3 VSOL 550/2015-P2-10
KSBR 33 INS 7295/2014 3 VSOL 550/2015-P2-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Ing. Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Rajhrad, Šafaříkova 755, PSČ 664 61, identifikační číslo: 14629411 b) Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Rajhrad, Šafaříkova 755, PSČ 664 61, o přihlášce pohledávky věřitele č. 2 Ing. Vladimíra Ohlídala, anonymizovano , anonymizovano , bytem Rajhrad, Dudíkova 440, PSČ 664 61, zastoupeného Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 599/37, PSČ 602 00, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2015, č. j. KSBR 33 INS 7295/2014-P2-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl přihlášku pohledávky č. 2 věřitele Ing. Vladimíra Ohlídala, anonymizovano ve výši 2.750.000 Kč (výrok I.) s tím, že právní mocí tohoto usnesení účast uvedeného věřitele v insolvenčním řízení končí co do částky 2.750.000 Kč (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 26. 5. 2014, č. j. KSBR 33 INS 7295/2014-A-11 byl zjištěn úpadek dlužníků a výrokem V. tohoto usnesení byli věřitelé vyzváni, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky, a současně byli poučeni o tom, že k opožděně podaným přihláškám insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Usnesení o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 26. 5. 2014. Poslední den lhůty pro přihlášení pohledávek věřitelů byl den 25. 6. 2014. Věřitel Ing. Vladimír Ohlídal, anonymizovano podal přihlášku své pohledávky ve výši 144.774 Kč dne 23. 6. 2014, dne 23. 7. 2014 pak přihlášku pohledávky vzal částečně, v rozsahu částky 20.855 Kč, zpět, a takto přihlášená pohledávka tedy představuje 123.919 Kč. Podáním, doručeným soudu dne 3. 11. 2014, navýšil věřitel svoji přihlášku pohledávky o zajištěný nárok ve výši 2.750.000 Kč. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 173 odst. 1 a ustanovení § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) dále uvedl, že je zřejmé, že přihláška pohledávky č. 2 ve výši 2.750.000 Kč byla podána po uplynutí lhůty stanovené insolvenčním soudem pro podání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení, proto přihlášku pohledávky odmítl. Pro úplnost soud prvního stupně konstatoval , že věřitel je nadále v insolvenčním řízení s přihlášenou pohledávkou ve výši 123.919 Kč.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Odvolatel zopakoval, že jeho pohledávka se odvíjí od smlouvy o půjčce ze dne 2. 11. 2011, uzavřené mezi manžely Ing. Vladimírem a MUDr. Hanou Ohlídalovými na straně jedné, a manžely Ing. Janem a Marií anonymizovano na straně druhé. Na základě této smlouvy byla dlužníkům poskytnuta půjčka celkem ve výši 3.300.000 Kč, jež byla sjednána jako úročená a splatná v pravidelných měsíčních splátkách do 30. 10. 2026, měsíční splátky ve výši 10.000 Kč měly být hrazeny vždy k ultimu daného měsíce. Půjčka byla zajištěna uzavřením kupní smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 19. 12. 2011, podle níž byl povolen katastrálním úřadem vklad práva, a věřitelé se stali vlastníky nemovitostí v k. ú. Rajhrad, zapsaných na LV č. 1522, s tím, že za podmínek sjednaných v této smlouvě bude vlastnické právo dlužníků obnoveno. Dne 20. 6. 2013 přistoupil k závazku dlužníků z uvedené smlouvy o půjčce Bc. Jakub Váňa na základě dohody o přistoupení k závazku ze dne 20. 6. 2013. Bc. Jakub Váňa přistoupil pouze k části závazku ve výši 2.900.000 Kč a v rozsahu této částky se věřitelé, to je manželé Ing. Vladimír Ohlídal a MUDr. Hana Ohlídalová, vzdali dne 5. 7. 2013 nároku vůči oběma dlužníkům na základě dohody o vzdání se části pohledávky ze dne 5. 7. 2013. Vůči dlužníkům věřitelé k datu zjištění jejich úpadku pohledávali pouze pohledávku ve výši 120.000 Kč, uvedená pohledávka byla vůči dlužníkům uplatněna v tomto řízení přihláškou pohledávky celkem ve výši (po jejím doplnění) 123.919 Kč, a tato pohledávka byla ve výši 123.919 Kč také zjištěna jako pohledávka nezajištěná. Dne 25. 8. 2014 obdrželi věřitelé písemné vyrozumění insolvenčního správce o tom, že do soupisu majetkové podstaty byly zapsány nemovitosti v k. ú. Rajhrad, zapsané na LV č. 1522 (jež jsou podle výpisu z katastru nemovitostí ve vlastnictví-SJM-věřitelů), přičemž soupis odůvodnil insolvenční správce tím, že se podle jeho názoru jedná o majetek ve vlastnictví dlužníků, a věřitelé byli vyzváni k podání vylučovací žaloby. Vzhledem k tomu, že dodatečný sepis uvedených nemovitostí do majetkové podstaty dlužníků má vliv na zajištění pohledávky věřitelů vůči Bc. Jakubu anonymizovano , byli proto nuceni přihlásit rovněž pohledávku ve výši 2.750.000 Kč (byť kontraktačním dlužníkem věřitelů v rozsahu této pohledávky je třetí osoba) s tím, že jde o pohledávku zajištěnou nemovitostmi zapsanými v majetkové podstatě, a to až po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek. Podle odvolatele, ačkoliv jim (rozuměno odvolateli a jeho manželce) vznikla pohledávka vůči dlužníkům s právem na uspokojení pouze z majetku poskytnutého k zajištění až po rozhodnutí o úpadku dlužníka, nejde o pohledávku, jež by měla povahu některé z pohledávek za majetkovou podstatou nebo některé z pohledávek jim na roveň postavených. Podle názoru odvolatele po nich nebylo možno spravedlivě požadovat, aby pohledávku vůči dlužníkům uplatňovali jako vázanou na podmínku již ve lhůtě pro přihlašování pohledávek, a to pro případ, že by insolvenční správce nemovitosti zapsal do soupisu majetkové podstaty. Pokud zde absentuje adekvátní a přesná zákonná úprava a vzhledem k povaze uvedené pohledávky, spočívající v právu na uspokojení z majetku poskytnutého k zajištění, je odvolatel přesvědčen o tom, že uvedenou pohledávku vzniklou jako důsledek právního jednání insolvenčního správce (soupis nemovitých věcí do majetkové podstaty dlužníků) nešlo přihlásit jinak, než tak, jak učinil, přihlášenou pohledávku je třeba podrobit běžnému režimu přihlášek pohledávek a tuto přezkoumat na zvláštním přezkumném jednání a uspokojit ji jako zajištěnou pohledávku. Odvolatel se domnívá, že pokud jde o lhůtu k přihlášení této pohledávky, s ohledem na uvedené nelze na tuto přihlášku aplikovat běžnou přihlašovací lhůtu, neboť v jejím průběhu nebyli věřitelé věřiteli dlužníka pro nyní přihlašovanou pohledávku, a právo přihlásit tuto pohledávku neměli. Právo jim vzniklo až uplynutí přihlašovací lhůty v důsledku zápisu předmětných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužníků. Ani insolvenční práce ani soud prvního stupně nestanovil žádnou lhůtou pro podání přihlášky vůči dlužníkům na uspokojení pouze z majetku poskytnutého k zajištění a lhůta pro podání této přihlášky tak dosud neuplynula. Odvolatel v důsledku postupu insolvenčního správce i soudu prvního stupně tak byl dotčen na svých základních právech, zejména na právu vlastnickém, zakotveném v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Zásadním způsobem bylo zasaženo do právní a majetkové sféry přihlášeného věřitele, neboť mu bylo znehodnoceno platně zřízené majetkové právo, to je právo vlastnické, byť zřízené jako zajišťovací institut, a byl také porušen i čl. 4 Ústavy České republiky, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V neposlední řadě byl porušen i princip proporcionality, vyjádřený v čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Odvolatel odkázal na obdobný případ řešený Vrchním soudem v Praze v jeho rozhodnutí ze dne 1. 8. 2011, č. j. KSPH 41 INS 2804/2010, 1 VSPH 663/2011-P226. Obdobně rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím č. j. KSBR 26 INS 869/2010, 2 VSOL 537/2011-P48-9. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se přihláška pohledávky ve výši 2.750.000 Kč neodmítá a účast věřitele v insolvenčním řízení pokračuje .

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 136 odst. 2 písm. d) IZ platí, že insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení, je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů.

Podle ustanovení § 2 písm. g) IZ se pro účely tohoto zákona rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

Podle ustanovení § 166 IZ, zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

Podle ustanovení § 173 odst. 1, věta první a druhá, IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ustanovení § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V přezkoumávané věci Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 5. 2014, č. j. KSBR 33 INS 72 95/2014-A-11 zjistil úpadek dlužníků-manželů Ing. Jana anonymizovano a Marie anonymizovano (výrok I.), dlužníkům povolil společné oddlužení (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Lukáše Nožičku (výrok III.), uložil dlužníkům platit od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění k rukám insolvenčního správce zálohu na odměnu ve výši 1.125 Kč měsíčně a hotové výdaje ve výši 225 Kč měsíčně s tím, že je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, jsou povinni platit zálohu na odměnu a hotové výdaje navýšenou o částku odpovídající dani z přidané hodnoty (výrok IV.), vyzval věřitele dlužníků, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku spolu s poučením, mimo jiné, o tom, že k opožděně podaným přihláškám insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (výrok V.), učinil další výzvy a poučení dle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (výroky VI. až IX.) s tím, že usnesení je účinné okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok X.). Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 26. 5. 2014.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 2 Ing. Vladimíra Ohlídala, anonymizovano , evidované pod číslem přihlášky 2, vyplývá, že přihláškou, došlou soudu dne 23. 6. 2014 uplatnil věřitel vůči dlužníkovi Ing. Janu anonymizovano pohledávku celkem ve výši 144.774 Kč, setkávající z jistiny ve výši 120.000 Kč a příslušenství (sjednaného úroku a úroku z prodlení) ve výši 24.774 Kč, ve vztahu k níž jako důvod vzniku uvedl, že se odvíjí od smlouvy o půjčce ze dne 2. 11. 2011, uzavřené mezi manžely Ing. Vladimírem a MUDr. Hanou Ohlídalovými na straně jedné a manžely Ing. Janem a Marií anonymizovano -dlužníky, na straně druhé, na jejímž základě byla dlužníkům poskytnuta půjčka celkem ve výši 3.300.000 Kč, jež byla sjednána jako úročená a splatná v podobě pravidelných měsíčních splátek do 30. 10. 2026. Ve vztahu k dalším okolnostem uvedl, že dne 20. 6. 2013 přistoupil k závazku dlužníků ze smlouvy o půjčce Bc. Jakub Váňa na základě dohody o přistoupení k závazku ze dne 20. 6. 2013, přičemž přistoupil pouze k části závazku ve výši 2.900.000 Kč, v rozsahu této částky se věřitelé vzdali dne 5. 7. 2013 na základě dohody o vzdání se části pohledávky vůči oběma dlužníkům svého nároku, takže tak pohledávají k datu zjištění úpadku dlužníků pohledávku ve výši 120.000 Kč, když z půjčky poskytnuté ve výši 3.300.000 Kč došlo formou částečných úhrad ke snížení závazku na částku 3.020.000 Kč. Pohledávku ve výši 144.774 Kč přihlásil věřitel jako pohledávku nezajištěnou. Podáním ze dne 21. 7. 2014, došlým soudu dne 23. 7. 2014, vzal věřitel pohledávku v části týkající se příslušenství částečně, v rozsahu částky 20.855 Kč zpět, s tím, že tak jeho pohledávka představuje částku 123.919 Kč, sestávající z jistiny ve výši 120.000 Kč a příslušenství (sjednaného úroku) celkem ve výši 3.919 Kč.

Dne 3. 11. 2014 došla soudu přihláška pohledávky téhož věřitele-přihláška je rovněž evidována pod číslem přihlášky 2-jíž věřitel uplatnil pohledávku ve výši 2.750.000 Kč zajištěnou majetkem dlužníka, ve vztahu k níž jako důvod vzniku uvedl, že uplatňuje zajištění, vycházející z kupní smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 19. 12. 2011, na jejímž základě věřitelé nabyli nemovitosti zapsané na LV č. 1522 pro obec a k.ú. Rajhrad od dlužníků k zajištění pohledávky z titulu půjčky ve výši 3.300.000 Kč, s tím, že se tato přihláška uplatňuje z pozice zajištěného věřitele dle ustanovení § 166, věta druhá IZ. Ve vztahu k dalším okolnostem , uvedl, že se pohledávka odvíjí od smlouvy o půjčce ze dne 2. 11. 2011, uzavřené mezi manžely Ing. Vladimírem a MUDr. Hanou Ohlídalovými na straně jedné a dlužníky-manžely Ing. Janem a Marií anonymizovano na straně druhé, na jejímž základě byla dlužníkům poskytnuta půjčka celkem ve výši 3.300.000 Kč, jež byla sjednána jako úročená a splatná v měsíčních splátkách do 30. 10. 2026. Půjčka byla zajištěna uzavřením kupní smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 19. 12. 2011, podle níž byl povolen vklad práva katastrálním úřadem a věřitelé se stali vlastníky nemovitostí v k.ú. Rajhrad, zapsaných na LV č. 1522, s tím, že za podmínek sjednaných v této smlouvě bude vlastnické právo dlužníků obnoveno. Dne 20. 6. 2013 přistoupil k závazku dlužníků ze smlouvy o půjčce Bc. Jakub Váňa, přičemž přistoupil pouze k části tohoto závazku ve výši 2.900.000 Kč, v rozsahu této částky se věřitelé na základě dohody o vzdání se části pohledávky ze dne 5. 7. 2013 vůči oběma dlužníkům svého nároku vzdali, a vůči dlužníkům byla uplatněna v tomto insolvenčním řízení přihláškou pohledávky pohledávka ve výši 123.919 Kč jako pohledávka nezajištěná. Tato pohledávka byla zjištěna. Dne 25. 8. 2014 obdrželi věřitelé vyrozuměni insolvenčního správce o tom, že nemovitosti zapsané na LV č. 1522 byly zapsány do majetkové podstaty dlužníka a věřitelé byli vyzváni k podání vylučovací žaloby. Dodatečný sepis těchto nemovitostí do soupisu majetkové podstaty má zásadní vliv na zajištění jejich pohledávky vůči třetí osobě, Bc. Jakubu anonymizovano , proto je věřitel nucen přihlásit rovněž pohledávku ve výši 2.750.000 Kč, byť kontraktačním dlužníkem je třetí osoba, když jde o pohledávku zajištěnou nemovitými věcmi zapsanými do soupisu majetkové podstaty insolvenčním správcem, a to až po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek. Pohledávku přihlásil věřitel jako pohledávku podmíněnou, k popisu podmínky uvedl výsledek sporu vůči IS KS Brno, č. j. 33 ICm 3021/2014 .

Podle ustanovení § 89 odst. 1 IZ účinky rozhodnutí o úpadku nastaly okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, to je v přezkoumávané věci dne 26. 5. 2014. V souladu s ustanovením § 57 odst. 1 o.s.ř. pak začala věřitelům běžet lhůta k přihlášení pohledávek dne 27. 5. 2014 a skončila ve středu 25. 6. 2014. Přihláška pohledávky, jíž věřitel uplatnil (další) svou pohledávku ve výši 2.750.000 Kč jako pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka (jež je rovněž evidována pod číslem přihlášky 2) však došla soudu až dne 3. 11. 2014, tedy po lhůtě stanovené insolvenčním soudem.

Insolvenční zákon všem věřitelům, kteří mají pohledávky za dlužníkem, ukládá, aby své pohledávky přihlásili a aby tak učinili včas, to je ve stanovené lhůtě (§ 110, § 136 odst. 2 písm. d/, odst. 3, § 173 IZ). Výjimku z této povinnosti stanoví insolvenční zákon v § 165 odst. 2 IZ pouze pro věřitele pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, což však není případ odvolatele.

Námitka odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že v daném případě došlo ke vzniku jeho pohledávky dle § 166 odst. 2 IZ až po uplynutí lhůty k podávání přihlášek pohledávek v důsledku soupisu předmětu zajištění insolvenčním správcem do majetkové podstaty, neobstojí.

Z hlediska skutkového stavu není pochybnosti o tom, že odvolatelem uplatněná pohledávka ve výši 2.750.000 Kč vůči třetí osobě, Bc. Jakubu anonymizovano , je zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k nemovitostem.

Je třeba uvést, že pokud se týká uplatnění nároků ze zajištění zřízeného prostřednictvím zajišťovacího převodu vlastnického práva (srov. vzhledem k datu uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem dne 19. 12. 2011, podle níž bylo vloženo právo do katastru nemovitostí ke dni 19. 12. 2011, ustanovení § 553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) v úpadkovém řízení, Nejvyšší soud České republiky v rozsudku velkého senátu svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009) pro poměry zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel, že i v případě, že se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty předmět zajištění do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže. Uvedené závěry se přitom uplatní také pro insolvenční řízení vedené podle insolvenčního zákona. I v insolvenčním řízení proto platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše insolvenční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka a zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou-s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění (srov. např. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 23/2012-P5, jenž je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci není sporu o tom, že v době od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§ 109 odst. 4 IZ do uplynutí propadné lhůty k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení, stanovené v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 2 písm. d/, odst. 3 IZ) měl odvolatel vůči dlužníkovi a dále vůči třetí osobě neuspokojenou pohledávku ze smlouvy o půjčce, zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva k nemovitostem. Jako věřitel neuspokojené pohledávky ji tedy mohl a měl, pokud chtěl být v insolvenčním řízení uspokojen, přihlásit do insolvenčního řízení. Přihlášení pohledávky (to je pohledávky vůči třetí osobě, Bc. Jakubu anonymizovano , ve výši 2.750.000 Kč) přitom nebylo podmíněno -a odvolatel se mýlí, dovozuje-li opak-tím, zda a kdy insolvenční správce sepsal majetek sloužící k zajištění do majetkové podstaty dlužníka; na této skutečnosti přihlášení pohledávky nebylo nijak závislé (srov. rovněž závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NS ČR 23/2012-P5).

Odkazoval-li odvolatel v podaném odvolání na závěry Vrchního soudu v Praze v jeho rozhodnutí ze dne 1. 8. 2011, č. j. KSPH 41 INS 2804/2010,

1 VSPH 663/2011-P226-10 a dále na závěry v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 26 INS 869/2010, 2 VSOL 537/2011-P48-9, je nutno uvést, že odvolací soudy v těchto rozhodnutích neřešily obdobné případy , jak odvolatel nesprávně dovozuje. Odvolací soudy vycházely v těchto věcech ze skutečnosti, že přihláškou pohledávky, která byla podána až po uplynutí lhůty stanovené k přihlášení pohledávek, uplatnili zajištění věřitelé vůči dlužníkovi pohledávky, které je možno uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, přičemž tento majetek-zastavené nemovitosti ve vlastnictví osoby odlišné od insolvenčního dlužníka-byl zapsán do soupisu majetkové podstaty až po uplynutí přihlašovací lhůty z toho důvodu, že insolvenční správce považoval nabývací tituly (na jejichž základě měly osoby odlišné od insolvenčního dlužníka nabýt vlastnické právo k nemovitostem) za absolutně neplatné právní úkony. O takový případ se však v posuzované věci nejedná.

Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že přihláška pohledávky, jíž věřitel Ing. Vladimír Ohlídal, anonymizovano uplatnil svou neuspokojenou pohledávku celkem ve výši 2.750.000 Kč, zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva k nemovitostem, podal k insolvenčnímu soudu opožděně, takže podle ustanovení § 173 odst. 1 IZ nelze k této přihlášce pohledávky přihlížet.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, když tuto přihlášku pohledávky věřitele podle ustanovení § 185 IZ odmítl.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

Olomouc 26. listopadu 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu