, činí minimálně 45.000 Kč, a náhradě jeho hotových výdajů, bude možno pokrýt z tohoto výtěžku.

Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníku je vzhledem k rozsahu a struktuře jeho majetku třeba na krytí nákladů insolvenčního řízení uložit povinnost zaplatit zálohu v maximální možné částce 50.000 Kč.

K odvolací námitce dlužníka, že uložením povinnosti zaplatit zálohu v maximální výši bude jemu i jeho věřitelům odňata možnost řešit úpadek, což povede k poškození všech těchto osob, odvolací soud závěrem uvádí, že povinností dlužníka dle § 98 IZ je podat insolvenční návrh včas, tedy v době, kdy ještě měl pohotové finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení tak, aby toto řízení mohlo zdárně proběhnout. Situaci, kdy konečné náklady insolvenčního řízení budou hrazeny státem z veřejných prostředků (§ 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) má předcházet právě institut zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, jejíž zaplacení v případě splnění kritérií dle § 108 odst. 1 IZ může soud uložit insolvenčnímu navrhovateli.

Odvolací soud proto napadené usnesení, které je věcně správné, podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 8. srpna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu