3 VSOL 557/2014-A-10
KSBR 39 INS 9311/2014 3 VSOL 557/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem náměstí Míru 12, Zlín, PSČ 760 01 (adresa pro doručování: Obilná 562, Zlín-Kostelec, PSČ 763 14), o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.4.2014, č.j. KSBR 39 INS 9311/2014-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci složil na účet Krajského soudu v Brně částku 50.000 Kč jako zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Na odůvodnění uvedl, že dne 3.4.2014 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly téhož dne. Soud zkoumal návrh dlužníka na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a zjistil, že dlužník podmínky pro povolení oddlužení nesplňuje. V návrhu dlužník uvedl, že je rozvedený a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, vlastní věci osobní potřeby a jeho příjem tvoří mzda ve výši 9.900 Kč měsíčně z dohody o provedení práce. Dlužník doložil další příjem z darovací smlouvy ve výši 3.000 Kč měsíčně. Závazky dlužníka činí 461.687 Kč a dlužník má soudem stanovené výživné pro nezletilé dítě ve výši 3.000 Kč měsíčně. Soud dovodil, že dlužník nesplňuje předpoklad pro povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, protože ze svých příjmů není schopen v průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit alespoň 30 % závazků vůči svým nezajištěným věřitelům. Podle propočtu soudu by z příjmu 9.900 Kč čistého byl schopen zaplatit měsíčně na splátky v oddlužení 1.442 Kč, spolu s darem 3.000 Kč by tak dlužník byl schopen měsíčně splácet 4.442 Kč, což za 5 let činí 266.520 Kč. Po odpočtu odměny insolvenčního správce, plátce DPH, ve výši 65.340 Kč a výživného ve výši 180.000 Kč by na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů připadla pouze částka 21.180 Kč, což představuje pouze 4,6 % dlužníkových závazků vůči těmto věřitelům. Proto soud dovodil, že návrh na povolení oddlužení bude třeba zamítnout a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs. V případě dlužníkova řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč, dále má správce právo na náhradu hotových výdajů a odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek. Bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl správce ze svého, a smyslem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránit takové situaci. Dále je účelem zálohy umožnit výkon funkce insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení bezprostředně po případném zjištění úpadku tak, aby insolvenční správce nezůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu jeho funkce. Proto soud uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu 50.000 Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Podle něj soud nesprávně vyhodnotil zjištěné skutečnosti, neboť vyšel z toho, že ze svého příjmu 9.900 Kč by byl schopen pro účely splátek v oddlužení hradit pouze 1.442 Kč měsíčně, což se nezakládá na pravdě . Podle dlužníka by byl ze svého příjmu schopen plnit na splátky v oddlužení 2.900 Kč měsíčně, protože z příjmu hradí 3.000 Kč měsíčně na výživné a pro své potřeby si ponechává 4.000 Kč. Pokud ke zbývající částce 2.900 Kč připočte dar 3.000 Kč, potom by byl schopen pro účely splátek v oddlužení měsíčně zaplatit 5.900 Kč, což postačuje k dosažení minimálního zákonného limitu. Z těchto důvodů dlužník žádal, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, mimo zjištění uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, že dlužník v insolvenčním návrhu tvrdil pohledávku vůči věřiteli Michalu Kostkovi z titulu půjčky, která je vykonatelná na základě označeného rozsudku se dne 12. 4. 2006. Dalším věřitelem dlužníka je Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, vůči níž má dlužník závazek z vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období od 21.6.2011 do 30.7.2013 s tím, že poslední splátka dluhu byla uhrazena v říjnu 2013. Tento dluh činí 49.764 Kč. K návrhu je připojena dohoda o provedení práce uzavřená mezi dlužníkem a společností MAVO group s.r.o., IČ 01966553, podle jejíhož obsahu bude dlužník vykonávat práci realitního makléře v rozsahu 20 hodin měsíčně, za což obdrží odměnu 9.900 Kč měsíčně. Podle návrhu dlužník žádal oddlužení plněním splátkového kalendáře, v seznamu majetku uvedl, že nemá žádné movité a nemovité věci, ani pohledávky a mimo osobních věcí nevlastní nic.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Odvolací soud předně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností o jeho úpadku dle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ, neboť z něj vyplývá, že dlužník má 2 věřitele, pohledávka vůči věřiteli Michalu Kostkovi byla splatná nejpozději dne 12.4.2006, kdy byl vydán v nalézacím řízení rozsudek příslušného soudu, pohledávka vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky byla splatná v souladu s § 10 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. nejpozději do osmého dne následujícího měsíce, za které vznikla povinnost platit veřejné zdravotní pojištění. Pokud dlužník tvrdil dluh na pojistném do 30.7.2013, byl tento dluh splatný nejpozději dne 8.8.2013.

Odvolací soud se po posouzení zjištění vyplývajících z insolvenčního návrhu dlužníka a k němu připojených příloh ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle něhož lze důvodně předpokládat, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude zamítnut dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Z dlužníkova příjmu 9.900 Kč měsíčně (když dlužníkem předloženou dohodu o provedení práce podle jejího obsahu soud hodnotí jako dohodu o pracovní činnosti, která podléhá úpravě § 299 odst. 1 o.s.ř.) by dlužník byl dle propočtu odvolacího soudu podle § 398 odst. 3 IZ schopen platit na splátky v oddlužení 2.474 Kč měsíčně. Spolu s příjmem z darovací smlouvy ve výši 3.000 Kč by tak byl schopen měsíčně hradit 5.474 Kč. Za 60 měsíců trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře by bylo možno z příjmu dlužníka pro účely oddlužení srazit 328.440 Kč, z této částky je ovšem třeba přednostně uhradit pohledávky za podstatou, které představuje záloha na odměnu insolvenčního správce ve výši 65.340 Kč (pokud bude správce plátcem DPH) a 180.000 Kč na výživném. Na plnění pohledávek nezajištěných věřitelů, jejichž výše je dle insolvenčního návrhu 461.687 Kč, by tak připadla částka 83.100 Kč, což představuje pouze 18 % těchto pohledávek. Dlužník proto nesplňuje minimální limit plnění pohledávek nezajištěných věřitelů 30%, vyžadovaný zákonem pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, jak správně dovodil soud prvního stupně. Souhlas těchto věřitelů s nižším plněním nedoložil.

Názor dlužníka vyjádřený v odvolání, že z jeho příjmu z pracovní činnosti by bylo možno měsíčně srazit částku 2.900 Kč správný není, protože výši srážky stanoví zákon v § 398 odst. 3 IZ (odkazem na úpravu dle § 276 a násl. o.s.ř.) a vyšší částky nad zákonnou hranici dlužníkovi z jeho příjmů pro účely splátek v oddlužení srážet nelze, i kdyby s tím dlužník souhlasil.

Ze seznamu majetku vyplývá, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je vyloučeno, protože dlužník nemá žádný majetek. Dlužník dle seznamu nedisponuje ani žádnými pohotovými finančními prostředky, a proto je správný závěr soudu, že krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení, které vznikají v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce bezprostředně po zjištění úpadku (zejména náklady spojené se zjištěním a zajištěním dlužníkova majetku) nelze zajistit jinak než zálohou. Bylo by v rozporu s účelem insolvenčního řízení, aby tyto počáteční náklady hradil insolvenční správce ze svých prostředků, jak správně uvádí soud prvního stupně.

Správná je i výše soudem prvního stupně určené zálohy, když pouze minimální výše odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem činí 45.000 Kč, k tomu je třeba připočíst částku náhrady hotových výdajů správce, která obvykle činí cca 5.000 Kč (§ 1 odst. 5, § 7 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Vzhledem k majetkové situaci dlužníka (když nelze předem vyloučit, že do majetkové podstaty bude zahrnut majetek dlužníka ušlý v důsledku neúčinných úkonů), bude záloha sloužit i jako jistota krytí konečných nákladů insolvenčního řízení tak, aby jejich zapravení nezatěžovalo stát (§ 8 vyhl. č. 313/2007 Sb.).

Názor soudu prvního stupně, že prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak než zálohou, i je jeho závěr o výši zálohy, kterou je v této věci potřebné dlužníku uložit, je správný, a proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 26. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu