3 VSOL 557/2015-A-10
KSBR 52 INS 9650/2015 3 VSOL 557/2015-A-10

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Sobůlky 110, PSČ 697 01 a b) Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Sobůlky 110, PSČ 697 01, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.4.2015, č.j. KSBR 52 INS 9650/2015-A-5,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníkům se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 14.4.2015, se dlužníci domáhají rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu vyplývá, že dlužníci mají nezajištěné závazky celkem ve výši 1.540.636 Kč, současný čistý měsíční příjem dlužníka b) činí 15.675 Kč měsíčně, dlužnice a) pobírá peněžitou pomoc v mateřství a z jejího příjmu nelze srážet ničeho. Soud prvního stupně dovodil, že dlužníci nesplňují podmínku pro povolení oddlužení, že nezajištění věřitelé musí v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře obdržet alespoň 30% svých pohledávek. Insolvenční soud by tak musel návrh dlužníků na povolení oddlužení zamítnout (§ 395 insolvenčního zákona) a rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem (§ 396 insolvenčního zákona). S odkazem na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona soud prvního stupně dále uvedl, že uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, přičemž tato záloha by měla postačovat na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení v případě, že by bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků a ustanoven insolvenční správce, a tyto finanční prostředky by v majetkové podstatě dlužníka chyběly .

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Odvolatelé potvrdili, že celková výše nezajištěných závazků činí cca 1.540.636 Kč. Poukázali však na to, že odvolatel Tomáš Kopeček má čistý příjem ze zaměstnání v průměru 21.000 Kč u zaměstnavatele Kika Nábytek s.r.o., IČ: 27127133. Odvolatelka Veronika anonymizovano pak uzavřela smlouvu o insolvenčním daru ve výši 5.600 Kč, takže za této situace jsou schopni uspokojit 30% pohledávek svých nezajištěných věřitelů. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků je důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, došlým soudu dne 14.4.2015, domáhají rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedli, že mají vůči 15 věřitelům 26 závazků celkem ve výši 1.540.636 Kč, jedná se o závazky nezajištěné. V návrhu dlužníci označili jednotlivé své věřitele, uvedli právní důvod vzniku jednotlivých závazků, jejich výši a splatnost. Dále uvedli, že kromě vzájemné vyživovací povinnosti mají vyživovací povinnost k pěti nezletilým dětem, dlužník Tomáš Kopeček je zaměstnán u společnosti Kika Nábytek s.r.o., se sídlem Čestlice, Pražská 135, IČ: 27127133 a jeho příjem ze zaměstnání činí 21.600 Kč měsíčně, dlužnice Veronika anonymizovano je na mateřské dovolené a její příjem představuje 6.500 Kč. Celkový měsíční příjem tak činí (včetně přídavků) 28.100 Kč měsíčně. K návrhu dlužníci připojili-mimo jiné-seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. V seznamu závazků dlužníci označili 15 věřitelů a 26 závazků, uvedli údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a o tom, že se jedná o závazky nezajištěné. Podle údajů, uvedených v seznamu majetku, dlužníci vlastní pouze movité věci v odhadované ceně 48.600 Kč. Podle údajů, uvedených v seznamu zaměstnanců, nemají dlužníci žádné zaměstnance.

V průběhu odvolacího řízení odvolatelé předložili výplatní lístky za měsíce únor a březen 2015, z nichž vyplývá, že za únor 2015 činila čistá mzda dlužníka Tomáše anonymizovano u zaměstnavatele Kika Nábytek s.r.o. za únor 2015 24.239 Kč a za březen 2015 19.147 Kč.

Ze smlouvy, předložené v odvolacím řízení, vyplývá, že tato smlouva byla uzavřena mezi dlužnicí a Martinou Pospíšilovou, narozenou 9.12.1975, bytem Bojkovice 580, která se zavázala platit dlužnici insolvenční dar po dobu insolvenčního řízení formou splátkového kalendáře ve výši 5.600 Kč měsíčně s tím, že první splátka bude zaplacena do pěti dnů od pravomocného rozhodnutí o povolení oddlužení soudem a další platby budou hrazeny v pravidelném měsíčním intervalu . Smlouva je opatřena úředně ověřenými podpisy dlužnice a Martiny Pospíšilové.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníky v insolvenčním návrhu a v zákonem požadované příloze-seznamu závazků, lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť mají peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které nejsou schopni plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ).

Je třeba uvést, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případě, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti předběžného závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkům nebude povoleno oddlužení, jak navrhují.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 395 IZ představuje základní podmínku oddlužení, kromě požadavku dlužníkova poctivého záměru, požadavek minimální třicetiprocentní míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ, a při úvaze, zda je dlužník schopen plnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Pokud se týká příjmů dlužníka Tomáše anonymizovano , ten k doložení svých příjmů v řízení před soudem prvního stupně předložil výplatní lístky, vystavené zaměstnavatelem Kika Nábytek s.r.o., a to za období od února 2014 do prosince 2014, přičemž za toto období (to je 11 měsíců) činila čistá mzda dlužníka celkem 188.105 Kč, což představuje průměrný čistý měsíční příjem ve výši 17.100 Kč (tedy nikoli 15.675 Kč měsíčně, jak dovodil soud prvního stupně). Z tohoto příjmu ve výši 17.100 Kč měsíčně by bylo možno podle shora vyložených pravidel na úhradu splátek pro oddlužení splátkovým kalendářem srážet měsíčně částku 1.202 Kč, z příjmů dlužnice Veroniky anonymizovano ve výši 6.500 Kč měsíčně by nebylo možno srážet žádnou částku. Dlužníci by za dobu pěti let uhradili společně pouze 72.120

Kč, což je-s ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků dlužníků-ekonomická nabídka nedostatečná.

Nicméně v průběhu odvolacího řízení odvolatelé doložili, že v roce 2015 došlo ke zvýšení příjmů dlužníka, když jeho průměrná čistá mzda za dva měsíce, měsíce únor a březen 2015, činila 21.692 Kč. V průběhu odvolacího řízení pak odvolatelé předložili i smlouvu, jež byla uzavřena mezi dlužnicí Veronikou anonymizovano a Martinou Pospíšilovou, jejímž předmětem je pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 5.600 Kč. Z průměrného čistého měsíčního příjmu dlužníka Tomáše anonymizovano ve výši 21.000 Kč lze měsíčně srážet 3.802 Kč, což za dobu pěti let představuje částku 228.120 Kč. Dlužníci společně za dobu pěti let i s darem tedy uhradí částku ve výši 564.120 Kč. Po odečtení nároků insolvenčního správce tak dlužníci zaplatí, není-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 483.120 Kč, což představuje 31,36% jejich nezajištěných závazků, a je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 466.110 Kč, což představuje 30,25% jejich nezajištěných závazků.

Za tohoto stavu je proto závěr soudu prvního stupně, že se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků nesprávný, a požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nedůvodný.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu