3 VSOL 563/2015-A-9
KSOS 31 INS 8831/2015 3 VSOL 563/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka PAYWOOD group s.r.o., se sídlem v Ostravě, Slezské Ostravě, U Staré elektrárny 1881/2, PSČ 710 00, identifikační číslo: 26842866, o insolvenčním návrhu věřitele CCG IT SERVICES s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Velká 2984/23, PSČ 702 00, identifikační číslo: 28602099, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.4.2015, č.j. KSOS 31 INS 8831/2015-A-3,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh navrhovatele (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že podle ustálené judikatury platí, že tvrzení o úpadku nebo hrozícím úpadku musí být obsaženo přímo v insolvenčním návrhu. V návrhu je tedy nutné přesně vylíčit okolnosti, které prokazují, že dlužník je v úpadku podle ustanovení § 3 insolvenčního zákona, to je konkrétně označit dva věřitele, splatnost a výši jejich pohledávek a uvést, z čeho navrhovatel vyvozuje dlužníkovu neschopnost plnit závazky (soud odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4.2.2011, sen. zn. 2 VSPH 19/2011). Navrhovatel ve svém návrhu uvedl dalšího věřitele a výši jeho pohledávek, neuvedl však splatnost těchto pohledávek, tedy neprokázal, že by dlužník byl v úpadku dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř., když procesně úspěšnému dlužníku podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel včasné odvolání, ve kterém uvedl, že s právním názorem soudu prvního stupně v tom směru, že u dalších známých věřitelů je třeba uvést nejenom výši, ale i splatnost pohledávek, nesouhlasí. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele u Krajského soudu v Ostravě. Navrhovatel tvrdí, že uzavřel s dlužníkem dne 1.4.2011 dvě smlouvy. První smlouva se týkala výkonu činností souvisejících s účetními a daňovými záležitostmi a na základě této smlouvy se věřitel zavázal provádět pro dlužníka činnosti související s účetními, daňovými záležitostmi, zejména vedením účetnictví, sestavováním daňových poradenství, zpracování účetních závěrek a dlužník se zavázal věřiteli mimo jiné hradit za vedení účetnictví měsíčně částku ve výši 2.500 Kč bez DPH a za zpracování účetní závěrky pak uhradit částku ve výši 5.000 Kč bez DPH. Tvrdí, že tyto služby pro dlužníka prováděl v měsících dubnu až září a vyúčtoval dlužníku podle smlouvy sjednanou cenu, vystavil faktury se splatnostmi od 30.4.2011 do 14.10.2011, celkem za toto období od dubna 2011 do září 2011 vyúčtoval částku ve výši 18.000 Kč. Druhá smlouva se týkala vedení mzdové agendy a na základě této smlouvy se zavázal vést pro dlužníka mzdovou agendu a dlužník se zavázal za tyto služby hradit měsíčně částku odpovídající násobku počtu zaměstnanců dlužníka v daném měsíci a částky ve výši 250 Kč bez DPH. Tvrdí, že služby pro dlužníka v měsících duben 2011 až srpen 2011 prováděl a následně vystavil faktury se splatnostmi od 14.5.2011 až do 23.9.2011, celkem byla vyúčtována částka ve výši 1.500 Kč. Tvrdí, že dlužník jeho pohledávky uznal odsouhlasením pohledávek ke dni 31.12.2013. Celková výše pohledávek činí 25.500 Kč s příslušenstvím, které dlužník neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, protože jednotlivé splatnosti nastaly již v roce 2011 a 2012. Navrhovatel dále uvedl, že je mu známo z insolvenčního rejstříku, že dlužník má dalšího věřitele a tímto věřitelem je UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , jedná se o pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 14.6.2006 ve výši 15.000.000 Kč a ze smlouvy o úvěru ze dne 11.8.2011 ve výši 11.700.000 Kč. Podle informací uvedených v insolvenčním rejstříku dlužník tyto pohledávky neuhradil. Tvrdí, že dlužník má tak vedle navrhovatele dalšího věřitele, který má vůči němu pohledávku po lhůtě splatnosti více než tři měsíce, a s ohledem na to je možno uzavřít, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen platit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 97 odst. 1 IZ, insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu.

Podle ustanovení § 97 odst. 5 IZ, insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh věřitele postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, které by osvědčovaly úpadek dlužníka.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012 (dále jen R 44/2012 ), vyplývá, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

V podaném insolvenčním návrhu věřitel dostatečně určitě uvedl skutečnosti ohledně svých tvrzených pohledávek vůči dlužníku, protože uvedl právní důvod pohledávek, výši a splatnost těchto pohledávek. Pokud jde o ostatní známé věřitele dlužníka, tak insolvenční navrhovatel uvedl, že tímto dalším známým věřitelem je UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , vůči kterému má mít dlužník dva závazky vyplývající z uzavřených smluv o úvěru. Jak již správně uvedl soud prvního stupně, i věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat také zcela konkrétní údaje o pohledávkách dalších známých věřitelů, tedy nejenom údaje o výši těchto pohledávek, ale také i údaje o splatnosti tvrzených pohledávek. Ve vztahu k dalšímu známému věřiteli insolvenční navrhovatel tuto svou povinnost nesplnil, protože neuvedl konkrétní údaje o splatnosti tvrzených pohledávek dalšího známého věřitele vůči dlužníku, pouze obecně uvedl, že se má jednat o pohledávky, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že dlužník je není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že tvrzení uvedená insolvenčním navrhovatelem v insolvenčním návrhu neosvědčují úpadek dlužníka, neboť zde schází vylíčení konkrétních okolností ohledně dalšího věřitele dlužníka, respektive o jeho pohledávkách vůči dlužníku. Ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu R 44/2012 Nejvyšší soud dále uvedl, že zahájení insolvenčního řízení je závažným zásahem do postavení dlužníka, a je tudíž rozumné očekávat, že insolvenční navrhovatel bude při jeho podání postupovat s náležitou pečlivostí. Jde-li o osobu natolik nedbalou, že není způsobilá podat projednatelný insolvenční návrh, je plně opodstatněné na danou situaci neprodleně reagovat odmítnutím takového návrhu, to znamená, že věřitelé, kteří mají jen mlhavou či nekonkrétní představu o tom, že dlužník je v úpadku, a proto nejsou schopni uvést v insolvenčním návrhu konkrétní okolnosti, které osvědčují jeho úpadek co do pohledávek dalších věřitelů po lhůtě splatnosti, jsou těmi osobami, které insolvenční návrh podávat nemají. Pokud tedy insolvenční navrhovatel nemá konkrétní informace o dalších věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách vůči dlužníku, tak je na místě insolvenční návrh nepodávat, protože věřitel, na rozdíl od dlužníka, povinnost podat insolvenční návrh nemá.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, jestliže insolvenční návrh věřitele odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, protože se jedná o insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán. Postupem podle ustanovení § 219 o.s.ř. odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správné potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. Insolvenční navrhovatel nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, dlužníku podle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 10. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu