3 VSOL 566/2013-A-13
KSOS 25 INS 15361/2013 3 VSOL 566/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka CEEDA FINANCE s.r.o., se sídlem Vsetín, Na Příkopě 814, PSČ 755 01, IČ: 25903829, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.6.2013 č.j. KSOS 25 INS 15361/2013-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í jen tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též jen insolvenční soud či soud ) uložil dlužníku, s odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč.

Na odůvodnění uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 30.5.2013 návrhem dlužníka, který žádal o zjištění svého úpadku. V návrhu uvedl, že má závazky cca 9.582.367,54 Kč a jeho majetek tvoří pohledávky ve výši 13.099.076,30 Kč za 252 dlužníky, které vymáhá mimosoudně, v exekučním řízení i v nalézacím řízení. Rychlost vymáhání těchto pohledávek však nepostačuje k tomu, aby dlužník řádně a včas hradil své závazky, navíc jsou případně vymožené pohledávky blokovány exekucí vedenou na majetek dlužníka. Z těchto skutečností soud dovodil, že je nezbytné uložit dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního

řízení, protože právě v tomto případě by nastala situace, kdy po případném zjištění úpadku by ustanovený insolvenční správce byl od počátku bez finančních prostředků, potřebných na úhradu nákladů insolvenčního řízení, vzniklých vymáháním dlužníkových pohledávek. S odkazem na minimální odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka konkursem ve výši 45.000 Kč soud dlužníku uložil zaplatit zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že již v insolvenčním návrhu uvedl, že podle rozvrhového usnesení, vydaného soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou dne 11.4.2013 pod č.j. 077 EX 849/05-183, připadá k hotovému vyplacení pro dlužníka výtěžek ve výši 90.761 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci, dlužník vzhledem k nařízené exekuci na svůj majetek však nemůže s těmito finančními prostředky disponovat a zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, prostředky však budou k dispozici insolvenčnímu správci okamžitě po jeho ustanovení do funkce. Proto není dle dlužníka důvod pro uložení zálohy a zastavení insolvenčního řízení by dle dlužníka vedlo pouze k situaci, kdy jeden z věřitelů dlužníka v rámci vedené exekuce postihne tyto finanční prostředky, čímž se zmaří nejenom možnost financování nákladů insolvenčního řízení dlužníka, ale dojde i k porušení principu poměrného uspokojení dalších dlužníkových věřitelů. Podle obsahu odvolání se dlužník domáhal změny napadeného usnesení tak, aby mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ukládána nebyla.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka zčásti nelze upřít důvodnosti.

Nad rámec údajů o obsahu insolvenčního návrhu, uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, s přihlédnutím k obsahu dlužníkem připojeného seznamu závazků, z návrhu vyplývá, že dlužník žádá řešení svého úpadku konkursem, protože v exekučním řízení, zahájeném návrhem dlužníkova věřitele Ladislava Skalky, vedeném soudním exekutorem Mgr. Pavlem Enderem pod sp. zn. 126 EX 60/13, byl vydán exekuční příkaz, postihující pohledávky dlužníka vůči jeho poddlužníkům, a ekonomická činnost dlužníka je zcela ochromena . Z tohoto důvodu dlužník zastavil platby závazků vůči svým šestnácti věřitelům, jejichž celková výše činí 9.582.367,54 Kč, které jsou všechny déle než 30 dnů po splatnosti. V seznamu závazků, který je dlužníkem podepsán, a obsahuje doložku správnosti a úplnosti a náležitosti dle § 104 odst. 2 IZ, dlužník označil svých 16 věřitelů údaji dle § 103 odst. 1 IZ, závazky vůči každému z nich specifikoval číslem smlouvy a výší jistiny a úroku. Dále dlužník v návrhu uvedl, že jeho pohledávky jsou předmětem exekuce, vedené soudními exekutory JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, a JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorský úřad Zlín. Podle rozvrhového usnesení ze dne 11.4.2013, vydaného soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorský úřad ve Zlíně, v řízení sp. zn. 077 EX 849/05, připojeného k návrhu, je dlužník oprávněn k výtěžku ve výši 90.761 Kč. Dle seznamu majetku (označeného jako seznam dlužníků ) má dlužník pohledávky za svými 252 dlužníky ve výši 12.786.725,30 Kč, které jsou předmětem exekučních řízení vedených soudním exekutorem JUDr. Růžičkou .

K odvolání dlužník připojil usnesení o rozvrhu, vydané soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou dne 11.4.2013 pod č.j. 077 EX 849/05-183, opatřené doložkou o nabytí právní moci dne 12.6.2013.

Podle § § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Odvolací soud předně uvádí, že insolvenční návrh dlužníka, s přihlédnutím k údajům v seznamu závazků, obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka pro platební neschopnost, neboť z něj vyplývá, že dlužník má 16 věřitelů (a kterých), vůči nimž má závazky déle jak 30 dnů po splatnosti a vzhledem k probíhající exekuci na svůj majetek zastavil platby všech těchto svých závazků (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. a/, § 103 odst. 2 IZ). Proto se lze zabývat otázkou, zda dlužníkův majetek, dle jeho struktury a rozsahu vyplývající z návrhu a seznamu majetku, skýtá záruku úhrady nákladů insolvenčního řízení, či zda k zajištění jejich krytí je třeba dlužníku uložit povinnost zaplatit zálohu.

Závěr insolvenčního soudu, že majetkem dlužníka jsou pohledávky vůči jeho dlužníkům, je správný. S jeho názorem, že insolvenční správce, vzhledem k delší době, která by do vymožení pohledávek uběhla, by zůstal po zjištění úpadku bez finančních prostředků potřebných právě k jejich vymáhání, však odvolací soud nesouhlasí. Soud zřejmě přehlédl, že dlužník, v návrhu tvrdil a dokládal očekávaný příjem dle rozvrhového usnesení v exekučním řízení, podle kterého bylo rozhodnuto (v době rozhodování insolvenčního soudu nepravomocně) o jeho nároku na výplatu částky 90.761 Kč z rozdělované podstaty. Rozvrhové usnesení bylo soudním exekutorem vydáno přede dnem 30.5.2013, kdy bylo návrhem dlužníka zahájeno insolvenční řízení, avšak právní moci nabylo až dne 12.6.2013. Proto lze důvodně předpokládat, že tato částka nebyla soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou vyplacena dlužníku na jeho účet v době, kdy by podléhala provedení exekuce, nařízené na majetek dlužníka. Po datu 30.5.2013 již exekuce, postihující pohledávky dlužníka za jeho dlužníky k vymožení závazku dlužníkova věřitele Ladislava Skalky, provedena být nemůže (§ 109 odst. 1, písm. c/ IZ, viz rovněž usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2012 sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, které je dostupné na stránkách www.nsoud.cz). Podle přesvědčení odvolacího soudu však soudní exekutor JUDr. Martin Růžička dlužníku nemůže vydat ani výtěžek exekuce, nařízené ve prospěch vymožení jeho pohledávky, přestože dlužník je do doby zjištění svého úpadku osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3, písm. a/ IZ). Jejich vydání brání skutečnost, že tyto peněžní prostředky, které jsou majetkem dlužníka, se zahájením insolvenčního řízení staly nárokem všech dlužníkových věřitelů. Pokud proto bude zjištěn úpadek dlužníka, bude soudní exekutor JUDr. Martin Růžička povinen vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty dlužníka částku 90.761 Kč, která tak bude insolvenčnímu správci k dispozici k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Navíc po zahájení insolvenčního řízení návrhem dlužníka dne 30.5.2013 již nebude možno pokračovat v provádění exekuce na majetek dlužníka a lze předpokládat, že další finanční prostředky budou správci k dispozici z vymáhaných pohledávek dlužníka

Lze tedy uzavřít, že dlužník má v majetku disponibilní finanční prostředky ve výši cca 90.000 Kč a nelze vyloučit, že k těmto prostředkům mohou přibýt ještě další částky z probíhajících exekucí na majetek dlužníkových dlužníků. Tyto prostředky však dlužník nemá na svém účtu či v hotovosti ve své pokladně (dle odvolacího soudu je ani mít nebude), ale jsou deponovány na účtu soudního exekutora a budou vyplaceny insolvenčnímu správci na účet podstaty. Délku období mezi zjištěním případného úpadku dlužníka a ustanovením insolvenčního správce do funkce a výplatou těchto prostředků soudním exekutorem na účet majetkové podstaty dlužníka nelze předjímat, avšak lze důvodně předpokládat, že tato doba může přesahovat délku několika dnů. Po tuto dobu je třeba zajistit prostředky k tomu, aby insolvenční správce provedl úkony související zejména se zjištěním a zajištěním dlužníkova majetku. K výkonu své činnosti potřebuje finanční prostředky a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby tuto činnost financoval ze svého. Proto i podle názoru odvolacího soudu je třeba dlužníku uložit zálohu na krytí nákladů správce spojených s úkony, které je povinen provádět bezprostředně po zjištění úpadku.

Dle odvolacího soudu, vzhledem k tomu, že dlužníkův majetek sestává výlučně z pohledávek, na pokrytí nákladů této počáteční fáze insolvenčního řízení do doby, než budou na účet podstaty vyplaceny prostředky z výtěžku exekuce, postačuje částka 5.000 Kč. Konečné výdaje insolvenčního řízení, zejména odměnu správce, která v případě konkursu, v němž dojde ke zpeněžování majetku dlužníka, činí minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a náhradu jeho hotových výdajů, bude možno pokrýt jak z částky, vyplacené dle pravomocného rozvrhového usnesení soudního exekutora JUDr. Martina Růžičky, tak z dalších případných příjmů majetkové podstaty dlužníka.

Proto odvolací soud napadené usnesení změnil jen ohledně částky ukládané zálohy tak, že dlužníkovi uložil povinnost zaplatit na náklady insolvenčního řízení zálohu ve výši 5.000,-Kč (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 28. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu