3 VSOL 518/2015-B-333
KSBR 27 INS 20629/2012 3 VSOL 518/2015-B-333

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka PLOMA, a.s., se sídlem Hodonín, Velkomoravská 79, PSČ 695 31, identifikační číslo osoby: 25556045, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, o návrhu na určení lhůty k uspokojení pohledávky věřitele Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Přemyslovo nám. 10/21, PSČ 627 00, zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, se sídlem Brno, Údolní 222/5, PSČ 602 00, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.4.2015, č.j. KSBR 27 INS 20629/2012-B-296,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl návrh věřitele na určení lhůty k uspokojení přisouzené pohledávky a určení části majetkové podstaty, která má být použita k uspokojení pohledávky, ze dne 23.3.2014 .

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že návrhem ze dne 23.3.2015 se věřitel domáhal vydání rozhodnutí o určení lhůty k uspokojení jeho pohledávky-přisouzené náhradě nákladů řízení ve sporu proti správci o určení vlastnictví. Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. 20 C 168/2005-289 nabyl právní moci dne 7.1.2015, žalovaná správkyně Mgr. Ivana Rychnovská byla zavázána zaplatit náklady řízení ve výši 65.600,-Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Lhůta marně uplynula, na další výzvu oprávněného správkyně nereagovala. Podle vyjádření insolvenční správkyně ze dne 26.3.2015 není v majetkové podstatě dostatek prostředků, proto není možno tuto pohledávku uspokojit, v současné době eviduje správkyně pohledávky za majetkovou podstatu ve výši cca 50 mil. Kč, tyto dále narůstají, správkyně tak nemůže uspokojovat pouze některé z přednostních pohledávek. Podle správkyně také není návrh věřitele dle zákona důvodný, protože správkyně pohledávku uznává, k jejímu uspokojení však nemá dostatek finanční hotovosti. Podle správkyně musí věřitel postupovat podle § 203 odst. 4 insolvenčního zákona a musí podat žalobu proti správci na úhradu takové pohledávky, teprve po právní moci takového rozhodnutí o žalobě určí soud lhůtu k uspokojení pohledávky a část majetkové podstaty, která má být použita k uspokojení pohledávky. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 203 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) dále uvedl, že v projednávané věci není pochybnosti o tom, že správkyně pohledávku nepopírá, nedisponuje však dostatečnými finančními prostředky k úhradě všech zapodstatových nároků, které činí Kč cca 50 mil. Kč. Věřitel by se v takovém případě-jak soud prvního stupně pokračoval-musel domáhat splnění takové pohledávky žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními, tedy proti správci; nešlo by přitom o incidenční spor. Teprve po právní moci rozhodnutí o takové žalobě by insolvenční soud mohl určit uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství lhůtu a rozhodl by, která část majetkové podstaty má být použita k uspokojení. Soud má zato, že o takový případ zde nejde, proto návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel Ing. Jiří Zapletal odvolání. Odvolatel poukázal na to, že soud prvního stupně předložil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5.12.2014, č.j. 20 C 168/2005-289, jímž (ve výroku II.) bylo žalované Mgr. Ivaně Rychnovské, LL.M., insolvenční správkyni dlužníka PLOMA, a.s. uloženo zaplatit žalobci (Ing. Jiřímu Zapletalovi) náklady řízení k rukám právního zástupce ve výši 65.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 7.1.2015. Právní mocí tohoto rozsudku nepochybně vznikla překážka věci rozhodnuté, která brání, aby totožný nárok byl uplatněn u soudu další žalobou. Podle odvolatele je názor soudu prvního stupně, že věřitel by měl podávat proti správkyni novou žalobu, nesprávný, neboť taková žaloba by nemohla být s ohledem na překážku věci rozhodnuté soudem projednána. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v rozsudku Městského soudu v Brně je pak rozhodnutím, které je pro insolvenční soud požadovaným rozhodnutím o pohledávce věřitele, a soudu nic nebrání v tom, aby na základě tohoto rozsudku určil lhůtu k uspokojení této pravomocně přiznané pohledávky. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu odvolatele vyhověl, popř., aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Vrchní státní zastupitelství se k odvolání věřitele vyjádřilo písemně podáním ze dne 16.7.2015. Podle státního zastupitelství, které přisvědčilo argumentaci odvolatele, je rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné. Dle státního zastupitelství je žaloba podle § 203 odst. 4 IZ namístě jen tam, kde věřitel nemá doposud exekuční titul, zatímco v tomto případě však již věřitel exekuční titul má, a to citovaný pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně. V případě, že by odvolatel (navíc) využil žalobního institutu podle § 203 odst. 4 IZ, znamenalo by to existenci dalšího exekučního titulu proti témuž povinnému subjektu na tutéž částku a z téhož právního důvodu, což však není účelem zákonné úpravy. Soud prvního stupně mohl postupovat přímo podle § 203 odst. 5 IZ, byť takový postup je v daném případě pro věřitele bezpředmětný, neboť insolvenční správkyně spornou pohledávku uznává, a neuhradila ji pouze z důvodu, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky v majetkové podstatě, aby uhradila všechny zapodstatové pohledávky, jež mají shodné postavení. Insolvenční soud tak může insolvenčnímu správci nařídit pouze to, aby pohledávku věřitele uhradil nejpozději před rozvrhem a způsobem předepsaným zákonem. Státní zastupitelství navrhlo, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrhu věřitele ve smyslu ustanovení § 203 odst. 5 IZ vyhověl.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/, IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu se podává, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15.10.2012, č.j. KSBR 27 INS 20629/2012-A-17 zjistil úpadek dlužníka PLOMA, a.s. a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ivanou Rychnovskou. Usnesením ze dne 6.8.2014, č.j. KSBR 27 INS 20629/2012-B-255 Krajský soud v Brně prohlásil na majetek dlužníka PLOMA, a.s. konkurs. Dne 23.3.2015 došlo soudu podání (datované dne 23.3.2014) Ing. Jiřího anonymizovano , označené jako návrh oprávněné osoby na určení lhůty k uspokojení přisouzené pohledávky a na rozhodnutí, která část majetkové podstaty má být použita k uspokojení, v němž Ing. Jiří Zapletal, jako věřitel, žádá insolvenční soud, aby svým rozhodnutím určil lhůtu k uspokojení jeho pohledávky z titulu nároku na náhradu nákladů vzniklých mu v řízení před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 20 C 168/2005 v celkové výši 65.600 Kč, přisouzené mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5.12.2014, č.j. 20 C 168/2005-289, který nabyl právní moci dne 7.1.2015, a dále, aby určil, která část majetkové podstaty úpadce PLOMA, a.s. může být k uspokojení pohledávky oprávněné osoby, tj. věřitele, použita. Návrh odůvodnil tím, že u Městského soudu v Brně bylo pod sp. zn. 20 C 168/2005 vedeno řízení o žalobě Ing. Jiřího anonymizovano proti Mgr. Ivaně Rychnovské, LL.M., insolvenční správkyni úpadce PLOMA, a.s. jako žalované, o neplatnost kupní smlouvy, resp. o určení vlastnictví k nemovité věci. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5.12.2014, č.j. 22 C 168/2005-289, který nabyl právní moci dne 7.1.2015, bylo určeno, že vlastníkem pozemku p.č. 2201/17 v k.ú. Slatina, obec Brno je Ing. Jiří Zapletal a insolvenční správkyně byla zavázána nahradit Ing. Jiřímu Zapletalovi k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 65.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Lhůta stanovená soudem pro úhradu nákladů řízení marně uplynula, proto vyzval insolvenční správkyni, jako osobu s dispozičními oprávněními, výzvou ze dne 16.2.2015 k zaplacení nákladů řízení v dodatečné lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy z majetkové podstaty. Výzva zůstala bez odezvy. K návrhu věřitel připojil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5.12.2014, č.j. 22 C 168/2005-289 a podání ze dne 16.2.2015, adresované Mgr. Ivaně Rychnovské, jako správkyni konkursní podstaty PLOMA, a.s., označené jako výzva k úhradě nákladů řízení . Toto podání učinil za Ing. Jiřího anonymizovano advokát JUDr. Jiří Juříček. K návrhu věřitele se insolvenční správkyně vyjádřila ve svém podání ze dne 20.3.2015, z něhož vyplývá, že insolvenční správkyně dlužníka pohledávku věřitele nezpochybňuje, a nezpochybňuje ani, že se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou, namítá však, že eviduje pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou celkem ve výši cca 50 mil. Kč.

Z věřitelem předloženého rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5.12.2014, č.j. 20 C 168/2005-289 vyplývá, že Městský soud v Brně rozhodl ve věci žalobce Ing. Jiřího anonymizovano , naroze anonymizovano , bytem Brno, Přemyslovo náměstí 21, proti žalované Mgr. Ivaně Rychnovské, LL.M., jako insolvenční správkyni dlužníka PLOMA, a.s. ve sporu o určení vlastnického práva (s tím, že řízení ve věci bylo zahájeno žalobou, došlou soudu dne 17.5.2005) tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 65.600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Podle ustanovení § 203 IZ, není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí předpis (odstavec 1). Osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty (odstavec 3). Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila (odstavec 4). Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními, kterým se rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlášť (odstavec 5).

Podle ustanovení § 21a vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen vyhláška o jednacím řádu ), vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň obsahuje a) označení Vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň, b) označení insolvenčního soudu a spisovou značku, pod níž je insolvenční řízení vedeno, c) označení dlužníka, d) označení věřitele, včetně adresy pro doručování, pokud je odlišná od bydliště nebo sídla věřitele, e) bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky, f) údaje, zda pohledávka či její část je vykonatelná, g) údaj o povaze pohledávky, h) údaj o výši pohledávky, i) seznam příloh, j) údaje o osobě, která vyrozumění podepsala, jde-li o osobu odlišnou od osoby věřitele, k) datum a podpis (odstavec 1). Pro označení osoby věřitele a dlužníka se použije obdobně § 21 odst. 2 (odstavec 2). Pro údaje o povaze pohledávky se použije obdobně § 21 odst. 3 (odstavec 3).

Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň (srov. ustanovení § 168 a § 169 IZ) se uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku, a v insolvenčním řízení se uplatňují vůči osobě s dispozičními oprávněními. Postup věřitele v souvislosti s uplatněním pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jí na roveň postavené je upraven v § 203 odst. 1 IZ tak, že tyto pohledávky se uplatňují vůči osobě s dispozičními oprávněními písemně, přičemž náležitosti tohoto písemného vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň stanoví § 21a vyhlášky o jednacím řádu. Osoba s dispozičními oprávněními pak uspokojí takto uplatněné pohledávky z majetkové podstaty. Situaci, kdy osoba s dispozičními oprávněními řádně uplatněné pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jim postavené na roveň v plné výši a včas, neuspokojí, pak řeší úprava obsažená v ustanovení § 203 odst. 4 a odst. 5 IZ. V takovém případě se věřitel může domáhat splnění své pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí na roveň postavené žalobou na plnění, podanou u obecného soudu proti osobě s dispozičními oprávněními. Soud při rozhodování o žalobě na plnění ve věci pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky na roveň jí postavené přitom nebude určovat lhůtu, v níž má žalovaná osoba s dispozičními oprávněními předmětnou pohledávku uhradit, toto rozhodnutí učiní až insolvenční soud, a to na základě návrhu, podaného oprávněným podle ustanovení § 203 odst. 5 IZ, s tím, že tento návrh pak může oprávněný podat teprve poté, co rozhodnutí obecného soudu nabude právní moci. Žaloba na úhradu pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky na roveň jí postavené, podaná u obecného soudu, má však (jak správně poukázalo státní zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podanému odvolání) z hlediska věřitele význam pouze tehdy, pokud insolvenční správce-jako osoba s dispozičními oprávněními-odmítá uhradit pohledávku za majetkovou podstatou, i když na její uspokojení má finanční prostředky, tzn. v případě, odmítá-li takovou pohledávku za majetkovou podstatou či pohledávku postavenou jí na roveň uznat. Nemá význam tehdy, jestliže osoba s dispozičními oprávněními na její úhradu finanční prostředky nemá, nebo nemá finanční prostředky na úhradu všech pohledávek za majetkovou podstatou, které mají shodné pořadí uspokojení (srov. ustanovení § 305 odst. 2 IZ). I přes úspěch žaloby podané podle ustanovení § 203 odst. 4 IZ by insolvenční soud musel nařídit osobě s dispozičními oprávněnými, nechť pohledávku žalobce uhradí nejpozději před rozvrhem a způsobem předepsaným zákonem.

Se zřetelem na shora uvedený výklad se podle názoru odvolacího soudu v posuzované věci o případ, řešený v ustanovení § 203 IZ nejedná, neboť Ing. Jiří Zapletal, jako věřitel, uplatňuje vůči insolvenční správkyni dlužníka PLOMA, a.s. pohledávku za majetkovou podstatou z titulu náhrady nákladů řízení, přiznané mu jako ve sporu úspěšnému účastníkovi občanského soudního řízení pravomocným rozhodnutím soudu v řízení, jež bylo zahájeno v době před rozhodnutím o úpadku a prohlášením konkursu na majetek dlužníka PLOMA, a.s., a v němž se insolvenční správkyně (jak se z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5.12.2014, č.j. 20 C 168/2005-289 podává) stala (poté, co byl na majetek dlužníka PLOMA, a.s. prohlášen konkurs) účastníkem řízení místo dosavadního žalovaného, dlužníka PLOMA, a.s.

Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a jako procesní nárok je (zpravidla) závislý na rozhodnutí ve věci samé. Pravomocné rozhodnutí ve věci samé pak má konstitutivní povahu (srov. závěry v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.9.2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 92/2008). Pravomocným rozhodnutím obecného soudu tak byla insolvenční správkyně ke splnění pohledávky (věřiteli) Ing. Jiřímu Zapletalovi z titulu náhrady nákladů soudního řízení, jež současně vznikla (až) na základě tohoto pravomocného rozhodnutí soudu, již zavázána.

Za této situace tak postup věřitele podle ustanovení § 203 odst. 4 IZ, to je podání žaloby proti insolvenční správkyni na plnění (tj. splnění pohledávky věřitele vůči insolvenční správkyni z titulu náhrady nákladů řízení, jež vznikla na základě pravomocného rozhodnutí soudu), nepřipadá v úvahu už proto, že pokračování

řízení, zahájeného na základě takové žaloby, by bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté.

Podle přesvědčení odvolacího soudu nepřichází-li v úvahu postup podle ustanovení § 203 odst. 4 IZ, nelze ani rozhodovat o určení lhůty k uspokojení přisouzené pohledávky postupem podle ustanovení § 203 odst. 5 IZ. Pokud přesto soud prvního stupně o takovém návrhu věřitele rozhodoval podle tohoto zákonného ustanovení, a návrh zamítl proto, že věřitel nepodal žalobu podle ustanovení § 203 odst. 4 IZ, zatížil řízení vadou, mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Odvolací soud proto podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení soud prvního stupně-setrvá-li věřitel na svém návrhu na určení lhůty k uspokojení své pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byla insolvenční správkyně dlužníka PLOMA, a.s. zavázána pravomocným rozhodnutím soudu ve věci samé, a které správkyně odmítá uhradit z důvodu nedostatku finančních prostředků-posoudí tento návrh věřitele se zřetelem na tvrzení insolvenční správkyně, jimiž se brání zaplacení pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení věřiteli, a o tomto návrhu pak rozhodne, ovšem rozhodnutím vydaným v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu podle ustanovení § 11 odst. 1 IZ.

K tomu odvolací soud dodává, že bude-li skutečně zřejmé, že insolvenční správkyně na úhradu pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení prostředky nemá, přichází v úvahu pouze takové rozhodnutí insolvenčního soudu, jímž nařídí insolvenční správkyni uhradit předmětnou pohledávku uvedenému věřiteli nejpozději před rozvrhem a způsobem předepsaným insolvenčním zákonem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenční správkyni, dlužníkovi, státnímu zastupitelství a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

Olomouc 30. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu