3 VSOL 528/2015-A-25
KSBR 47 INS 32225/2014 3 VSOL 528/2015-A-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Prioris s.r.o., se sídlem Brno, Řeznická 1/367, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby: 28322975, zastoupeného Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem, se sídlem Brno, Orlí 18, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitelky Pavly Thurnvaldové, nar. 2.6.1987, trvale bytem Klatovy, Běšiny 66, PSČ 339 01, adresa pro doručování: Brno-Lesná, Barvy 6, PSČ 638 00, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.4.2015, č.j. KSBR 47 INS 32225/2014-A-15,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh věřitelky (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 27.11.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu věřitelky Pavly Thurnvaldové. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 130 odst. 1 a odst. 2, ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 a ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), dále uvedl, že insolvenční návrh věřitelky neobsahuje podstatné náležitosti ve smyslu těchto ustanovení insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Věřitelský insolvenční návrh musí jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, obsahovat nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Věřitelka však ve svém návrhu neoznačila další věřitele dlužníka, neuvedla konkrétní údaje o jejich pohledávkách za dlužníkem, a z návrhu tak nelze dovodit, zda dlužník má více věřitelů s peněžitými závazky splatnými déle než 30 dnů a že není schopen je plnit. Absence těchto základních náležitostí insolvenčního návrhu brání pokračování v řízení, proto soud podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že dlužníkovi žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení podala věřitelka odvolání. Odvolatelka poukázala na to, že dlužník byl vyzván k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a dodání seznamu majetku a pohledávek v určené lhůtě, dlužník však požádal o prodloužení lhůty k dodání těchto seznamů. Soud prvního stupně mu tuto lhůtu prodloužil do 30.1.2015, dlužník tuto lhůtu nedodržel, proto se podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Dlužník předložil seznam až dne 24.3.2015. Ve svém vyjádření ze dne 17.4.2015 pak dlužník sdělil soudu, že insolvenčnímu návrhu neodporuje, a navrhuje, aby soud rozhodl o zjištění jeho úpadku. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem šest věřitelů, všechny zveřejněné pohledávky byly 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále odvolatelka poukázala na to, že insolvenční návrh byl podán dne 27.11.2014, a lhůta 7 dnů pro rozhodnutí o něm vypršela dne 4.12.2014, takže rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu bylo vydáno soudem prvního stupně čtyři měsíce po uplynutí této lhůty. Dále odvolatelka soudu prvního stupně vytýká, že nebyla vyzvána k doplnění insolvenčního návrhu. Odvolatelka navrhla, aby ji soud vyzval k doplnění náležitostí insolvenčního návrhu a pokračovalo se v insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že o odvolání věřitelky není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 27.11.2014 došel soudu insolvenční návrh věřitelky Pavly Thurnvaldové, jímž se domáhá zjištění úpadku dlužníka Prioris s.r.o. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedla, že byla zaměstnána u dlužníka na základě pracovní smlouvy, která byla uzavřena dne 1.5.2014, pracovní smlouvou byla sjednána hrubá mzda ve výši 11.000 Kč. Čistá mzda za květen 9.640 Kč byla věřitelce vyplacena na účet dne 7.7.2014, čistá mzda za červen ve výši 9.640 Kč jí byla odevzdána v hotovosti v srpnu 2014, dne 20.10.2014 byla věřitelce na její účet zaslána neurčená částka 4.000 Kč, ničeho dalšího jí již vyplaceno nebylo. Protože při jednání s dlužníkem zjistila, že nebude schopen svým závazkům dostát ani v budoucnu, neboť se ocitl ve finančních potížích, ukončila dne 10.11.2014 pracovní poměr formou okamžitého zrušení pracovního poměru. Za měsíce červenec, srpen, září a říjen náleží věřitelce mzda celkem ve výši 34.560,-Kč, za období od 1.11.2014 do 18.11.2014 5.302 Kč. Za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, jí pak náleží nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za uvedené období, to je 19.280 Kč, takže celková výše pohledávky věřitelky vůči dlužníkovi činí 59.142 Kč. Dále uvedla, že si je vědoma, že dlužník má i jiné věřitele, jejichž závazky vůči dlužníkovi jsou déle než 3 měsíce po splatnosti. Věřitelka se domnívá, že dlužník je v úpadku, protože má více peněžitých závazků více než 30 dnů po splatnosti a závazky neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3.12.2014, č.j. KSBR 47 INS 32225/2014-H-4 uložil dlužníkovi, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení písemně ve věci vyjádřil a svá tvrzení doložil, dále sdělil, zda souhlasí s tím, že o insolvenčním návrhu věřitelky bude rozhodnuto bez jednání a sestavil seznam svého majetku, včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců, s tím, že předložené seznamy musí podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. Na výzvu soudu reagoval dlužník podáním ze dne 30.12.2014, v němž poukázal na to, že insolvenční návrh věřitelky nesplňuje náležitosti dle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, neboť neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, když věřitelka pouze obecně konstatuje, že dlužník je v úpadku, protože má více peněžitých závazků více než 30 dnů po splatnosti a závazky neplní déle než 3 měsíce po splatnosti. Navrhl, aby soud insolvenční návrh věřitelky zamítl, neboť nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Současně uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání a požádal o prodloužení lhůty pro sestavení seznamu svého majetku, závazků a zaměstnanců. Soud této žádosti vyhověl a lhůtu k předložení seznamů prodloužil 30.1.2015, a dále na základě opakované žádosti dlužníka do 20.3.2015. Podáním ze dne 11. 2. 2015, došlým soudu dne 12.3.2015, doplnila věřitelka údaje v insolvenčním návrhu tak, že její výpověď z pracovního poměru nebyla dlužníkovi, jako zaměstnavateli, stále doručena, takže je nadále u dlužníka zaměstnána, přičemž překážka výkonu práce je na straně dlužníka, jako zaměstnavatele, a tudíž má nárok na mzdu. Výše pohledávky se tak každým dnem zvyšuje. Dne 24.3.2015 došlo soudu podání dlužníka, označené jako předložení seznamu majetku a závazků dlužníka, v němž dlužník uvedl, že do jeho majetku náleží movité věci, jež dále blíže specifikoval, dále pohledávky, jež rovněž označil (v bodě II. podání), a dále (v bodě III.), že má závazky, jež specifikoval označením věřitele, včetně uvedení identifikačního čísla jednotlivých právnických osob, dále označením čísla faktury, ve vztahu k jednotlivým závazkům uvedl právní důvod jejich vzniku, splatnost a výši těchto závazků (jistinu). Podání je opatřeno prohlášením dlužníka, že shora uvedené seznamy jsou správné a úplné. Podání učinil za dlužníka advokát Mgr. Vladimír Enenkl. Podpisem dlužníka tyto seznamy opatřeny nejsou. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Následně, dne 16.4.2015, došlo soudu podání dlužníka, označené jako předložení seznamu zaměstnanců dlužníka, vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu navrhovatele, v němž je uvedeno, že dlužník tímto předkládá seznam svých zaměstnanců a sděluje, že jeho jediným zaměstnancem je Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, U Pošty 10, a že dlužníku byl dne 10.11.2014 doručen projev vůle tohoto zaměstnance k okamžitému zrušení pracovního poměru. Dále se v tomto podání uvádí, že dlužník má po opětovném zvážení věci, zejména s ohledem na množství a výši závazků dlužníka, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že dlužník s ohledem na více okolností, včetně zahájení insolvenčního řízení ve věci, v současné době nevyvíjí podnikatelskou činnost za to, že nelze očekávat, že bude schopen své závazky ze zisku z této činnosti plnit, insolvenčnímu návrhu navrhovatelky neodporuje a navrhuje, aby soud zjistil jeho úpadek. Toto podání učinil za dlužníka advokát Mgr. Vladimír Enenkl, podání není opatřeno úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem dlužníka. Teprve dodatečně, v průběhu odvolacího řízení (na základě výzvy soudu) advokát Mgr. Vladimír Enenkl doložil plnou moc, jako průkaz zastoupení opravňující jej k zastupování dlužníka, ze dne 22.12.2014, tato procesní plná moc není rovněž opatřena úředně ověřeným podpisem dlužníka (osoby oprávněné jednat za společnost).

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle odstavce 2 uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.1.2010, sen.zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010) formuloval o odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být přitom konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

V usnesení ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011 (jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) pak Nejvyšší soud dále uzavřel, že také věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Tamtéž také Nejvyšší soud vyložil, že takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, resp., že neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti.

Se zřetelem na shora uvedený výklad odvolací soud po posouzení údajů, uvedených v insolvenčním návrhu věřitelky Pavly Thurnvaldové uzavírá, že z hlediska doložení aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu je insolvenční návrh bezvadný, neboť navrhovatelka v něm dostatečně srozumitelným způsobem tvrdí a také dokládá, že má za dlužníkem splatnou pohledávku, kterou dlužník neplní nejméně po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že navrhující věřitelka však ve svém návrhu neuvedla skutečnosti, jež jsou způsobilé rovněž osvědčit, že dlužník se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 IZ), neboť konkrétně netvrdí další věřitele s přesně označenými pohledávkami, včetně uvedení údaje o splatnosti těchto pohledávek. Insolvenční návrh věřitelky tedy požadavkům formulovaným v ustanovení § 103 odst. 2 IZ co do konkretizace dalších věřitelů a jejich pohledávek, včetně uvedení splatnosti těchto pohledávek, nedostál. Takový návrh je neprojednatelný a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh věřitelky podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Námitka odvolatelky, že dlužník nereagoval na výzvu soudu prvního stupně k předložení seznamu majetku, seznamu závazků a seznamu zaměstnanců, takže se má zato, že není schopen plnit své peněžité závazky ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) IZ, a dále, že se v mezidobí přihlásilo dostatek dlužníků (správně zřejmě věřitelů) s pohledávkami minimálně 30 dnů po lhůtě splatnosti, neobstojí.

Vyšetřovací zásada (jež je vtělena do ustanovení § 86 IZ) se váže až k té fázi řízení, kdy insolvenční soud poté, co dospěje k závěru o aktivní legitimaci věřitele (o doložení jeho tvrzené pohledávky za dlužníkem), zkoumá existenci dlužníkova úpadku. Aby však insolvenční soud vůbec mohl přistoupit k dokazování dlužníkova úpadku, při němž není vázán návrhy účastníků, musí mít k dispozici projednatelný insolvenční návrh. Soud prvního stupně tudíž pochybil, pokud za situace, kdy nebyl k dispozici projednatelný insolvenční návrh, vyzýval dlužníka k vyjádření se k takovému návrhu a k předložení seznamů podle ustanovení § 104 IZ.

Nedůvodná je i námitka odvolatelky, v níž soudu prvního stupně vytýká, že ji nevyzval k doplnění insolvenčního návrhu.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, neobsahuje-li insolvenční návrh všechny náležitosti, nebo je nesrozumitelný či neurčitý, postup podle ustanovení § 43 o.s.ř. vylučuje. Trpí-li insolvenční návrh vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

Z hlediska správného závěru soudu právního stupně, že insolvenční návrh věřitelky trpí vadami, které brání pokračování v řízení, je bez významu, pokud insolvenční soud nerozhodl o insolvenčním návrhu věřitelky ve lhůtě 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ skutečně platí, že neobsahuje-li insolvenční návrh všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný, anebo neurčitý, insolvenční soud takový návrh odmítne nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán, nicméně lhůta 7 dnů je lhůtou pořádkovou (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Bez významu je i další odvolatelkou namítaná skutečnost, že dlužník ve svém podání (jež soudu došlo poté, co byl insolvenční návrh věřitelky odmítnut) uvedl, že není schopen uspokojit všechny své závazky a navrhl, aby byl zjištěn jeho úpadek, neboť uvedené podání dlužníka ze dne 16.4.2015, jež soudu došlo téhož dne, nelze-jak dále vyloženo-považovat za další insolvenční návrh, a tedy v intencích ustanovení § 107 odst. 1, věty první IZ za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 2 písm. c) IZ se insolvenčním návrhem rozumí u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení. K tomu, aby o příslušném podání mohlo být uvažováno jako o insolvenčním návrhu (aby se k němu jako k takovému přihlíželo), však musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem (srov. ustanovení § 97 odst. 2 a odst. 3 IZ). Je-li tento předpoklad naplněn a nejde-li o insolvenční návrh první nýbrž další, prosadí se (nejde-li o případ uvedený v § 107 odst. 4 IZ) účinek předjímaný ustanovením § 107 odst. 1 IZ, spočívající v tom, že další insolvenční návrh se považuje za přistoupení k řízení -§ 107 odst. 1, věta první, IZ-a osoba, která jej podala, se považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele -§ 107 odst. 1, věta druhá IZ. V případě podání dlužníka ze dne 16.4.2015 však předpoklad uvedený § 97 odst. 2 a odst. 3 IZ není naplněn, neboť toto podání za dlužníka učinil advokát Mgr. Vladimír Enenkl na základě dodatečně předložené procesní plné moci ze dne 22.12.2014, která však není opatřena úředně ověřeným podpisem dlužníka (resp. osoby, oprávněné jednat za společnost). Již z tohoto důvodu nelze o podání dlužníka ze dne 16.4.2015 uvažovat jako o insolvenčním návrhu (nadto toto podání ani neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka), a nelze k němu přihlížet.

Odvolací soud tak uzavírá, že soud prvního stupně nepochybil, pokud insolvenční návrh věřitelky podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení (§ 219 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Věřitelka nebyla se svým odvoláním úspěšná, avšak dlužníkovi podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, když jeho advokát v průběhu odvolacího řízení neučinil žádný úkon právní služby, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a věřitelce se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 27. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu