3 VSOL 56/2013-B-11
KSOS 36 INS 12579/2012 3 VSOL 56/2013-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Štefana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Petrovicích u Karviné 481, PSČ 735 72, o schválení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.11.2012 č.j. KSOS 36 INS 12579/2012-B-6

takto:

Odvolání dlužníka se o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka Štefana Balásze prodejem majetkové podstaty (výrok I.), deklaroval, že insolvenčním správcem je Ing. Ivo Kotaba, V Zimném dole 713, 735 12 Orlová-Lazy (výrok II.), uvedl, že do majetkové podstaty náleží v nevypořádaném SJM rodinný dům č.p. 481 na p.č. 786/2, parc. č. p.č. 786/2 zastavěná plocha, parc. č. 786/1 ostatní plocha, vše v katastrální území Petrovice u Karviné, zapsáno na LV č. 1359 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná a movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že k návrhu dlužníka rozhodl soud o úpadku a povolení oddlužení. Za nepřítomnosti věřitelů na schůzi konané dne 6.11.2012 rozhodl dle ustanovení § 402 odst. 5 insolvenčního zákona o oddlužení dlužníka formou zpeněžení majetkové podstaty. Soud takto rozhodl s přihlédnutím ke skutečnosti, že odhadovaný výtěžek prodeje nemovitostí dle znaleckého posudku je cca 1,4 miliónů Kč, dle odhadu insolvenčního správce

1.000.000 Kč, výtěžek prodeje nemovitostí tedy poskytne 100% uspokojení věřitelů dluhů dlužníka a jeho manželky, jejíž řízení probíhá u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 36 INS 12575/2012, když celková výše závazků obou manželů činí cca 440.000 Kč. Oproti tomu formou splátkového kalendáře by byly závazky manželů i při zohlednění varianty společného oddlužení uspokojovány jen v rozsahu cca 30 % zjištěných pohledávek věřitelů obou manželů, a to v časovém úseku 60 měsíců splácení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém uvedl, že společně s manželkou, která je rovněž v insolvenci, navrhoval úhradu pohledávek společných věřitelů ve výši 100 % a navrhoval, aby soud rozhodl o úpadku oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Tvrdí, že předpoklady k takovému rozhodnutí z jejich strany byly, když příjmy doplnili formou darovacích smluv, které insolvenčnímu správci zaslali. Pokud by dopředu věděli, že se bude prodávat nemovitost, ve které bydlí, o oddlužení by nežádali. Domnívá se, že i v případě rozhodnutí o oddlužení plněním splátkového kalendáře by věřitelé byli uspokojeni v plném rozsahu. Má za to, že insolvenční správce Ing. Ivo Kotaba chtěl získat dům pro svůj vlastní prospěch, což dovozuje z toho, že ihned bezprostředně po přezkumném jednání si dům přišel vyfotit spolu se svým známým z realitní kanceláře. Navrhuje proto druhé přezkumné jednání a nové posouzení věci, kde bude přihlédnuto k tvrzeným okolnostem.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami přípustnosti odvolání proti napadenému rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.

Podle ustanovení § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle ustanovení § 218, písm. b) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Podle ustanovení § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Z ustanovení § 406 odst. 4 IZ vyplývá, že právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení má jen vymezený okruh účastníků. Pokud jde o dlužníka, ten se může odvolat pouze proti rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak současně nevyhověl jeho žádosti o stanovení nižší, než standardní výše splátek, respektive nerespektoval jím navrženou výši splátek. Proti rozhodnutí o schválení určitého způsobu oddlužení, insolvenční zákon dlužníku právo odvolání nepřipouští.

Je třeba uvést, že dle ustanovení § 398 odst. 1 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře, přičemž nutno zdůraznit, že věřitelé, potažmo insolvenční soud, nejsou vázáni navrhovaným způsobem oddlužení. Rozhodnutí o tom, kterou z těchto forem má být povolené oddlužení řešeno, je v prvé řádě záležitostí věřitelů. Ti mohou svoji vůli účinně projevit při určování způsobu provedení soudem povoleného oddlužení, a to na schůzi věřitelů (případně i mimo schůzi věřitelů), která je k tomu účelu svolávána. Za situace, kdy nezajištění věřitelé dlužníka na jeho návrh oddlužení plněním splátkového kalendáře nereagovali, když nevyužili svého práva hlasovat o způsobu řešení oddlužení na schůzi věřitelů (§ 402 odst. 1 až odst. 3 IZ), rozhodnutí o přijetí o způsobu oddlužení tím zcela ponechali na insolvenčním soudu (§ 402 odst. 5 IZ) proti kterému se již nelze odvolat. V případě odvolatele nezajištění věřitelé na schůzi věřitelů dne 6.11.2012 o navrženém způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře nehlasovali, proto o způsobu oddlužení rozhodl insolvenční soud, a to tak, že zvolil ten způsob oddlužení, který je pro věřitele jednoznačně výhodnější-rozhodl o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když při tomto způsobu oddlužení budou věřitelé uspokojeni v kratším časovém úseku a ve výši 100 %.

Nad rámec tohoto rozhodnutí považuje odvolací soud za nutné ještě zdůraznit, že z obsahu spisu, respektive z vyjádření insolvenčního správce nevyplývá, že by dlužník spolu se svou manželkou doplnili své příjmy o další příjmy z darovacích smluv. Naopak z protokolu o přezkumném jednání a schůze věřitelů vyplývá, že dlužník na dotaz insolvenčního soudu sdělil, že nemá možnost nabídnout doplnění příjmů tak, aby prokázal možnost 100 % uspokojení věřitelů jako srovnání ekvivalentu pro realizaci oddlužení prodejem podstaty. Odvolací námitky dlužníka směřující vůči insolvenčnímu správci (vůči nimž se insolvenční správce ve svém vyjádření z 19.11.2012 důrazně ohradil) by rovněž tak nemohly obstát jako relevantní odvolací námitky.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, a proto odvolání dlužníka proti napadenému rozhodnutí odmítl podle ustanovení § 218, písm. b) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelskému orgánu se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu