3 VSOL 560/2013-A-15
KSBR 44 INS 14111/2013 3 VSOL 560/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Adama anonymizovano , anonymizovano , bytem Jungmannova 968, 664 34 Kuřim, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2013 č.j. KSBR 44 INS 14111/2013-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud či soud ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci, zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč. Na odůvodnění uvedl, že dlužník dne 20.5.2013 doručil soudu insolvenční návrh, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení povolením oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z dlužníkem připojeného výpisu z trestního rejstříku soud zjistil, že dlužník byl rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 4T 140/2008 ze dne 17.10.2008 odsouzen pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 2 trestního zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 18 měsíců se zkušební dobou 30 měsíců. Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 4To 443/2008 ze dne 13.1.2009 byl výše uvedený rozsudek zrušen a dlužník odsouzen pro trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 trestního zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří měsíců se zkušební dobou jeden rok. Protože z výpisu z trestního rejstříku dlužníka vyplývá, že byl v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin majetkové povahy, soud dovodil, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1, písm. a/, zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ ve znění pozdějších předpisů /dále jen IZ /). Proto dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs (§ 396 IZ). Protože dlužník podle předloženého seznamu majetku nedisponuje finančními prostředky v hotovosti či na účtech, uložil soud dlužníkovi, s přihlédnutím k minimální odměně insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Tyto prostředky budou sloužit k úhradě nákladů konkursu a předpokládaným nákladům insolvenčního řízení, neboť jejich krytí nelze zajistit jinak (§ 108 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že pouhé zjištění jeho trestněprávní minulosti nepostačuje pro závěr o nepoctivosti záměru, který sleduje návrhem na povolení oddlužení, zejména když z obsahu insolvenčního spisu se nepodávají žádné okolnosti, které by tento závěr potvrzovaly. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 14/2009 dlužník argumentoval tím, že závěr, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr závisí vždy na posouzení konkrétních okolností, které vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Dlužník tvrdil, že byl odsouzen proto, že nevrátil předmět leasingu ve stanovené lhůtě zpět leasingové společnosti. Tento předmět však vrátil ještě v průběhu trestního řízení a důvod jeho nevrácení včas spočíval především v tom, že motocykl pro poruchu odstavil na benzínové stanici, odkud byl odtažen městem Svitavy, které ji dlužníkovi odmítalo vydat zpět, protože ji drželo jako nalezenou věc. K odsouzení za tento trestný čin došlo již před více než čtyřmi lety a byl mu uložen podmínečný trest odnětí svobody, navíc se jednalo o souhrnný trest, který zahrnoval rovněž trest za jiný trestný čin nemajetkové povahy, a dlužníkovi již více než před rokem bylo sděleno, že se ve zkušební době osvědčil. Od této doby již dlužník nebyl odsouzen pro majetkovou ani nemajetkovou trestnou činnost. Dále dlužník namítal, že je více než pravděpodobné , že mu bude povoleno oddlužení splátkovým kalendářem, záloha 50.000 Kč se proto jeví nepřiměřeně vysoká a podle jeho názoru insolvenčnímu správci umožní výkon jeho funkce nižší částka, protože náklady insolvenčního řízení, včetně odměny správce, budou hrazeny v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem. Proto se dlužník v odvolacím řízení domáhal změny napadeného usnesení tak, že mu bude uložena povinnost zaplatit zálohu ve výši 3.000 Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není opodstatněné, byť z jiných důvodů než tvrdí v odvolání.

Z obsahu předloženého spisu, nad rámec zjištění uvedených v odůvodnění napadeného usnesení o skutečnostech, vyplývajících z dlužníkem předloženého výpisu z evidence rejstříku trestů a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.1.2009 sp. zn. 4To 443/2008 vyplývá, že dlužník dne 20.5.2013 doručil insolvenčnímu soudu insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení. Návrhem žádal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vedle dalších údajů v návrhu uvedl, že je ženatý s Pavlou Dufkovou, již déle než rok probíhá rozvodové řízení. Dlužník má tři soudem stanovené vyživovací povinnosti k synům Adamovi Dufkovi, nar. 1999, Tomášovi Dufkovi, nar. 2003 a Janovi Dufkovi, nar. 2009, ve výši celkem 7.800 Kč měsíčně. Tvrdil, že má deset závazků vůči devíti nezajištěným věřitelům ve výši cca 530.000 Kč, z čehož závazky na výživném činí cca 80.000 Kč . V bodě č. 18 návrhu uvedl tři nevykonatelné závazky a v bodě č. 20 návrhu sedm vykonatelných závazků, mezi nimi i vykonatelný závazek, který je předmětem soudního výkonu rozhodnutí, vůči věřiteli Adam anonymizovano , anonymizovano , který byl přisouzen rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29.3.2007 ve výši 41.428 Kč a vůči věřiteli Tomáš anonymizovano , nar. 28.7.2003, který byl přisouzen rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29.3.2007 ve výši 38.336 Kč, tyto závazky dlužník nesplácí. Další vykonatelné nesplácené závazky dlužníka jsou mimo jiné a) závazek vůči věřiteli Městský úřad v Kuřimi ve výši 22.790 Kč podle rozhodnutí Městského úřadu v Kuřimi ze dne 26.8.2011, b) závazek vůči věřiteli Santander Consumer Finance, a.s., IČ: 25103768, podle usnesení Okresního soudu pro Prahu 5 ze dne 24.10.2011, c) závazek vůči České republice-Městskému soudu v Brně na nákladech soudního řízení sp. zn. 4T140/2008 ve výši 15.800 Kč podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11.2.2009. Podle seznamu majetku, připojeného k návrhu a obsahujícího zákonné náležitosti, dlužník vlastní osobní automobil Ford Mondeo rok výroby 1994 v odhadované ceně 8.000 Kč a věci osobní potřeby v odhadované ceně 8.000 Kč. Podle k návrhu připojených mzdových lístků měl dlužník v době od prosince 2012 do března 2013 čistý měsíční příjem 21.788 Kč. Dle dlužníkem doloženého výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob byl dlužník odsouzen Městským soudem v Brně dne 17.10.2008 rozsudkem sp. zn. 4T 140/2008 za trestný čin dle § 248 odst. 1, odst. 2 zák. č. 140/1961 Sb., za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody podmíněně ve výměře tří měsíců se zkušební dobou do 13.1.2010. Dále je zde evidováno odsouzení za trestný čin dle § 201 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., o němž rozhodl Městský soud v Brně dne 16.1.2009 rozsudkem sp. zn. 5T 165/2007, kterým byl zrušen trest uložený rozhodnutím z 17.10.2008 sp. zn. 4T 140/2008, vydaným Městským soudem v Brně, a dlužníku byl uložen souhrnný trest podmíněného odnětí svobody v délce deseti měsíců ze zkušební dobou do 13.1.2012, ve výpise je evidováno, že dlužník se dne 7.9.2012 osvědčil. Dále mu byl uložen peněžitý trest v částce 20.000 Kč, který byl dle výpisu zaplacen 28. ledna 2010, a trest zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok a šest měsíců, který byl vykonán dne 16.7.2010. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2009 sp. zn. 4To 443/2008, vyžádaného od Městského soudu v Brně insolvenčním soudem, plyne, že krajský soud na základě odvolání dlužníka jako obžalovaného zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. října 2008 č.j. 4T 140/2008-73 a rozhodl tak, že dlužník spáchal trestný čin zatajení věci dle § 254 odst. 1 trestního zákona, tím, že po té, co dne 6.4.2007 uzavřel v Brně v prodejně HCH-Tacing, s.r.o. smlouvu o úvěru č. 072004510 na částku 216.750 Kč se společností Santander Consumer Finance, a.s., IČ: 25103768, kterou použil na nákup motocyklu Honda, zaplatil jen pět splátek úvěru, což vedlo v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru a smlouvou o zajišťovacím převodu práva k odstoupení od úvěrové smlouvy a převodu vlastnictví na společnost Santander Consumer Finance, a.s., a v době od 7.9.2007 do 15.11.2007 v rozporu s uzavřenou smlouvou motocykl nevrátil a tento v uvedené době užíval, čímž spáchal trestný čin podle § 254 odst. 1 trestního zákona, tedy přisvojil si cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci jinak bez přivolení osoby oprávněné.

Podle § § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 395 odst. 1,3 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy; to neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr nejedná.

Jak vyplývá z § 395 odst. 1 písm. a) IZ, jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení je důvodný předpoklad, že dlužník návrhem sleduje nepoctivý záměr. V § 395 odst. 3 vymezil zákonodárce demonstrativním výpočtem dvě situace, kdy lze na existenci dlužníkova nepoctivého záměru usuzovat, čímž dal rozhodovací praxi vodítko pro výklad § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Zároveň pak z § 395 odst. 3 vyplývá, že nastala-li některá ze zde uvedených skutečností, lze nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na oddlužení předpokládat. Pro závěr o existenci nepoctivého záměru dlužníka postačí zjištění, že v rozhodné době došlo k pravomocnému odsouzení dlužníka pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy, aniž by soud musel zkoumat další okolnosti případu, není rozhodná konkrétní právní kvalifikace (zda se jedná o trestný čin podvodu, krádeže, zpronevěry atp.), výše způsobené škody, druh a výše uloženého trestu, ani skutečnost, zda případné pohledávky poškozeného za dlužníkem (vzniklé v důsledku trestného jednání dlužníka) mají být dotčeny oddlužením. Vyplývá to i z toho, že zákon výslovně hovoří o zjištění z výpisu z rejstříku trestů. Pro závěr o nepoctivém záměru dlužníka není nutno zkoumat okolnosti konkrétního případu (které nejsou zjistitelné z výpisu z rejstříku trestů, ale mohly by vyplývat např. z obsahu rozhodnutí v trestní věci), postačí pouhé zjištění o dlužníkově pravomocném odsouzení (viz odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. prosince 2008 č.j. KSBR 40 INS 3720/2008, 2 VSOL 181/2008-A-14). Insolvenční zákon, ve znění novely provedené zákonem č. 334/2012 Sb., z tohoto hodnocení soudu stanoví výjimku (do 31.10.2012 dovozovanou judikatorně, viz zmiňované rozhodnutí) v situaci, kdy na základě dlužníkem prokázaných skutečností lze usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr nejedná (§ 395 odst. 3 písm. b/ IZ).

Dlužník, který soudu předložil výpis z rejstříku trestů se záznamem o proběhlém trestním řízení, v němž byl pravomocně odsouzen za trestný čin majetkové povahy, v řízení před insolvenčním soudem ani netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat, že podaným návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr nesleduje. Až v odvolacím řízení v reakci na napadené usnesení vznášel argumenty, kterými hodlal prokazovat, že svým návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr nesleduje. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud při posuzování toho, zda dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval poctivý záměr, vycházel pouze ze zjištění učiněného z výpisu z rejstříku trestů, aniž by se blíže zabýval okolnostmi trestního jednání dlužníka a dalším obsahem odsuzujícího rozhodnutí.

Odvolací soud se na základě shora uvedených zjištění ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že z výpisu z rejstříku trestů dlužníka vyplývá, že v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové povahy (skutečnost, zda se jednalo o trestný čin zpronevěry dle § 248 zákona č. 140/1961 Sb., jak vyplývá z výpisu, či o trestný čin zatajení věci dle § 254 uvedeného zákona, jak plyne z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2009 sp. zn. 4To 443/2008 není pro závěr soudu v insolvenčním řízení zásadní, protože se v obou případech jedná o trestný čin majetkové povahy). Dlužník se v odvolacím řízení proti závěru o nepoctivosti svého návrhu na povolení oddlužení bránil tvrzením, že a) motocykl již v průběhu trestního řízení vrátil vlastníkovi (otázka zda věřitel vlastnil motocykl jako leasingový věřitel či podmíněně z titulu zajišťovacího převodu práva není podstatná), b) ke včasnému vrácení motocyklu nedošlo především proto, že jej pro poruchu nechal odstavený na benzínové stanici, odkud byl odtažen městem Svitavy, které jej dlužníkovi odmítalo jako věc nalezenou vydat, c) za tento trestný čin odsouzen k podmínečnému odnětí svobody a ve zkušební době se osvědčil, d) byl mu uložen souhrnný trest i za nemajetkovou trestnou činnost a e) trestní řízení proběhlo již před více než čtyřmi lety.

Z evidence z rejstříku trestů k souhrnnému trestu, uloženému dlužníkovi rozhodnutím ze dne 16.1.2009 sp. zn. 5T 165/2007, vyplývá, že ve vztahu k trestu podmíněného odnětí svobody se dlužník dne 7.9.2012 osvědčil a tvrzení dlužníka dle písm. c) předchozího odstavce je prokázáno. V souvislosti s vykonáním souhrnného trestu odvolací soud uvádí, že trest zákazu činnosti byl vykonán dne 16.7.2010, z hlediska § 83 odst. 4 a § 74 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. proto došlo k fikci zahlazení odsouzení dlužníka. Dlužníkovi však byl dle výpisu z rejstříku trestů uložen v rámci souhrnného trestu i peněžitý trest 20.000 Kč, který byl zaplacen 28.1.2010, avšak k fikci zahlazení odsouzení, jak plyne z výpisu rejstříku trestů, nedošlo (dlužník ani netvrdí, že by o zahlazení odsouzení požádal, § 363 zákona č. 141/1961 Sb., § 69 odst. 2, § 105 odst. 1, písm. e/ zákona č. 40/2009 Sb. a dle odvolacím soudem vyžádaného výpisu z trestního rejstříku ke dni 9.7.2013 nedošlo ke změně v údajích evidence odsouzení dlužníka v rejstříku trestů). Proto na dlužníka nelze nahlížet jako by nebyl odsouzen za trestný čin majetkové povahy, přestože se ve vztahu k trestu podmíněného odnětí svobody osvědčil.

Dlužníkem tvrzené důvody, pro které nelze dovozovat nepoctivost jeho návrhu na povolení oddlužení, uvedené pod body e) a d) v předchozí části odůvodnění nejsou bez dalšího právně významné, protože zákon stanoví dobu pět let před zahájením insolvenčního řízení, v níž trestní řízení proběhlo, a skutečnost, že uložený trest byl trestem souhrnným i za trest nemajetkové povahy, rovněž nevyvrací domněnku nepoctivosti dle § 395 odst. 3, písm. b/ IZ. Dlužník jako důvody, pro které lze soudit, že svým návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, dále tvrdil, že motocykl vydal společnosti Santander Consumer Finance a.s. ještě v průběhu trestního řízení a to, že motocykl, jehož včasným nevydáním se dopustil trestného činu zatajení věci, mu odmítlo město Svitavy vydat, proto jej nemohl vrátit včas (viz body a/ a b/ předchozí části odůvodnění). Tato tvrzení dlužník v odvolacím řízení nijak nedokládal a odvolací soud dlužníka nevyzval k doložení těchto tvrzení, protože dospěl k závěru, že by to bylo v rozporu s ekonomií řízení (§ 6 o.s.ř.), neboť je dán jiný důvod, proč jeho návrhu na povolení oddlužení nelze vyhovět. Proto se odvolací soud rovněž nezabýval tím, že dlužník dle předloženého výpisu z rejstříku trestů uhradil peněžitý trest a trest zákazu činnosti vykonal.

Důvod, pro který by bylo třeba návrh na povolení oddlužení dlužníka zamítnout, i kdyby prokázal, skutečnosti, z nichž lze usuzovat, že jím nesleduje nepoctivý záměr, spočívají v nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Odvolací soud při předběžném propočtu, zda dlužník by byl schopen v oddlužení uspokojit minimální zákonný podíl pohledávek svých nezajištěných věřitelů vyšel z údajů v návrhu, podle kterého má dlužník 10 závazků vůči nezajištěným věřitelům ve výši 530.000 Kč, z čehož jeho závazky na výživném vůči synům Adamu a Tomáši Dufkovým činí 80.000 Kč. Dále vyšel z toho, že dlužník má soudem stanovené výživné vůči svým synům Adamu, Tomáši a Janovi Dufkovým ve výši 7.800 Kč měsíčně a je (dosud) ženatý s manželkou Ing. Pavlou Dufkovou, vůči které má vyživovací povinnost. Jeho čistá měsíční mzda dle dokladů připojených k návrhu činí 21.788 Kč. Podle propočtu odvolacího soudu by dlužník při shora popsané osobní a ekonomické situaci (vyživovací povinnost k manželce, soudem stanovené výživné 7.800 Kč měsíčně), byl schopen na splátkách v oddlužení hradit 3.375 Kč měsíčně (srážka dle § 398 odst. 3 IZ činí 11.175 Kč, od této částky je nutno odečíst výživné 7.800 Kč). Za dobu pěti let trvání oddlužení splátkovým kalendářem by tak bylo na splátky pohledávek v oddlužení možno dlužníkovi srazit 202.500 Kč. Od této částky je třeba odečíst odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů, která v případě, že správce bude plátcem DPH, činí 65.340 Kč (§ 3 písm. b/, § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb.), a rovněž dlužné výživné, které dle návrhu činí (nejméně) 80.000 Kč a které je pohledávkou, postavenou na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 odst. 1, písm. e/ IZ). Dlužník by tak byl schopen na pohledávky vůči nezajištěným věřitelům, jejichž pohledávky mají být uspokojeny v rozvrhu, zaplatit jen 57.160 Kč (202.500-65.340-80.000=57.160). Jeho dluhy vůči nezajištěným věřitelům, s výjimkou dlužného výživného, však činí dle návrhu 450.000 Kč (530.000-80.000). Částka 57.160 Kč, kterou by byl dlužník schopen zaplatit svým nezajištěným věřitelům, jejichž pohledávky mají být uspokojeny v rozvrhu, představuje jen 12,7% těchto pohledávek (57.160:4.500=12,7). Z uvedeného vyplývá, že ekonomická nabídka dlužníka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře je nedostatečná. Vzhledem k tomu, že dlužník nemá jiný majetek, než automobil v odhadované ceně 8.000 Kč a osobní věci v téže hodnotě, oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřipadá v úvahu. Proto bude třeba návrh dlužníka na povolení oddlužení třeba s největší pravděpodobností zamítnout podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ a jediným v úvahu přicházejícím řešením jeho případného úpadku je proto konkurs (§ 396 IZ).

Dlužník nemá pohotové finanční prostředky a vzhledem k rozsahu a struktuře jeho majetku (automobil v ceně dle dlužníka 8.000 Kč, věci osobní potřeby ve stejné hodnotě) je důvodný předpoklad, že prostředky ze zálohy budou potřebné nejen na úhradu počátečních výdajů insolvenčního řízení spojených s výkonem funkce správce, které pravidelně vznikají bezprostředně po zjištění úpadku, ale i jako záruky pro krytí konečných nákladů insolvenčního řízení, spočívajících zejména v odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. Tyto náklady, jak plyne z majetkové situace dlužníka, nelze hradit jinak (§ 108 odst. 1 IZ). S přihlédnutím k minimální výši odměny insolvenčního správce 45.000 Kč při řešení úpadku konkursem, v němž dochází ke zpeněžení (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.), je i podle odvolacího soudu nezbytné uložit dlužníku zálohu v maximální možné částce 50.000 Kč.

Odvolací soud, který dospěl shodně s insolvenčním soudem k závěru, že případný úpadek dlužníka není řešitelný oddlužením a krytí nákladů insolvenčního řízení je nutno zajistit zálohou ve výši 50.000 Kč, proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Závěrem odvolací soud uvádí, že nepřehlédl, že manželka dlužníka Ing. Pavla Dufková výslovně neuvedla, že souhlasí s povolením oddlužení dlužníka (viz bod 22 insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolením oddlužení, § 392 odst. 3 IZ). Vzhledem k závěru o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka je však tento nedostatek návrhu na povolení oddlužení bezpředmětný.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 9. srpna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Radka Panáčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu