3 VSOL 567/2014-A-17
KSBR 37 INS 7641/2014 3 VSOL 567/2014-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníků a) Jana anonymizovano , anonymizovano a b) Simony anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Čejč 197, PSČ 696 14, o insolvenčních návrzích dlužníků spojených se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.4.2014, č. j. KSBR 37 INS 7641/2014-A-11,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci solidárně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu či v hotovosti v pokladně soudu. Na odůvodnění uvedl, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 20.3.2014, domáhali, aby soud rozhodl o jejich úpadku a povolil oddlužení splátkovým kalendářem. V návrhu označili své závazky vůči věřitelům, k nezajištěným závazkům v celkové výši 331.213 Kč uvedli, že tyto nesplácejí a k zajištěnému závazku ve výši 1.296.427 Kč vůči věřiteli Komerční banka, a.s. sdělili, že tento splácejí. Dále uvedli, že za dobu 60 měsíců budou schopni uhradit 100% pohledávek všech nezajištěných věřitelů a přitom budou schopni řádně splácet hypotéku u Komerční banky, a.s., včetně inkasa ve výši 7.100 Kč měsíčně.

Na výzvu soudu dlužníci sdělili, že by chtěli nadále splácet měsíční splátky hypotečního úvěru, s jehož splácením nebyli dosud v prodlení, protože o nemovitosti nechtějí přijít . Soud z insolvenčního návrhu dlužníků a připojených příloh dovodil, že dlužníci, jsou v úpadku, plnili a nadále plní závazek vůči zajištěnému věřiteli Komerční banka, a.s., vůči jiným věřitelům své závazky nespláceli a nesplácejí. S odkazem na ust. § 5 písm. a), § 111 odst. 1, § 395 odst. 1 písm. a) a § 396 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) soud dovodil, že dlužníci tím, že hradí přednostně a v plné výši po zahájení insolvenčního řízení svůj závazek vůči věřiteli Komerční banka, a.s., zvýhodňují tohoto věřitele, v čemž soud spatřuje nepoctivý záměr dlužníků sledovaný návrhem na povolení oddlužení. Proto je třeba jejich návrh na povolení oddlužení zamítnout a o způsobu řešení jejich úpadku rozhodnout konkursem. Vzhledem k potřebě zajistit prostředky pro úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení uložil soud dlužníkům povinnost zaplatit zálohu, při určení její výše vyšel z částky 45.000 Kč minimální odměny insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci odvolání. V odvolání shrnuli průběh předchozích insolvenčních řízení, zahájených jejich opakovanými návrhy v době do 1.1.2014, a namítali, že pokud by nehradili svůj závazek z hypotečního úvěru vůči zajištěnému věřiteli Komerční banka, a.s., přišli by o možnost bydlení. Tvrdili, že dlužník Jan Richter má v současné době příjem, z něhož je možno uspokojit nezajištěné věřitele v oddlužení splátkovým kalendářem do výše 100 % jejich pohledávek a v žádném z podaných insolvenčních návrhů nic nezamlčeli. Podle obsahu odvolání se dlužníci domáhali změny napadeného usnesení tak, aby jim nebyla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť splňují zákonné předpoklady pro povolení společného oddlužení manželů.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníků je důvodné.

Mimo správných údajů o dosavadním průběhu insolvenčního řízení a obsahu insolvenčního návrhu, spojeného se společným návrhem dlužníků-manželů na povolení oddlužení, a jeho příloh, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, na něž odvolací soud odkazuje, vyplývá z obsahu k návrhu připojeného seznamu závazků dlužníků (který má zákonné náležitosti), že dlužníci mají závazky vůči čtrnácti věřitelům, z toho závazek vůči jednomu z nich, Komerční banka, a.s., IČ: 45317054, vzniklý ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 24.1.2007, jehož výše činí 1.293.427 Kč, je zajištěným závazkem dlužníků. Závazek je splatný ve splátkách ve výši 7.500 Kč měsíčně a dlužníci tento závazek splácejí. Splatnost závazků dlužníků vůči ostatním třinácti věřitelům, které nesplácejí, nastala v průběhu roku 2011 (závazek vůči společnosti Jihomoravská plynárenská, a.s. identifikační číslo 49970607 ve výši 1.030 Kč na nákladech exekučního řízení) a dále v období od prosince 2012 do konce března 2013. Tři ze závazků jsou vykonatelné. V bodě 7. insolvenčního návrhu dlužníci popsali skutečnosti osvědčující jejich úpadek tak, že v roce 2007 si pořídili na hypoteční úvěr od věřitele Komerční banka, a.s. starší rodinný domek. Na rekonstrukci plynových a elektrických rozvodů nemají prostředky, proto platí vysoké úhrady za energie. V době pořízení domku byla dlužnice Simona anonymizovano zaměstnaná jako vedoucí provozní jednotky a denně dojížděla za prací do Brna, proto si na spotřebitelský úvěr od věřitele Santander Consumer Finance pořídila ojeté auto. V roce 2010 otěhotněla, vzhledem k rizikovému těhotenství zůstala od třetího měsíce těhotenství v domácí péči a poté po dobu tří let byl jejím příjmem jen rodičovský příspěvek. V této době začaly finanční potíže dlužníků vzhledem k dluhům za mobilní služby, exekučnímu příkazu ze sporožirového účtu a nedoplatkům za energie. V bodě 14 návrhu dlužníci požádali o stanovení nižších než zákonem určených splátek a jako navrhovaný způsob řešení úpadku navrhli plnění splátkového kalendáře. K insolvenčnímu návrhu je připojen znalecký posudek zpracovaný dne 17.4.2013 soudním znalcem Pavlem Škrobákem pod číslem 2139-27-213, kterým znalec určil obvyklou cenu nemovitostí ve vlastnictví dlužníků (nemovitostí zapsaných na LV číslo 1809 v k.ú. Čejč, obec Čejč, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín) v částce 1.250.000 Kč.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně svůj závěr o tom, že případný úpadek dlužníků není řešitelný oddlužením, opřel o závěr, že dlužníci svým návrhem na povolení oddlužení sledují nepoctivý záměr, a proto bude třeba jejich návrh na povolení oddlužení zamítnout a jediným možným způsobem řešení úpadku je konkurs (§ 396 IZ).

Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.7.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 14/2012, a které lze aplikovat i ve vztahu k § 395 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014, ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Podle přesvědčení odvolacího soudu jen ze samotné skutečnosti, že dlužníci vedeni snahou neztratit bydlení upřednostnili svého zajištěného věřitele s nejstarší pohledávkou, která je navíc zajištěna jejich nemovitostmi, a své závazky vůči němu plní, zatímco následně vzniklé pohledávky ostatních (nezajištěných) věřitelů nehradí, nelze dovozovat, že svým návrhem na povolení oddlužení sledují nepoctivý záměr. Pokud dlužníci poctivě uvedli v seznamu majetku všechny své věřitele a závazky vůči nim a pokud v insolvenčním návrhu poctivě uvedli veškeré své příjmy a v seznamu majetku označili veškerý svůj majetek, který věřitelům nabízejí k zapravení svých dluhů, nelze bez dalšího na jejich straně dovozovat nepoctivost návrhu na povolení oddlužení.

Nad rámec odvolací soud uvádí k důvodu, pro který dlužníci nadále hradí pohledávku zajištěného věřitele, že v insolvenčním řízení se pohledávky zajištěných věřitelů (pokud uplatní své právo ze zajištění) uspokojují ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna (§ 167 odst. 1 IZ). V případě, že bude zjištěn úpadek dlužníků a jejich zajištěný věřitel Komerční banka, a.s. do insolvenčního řízení přihlásí svou zajištěnou pohledávku, ta bude uspokojena z výtěžku zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví dlužníků (§ 167, § 398 odst. 3 IZ). I v případě, že věřitel zajištěné pohledávky přihlásí svou pohledávku jako nezajištěnou, rozhodují o způsobu oddlužení věřitelé (případně soud, § 399, § 402 IZ), kteří dlužníky navrženým způsobem řešení úpadku nejsou vázáni a dlužníci proti rozhodnutí o způsobu řešení jejich úpadku nemají možnost obrany. Jinak řečeno, dlužníci v probíhajícím insolvenčním řízení nemohou spoléhat na to, že k úhradě jejich závazků bude použit jen jejich (budoucí) příjem a jejich majetek (zejména nemovitý) zůstane v probíhajícím řízení nedotčen, a to i kdyby jejich úpadek byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Odvolací soud se z výše uvedených důvodů s názorem soudu prvního stupně o důvodu dle § 395 odst. 1, písm. a) IZ, pro který lze důvodně předpokládat konkurs jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužníků, neztotožnil. Vzhledem k tomu, že dalším předpokladem pro řešení úpadku dlužníků oddlužením, kterým je splnění minimální zákonné nabídky plnění nezajištěných závazků (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ), se soud prvního nezabýval, odvolací soud podle § 219a odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně posoudí, zda v této věci je dán předpoklad pro řešení případného úpadku dlužníků dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ. V negativním případě není vyloučeno případné opětovné uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkům.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkům se doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 28. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu