3 VSOL 524/2012-A-15
KSBR 30 INS 9435/2012 3 VSOL 524/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Vranovská 333/14, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.5.2012 č.j. KSBR 30 INS 9435/2012-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě deseti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

Na odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 18.4.2012 domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona a uzavřel, že dlužnice nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, neboť nezajištění věřitelé neobdrží v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře alespoň 30 % svých pohledávek. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že nezajištěné závazky dlužnice činí 508.416 Kč, příjem dlužnice činí 12.252 Kč. Soud prvního stupně poukázal na nařízení vlády

č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách a na nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a uzavřel, že po odečtení nezabavitelných částek na dlužnici a na syna by dlužnice byla schopna měsíčně splácet nezajištěným věřitelům částku 3.300 Kč, což by v pětiletém období činilo 198.000 Kč. Po odečtení částky na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce za dobu pěti let ve výši 64.800 Kč včetně DPH by tak dlužnice zaplatila nezajištěným věřitelům částku toliko 133.200 Kč, což pokryje pouze 26 % jejich pohledávek. Soud prvního stupně vyslovil názor, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu, protože majetek dlužnice nepostačuje k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 % a dále uvedl, že dlužnice mohla situaci řešit navýšením svých příjmů formou daru nebo uzavřením smlouvy o důchodu. Na tomto podkladě soud prvního stupně uzavřel, že by musel návrh dlužnice na povolení oddlužení zamítnout (§ 395 IZ) a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 396 insolvenčního zákona). Proto dlužnici uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, která by měla postačovat na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení v případě, že by bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a ustanovení insolvenčního správce a tyto finanční prostředky by v majetkové podstatě dlužnice chyběly.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání, jímž se domáhala jeho zrušení. Dlužnice poukazovala na to, že od února 2012 činí její měsíční příjem 13.305 Kč, neboť od 1.2.2012 má navýšenou mzdu po uplynutí zkušební lhůty. Uvedla, že pro účely výpočtu splátek vycházela právě z tohoto aktuálního vyššího příjmu, který bude pobírat v budoucnu. Dlužnice tvrdila, že je rozvedená a má vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi. Dlužnice argumentovala tím, že při současné mzdě by připadla věřitelům splátka 4.002 Kč měsíčně, za 60 měsíců tedy částka 240.120 Kč, což po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce za pětileté období (64.800 Kč včetně DPH) a při zohlednění výše závazků 508.416 Kč pokryje 34,5 % jejich pohledávek.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání ( § 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 18.4.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že je zaměstnaná od 1.9.2011 u společnosti

BALNEO HARMONIE, s.r.o. s průměrným čistým měsíčním výdělkem nejméně 13.700 Kč, je rozvedená, má vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi, pro nějž pobírá výživné ve výši 1.500 Kč měsíčně. Dlužnice dále uvedla, že předpokládá v budoucnu navyšování platu s tím, že již od 1.2.2012 byl její plat navýšen. V bodu 12 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužnice uvedla pouze obvyklé vybavení domácnosti-nábytek, elektroniku, nádobí a sporák, jiný majetek neuvedla. V bodu 14 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužnice uvedla celkem šest závazků vůči pěti věřitelům, věřitele označila obchodní firmou, závazky uvedla důvodem vzniku závazku a jeho výše. V bodě 16 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) dlužnice uvedla dalších šest závazků vůči pěti věřitelům, věřitele označila obchodní firmou (případně zkratkou obchodní firmy), závazky uvedla výší, obecným důvodem vzniku a označením rozhodnutí spisovou značkou, příp. číslem platebního výměru. Blíže dlužnice závazky nespecifikovala. Dlužnice tvrdila, že má dvanáct závazků u deseti věřitelů ve výši 508.416 Kč, nemá žádný zpeněžitelný majetek a bydlí v pronajatém jednopokojovém bytě. Uvedla, že po dobu delší tří měsíců není schopna plnit řádně své závazky vůči věřitelům a závazky jsou po dobu nejméně tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužnice tvrdila, že v letech 2007 až 2010 podnikala na základě živnostenského oprávnění a žádala, aby soud zvážil, zda dluhy z předchozího podnikání jsou překážkou pro oddlužení, když se jedná celkem o čtyři závazky vůči třem věřitelům v celkové výši 103.262 Kč, které vzhledem k celkové výši dluhů představují 20,31 %. Dlužnice uvedla, že v současnosti již aktivně nepodniká.

K návrhu dlužnice mimo jiné připojila seznam majetku a seznam závazků (a to v rámci jednoho podání) a prohlásila, že oba tyto seznamy jsou správné a úplné, a opatřila toto prohlášení svým podpisem. V seznamu majetku dlužnice uvedla pouze obvyklé vybavení domácnosti, věci osobní potřeby a mobilní telefon značky Nokia z roku 2007, prohlásila, že nevlastní osobní automobil, motocykl ani jiné motorové vozidlo a že má nulový zůstatek na bankovním účtu a v hotovosti má pouze peníze do výše své měsíční pravidelně vyplácené mzdy cca 12.000 Kč. Dlužnice dále prohlásila, že nevlastní akcie, cenné papíry, depozita a schránky na cennosti, že nemá žádné dlužníky a že nemá žádné zaměstnance a tyto ani nikdy neměla. Dlužnice dále uvedla, že nevlastní nemovitosti ani jiné stavby nezapsané v katastru nemovitostí. V seznamu závazků dlužnice uvedla peněžité závazky vůči deseti věřitelům, závazky popsala uvedením věřitele, výší dlužné částky, důvodem vzniku závazku, zajištěním, datem zesplatnění závazku a uvedením skutečnosti, zda je závazek vykonatelný či nikoliv a na základě jakého rozhodnutí se stal vykonatelným. U jednoho závazku dlužnice uvedla, že byl zesplatněn v červenci 2009, u dalšího závazku uvedla, že se stal vykonatelným na základě pravomocného platebního rozkazu ze dne 1.4.2010.

K návrhu dlužnice dále připojila pracovní smlouvu ze dne 1.9.2011 uzavřenou mezi ní jako zaměstnancem a společností BALNEO HARMONIE, s.r.o. jako zaměstnavatelem, z níž se podává, že dlužnice je zaměstnaná u společnosti

BALNEO HARMONIE, s.r.o. jako rehabilitační a fyzioterapeutický pracovník od 1.9.2011 na dobu neurčitou s nástupním tarifním platem 8.600 Kč hrubého měsíčně.

Z předloženého mzdového výměru dlužnice ze dne 31.1.2012 se pak podává, že u shora uvedeného zaměstnavatele má dlužnice s účinností od 1.2.2012 stanovenu nově hrubou mzdu ve výši 14.500 Kč měsíčně a z výplatních pásek dlužnice za období únor 2012 až červenec 2012 se podává, že průměrná čistá měsíční mzda dlužnice v období od února 2012 do července 2012 činila částku 13.852 Kč.

Z výpisu z veřejné části Živnostenského rejstříku ze dne 10.7.2012 se podává, že dlužnice je vedena jako podnikatelka dle živnostenského zákona u Magistrátu města Brna od 1.1.2007 na dobu neurčitou, v době od 1.7.2010 do 7.12.2010 a v době od 7.11.2011 do 7.11.2021 má přerušeno provozování živnosti na základě oznámení podnikatele.

Podle § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Především lze uzavřít, že z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu ve spojení s povinnou přílohou-seznamem závazků-vyplývá, že dlužnice je v úpadku, protože má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po splatnosti, které není schopna plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kde dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formě oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěrů soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, zda dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Při přezkumu tohoto závěru vzal odvolací soud v úvahu příjmy dlužnice za období od 1.2.2012 do 31.7.2012 představované průměrným čistým měsíčním výdělkem u zaměstnavatele BALNEO HARMONIE, s.r.o. ve výši 13.852 Kč, neboť ze mzdového výměru dlužnice účinného od 1.2.2012 vyplývá, že od února 2012 má dlužnice zvýšenou hrubou měsíční mzdu. Odvolací soud dále vyšel z tvrzení dlužnice, že má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, je rozvedená a má nezajištěné závazky ve výši 508.416 Kč. Za této situace (po odečtení nesrazitelné částky na dlužnici ve výši 5.841,33 Kč a nesrazitelné částky na nezletilé dítě ve výši 1.460,33 Kč) by celkem činily měsíční srážky pro účely oddlužení ze mzdy dlužnice 4.366 Kč, za pět let by tedy dlužnice zaplatila celkem částku 261.960 Kč, což představuje 51,52 % nezajištěných pohledávek. Po odečtení odměny a hotových výdajů správce, není-li tento plátcem DPH, zůstane pro nezajištěné věřitele částka 207.960 Kč, což představuje 40,90 % nezajištěných pohledávek a je-li správce plátcem DPH, částka 197.160 Kč, což představuje 38,78 % nezajištěných pohledávek. S ohledem na shora uvedené lze tedy uzavřít, že závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužnice nesplní podmínku 30% úhrady pohledávek nezajištěných věřitelů dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a bude třeba její insolvenční návrh zamítnout a rozhodnout dle ustanovení § 396 odst. 1 IZ o způsobu řešení jejího úpadku konkursem, není správný.

Nutno dále uvést, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval tvrzeními dlužnice o tom, že má závazky z podnikání ve výši 103.262 Kč vůči třem věřitelům představující 20,31 % z celkové výše závazků a že podnikatelskou činnost dlužnice vykonávala až do roku 2010. Odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009 senátní značka 29 NSČR 3/2009, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem R 79/2009, v němž Nejvyšší soud ČR nastínil kritéria pro posouzení, kdy závazky dlužníka z podnikatelské činnosti ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 insolvenčního zákona brání povolení oddlužení. Dle závěru citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky je třeba se zabývat jednak otázkou, jaký podíl z celkových závazků na závazcích dlužníka představují jeho závazky z podnikatelské činnosti, dále je třeba se zabývat otázkou vzniku konkrétního dlužníkova závazku z podnikání, dobou ukončení dlužníkova podnikání, četnostní neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání, výší konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání s porovnáním s celkovou výší všech dlužníkových závazků a dále i tím, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Těmito kritérii se však soud prvního stupně vůbec nezabýval a v této části je tak rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné. Přitom závěr o tom, zda závazky z podnikatelské činnosti brání dlužnici v povolení oddlužení, je podstatný z hlediska posouzení podmínek pro povolení oddlužení předpokládaných ustanovením § 389 odst. 1 IZ a následně pak i pro účely uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře je v praxi ukládána jiná výše zálohy, než v případě řešení úpadku dlužnice konkursem.

Vzhledem k tomu, že se soud prvního stupně ze všech shora uvedených hledisek návrhem dlužnice na povolení oddlužení nezabýval, své závěry řádně skutkově a právní nezdůvodnil, je jeho rozhodnutí předčasné a ve svých důsledcích pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné.

Odvolací soud proto dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. napadené usnesení soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost zrušil a dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení insolvenční soud zváží při zohlednění všech kritérií vyplývajících ze shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009 senátní značka 29 NSČR 3/2009, zda dlužnici závazky z podnikání brání v oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ. Poté insolvenční soud znovu rozhodne o případné povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a o její výši a v tomto rozhodnutí řádně zdůvodní, proč by případně nebylo možno povolit oddlužení dlužnice, a to s ohledem na shora uvedené závazky z podnikatelské činnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. září 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu