3 VSOL 575/2016-A-14
KSBR 38 INS 30860/2015 3 VSOL 575/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 75771772, bytem Koutkova 213, Třebíč, PSČ 674 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.1.2016, č.j. KSBR 38 INS 30860/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi jako insolvenčnímu navrhovateli, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu nebo na jeho pokladně.

Na odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným dne 11.12.2015 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhl jeho řešení oddlužením splátkovým kalendářem. V návrhu označil své věřitele, vůči nimž má nezajištěné závazky celkem ve výši 1.332.320 Kč, a popsal rozhodující skutečnosti o svém úpadku. Uvedl, že je živnostníkem, výši svého čistého měsíčního příjmu neuvedl. Dle připojeného seznamu majetku dlužník vlastní obvyklé vybavení domácnosti a na hotovosti má k dispozici částku 3.264 Kč. Z připojeného seznamu závazků vyplývá, že dlužník má závazek vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR na pojistném na zdravotní pojištění, který má původ v jeho podnikatelské činnosti, aniž by tvrdil, že uvedený věřitel s řešením jeho úpadku oddlužením souhlasí. S odkazem na úpravu ustanovení § 389 odst. 1, odst. 2, písm. b) a ustanovení § 390 odst. 3 insolvenčního zákona soud uzavřel, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, jeho návrh bude isir.justi ce.cz třeba odmítnout a bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Dále soud odkazoval na výsledky předchozích insolvenčních řízení, vedených ve věci dlužníka pod sp. zn. KSBR 44 INS 4528/2015 a KSBR 38 INS 16355/2015, kdy v první uvedené věci odvolací soud vyslovil, že dluhy dlužníka vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR je nutno považovat za dluhy z podnikání. S odkazem na úpravu ustanovení § 108 insolvenčního zákona a skutečnost, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky postačujícími k úhradě předpokládaných prvotních nákladů insolvenčního řízení a nemá žádný majetek, soud dlužníku uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když jen odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Namítl, že jeho závazek vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR ve výši 110.367 Kč nemá původ v jeho podnikání, což plyne z vyjádření zdravotní pojišťovny ze dne 23.11.2015, které přikládá. Závazek vůči tomuto věřiteli proto nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Dále uvedl, že jeho průměrný čistý příjem v roce 2015 činil 13.814,75 Kč měsíčně a má soudem stanovenou vyživovací povinnost ve výši 3.100 Kč měsíčně (tuto částku následně opravil na částku 3.300 Kč měsíčně). Tvrdil, že vzhledem ke svému příjmu 6.000 Kč ze smlouvy o důchodu ze dne 22.1.2016 je schopen uhradit svým nezajištěným věřitelům částku přesahující 30 % jejich pohledávek. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu řízení i o předchozích insolvenčních řízeních vedených ve věci dlužníka, uvedená v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, jsou správná a odvolací soud na ně odkazuje, stejně jako na jeho zjištění o majetkové situaci dlužníka. Z obsahu spisu dále plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu a seznamu závazků označil také dluh vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR, identifikační číslo osoby: 17114304, se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, ve výši 110.367 Kč, splatný od 25.3.2014.

K němu uvedl, že nepochází z jeho podnikatelské činnosti a je vymáhán soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem v exekučním řízení sp. zn. 137 Ex 7410/08. K tomuto závazku doložil sdělení JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-venkov, Veveří 125, 616 45 Brno, ze dne 20.1.2015, v němž je pohledávka vyčíslena částkou 59.747 Kč sestávající z jistiny 14.544 Kč, penále ve výši 13.075 Kč a penále 0,05 % denně z částky 14.544 Kč ode dne 11.6.2008 do zaplacení (ke dni 19.2.2015, ve výši 30.855 Kč), nákladů oprávněného 1.812 Kč a nákladů exekuce (představující hotové výdaje a odměnu exekutora včetně 21 % DPH) předběžně vyčíslených ve výši 12.535,60 Kč.

K odvolání dlužník připojil sdělení věřitele Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky ze dne 23.11.2015, v němž tento potvrzuje, že k uvedenému dni neeviduje u dlužníka jako plátce pojistného osoby samostatně výdělečně činné splatný nedoplatek na pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. U dlužníka jako plátce pojistného-osoby bez zdanitelných příjmů-eviduje ke dni 6.11.2015 dluh na pojistném 51.840 Kč a na penále 58.527 Kč, přičemž jeho pohledávka činí celkem 110.367 Kč. Dále dlužník k odvolání připojil smlouvu o důchodu uzavřenou dne 22.1.2016 mezi ním a poskytovatelkou důchodu Jarmilou Mijovičovou, z článku II. smlouvy se podává, že poskytovatelka se zavazuje platit dlužníkovi každý měsíc peněžitý důchod 6.000 Kč, přičemž tato částka je účelově určena k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem počínaje měsícem následujícím po pravomocném povolení oddlužení soudem.

V průběhu odvolacího řízení dlužník předložil daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní rok 2015, z něhož vyplývá, že daň vypočtená ze základu daně 165.700 Kč činila 24.855 Kč, po odpočtu slev potom 15 Kč. Z připojeného přehledu příjmů a výdajů za rok 2016 vyplývá, že příjmy dlužníka v lednu roku 2016 činily 92.760 Kč, přičemž výdaje činily 55.656 Kč (vypočtené paušální částkou 60 % z příjmů).

K dotazu odvolacího soudu věřitel Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky dne 11.8.2016 sdělil, že u dlužníka eviduje nedoplatek na pojistném ve výši 42.120 Kč a penále ve výši 51.583 Kč za období od 1.1.2007 do 31.12.2010, na který byl vystaven pravomocný platební výměr čj. 222/2011, a nedoplatek na pojistném ve výši 9.720 Kč a penále ve výši 7.247 Kč za období od 1.1.2011 do 30.6.2012, na který byl vystaven pravomocný platební výměr čj. 497/2015.

Podle údajů veřejně dostupných na internetových stránkách živnostenského rejstříku měl dlužník na základě jeho oznámení v období od 16.3.2009 do 8.7.2012 přerušeno provozování živnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského rejstříku, k níž mu vzniklo oprávnění dne 3.11.2008. Jeho další tři živnostenská oprávnění byla přerušena od 1.8.2006 do 30.6.2008 (oprávnění č. 2) a 27.7.2008 (oprávnění č. 3 a č. 4), kdy také zanikla.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník v insolvenčním návrhu popsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek a že je třeba zkoumat, zda prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení bude třeba zajistit zálohou.

V této věci soud prvního stupně uzavřel, že závazek dlužníka vůči věřiteli Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, má původ v podnikatelské činnosti dlužníka, a proto brání řešení jeho úpadku oddlužením. Dlužník s tímto závěrem nesouhlasí a až v odvolacím řízení dokládá sdělení zdravotní pojišťovny, podle kterého tato částka představuje dluh na pojistném dlužníka jako osoby bez zdanitelných příjmů.

K tomu odvolací soud uvádí, že jen z té skutečnosti, že dlužník v rozhodném období neměl příjem ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a plátcem pojistného za něj nebyl ani stát (ust. § 3b zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, dále jen zákon o zdravotním pojištění ) nelze, bez dalšího, dovodit, že předmětný dluh na pojistném nemá svůj původ v podnikání dlužníka. Neexistence zdanitelných příjmů je významná jen pro určení výše pojistného příslušné osoby (vyměřovacího základu pro jeho výpočet).

Jak vyplývá ze sdělení zdravotní pojišťovny ze dne 11.8.2016, předmětný dluh na pojistném sestává také z penále za období od 1.1.2007 do 31.12.2010. Toto penále se pro účely insolvenčního zákona považuje za dlužné pojistné (ust. § 18 odst. 6 zákona o zdravotním pojištění). Pokud měl dlužník v živnostenském rejstříku zapsáno aktivní živnostenské oprávnění v době od 3.11.2008 do 15.3.2009 (přerušení provozování živnosti bylo zapsáno až 16.3.2009 na základě oznámení dlužníka), nutno uzavřít, že penále za toto období, které je součástí pohledávky věřitele Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky na pojistném na zdravotní pojištění, má svůj původ v podnikatelské činnosti dlužníka (v této souvislosti srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 113/2011). To vyplývá i ze sdělení soudního exekutora JUDr. Petra Kociána ze dne 20.1.2015, podle něhož vymáhaná pohledávka vyčíslená částkou 59.747 Kč sestává také z penále 0,05 % denně z částky 14.544 Kč ode dne 11.6.2008 do zaplacení, tedy zahrnuje i období od 3.11.2008 do 15.3.2009, kdy byl dlužník oprávněn podnikat na základě živnostenského oprávnění.

Odvolací soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že dlužník má dluh z podnikatelské činnosti na pojistném na zdravotním pojištění a v insolvenčním návrhu netvrdí, že jeho věřitel souhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením (k posuzování subjektivní legitimace dlužníka s dluhy z podnikání k podání návrhu na povolení oddlužení srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015 sen. zn. 1 VSOL 918/2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu bylo pod č. 49/2016). Závěr soudu prvního stupně, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení (ust. § 389 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ), je tudíž správný a dlužníku se jej v odvolacím řízení předloženým sdělením zdravotní pojišťovny ze dne 23.11.2015 vyvrátit nepodařilo. Vzhledem k tomu je úpadek dlužníka řešitelný jen konkursem, neboť návrh dlužníka na povolení oddlužení bude třeba odmítnout jako návrh podaný osobou, která k jeho podání není oprávněna (ust. § 390 odst. 3 IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotovost nebo prostředky na účtech) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Totéž pak platí i při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Dlužníkem v seznamu majetku uváděné finanční prostředky 3.264 Kč (i pokud by dosud byly součástí majetkové podstaty) by nepostačovaly ani na krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení spočívajících zejména v nákladech insolvenčního správce vzniklých při zjišťování a zajišťování majetkové podstaty. Z údajů o rozsahu a struktuře dlužníkova majetku uvedených v seznamu majetku pak nelze dovodit, že z majetkové podstaty bude možno krýt i konečné výdaje insolvenčního řízení, spočívající zejména v odměně insolvenčního správce a náhradě jeho hotových výdajů. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníka či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak.

Jak vyplývá z ustanovení § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška ), minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč, přičemž odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že obvyklá výše hotových výdajů insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem dosahuje 5.000 Kč (ust. § 7 vyhlášky). Soud prvního stupně proto správně určil zálohu částkou 50.000 Kč.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, aniž by se z důvodů nadbytečnosti dále zabýval otázkou ekonomické nabídky dlužníka.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 19. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu