3 VSOL 514/2014-A-13
KSBR 33 INS 8211/2014 3 VSOL 514/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Dušana anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Stavební 175/7, PSČ 602 00, identifikační číslo 12191728 a b) Růženy anonymizovano , nar. 13.2.1965, bytem Brno, Stavební 175/7, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.4.2014, č.j. KSBR 33 INS 8211/2014-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí uložil dlužníkům, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili na blíže označený účet soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. -A13

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně nejprve konstatoval, že návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně dne 25.3.2014 se oba dlužníci domáhají rozhodnutí o svém úpadku a navrhují jeho řešení oddlužením. Dlužníci však přes výzvu soudu ze dne 27.3.2014, č.j. KSBR 33 INS 8211/2014-A-6 souhlas věřitelů-Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, identifikační číslo 41197518, ČR-Městské správy sociálního zabezpečení Brno, identifikační číslo 06963 ani ČR-Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (jejichž pohledávky činí více než 30% všech závazků dlužníků a které vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka a) Dušana anonymizovano ), s navrhovaným řešením úpadku oddlužením nepředložili. S odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24.3.2014, č.j. 1 VSPH 443/2014-A-13 soud prvního stupně uzavřel, že absence souhlasu uvedených věřitelů brání podle § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona řešení jejich úpadku oddlužením. Nadto dlužník a) přes výzvu soudu ani nedoložil listiny dokládající jeho příjmy, které jsou povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení, což je rovněž důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že jediným možným řešením úpadku obou dlužníků je prohlášení konkursu na jejich majetek. Poté, co vysvětlil smysl a účel zálohy, soud prvního stupně podle § 108 insolvenčního zákona uložil dlužníkům zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s přihlédnutím k tomu, že odměna insolvenčního správce činí při konkursu podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč. Jak soud prvního stupně dále uvedl, oba dlužníci mají podle seznamu majetku pohledávku vůči společnosti SIS silniční stavitelství s.r.o., Brno, identifikační číslo 25542737 ve výši 890.340 Kč a vůči společnosti Union Tech Concept s.r.o., Praha, identifikační číslo 24663786 ve výši 138.880 Kč. Tito označení dlužníci jsou však v úpadku, proto dobytnost uvedených pohledávek je sporná. S ohledem na rozsah majetku dlužníků (vlastní pouze movité věci v odhadované ceně 39.100 Kč) a předpokládaným nákladům řízení stanovil zálohu k jejich krytí v uvedené výši, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání, v němž namítali, že novela § 389 insolvenčního zákona umožnila podat návrh na povolení oddlužení též fyzickým osobám, které podnikají, a to dokonce i za situace, kdy mají závazky vzniklé z podnikání, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávky jde. Tento souhlas věřitelů však není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení v ustanovení § 392 odst. 1 insolvenčního zákona (a to na rozdíl od souhlasu věřitele s nižším plněním než 30%), takže nelze do budoucna přičítat k jejich tíži, že tento souhlas k návrhu nepřipojili. Dále uvedli, že bude nezbytné postupovat podle ustanovení § 397 odst. 1 insolvenčního zákona a v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Z tohoto důvodu tedy dlužníci souhlasy věřitelů nepředložili. Dále namítali, že daňové přiznání za rok 2013 nepředložili, protože Dušan anonymizovano je bude podávat k 30.6.2014, neboť využívá služby daňové poradkyně RNDR. Ivany Švejdové, Dušan anonymizovano však ke svému návrhu přiložil dokument o svých příjmech a výdajích pro rok 2013, z něhož jasně vyplývá -A13 jeho čistý příjem. S poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.4.2014, č.j. 1 VSOL 297/2014-A-9, KSOS 39 INS 3145/2014 odvolatelé navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 25.3.2014, domáhají zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 návrhu uvedli, že vůči deseti (konkrétně označeným) věřitelům mají celkem 20 závazků vzniklých v rámci společného jmění manželů v celkové výši 896.191 Kč, z toho nezajištěné závazky jsou ve výši 818.051 Kč, a vůči jednomu věřiteli Home Credit a.s. mají zajištěný závazek ve výši 78.140 Kč. Závazky dlužníka a) Dušana anonymizovano vůči nezajištěným věřitelům--Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Městské správě sociálního zabezpečení Brno, Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, a vůči zajištěnému věřiteli Home Credit a.s.-vznikly při jeho podnikatelské činnosti. Dušan anonymizovano má příjem jako OSVČ ve výši cca 15.000 Kč čistého měsíčně, Růžena anonymizovano pobírá mzdu ve výši 7.382 Kč čistého měsíčně a současně pobírá invalidní důchod ve výši 4.582 Kč měsíčně, souhrn jejích měsíčních příjmů tak činí 11.964 Kč. Dále uvedli, že splátky pro účely oddlužení mají činit 7.662 Kč měsíčně, což za dobu pěti let bude představovat částku 361.710 Kč, která dostačuje na zaplacení 30% hodnoty nezajištěných závazků. Ve vztahu k majetkovým poměrům dlužníci uvedli, že nemají žádný hodnotnější majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí. Dušan anonymizovano má dva dlužníky-SIS silniční stavitelství s.r.o., Brno, identifikační číslo 25542737, vůči kterému má pohledávku v celkové výši 890.340 Kč, a Union Tech Concept s.r.o., Praha, identifikační číslo 24463786, vůči němuž má pohledávku v celkové výši 138.880 Kč. Růžena anonymizovano žádných dlužníků nemá. K návrhu byl připojen seznam závazků ze dne 24.3.2014, seznam majetku ze dne 24.3.2014, v němž bylo uvedeno obvyklé vybavení domácnosti, věci osobního charakteru a automobil Škoda Felicia v odhadované ceně 9.100 Kč, osobní automobil Renault Megane Scénic II. v odhadované ceně 30.000 Kč a výše uvedené pohledávky dlužníka a) za třetími osobami-SIS silniční stavitelství s.r.o. a Union Tech Concept s.r.o. Dále byl připojen seznam zaměstnanců ze dne 24.3.2014 a prohlášení Dušana -A13

anonymizovano , že ke dni podání návrhu je podnikatelem a že nepatrná část jeho závazků pochází z podnikatelské činnosti, přičemž Růžena anonymizovano nebyla ke dni podání návrhu podnikatelem a její současné závazky nepochází z podnikatelské činnosti. Uvedené seznamy obsahují podepsané prohlášení o jejich úplnosti a správnosti. K návrhu byly připojeny také další listiny osvědčující úpadek dlužníků. Usnesením ze dne 27.2.2014, č.j. KSBR 33 INS 8211/0014-A-6 vyzval soud prvního stupně dlužníky, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení doplnili návrhy na povolení oddlužení tak, že dlužník a) měl předložit daňové přiznání za rok 2013 a souhlas věřitelů : ČR-Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, ČR-Městské správy sociálního zabezpečení Brno, ČR-Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj a Home Credit a.s., s tím, že jejich pohledávky budou řešeny oddlužením. Dlužnici ve svém podání ze dne 8.4.2014, označeném jako doplnění insolvenčního návrhu na povolení oddlužení, doručeném soudu prvního stupně dne 11.4.2014, s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, č.j. 1 VSOL 1197/2013-A soudu sdělili, že novelizované ustanovení § 389 IZ umožnilo podat návrh na povolení oddlužení také fyzickým osobám, které podnikají, i za situace, že mají závazky vzešlé z podnikání, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávky jde. Tento souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 392 odst. IZ, takže nelze do budoucna přičítat k tíži dlužníků, že tento souhlas nepřipojili k návrhu. Podle názoru dlužníků bude nezbytné postupovat podle § 397 odst. 1 IZ a v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Z uvedených důvodů proto o souhlasy uvedených věřitelů nežádali. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. -A13

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníky v návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku.

Je třeba uvést, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkům nebude povolení oddlužení, přičemž v případě společného návrhu manželů na povolení oddlužení podle § 394a odst. 3 IZ mají manželé po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že společnému návrhu manželů-dlužníků na povolení oddlužení nelze se zřetelem na ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) a § 394a IZ vyhovět, neboť odvolatelé, kteří-jak shora vyloženo-mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka, v návrhu uvedli, že mají dluhy z podnikatelské činnosti, a věřitele, o jejichž pohledávky jde, tj. Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, ČR-Městskou správu sociálního zabezpečení Brno ani ČR-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, přes výzvu a poučení soudu o souhlas s řešením svého úpadku oddlužením vůbec nežádali. S odvolateli lze souhlasit potud, že souhlas věřitelů s pohledávkami pocházejícími z podnikání dlužníka skutečně v ustanovení § 392 odst. 1 IZ jako zákonná příloha k návrhu na povolení oddlužení uveden není. Námitky odvolatelů, že je nezbytné postupovat podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, však neobstojí, neboť tento postup se uplatní pouze tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda jsou dlužníci skutečně oprávněni podat návrh na povolení oddlužení, tedy zda splňují uvedená zákonná kritéria. V tomto směru však žádné pochybnosti nevyvstaly, když odvolatelé sami potvrdili, že o souhlas věřitelů s pohledávkami vzešlými z podnikání dlužníka a) Dušana anonymizovano nežádali, proto je také nemohli získat. Pokud odvolatelé odkazovali v rámci svých námitek na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, č.j. 1 VSOL 1197/2013-A-18, je třeba uvést, že i podle závěrů v tomto rozhodnutí lze povolit oddlužení tehdy, jestliže věřitelé mající pohledávky vzešlé z podnikání dlužníka s oddlužením dlužníka souhlasí.

Za tohoto stavu soud prvního stupně správně dovodil, že se jeví pravděpodobným odmítnutí společného návrhu manželů na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ) a prohlášení konkursu na majetek dlužníků (§ 396 IZ). -A13

Soud prvního stupně správně dlužníkům uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že nedisponují pohotovými peněžními prostředky a vlastní toliko movité věci v odhadované hodnotě 39.100 Kč. I když dlužník a) uváděl, že má vůči svým dlužníkům pohledávky ve výši 890.340 Kč a 138.880 Kč, z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že na majetek označeného dlužníka SIS silniční stavitelství s.r.o. byl na základě usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 39 INS 12700/2010-B-28 ze dne 17.1.2012 prohlášen konkurs, stejně jako u společnosti Union Tech Concept s.r.o., na jejíž majetek byl prohlášen konkurs usnesením Městského soudu v Praze, č.j. MSPH 94 INS 23647/2013-A-22 ze dne 1.4.2014, přičemž účinky tohoto rozhodnutí nastaly 1.4.2014. Z uvedených skutečností je zřejmé, že dobytnost těchto tvrzených pohledávek je velmi sporná. Soud prvního stupně správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžením majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným návrhu jeví jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužníci k jejich úhradě prostředky nemají, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora uvedeno, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 18. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Petra Šlajsová předsedkyně senátu