3 VSOL 564/2014-A-12
KSBR 29 INS 11088/2014 3 VSOL 564/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka TRVALÉ STAVBY, s.r.o.-v likvidaci, se sídlem Zlín, náměstí T.G. Masaryka 1335, PSČ: 760 01, IČ: 26928621, o insolvenčním návrhu věřitelky Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Fryšták, Vítová 115, PSČ: 763 16, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.4.2014, č.j. KSBR 29 INS 11088/2014-A-5,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh věřitelky (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Na odůvodnění uvedl, že dne 22.4.2014 byl soudu doručen insolvenční návrh věřitelky, kterým se domáhala zjištění úpadku dlužníka. Věřitelka v návrhu tvrdila svou pohledávku z titulu odměny dle dohody o provedení práce ze dne 30.4.2013 za měsíc květen 2013 ve výši 3.000 Kč, splatnou 20.6.2013, a za měsíc červen 2013 ve výši 3.000 Kč, splatnou 20.7.2013, které dlužník uznal. V návrhu označila další věřitele dlužníka, uvedla výši jejich závazků, a to, že jsou po splatnosti déle než 90 dnů . S odkazem na ust. § 103 odst. 1, věta první, odst. 2, § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2011 soud prvního stupně dovodil, že v insolvenčním návrhu věřitelky nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Věřitelka v návrhu sice označila další věřitele dlužníka, u jejich pohledávek však neuvedla datum splatnosti. Obecné tvrzení, že se jedná o faktury po splatnosti déle než 90 dnů nepostačuje. Její návrh nesplňuje požadavky dle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona a pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Proto soud prvního stupně postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh věřitelky odmítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 3 o.s.ř., když dlužníku v řízení žádné náklady nevznikly.

Proti usnesení soudu prvního stupně podala věřitelka odvolání. V odvolání uvedla, že dostatečně doložila svou pohledávku za dlužníkem uznáním dluhu ze strany dlužníka a podle jejího názoru měla být soudem vyzvána k odstranění vad a doplnění insolvenčního návrhu. Další věřitele dlužníka řádně označila, uvedla výši jejich pohledávky, včetně prodlení po splatnosti . Právní důvod jejich závazků neuvedla proto, že k dokladům o nich nemá přístup, a soud měl sám od konkrétně označených věřitelů vyžádat vyjádření k dluhům dlužníka vůči nim. Z těchto důvodů (podle obsahu odvolání) v odvolacím řízení žádala změnu napadeného usnesení tak, aby její insolvenční návrh nebyl odmítnut.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitelky není důvodné.

Zjištění o obsahu podaného insolvenčního návrhu věřitelky, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná, dále věřitelka v čl. III. insolvenčního návrhu označila řádně pět věřitelů dlužníka (jejich obchodní firmou, adresou sídla a identifikačním číslem), jejich pohledávky specifikovala výší částky a údajem faktura po splatnosti déle než 90 dnů .

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Výklad obsahových náležitostí věřitelského insolvenčního návrhu podal Nejvyšší soud zejména ve svém usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012, na které soud prvního stupně odkázal v odůvodnění přezkoumávaného usnesení. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru, že z insolvenčního návrhu věřitelky nevyplývá konkrétní datum splatnosti pohledávky alespoň jednoho z dalších označených věřitelů dlužníka, proto z něj nelze dovodit, že mimo navrhující věřitelky, jejíž pohledávka z dohody o provedení práce za měsíc květen 2013 byla splatná dne 20.6.2013, má alespoň jeden další věřitel za dlužníkem pohledávku splatnou déle než 30 dnů (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Již proto v insolvenčním návrhu nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti o úpadku dlužníka. Vzhledem k neuvedení konkrétního data splatnosti pohledávky alespoň jednoho dalšího věřitele dlužníka z návrhu rovněž nevyplývá domněnka platební neschopnosti dle § 3 odst. 2, písm. b/ IZ. Jen obecné tvrzení věřitelky o splatnosti faktur déle než 90 dnů pro závěr o tom, že dlužník své závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nepostačuje, protože z něj nelze odvodit, kdy konkrétně pohledávka kterého věřitele za dlužníkem byla splatná. Tak by tomu bylo, pokud by věřitelka uvedla konkrétní den splatnosti určité pohledávky, případně alespoň vymezila časové období, kdy byla konkrétní pohledávka nejpozději splatná (např. v březnu roku 2013 atp.). Odvolací námitka věřitelky, že v návrhu specifikovala dobu prodlení po splatnosti pohledávek dlužníka proto nemůže být opodstatněná. Insolvenční návrh věřitelky postrádá vylíčení rozhodujících skutečností o úpadku dlužníka a v řízení o něm nelze pokračovat, protože z něj neplyne, jakými skutečnostmi by se měl insolvenční soud v řízení zabývat.

Odvolací námitka věřitelky, že svou pohledávku za dlužníkem doložila, je nedůvodná již proto, že touto otázkou se soud pro potřeby posouzení projednatelnosti jejího návrhu ani nemohl zabývat, neboť její aktivní legitimací by se zabýval až při věcném posuzování návrhu na zjištění úpadku dlužníka. Rovněž není správný názor věřitelky, že měla být insolvenčním soudem vyzvána k doplnění insolvenčního návrhu, neboť v případě vadného návrhu zákon soudu takový postup výslovně zapovídá (§ 128 odst. 1, věta druhá IZ). Důvodná není ani její námitka, že v návrhu neuvedla důvod vzniku pohledávek dalších věřitelů dlužníka, neboť nemá přístup k dokladům o těchto pohledávkách, a že soud měl vyžádat od označených věřitelů vyjádření. Neuvedení důvodu vzniku pohledávek dalších věřitelů nebylo důvodem odmítnutí návrhu věřitelky a k šetření o závazcích dlužníka vůči dalším věřitelům by mohl soud přistoupit až na základě projednatelného insolvenčního návrhu.

Postup soudu prvního stupně, který rozhodl dle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh věřitelky odmítl, byl správný, a proto odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. i ve věcně správném výroku II. o náhradě nákladů řízení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. Dlužníku dle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatňováním či bráněním jeho práva nevznikly, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti výroku II. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřitelce se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 3. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu