3 VSOL 531/2015-B-52
KSBR 26 INS 33363/2013 3 VSOL 531/2015-B-52

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , bytem v Loděnici 135, PSČ 671 75, identifikační číslo osoby: 65371593, o povolení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty, o odvolání Jana anonymizovano , nar. 18.10.1971, bytem v Přibicích č.p. 377, PSČ 691 24, zastoupeného JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem v Brně, Bratislavská 12, PSČ 602 00, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.3.2015, č.j. KSBR 26 INS 33363/2013-B-37,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně nepovolil Janu Peterkovi výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka, a to nemovitého majetku sepsaného v soupisu majetkové podstaty ke dni 23.4.2014 v položce Nemovitosti pod poř. č. 2 a 3 (aktualizovaný soupis zveřejněn na č.l. B-15/4).

V důvodech rozhodnutí uvedl, že podání doručeným soudu dne 29.7.2014 se domáhal Jan Peterka, aby mu soud povolil výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dle § 295 insolvenčního zákona, a to nemovitého majetku sepsaného v soupisu majetkové podstaty ke dni 23.4.2014 v položce nemovitosti pod poř. č. 2 a 3. Z obsahu návrhu soud zjistil, že Jan Peterka je bratrem dlužníka, tudíž je ve vztahu k dlužníkovi osobou blízkou. Soud uvedl, že si vyžádal stanoviska všech členů prozatímního věřitelského výboru, a to GP FINANCIAL GROUP družstvo, Ladislava Dediny a společnosti Raiffeisenbank a.s. Všichni členové věřitelského výboru se vyjádřili k nabídce bratra dlužníka na odkup nemovitých věcí. Věřitel GP FINANCIAL GROUP družstvo se vyjádřil tak, že existují-li i vyšší nabídky, měly by být věci z majetkové podstaty prodány za nejvyšší nabídku, nikoliv bratru dlužníka. Věřitel Ladislav Dedina se vyjádřil tak, že s povolením výjimky ve smyslu ustanovení § 295 insolvenční zákona souhlasí, nicméně preferuje prodej nemovitých věcí zájemci, který učiní nejvyšší nabídku tak, aby došlo k co nejvyššímu uspokojení dlužníkových věřitelů. Poslední člen prozatímního věřitelského výboru se vyjádřil tak, že existují-li vyšší nabídky, měl by být majetek prodán právě této nabídce, a nikoliv bratru dlužníka. Vyšší nabídky případných zájemců o odkup nemovitostí jsou zveřejněny ve spise. Vzhledem k vyjádření jednotlivých členů věřitelského výboru a k ceně, kterou nabízí bratr dlužníka, dospěl soud k závěru, že nelze udělit ohledně nemovitého majetku sepsaného v soupisu majetkové podstaty výjimku ze zákazu nabývání majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka dle § 295 insolvenčního zákona, a proto rozhodl tak, že návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podal Jan Peterka včasné odvolání, kterým se domáhal změny napadeného usnesení tak, že mu bude udělena výjimka ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty, popřípadě navrhoval, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Poukazuje na to, že z ustanovení § 295 odst. 3 insolvenčního zákona vyplývá, že toto ustanovení nedává členům věřitelského výboru rozhodující pravomoc, ani tzv. právo veta, když nevyžaduje souhlas věřitelského výboru. Tvrdí, že toto ustanovení dává věřitelskému výboru pouze právo se k žádosti vyjádřit, tedy právo konzultační, s tím, že výhradní rozhodující pravomoc je svěřena pouze a jedině insolvenčnímu soudu, a to na návrh žadatele a v odůvodněných případech. Domnívá se, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval skutečnostmi, které uváděl ve své žádosti o povolení výjimky. Tvrdí, že je vlastníkem druhé ideální poloviny všech nemovitostí a ve smyslu kogentního ustanovení § 140 zákona č. 40/1964 Sb. ve spojení s ustanovením § 3062 občanského zákoníku mu přísluší zákonné předkupní právo k uvedeným spoluvlastnickým podílům dlužníka na nemovitostech sepsaných do majetkové podstaty dlužníka. Poukazuje na to, že přípisy insolvenční správkyně ze dne 3.7.2014, respektive 2.7.2014, nazvaných jako nabídka spoluvlastnického podílu k odkoupení-uplatnění zákonného předkupního práva , mu byly nabídnuty k odkoupení spoluvlastnické podíly na nemovitostech zapsaných na LV č. 551 a LV č. 1433 za cenu obvyklou ve výši 270.000 Kč, respektive 603.000 Kč. Tvrdí, že přípisy datovanými dnem 25.7.2014 nabídku insolvenční správkyně přijal a využil svého zákonného předkupního práva a toto právo uplatnil. Domnívá se, že jeho zákonné předkupní právo má přednost před uplatněním ustanovení § 295 odst. 1 insolvenčního zákona, respektive že v důsledku zákonného předkupního práva zakotveného v uvedených kogentních ustanoveních se ustanovení § 295 odst. 1 insolvenčního zákona v dané věci neuplatní pro rozpor s ustanovením § 140 zákona č. 40/1964 Sb. ve spojení s ustanovením § 3062 občanského zákoníku. Tvrdí, že tomu odpovídá i znění ustanovení § 284 odst. 2, věty první insolvenčního zákona, podle něhož je zákonnými předkupními právy insolvenční správce při zpeněžování majetkové podstaty vázán. Uvádí, že žádost o povolení nabytí majetku z majetkové podstaty ve smyslu ustanovení § 295 odst. 3 insolvenčního zákona podal pouze z důvodu procesní opatrnosti. Rovněž tak uvedl obecně známou skutečnost, že případní zájemci o spoluvlastnický podíl na nemovitostech zpravidla vždy vyžadují spoluvlastnický podíl vyšší než ideální jedna polovina, a to za účelem vůbec možnosti nakládat s nemovitostí a rozhodovat o jejím užívání. Poukazuje také na to, že svou žádost odůvodnil podnikatelským záměrem realizovaným na nemovitostech, a ani s touto skutečností se soud prvního stupně nijak nevypořádal.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

V přezkoumávané věci rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12.3.2014, č.j. KSBR 26 INS 33363/2013-A-11, o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. V soupisu majetkové podstaty aktualizovaném ke dni 26.6.2014 jsou pod bodem 3 zapsány nemovitosti, pod pořadovým číslem 2 je zapsán spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na nemovitostech zapsaných na LV č. 551 pro obec a k.ú. Unkovice, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, to je parc. č. 977/5-orná půda o výměře 10 707 Podle ocen provedeného Ing. B . m ění c. Evou Hradilovou, soudní znalkyní, cena nemovitostí, respektive spoluvlastnického podílu činí 270.000 Kč. Pod pořadovým číslem 3 je zapsán spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na nemovitostech zapsaných na LV č. 1433 pro obec Pohořelice, k.ú. Smolín, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, tj. parc. č. 2085, orná půda o výměře 24.480 m, parc. č. 2302, zahrada o výměře 200 , parc. č. 2305, zahrada o ýměře 72 m m v , parc. č. 2384, ostatní plocha o výměře 42 m parc. č. 2391, zahrada o v měře 260 , ý m, parc. č. 2393, zahrada oýměře 78 m a parc. č. 2476, orn půda o výměře v á 1 050 m; podle ocenění soudní znalkyně Ing. Bc. Evy Hradilové spoluvlastnický podíl činí 603.000 Kč. Podáním z 29.7.2014 adresovaným insolvenčnímu soudu Janem Peterkou uplatnil žadatel povolení výjimky k nabytí majetku z majetkové podstaty dlužníka podle ustanovení § 295 odst. 3 insolvenčního zákona. Poukázal na sepis nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka-nemovitostí zapsaných na LV č. 551 a LV č. 1433, a uvedl, že je bratrem dlužníka Františka anonymizovano a současně je vlastníkem druhé ideální jedné poloviny nemovitostí sepsaných do majetkové podstaty dlužníka zapsaných na LV č. 551 a č. 1433. Uvedl, že přípisy insolvenční správkyně z 2.7.2014 a 3.7.2014 mu byla nabídnuta k odkoupení polovina všech nemovitostí za obvyklou cenu ve výši 270.000 Kč a 603.000 Kč. Tvrdí, že přípisy datovanými dnem 25.7.2014 nabídku insolvenční správkyně k odkoupení podílů přijal a těmito přípisy využil svého zákonného předkupního práva a toto právo uplatnil. Domnívá se, že zákonné předkupní právo zakotvené v kogentních ustanoveních § 140 zákona č. 40/1964 Sb. ve spojení s ustanovením § 3062 občanského zákoníku má přednost před uplatněním ustanovení § 295 odst. 1 insolvenčního zákona, respektive že v důsledku zákonného předkupního práva zakotveného v uvedených kogentních ustanoveních se ustanovení § 295 odst. 1 insolvenčního zákona neuplatní pro rozpor s uvedenými ustanoveními. Z důvodu procesní opatrnosti však žádá Krajský soud v Brně o povolení nabytí majetku z majetkové podstaty dlužníka. Svou žádost odůvodňuje zákonným předkupním právem, kterým je podle jeho názoru insolvenční správce ve smyslu ustanovení § 284 odst. 2, věty první insolvenčního zákona při zpeněžování majetkové podstaty dlužníka vázán. Připomíná i skutečnost, že případní zájemci o spoluvlastnický podíl na nemovitostech vyžadují spoluvlastnický podíl vyšší než ideální jedna polovina, a to za účelem vůbec možnosti nakládat s nemovitostí. Svou žádost odůvodňuje také svým podnikatelským záměrem realizovaným na výše uvedených nemovitostech. Žádá tedy soud, aby podle ustanovení § 295 odst. 3 insolvenčního zákona mu povolil výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. Podáním z 5.8.2014 sdělil insolvenčnímu soudu Mgr. Tomáš Uherek, coby advokát v plné moci za České štěrkopísky, spol. s r.o., že bratr úpadce požádal o povolení výjimky k nabytí majetku z majetkové podstaty. Ceny, za které bratr úpadce učinil nabídku, považuje za podhodnocené, a sám nabízí za odkup podílu jedné poloviny na pozemku parc. č. 977/5 v k.ú. Unkovice částku 370.000 Kč, tedy o 100.000 Kč více, než činí cena, za kterou by měl podíl na pozemku odkoupit bratr úpadce a za podíl jedna polovina na sedmi pozemcích v k.ú. Smolín nabízí částku 703.000 Kč, tedy o 100.000 Kč více, než činí cena, za kterou by měl podíl na těchto pozemcích odkoupit bratr úpadce. Podáním z 5.8.2014 byla insolvenčnímu soudu učiněna nabídka na odkoupení spoluvlastnických podílů dlužníka v k.ú. Unkovice a v k.ú. Smolín zájemcem Pavlem Zetěm, který uvedl, že se dlouhodobě zajímá o obchod s nemovitostmi a má zájem o odkup spoluvlastnických podílů dlužníka, a to v obou případech za částku o 80.000 Kč vyšší, než za kolik žádá o jejich odkup bratr dlužníka, tedy nabízí částku 350.000 Kč za spoluvlastnický podíl dlužníka ve výši jedné poloviny na pozemku v k.ú. Unkovice a 683.000 Kč za spoluvlastnický podíl dlužníka ve výši jedné poloviny na sedmi pozemcích v k.ú. Smolín.

Podle ustanovení § 284 odst. 2 IZ, zákonnými předkupními právy je insolvenční správce při zpeněžování majetkové podstaty vázán. Smluvními předkupními právy není insolvenční správce při zpeněžení majetkové podstaty vázán.

Podle ustanovení § 295 odst. 1 IZ, dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí nabývat majetek náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě, že k jeho zpeněžení došlo dražbou; tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě 3 let od skončení konkursu, i když jim svědčí zákonné předkupní právo. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné; považují se však za platné, pokud se ten, kdo je jimi dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.

Podle ustanovení § 295 odst. 2 IZ, ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na a) vedoucí zaměstnance dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, a osoby jim blízké, b) osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost, c) společníky dlužníka, je-li jím jiná obchodní společnost než akciová, d) akcionáře dlužníka, kterým je akciová společnost, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu, e) prokuristy dlužníka, f) členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.

Podle ustanovení § 295 odst. 3 IZ, na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2 písm. a) až e) a po vyjádření věřitelského výboru může insolvenční soud v odůvodněných případech povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. Má-li k nabytí tohoto majetku dojít až po skončení konkursu, rozhodne o tomto návrhu insolvenční soud samostatně a tuto výjimku může v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2 písm. f); proti jeho rozhodnutí může podat odvolání jen osoba, která návrh podala.

Není sporu o tom, že odvolatel Jan Peterka je bratrem dlužníka a spoluvlastníkem nemovitostí, které jsou sepsány v majetkové podstatě dlužníka pod bodem 3, pod poř. č. 2 a 3. Odvolateli ve smyslu ustanovení § 3062 občanského zákoníku svědčilo po dobu jednoho roku od účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tj. od 1.1.2014, zákonné předkupní právo dle ustanovení § 140 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 a odvolatel Jan Peterka toto své zákonné předkupní právo na základě oznámení insolvenční správkyně také uplatnil. Odvolací soud nepřisvědčuje odvolateli, že jeho zákonné předkupní právo má přednost, v důsledku čehož se neuplatní ustanovení § 295 odst. 1 IZ. Toto ustanovení naopak výslovně hovoří o tom, že zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty pro dlužníka a osoby mu blízké, popřípadě osoby, které s dlužníkem tvoří koncern, platí i tehdy, jestliže těmto osobám svědčí zákonné předkupní právo. I když tedy odvolateli svědčí zákonné předkupní právo, neznamená to, že by se na něho ustanovení § 295 IZ nevztahovalo.

Z ustanovení § 295 odst. 3 IZ skutečně nevyplývá, že při rozhodování o povolení výjimky za zákazu nabývání majetku by se měl vyžadovat souhlas věřitelského výboru; z tohoto ustanovení však vyplývá, že insolvenční soud o povolení výjimky může rozhodnout po vyjádření věřitelského výboru. V dané věci si soud stanoviska jednotlivých členů prozatímního věřitelského výboru vyžádal a při svém rozhodování k těmto stanoviskům přihlédl; za rozhodující vzal to, že jednotliví členové věřitelského výboru se vyjádřili tak, že pokud existují vyšší nabídky na odkup nemovitostí, měl by být majetek dlužníka prodán právě této vyšší nabídce, a nikoliv bratru dlužníka, tak, aby došlo k co nejvyššímu uspokojení dlužníkových věřitelů. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že existují dva zájemci o koupi spoluvlastnických podílů na nemovitostech dlužníka, a to České štěrkopískovny spol. s r.o. a Pavel Zeť, kteří uvedli, že by byli ochotni zaplatit na koupi nemovitostí částky vyšší, než jaké nabízí odvolatel, který ve své nabídce k odkoupení spoluvlastnických podílů uvedl, že je ochoten tyto podíly odkoupit za částky, které byly stanoveny znalkyní na základě znaleckého posudku. I podle názoru odvolacího soudu, jsou-li zde vyšší nabídky ke koupi nemovitostí, než jaké nabízí bratr dlužníka, měly by být nemovitosti prodány co nejvyšší nabídce tak, aby došlo k co nejvyššímu uspokojení dlužníkových věřitelů, což je v souladu se zásadami insolvenčního řízení, podle nichž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (ustanovení § 5, písm. a/ IZ). Tvrzení odvolatele o tom, že ve své žádosti uvedl obecně známou skutečnost, že případní zájemci o spoluvlastnický podíl na nemovitostech vyžadují spoluvlastnický podíl vyšší než ideální jedna polovina, a to za účelem vůbec možnosti nakládat s nemovitostí a rozhodovat o jejím užívání, nelze hodnotit jako skutečnost, pro kterou by měla být odvolateli povolena výjimka ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty, stejně tak jako jeho tvrzení o podnikatelském záměru realizovaném na nemovitostech, které ze strany odvolatele není ani nijak blíže specifikováno. Podle odvolacího soudu odvolatel ve své žádosti o povolení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty neuvedl žádné významné skutečnosti, které by odůvodňovaly v tomto konkrétním případě to, aby odvolateli jako osobě dlužníku blízké bylo umožněno nabýt majetek náležející do majetkové podstaty.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému výboru, odvolateli a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu