3 VSOL 534/2010-A-8
KSBR 27 INS 12226/2010 3 VSOL 534/2010-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Anny Červenákové, nar. 1.2.1958, bytem Sedlec 282, PSČ 691 21, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice ze dne 29.11.2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 12226/2010-A-3 ze dne 26.10.2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 12226/2010-A-3 ze dne 26.10.2010 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice s odůvodněním, že dlužnice se svým insolvenčním návrhem ze dne 19.10.2010 (doručeným soudu dne 20.10.2010) spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala, aby soud rozhodl o jejím úpadku a o povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužnice neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, neboť dlužnice v něm nepopsala rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek (mnohost věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, neschopnost závazky plnit). Dlužnice pouze uvedla, že v současné době má výše uvedené peněžité závazky, které není schopna splácet již po delší dobu a z toho vyplývá, že je v hrozícím úpadku. Insolvenční soud nepokládá takovéto tvrzení za dostačující, neboť z něj nelze usoudit, zda jsou naplněny veškeré znaky úpadku v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. Z údajů uvedených v kolonce č. 14 formuláře lze sice dovodit, že dlužnice má závazky vůči více věřitelům (zároveň je uvedena i výše jednotlivých závazků), avšak není zřejmá jejich splatnost, přičemž označení věřitelů je též nedostačující. Navíc dlužnice k návrhu nepřipojila ani seznamy zpracované dle ust. § 104 insolvenčního zákona, z nichž by mohl insolvenční soud uvedené zjistit. V insolvenčním návrhu dlužnice tedy chybí údaje o splatnosti závazků dlužnice a o neschopnosti dlužnice tyto závazky splácet. Z uvedených důvodů nejsou v insolvenčním návrhu dostatečně popsány okolnosti osvědčující úpadek dlužnice ve formě platební neschopnosti. Podle ustálené judikatury těmito rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Insolvenční návrh dlužnice je tak neprojednatelný a nesrozumitelný, soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl, neboť neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nelze dále v řízení pokračovat.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítla, že podle jejího názoru řádně uvedla veškeré rozhodné skutečnosti, z nichž mimo jiné plyne, že nebude moci plnit podstatnou část svých závazků, a proto soud prvního stupně měl a mohl řádně posoudit, že jí hrozí úpadek a o tom měl v souladu s jejím návrhem rozhodnout. Namítla dále, že její návrh ze dne 19.10.2010 obsahuje a obsahoval veškeré náležitosti, a proto soud prvního stupně nepostupoval správně, když návrh odmítl, naopak mu měl vyhovět. Poukázala na to, že napadené usnesení nemá veškeré obligatorní náležitosti a obsahuje další nesprávnosti, přičemž tyto důvody a námitky doplní nejpozději do 15 dnů, jakož i doplní další shora uvedené námitky a odvolací důvody. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Své odvolání dlužnice nijak nedoplnila.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 20.10.2010 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, ve kterém v bodě 14 označila dva závazky vůči dvěma věřitelům a jejich výši. V bodě 21 návrhu dlužnice navrhla, aby soud rozhodl o jejím hrozícím úpadku a jako rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek uvedla, že v současné době má výše uvedené peněžité závazky, které není schopna (s manželem) splácet již po delší dobu a z toho vyplývá, že je v hrozícím úpadku. Žádné přílohy dlužnice ke svému návrhu nedoložila.

Nejprve je nutno uvést, že formulář Návrh na povolení oddlužení dlužníku umožňuje podat tento návrh zároveň jako insolvenční návrh tím, že v něm insolvenční navrhovatel-dlužník označí bod 21 a vyplní tam předepsané údaje. Insolvenční soud potom zkoumá, zda insolvenční návrh dlužníka vskutku obsahuje náležitosti předepsané pro insolvenční návrh, zvláště rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), k jejichž popisu formulář insolvenčního navrhovatele-dlužníka výslovně vybízí právě v souvislosti s případným označením bodu 21. Obecně lze tedy říci, že dlužník, který označením bodu 21 ve formuláři Návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení (popis) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle ust. § 128 odst. 1 IZ.

Tam, kde dlužník podal insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 IZ), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu České republiky www.nsoud.cz) .

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pokud dlužnice v insolvenčním návrhu pouze uvedla, že v současné době má dva peněžité závazky vůči dvěma věřitelům a uvedla jejich výši s tím, že tyto závazky není schopna splácet (spolu s manželem) již po delší dobu a z toho vyplývá, že je v hrozícím úpadku, tímto nesplnila povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují její hrozící úpadek (nikoli úpadek, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně), neboť z těchto tvrzení nelze uzavřít, že lze důvodně předpokládat, že dlužnice nebude schopna řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu, tedy nastane její platební neschopnost podle ust. § 3 odst. 1 IZ. Ve vztahu ke svým závazkům totiž dlužnice neuvedla žádné skutečnosti ke své budoucí neschopnosti tyto závazky plnit v jejich podstatné části.

Soudu prvního stupně je proto nutno přisvědčit, že insolvenční návrh podaný dlužnicí je vadný, neboť neumožňuje soudu posoudit, zda se v jejím případě skutečně jedná o úpadek nebo pouze hrozící úpadek, a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat. Je proto dán důvod pro postup podle ust. § 128 odst. 1 IZ k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice.

Současně odvolací soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo formální vadou co do náležitostí rozhodnutí (§ 157 a § 167 odst. 2 o.s.ř.) a tuto námitku dlužnice vyhodnotil jako nedůvodnou.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Jak již správně uvedl soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí, odmítnutí insolvenčního návrhu nebrání tomu, aby dlužnice po právní moci tohoto usnesení podala nový, řádný insolvenční návrh, který bude obsahovat veškeré náležitosti podle ust. § 103 a § 104 IZ v návaznosti na ust. § 3 IZ (obsahující definici úpadku či hrozícího úpadku, dle níž insolvenční soud úpadek v jednotlivých případech posuzuje) a bude-li dlužnice žádat o povolení oddlužení, musí její návrh splňovat též náležitosti dle ust. § 391 IZ a musí být k němu připojeny přílohy a doklady dle ust. § 392 IZ. K insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení lze opětovně využít formulář předepsaný (povinný) pro návrh na oddlužení (§ 391 odst. 3

IZ), nicméně je třeba jej řádně vyplnit, v bodu 21 podrobně popsat rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek či hrozící úpadek (jak bylo naznačeno shora) a přiložit povinné seznamy a listinné důkazy, kterých se navrhovatel dovolává.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne, kdy jí bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. února 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu