3 VSOL 574/2013-A-14
KSBR 39 INS 30436/2012 3 VSOL 574/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Hany Barbary anonymizovano , anonymizovano , bytem Břeclav, Dukelských hrdinů 2591/5, PSČ 690 02, identifikační číslo: 65474937, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.3.2013 č.j. KSBR 39 INS 30436/2012-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v té části výroku, v níž byla dlužnici uložena povinnost zaplatit na účet Krajského soudu v Brně č. 6015-5720621/0710, variabilní symbol: 39-49-30436-2, konstantní symbol: 1148, částku 50.000 Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení, p o t v r z u j e.

Ve zbývající části výroku usnesení soudu prvního stupně o lhůtě k plnění se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že dlužnice je povinna zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě deseti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení složila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně částku 50.000 Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně citoval ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a uvedl, že z insolvenčního návrhu dlužnice vyplývá, že dlužnice vlastní movitý majetek nepatrné hodnoty, nemovitosti nevlastní, v současné době nevyvíjí žádnou hospodářskou činnost a nemá žádné zaměstnance. Rovněž nedisponuje hotovými finančními prostředky, jež by umožnily činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu. Soud má za to, že jsou dány podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, s tím, že považuje za nezbytné, aby záloha byla uhrazena ve stanovené výši tak, aby byla zajištěna úhrada alespoň minimálních předpokládaných nákladů konkursu (to je zejména hotových výdajů a odměny správce, která podle ustanovení § 1 odst. 5 zák. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, představuje minimálně 45.000 Kč). V této souvislosti soud prvního stupně konstatoval, že záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, ustanovení o soudních poplatcích nelze v daném případě aplikovat, a to ani přiměřeně.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že výrok o uložení pokuty neodpovídá duchu zákona, neboť částka ve výši 50.000 Kč je zákonem stanovena jako částka maximální, a soud by měl ke každému případu přistupovat jednotlivě. Podle názoru odvolatelky v jejím případě nebyla ze strany soudu respektována zásada proporcionality, proto je nutno na uložení povinnosti dlužnice zaplatit částku ve výši 50.000 Kč hledět jako na uložení povinnosti, které porušuje zákonná práva dlužníka. Dlužnice nedisponuje částkou ve výši 50.000 Kč, přičemž nelze akceptovat, že by v důsledku nezaplacení částky ve výši 50.000 Kč bylo dlužnici odepřeno právo domáhat se řešení tíživé finanční situace v rámci insolvenčního zákona. Odvolatelka dále poukázala na to, že její pravidelný příjem-invalidní důchod, je zárukou stabilního a pravidelného příjmu na náklady insolvenčního řízení včetně odměny insolvenčního správce, a dále pak na splátky jejím věřitelům. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 3.12.2012, došlým soudu dne 4.12.2012, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu uvedla, že část závazků vznikla v souvislosti s podnikáním podle živnostenského zákona, větší část závazků jí vznikla jako osobě nepodnikající . Dlužnice má více věřitelů, jejichž pohledávky jsou již po splatnosti po dobu delší než 30 dnů, přičemž dlužnice není schopna tyto závazky plnit. Celková výše závazků po splatnosti (bez zákonného příslušenství) činila ke dni 1.12.2012 1.584.020,70 Kč. V současné době pobírá dlužnice invalidní důchod, disponuje majetkem nepatrné hodnoty. Ze seznamu závazků (opatřeného údajem o jeho správnosti a úplnosti, a podpisem dlužnice) plyne, že dlužnice má vůči dvaceti věřitelům celkem dvacet šest závazků, z toho šestnáct závazků vykonatelných. Podle seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o tom, že tento seznam je správný a úplný, a podpisem dlužnice) dlužnice vlastní pouze osobní ošacení a movité věci-sadu nádobí v hodnotě 500 Kč, sadu příborů v hodnotě 270 Kč, fototisk malířských děl v hodnotě 500 Kč, náramkové hodinky v hodnotě 500 Kč a stříbrný řetízek a prsten v celkové hodnotě 800 Kč.

Na základě údajů, uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu a v povinných přílohách (v seznamu závazků), lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ).

Závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, je správný.

Ve vztahu k námitkám odvolatelky, podle níž uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neodpovídá duchu zákona, je třeba uvést, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se v přezkoumávané věci vzhledem k údajům, uvedeným v návrhu, jeví předběžně jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

V této souvislosti je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Námitka odvolatelky, že požadovanou částkou nedisponuje, rovněž neobstojí.

Ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ byla dlužnice povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužnice tak bylo podat insolvenční návrh ještě předtím, než se ocitla v situaci, kdy nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). S ohledem na absenci pohotových finančních prostředků dlužnice tak považuje i odvolací soud částku 50.000 Kč za odpovídající.

Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl správně, jestliže uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě, a v této části proto usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Soud prvního stupně však nesprávně lhůtu stanovenou ke splnění povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení vázal na doručení usnesení, jímž byla tato povinnost uložena, a nikoli až na okamžik, kdy uvedené rozhodnutí nabude právní moci. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v části výroku, jež se týká lhůty k plnění, změnil, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně

prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 21. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu