3 VSOL 546/2016-P13-11
KSOS 25 INS 4824/2014 3 VSOL 546/2016-P13-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Dominika anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bruntále, Čs. armády 1223/30, identifikační číslo osoby: 68184832, o přihlášce pohledávky věřitele Budějovický Budvar, národní podnik, Budweiser Budvar, National Corporation, Budweiser Budvar, Entreprise Nationale, se sídlem v Českých Budějovicích, Karoliny Světlé 512/4, PSČ 370 21, identifikační číslo osoby: 00514152, zastoupeného zmocněncem Mgr. Miroslavem Majnerem, bytem v Českých Budějovicích, Františka Ondříčka 977/4, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.3.2016, č.j. KSOS 25 INS 4824/2014-P13-2,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vr a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 14 (P13) a rozhodl, že právní mocí usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí. V důvodech rozhodnutí uvedl, že podáním doručeným soudu dne 2.3.2016 přihlásil věřitel Budějovický Budvar, národní podnik, Budweiser Budvar, National Corporation, Budweiser Budvar, Entreprise Nationale, do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 156.786 Kč, která je evidována pod číslem P13. Jelikož přihláška pohledávky věřitele byla podána isir.justi ce.cz po 30denní lhůtě k přihlášení pohledávek určené rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku ze dne 10.4.2014 (poslední den lhůty připadl na 12.5.2014), rozhodl soud podle ustanovení § 185 insolvenčního zákona tak, že přihláška se odmítá a právní mocí účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání, v němž namítal, že insolvenční řízení je vedeno dosud takovým způsobem, kterým dochází k jeho nespravedlivému poškození, neboť neměl a nemá možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka v zákonem stanovené lhůtě, a to i přesto, že na tuto skutečnost upozornil, insolvenční soud se však těmito skutečnostmi vůbec nezabýval. Tvrdí, že rozhodnutí insolvenčního soudu je nepřezkoumatelné. Domnívá se, že v insolvenčním řízení nemá rovné postavení jako ostatní věřitelé, neboť osobní údaje, které mu dlužník poskytl, dlužník změnil, a to zejména jméno a bydliště. Neposkytl mu své rodné číslo, což není jeho povinností, ale právě z toho důvodu neměl a nemá v řízení rovné možnosti, protože nemohl dlužníka s novým jménem a adresou bydliště identifikovat jako ostatní věřitelé, kterým dlužník poskytl rodné číslo, když jemu poskytl pouze datum narození. Domnívá se, že s ohledem na zásadu stejného nebo obdobného postavení věřitelů v insolvenčním řízení by bylo spravedlivé umožnit všem věřitelům, kteří znají dlužníka jako Radovana Honka a kteří nevěděli, že si změnil jméno (pravděpodobně účelně), aby měli možnost uplatnit své pohledávky v dodatečně stanovené lhůtě. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení s tím, že přihláška pohledávky věřitele se neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

V dané věci přihlásil věřitel do insolvenčního řízení Dominika anonymizovano dne 2.3.2016 pohledávku v celkové výši 156.786 Kč sestávající z jistiny 149.320 Kč a příslušenství 7.466 Kč. Jako důvod vzniku je uvedeno směnka, kterou vystavila společnost MENU EXPORT s.r.o., přičemž dlužník, tehdy jménem Radovan Honek a bytem v Rázové 10, spolu s Pavlem Liptákem připojili na směnku evidenčního čísla

68/2011/OVA ze dne 1.4.2011 svůj podpis jako rukojmí. Protože výstavce a ani avalové směnečnou sumu přes výzvu neuhradili, podal žalobu u soudu dne 7.10.2015. V průběhu řízení vyšlo najevo, že dlužník se nadále nejmenuje Radovan Honek, ale Dominik Hurajt, a že nadále nebydlí na adrese Rázová 10 a že pod novým jménem podal na sebe insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Věřitel tvrdí, že v době, kdy se o této skutečnosti dozvěděl, bylo dlužníku již schváleno oddlužení, o tom byl informován teprve dne 29.2.2016, kdy mu bylo doručeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.2.2016, č.j. 34 Cm 1306/2015-38. Poukazuje na to, že dříve nemohl zjistit, že ve věci dlužníka je vedeno insolvenční řízení, neboť jediný údaj, kterým jej mohl identifikovat, bylo datum narození. Žádá proto, aby jeho přihláška pohledávky byla považována za řádně podanou a bylo nařízeno přezkumné jednání za účelem jejího zjištění.

Podle ustanovení § 167 odst. 2 o.s.ř., na usnesení se přiměřeně použijí ustanovení o rozsudku, nestanoví-li zákon jinak.

Podle ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., musí soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvést, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.

V rozsahu, v jakém soud této své povinnosti nedostojí, je pak jeho rozhodnutí pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Odvolací soud se ztotožňuje s odvolatelem, že napadené usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, a to pro nedostatek důvodů.

Soud prvního stupně se v důvodech svého rozhodnutí vůbec nijak nevypořádal se skutečnostmi, které uvedl věřitel v přihlášce pohledávky; pouze uzavřel, že přihláška pohledávky věřitele byla podána po uplynutí 30denní lhůty k přihlášení pohledávek do insolvenčního řízení, a proto byla jako pozdě podaná odmítnuta. Jak vyplývá z obsahu přihlášky pohledávky věřitele do insolvenčního řízení, této skutečnosti je si věřitel vědom, neboť sám opožděnost podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení tvrdí. Poukazuje však na to, že u dlužníka došlo ke změně jeho jména a příjmení, o čemž se dozvěděl až po uplynutí lhůty k podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, a podle údajů, které měl od dlužníka k dispozici, to je jeho původní jméno a příjmení a jeho datum narození, nemohl dlužníka v insolvenčním rejstříku identifikovat.

To, že u dlužníka došlo ke změně jména a příjmení, a to nedlouho před zahájením insolvenčního řízení, vyplývá z rozhodnutí Městského úřadu v Bruntále ze dne 19.6.2013. V insolvenčním rejstříku je však dlužník uveden pouze pod svým novým jménem a příjmením. Nahlédnutím do veřejné části živnostenského rejstříku lze zjistit, že dlužník je zde zapsán pod svým novým jménem a příjmením, současně je zde však také uvedeno jeho původní jméno a jeho původní příjmení. Soud prvního stupně bude proto muset vyhodnotit, zda tato skutečnost, tedy neuvedení původního jména a příjmení dlužníka vedle jeho nového jména a příjmení v insolvenčním rejstříku, není v rozporu s informační povinností insolvenčního soudu podle ustanovení § 420 IZ, a zda tato skutečnost má vliv na běh lhůty k podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení v případě věřitele, který tvrdí, že kromě původního jména a příjmení měl k dispozici pouze datum narození dlužníka, a tudíž nemohl v insolvenčním rejstříku dlužníka identifikovat ani podle rodného čísla.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud proto podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně se bude muset vypořádat se skutečnostmi tvrzenými věřitelem v jeho přihlášce pohledávky.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení soudu prvního stupně závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, věřiteli, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 17. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu