3 VSOL 537/2015-A-13
KSOS 39 INS 32566/2014 3 VSOL 537/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Petřvald, Klimšova 701, PSČ: 735 41, identifikační číslo: 49578537, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.3.2015, č.j. KSOS 39 INS 32566/2014-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, insolvenční řízení zastavil. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 7.1.2015, č.j. KSOS 39 INS 32566/2014-A-4 vyzval v souladu s ustanovením § 108 insolvenčního zákona dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení a poučil ji o možném zastavení insolvenčního řízení v případě nezaplacení zálohy. Dlužnice podáním ze dne 20.1.2015 požádala o snížení zálohy a na výzvu soudu, zda má tuto žádost považovat za odvolání, nereagovala. Podle vyjádření mzdové účtárny ze dne 19.3.2015 záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena nebyla. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a insolvenční řízení zastavil. Soud prvního stupně dále k podání dlužnice ze dne 20.1.2015 uvedl, že snížení již vyměřené zálohy není možné, neboť takový postup nemá oporu v insolvenčním zákonu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Odvolatelka namítá, že nemá prostředky na zaplacení zálohy, s tím, že v roce 2005 byla exekuce na majetek, od roku 2005 jsou jí prováděny srážky z platu, v roce 2011 proběhla dražba rodinného domu. Poukázala na to, že žádala soud o prominutí nebo snížení zálohy.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 2.12.2014 došel soudu insolvenční návrh dlužnice, jímž se dlužnice domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7.1.2015, č.j. KSOS 39 INS 32566/2014-A-4 uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že považuje s ohledem na seznam majetku, předložený dlužnicí, za nezbytné uložit jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to v plné výši vzhledem k výši aktuálních disponibilních prostředků dlužnice a vzhledem k tomu, že pouze minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění, 45.000 Kč, přičemž lze očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených. Uvedené usnesení bylo dlužnici doručeno dne 13.1.2015. Lhůta pro podání odvolání proti tomuto usnesení tak začala plynout od 14.1.2015 (srov. § 57 odst. 1 o.s.ř.), a posledním dnem patnáctidenní lhůty byla středa 28.1.2015. Dne 28.1.2015 došlo soudu podání dlužnice, jež podle údajů na otisku podacího razítka na obálce, v níž bylo soudu doručováno, bylo předáno poště k přepravě dne 26.1.2015. Podání je označeno jako Žádost , a adresováno je Krajskému soudu v Ostravě k č.j. KSOS 39 INS 32566/2014. V úvodu tohoto podání se uvádí, že Krajský soud v Ostravě vydal dne 7.1.2015 usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to ve výši 50.000 Kč. V další části podání se pak uvádí: V současné chvíli nemám k dispozici dostatek finančních prostředků, abych mohla tuto zálohu řádně uhradit. Žádám tedy soud o snížení zálohy na nižší částku, abych zálohu na náklady insolvenčního řízení mohla řádně uhradit . Podání je datováno (20.1.2015) a je opatřeno podpisem dlužnice. Krajský soud v Ostravě pak následně usnesením ze dne 30.1.2015, č.j. KSOS 39 INS 32566/2014-A-6 vyzval dlužnici, aby ve stanovené lhůtě doplnila své podání ze dne 20.1.2015 tak, že uvede, zda toto podání má soud považovat za odvolání proti usnesení ze dne 7.1.2015, kterým byla dlužníkovi uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a pokud ano, aby odvolání doplnila v tom smyslu , že uvede, v jakém rozsahu ho napadá, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod), a čeho se navrhovatel domáhá (odvolací návrh). Podle obsahu spisu bylo usnesení soudu prvního stupně s výzvou doručeno dlužnici dne 5.2.2015, na výzvu soudu dlužnice nereagovala. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 41 o.s.ř., účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu (odstavec 1). Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (odstavec 2).

Podle ustanovení § 201 o.s.ř., účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř., v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).

Procesním úkonem účastníka se rozumí jeho projev vůle adresovaný soudu, který směřuje k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, které s takovým projevem právní předpisy spojují. Každý projev vůle, který účastník učinil vůči soudu a kterým sleduje právní následky v procesně právním vztahu, je procesním úkonem.

Ze zásady bezformálnosti procesních úkonů vyplývá, že soud je posuzuje podle jejich obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.). Pro posouzení procesních úkonů proto není významné, jak je účastník označil nebo že vůbec nebyly označeny, ani to, jaký obsah jim účastník přisuzuje. Soud vždy uváží obsah (smysl) projevu vůle účastníka a uzavře, o jaký úkon se z tohoto hlediska jedná.

Je zjevné, že soud prvního stupně shora vyloženou zásadu nerespektoval, neboť pokud se týká posouzení procesního úkonu dlužnice-podání dlužnice ze dne 20.1.2015, vyšel toliko z jeho označení. Pominul přitom, že v uvedeném podání dlužnice brojí proti závěrům soudu prvního stupně v usnesení ze dne 7.1.2015, č.j. KSOS 39 INS 32566/2014-A-4, jímž jí byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v plné výši 50.000 Kč. Projev účastníka, to je dlužnice, v tomto podání nezanechává pochybnosti o jeho obsahu a smyslu, tedy, že se jedná o včas podané odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.1.2015, č.j. KSOS 39 INS 32566/2014-A-4. Výzva soudu prvního stupně, adresovaná dlužnici (v usnesení ze dne 30.1.2015), k doplnění údaje o tom, zda má soud považovat podání dlužnice ze dne 20.1.2015 za odvolání, tak byla nadbytečná, a skutečnost, že na uvedenou výzvu dlužnice již nereagovala, je tudíž bez významu.

V důsledku nesprávného posouzení podání dlužnice ze dne 20.1.2015 toliko jako žádosti o snížení již vyměřené zálohy soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Za stavu, kdy soud prvního stupně pochybil, neboť podání dlužnice ze dne 20.1.2015 posoudil jako žádost o snížení již vyměřené zálohy , o níž nelze rozhodovat, na místo toho, aby předložil odvolacímu soudu věc k rozhodnutí o odvolání dlužnice ze dne 20.1.2015 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.1.2015, č.j. KSOS 39 INS 32566/2014-A-4, odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 o.s.ř., napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 24. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu