3 VSOL 513/2013-B-52
KSOS 36 INS 7418/2010 3 VSOL 513/2013-B-52

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Jílová 533/10, 779 00 Olomouc-Neředín, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. května 2013 č.j. KSOS 36 INS 7418/2010-B-38

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též jen insolvenční soud , či soud ) zrušil oddlužení dlužníka, schválené formou splátkového kalendáře, a na jeho majetek prohlásil konkurs, který bude veden jako nepatrný, s tím, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výroky I.-IV. usnesení).

Na odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 7.10.2010 soud schválil oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. Z označených zpráv insolvenční správkyně, sdělení dlužníka doručeného soudu 10.12.2012 a z jednání ze dne 31.1.2013 soud zjistil, že dlužníkovi byl zaměstnavatelem dne 30.5.2012 okamžitým zrušením ukončen pracovní poměr z důvodu jeho neomluvených absencí, je veden na úřadu práce, nepobírá žádné dávky, neplatí zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (stav dluhu k 23.4.2013 je 1.716 Kč) a neplatí výživné (stav dluhu na výživném od 10/2012 činí 12.000 Kč). Na základě těchto skutečností soud dovodil, dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, protože zaviněným hrubým porušením povinností dlužníka jako zaměstnance došlo k výpadku jeho příjmů, dlužník si poté nezajistil dostatečné příjmy a nehradil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a výživné (§ 418 odst. 1 písm. a/, § 412 odst. 1, písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/ ve znění pozdějších předpisů /dále jen IZ /). Dlužník rovněž naplnil podmínky pro zrušení oddlužení dle ust. § 418 odst. 1 písm. b) a c) IZ, neboť se jeví, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, když jeho dluh na neuhrazeném výživném neustále narůstá, tento dluh je nejméně od října roku 2012, tedy déle než 30 dnů, po splatnosti a soud jej pokládá za zaviněný chováním dlužníka, kterým si způsobil svoji platební neschopnost. Dále soud konstatoval, že dlužník na výzvu soudu z 27.11.2012 k otázce zajištění příjmů nereagoval a na soudem nařízená jednání se nedostavil, své omluvy z jednání nedoložil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, kterým dle jeho obsahu napadl výroky I. a II. Namítal, že k důvodům okamžitého zrušení pracovního poměru se vyjádřil ve svém předchozím sdělení a nemohl se vůči zaměstnavateli bránit žalobou i z finančních důvodů. Dále v odvolání uváděl tvrzení o tom, jakým způsobem a u kterých firem se snažil sehnat zaměstnání, ovšem ti mu nabízeli jen práci na černo . Dne 1.3.2013 sjednal dohodu o provedení práce, kterou soudu zaslal doporučeným dopisem, soud ji však nehodnotil. Přes výpadek svých příjmů na splátky v oddlužení uhradil 18.300 Kč a dne 30.4.2013 zaslal příslušný finanční úřad na účet oddlužení přeplatek daně z příjmu 5.880 Kč. V mezidobí došlo na jeho straně ke změně situace, protože uzavřel pracovní smlouvu s bývalým zaměstnavatelem, proto může pokračovat v plnění splátkového kalendáře a do října 2015 uspokojit své věřitele v minimální zákonné výši. V odvolacím řízení žádal změnu napadených výroků usnesení tak, aby schválené oddlužení splátkovým kalendářem dále pokračovalo.

Insolvenční správkyně navrhla potvrzení napadeného usnesení. Poukazovala na to, že okamžité zrušení pracovního poměru dlužníka bylo projednáno s odborovou organizací a dlužník nevyužil možností získat právní pomoc bez zvýšených finančních prostředků, ani ohledně právního řešení neplatnosti okamžitého zrušení nekontaktoval kancelář správce. Zdůraznila, že ohledně výše dluhů na pohledávkách za podstatou (či na roveň jim postavených) soud vycházel ze stavu k 23.4.2013, proto se v něm nepromítla platba částky 5.880 Kč od finančního úřadu. Platby dlužníka od července 2012 do dubna 2013 je třeba, oproti kalkulaci dlužníka, navýšit o 766 Kč, kterou správkyně obdržela od ČSSZ dne 29.6.2012 z důvodu nesprávného výpočtu srážek, a úroky (2,96 Kč). Dále dlužník ve svém výpočtu nezohlednil, že správkyně v říjnu 2013 rozvrhla mezi věřitele 130,85 Kč, proto soudem vyčíslené dluhy na odměně a náhradě hotových výdajů a výživném souhlasí se skutečným stavem. Správkyně uvedla, že od společnosti YASHA design s.r.o. jí nebyla zaslána žádná srážka, a poukázala na skutečnost, že tvrzení o úsilí k získání příjmu v odvolání nedoložil a nereagoval na výzvu soudu, která mu byla doručena dne 14.12.2012, přitom se obou nařízených jednání osobně nezúčastnil.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud, který dovodil včasnost, přípustnost a projednatelnost podaného odvolání, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), u jednání zčásti opakoval a zčásti doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Odvolací soud provedl důkazy listinami a zjistil :

-Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele dlužníka Moravské železárny, a.s., IČ: 47674865 ze dne 30.5.2012, že zaměstnavatel okamžitě ruší pracovní poměr s dlužníkem, založený pracovní smlouvou ze dne 2.7.2009, pro porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřovaném v neomluvené absenci ve dnech 15.5. a 23.-25.5.2012 (§ 55 odst. 1b ZP). Pracovní poměr zaniká okamžikem doručení tohoto písemného sdělení zaměstnanci. Dlužník převzal okamžité zrušení pracovního poměru dne 30.5.2012. -Ze sdělení Úřadu práce České republiky, kontaktní místo Olomouc (dále jen úřad práce ) ze dne 15.6.2012, adresovaného insolvenční správkyni, že dlužník je od 31.5.2012 v evidenci uchazečů o zaměstnání, podporu v nezaměstnanosti nepobírá. -Ze zprávy úřadu práce ze dne 17.1.2013, adresované insolvenční správkyni, že dlužník je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, úřad práce mu dosud žádnou doporučující informaci o volném místě nepředal, ani nebyl uchazeč poslán na konkrétní pracoviště za účelem získání zaměstnání. Od srpna 2010 dosud není uchazeč příjemcem dávek státní sociální podpory. -Z dohody o provedení práce ze dne 1.3.2013, uzavřené mezi společností YASCHA design s.r.o., IČ: 27858278, jako zaměstnavatelem a dlužníkem jako zaměstnancem, že mezi stranami byla uzavřena dohoda o provedení práce v rozsahu do 300 hodin za kalendářní rok s odměnou ve výši 3.900 Kč. -Z pracovní smlouvy uzavřené dne 27.5.2013 mezi zaměstnavatelem UNEX a.s., IČ: 45192049 a dlužníkem jako zaměstnancem, že smluvní strany sjednaly pracovní poměr s nástupem do práce dne 27.5.2013 na dobu určitou do 30.11.2013. -Z výplatní listiny dlužníka za červen 2013, že jeho čistý příjem na mzdě za tento měsíc činil 10.138 Kč, z čehož byla provedena srážka pro účely splátek v oddlužení 2.714 Kč.

U jednání odvolacího soudu dlužník sdělil, že na výživné dcery Adély Škodové přímo k rukám matky neuhradil žádnou částku. Dle zprávy insolvenční správkyně o plnění oddlužení č. 5 ze dne 6.5.2013 byly dlužníku započteny na plnění splátek v oddlužení mimořádné příjmy, a to částky 500 Kč v listopadu 2012, 1.300 Kč v lednu 2013, 3.000 Kč v březnu 2013 a 5.880 Kč v dubnu 2013. Podle zprávy o plnění oddlužení č. 6 ze dne 31.7.2013 byla na splátky pohledávek v oddlužení sražena v červenci 2013 částka 2.714 Kč, ke dni 30.4.2013 činil dluh na odměně insolvenčního správce 0 Kč, dluh na výživném 7.836 Kč. K 31.7.2013 by činila dlužná odměna 3.267 Kč (pokud by bylo nadále v oddlužení pokračováno) a celkový dluh na výživném 13.836 Kč, splátky pohledávek nezajištěných věřitelů byly uhrazeny v míře 16,19% a očekávaná míra jejich uspokojení poklesla na 29,43%.

Podle § 412 odst. 1, písm. a) IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat.

Podle § 418 odst. 1, písm. a), b) a c) IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Po zhodnocení skutkového stavu věci dospěl odvolací ve vztahu k důvodům zrušení schváleného oddlužení k níže uvedeným závěrům.

1) K důvodům pro zrušení schváleného oddlužení dle § 412 odst. 1, písm. a) IZ: Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že pokud zaměstnavatel s dlužníkem okamžitě zrušil pracovní poměr z důvodu neomluvených absencí, dlužník svých chováním, které vedlo k okamžitému zrušení, porušil svou povinnost vykonávat (řádně) přiměřenou výdělečnou činnost. Důvody, kterými dlužník zpochybňoval platnost okamžitého zrušení ze strany zaměstnavatele (tvrzení o tom, že ve čtyřech dnech jeho neomluvené absence je zahrnut i den, kdy měl mít dle rozpisu pracovních směn volno, a že k propouštění zaměstnanců UNEX a.s. docházelo i s cílem ušetřit na odstupném, viz str. 3 podání dlužníka, doručeného soudu dne 10.12.2012) jsou pro závěr o porušení této povinnosti nevýznamné, protože platnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30.5.2012 soud jako předběžnou otázku v tomto řízení nehodnotí. Proto se nebylo třeba zabývat ani důvody, pro které dlužník nepodal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, uváděnými dlužníkem v odvolání a dále v jeho podání ze dne 13. srpna 2013.

Dlužník však po rozhodnutí soudu, dne 27.5.2013, uzavřel se svým předchozím zaměstnavatelem, respektive členem jeho holdingu, pracovní poměr a získal pravidelný příjem. Tímto způsobem napravil porušení své povinnosti vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost po dobu trvání účinků schváleného oddlužení splátkovým kalendářem. Podle přesvědčení odvolacího soudu proto nelze porušení této povinnosti dlužníka nadále hodnotit jako trvající důvod pro zrušení schváleného oddlužení a tento důvod již dalšímu pokračování ve schváleném oddlužení splátkovým kalendářem nebrání.

Dle obsahu spisu dlužník nereagoval na výzvu soudu ze dne 27.11.2012, kterou byl (mimo jiné) vyzván ke sdělení, zda je nadále evidován na úřadu práce, a ke sdělení jak si zajišťuje nové zaměstnání a co konkrétního pro to učinil. Tvrzení o těchto skutečnostech dlužník uvedl až v odvolání, aniž by je doložil. Ze zpráv úřadu práce však vyplývá, že dlužník se ihned po ztrátě zaměstnání zaregistroval v evidenci uchazečů o zaměstnání a byl v ní veden, avšak úřad mu nepředal doporučující informaci ani jej na konkrétní pracoviště neposlal. V březnu 2013 dlužník uzavřel dohodu o pracovní činnosti se společností YASCHA design s.r.o., IČ: 27858278, podle níž měl získat příjem 3.900 Kč. V situaci, kdy úřad práce dlužníkovi žádný kontakt na potencionálního zaměstnavatele nezprostředkoval a dlužník vlastním úsilím získal příjem alespoň z dohody o provedení práce, nelze podle odvolacího soudu dovozovat závěr, že dlužník se nesnažil po zrušení pracovního poměru získat zaměstnání a pravidelný příjem jen ze skutečnosti, že svá tvrzení o usilování o získání příjmu nedoložil. Navíc, i přes (zaviněný) výpadek příjmu, dlužník určité částky na splátky v oddlužení hradil. Proto podle odvolacího soudu nebyl v této věci dán důvod pro zrušení schváleného oddlužení spočívající v tom, že dlužník neusiloval o získání příjmů v době, kdy byl nezaměstnaný.

2. K důvodům pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1, písm. b) IZ:

Dlužníkovi se v době po rozhodnutí insolvenčního soudu podařilo uzavřít nový pracovní poměr a v měsíci červnu 2013 byl jeho čistý příjem na mzdě 10.138 Kč, dle vyjádření dlužníka u odvolacího soudu se výše jeho čisté mzdy nezměnila, avšak má od září 2013 přislíbeno zvýšení mzdy o cca 2.000-3.000 Kč. Z doložené dosavadní mzdy lze dlužníkovi srazit pro účely splátek v oddlužení 2.414 Kč (§ 398 odst. 3 IZ). Z této částky je však nejprve třeba uspokojit pohledávky za podstatou a pohledávky na roveň jim postavené (§ 168, § 169 IZ), kterými jsou v tomto případě záloha na odměnu insolvenčního správce (v případě, že by oddlužení splátkovým kalendářem nadále pokračovalo, činila by tato záloha 1.089 Kč měsíčně) a výživné, které je dlužník povinen dle soudního rozhodnutí hradit ve výši 2.000 Kč měsíčně. Jen na tyto pohledávky by bylo třeba částky ve výši 3.089 Kč měsíčně, což je více, než lze z čisté měsíční mzdy dlužníka pro účely splátek v oddlužení srazit. Z této úvahy plyne, že dlužník ze své aktuální mzdy není schopen plnit na pohledávky nezajištěných věřitelů v oddlužení žádnou částku. Podle zprávy insolvenční správkyně o plnění splátkového kalendáře dlužník ke dni 31.7.2013 uhradil 16,19% pohledávek svých dvou věřitelů a míra jejich očekávaného uspokojení poklesla na 29,43%. Vzhledem k nynějšímu příjmu dlužníka, z něhož nelze na pohledávky nezajištěných věřitelů hradit žádné částky, proto nelze důvodně očekávat zvýšení podílu uspokojení těchto pohledávek a očekávat jejich uspokojení nad minimální zákonnou hranici 30%. Na závěru, že v oddlužení nebude možno splnit podstatnou část splátkového kalendáře, se proto, i přes změnu poměrů na straně dlužníka, spočívající v uzavření pracovní smlouvy a získání příjmu ze mzdy, ničeho nezměnilo. Zjednodušeně řečeno, přestože dlužníku se podařilo uzavřít nový pracovní poměr, jeho čistý měsíční příjem je tak nízký, že z něj není možno ve splátkovém kalendáři nezajištěným věřitelům plnit ničeho.

Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v usnesení sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28.2.2013 (které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz), lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Pokud v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře soud určil termín první splátky na měsíc listopad 2010, skončí tato lhůta dlužníku v měsíci říjnu 2015. Dlužník v době od listopadu 2010 dosud na splátky pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení uhradil 52.237,72 Kč a po dobu zbývajících 29 měsíců od srpna 2013 do října 2015 by na tyto pohledávky musel uhradit minimálně 44.568,85 Kč (30% ze zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů činí 96.806,57 Kč), k této částce je ovšem třeba připočíst zapodstatové pohledávky na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenční správkyně 31.581 Kč (1.089 Kč měsíčně) a výživné 58.000 Kč (pokud nebude stanoveno ve vyšší částce než současných 2.000 Kč měsíčně). Dlužník by tak musel ze svého příjmu na splátky v oddlužení být schopen uhradit do listopadu 2015 částku 134.149,85 Kč. Ze svého současného příjmu, z něhož musí soud vycházet, je však schopen uhradit jen 78.706 Kč. I tato kalkulace, vycházející ze současného stavu, dokládá závěr, že dlužník není schopen podstatnou část splátkového kalendáře splnit.

Navíc na základě pracovní smlouvy, uzavřené dne 27.5.2013, vznikl dlužníku pracovní poměr na dobu určitou do 30.11.2013. Dluh dlužníka na pohledávce na odměně a náhradě hotových výdajů insolvenční správkyně, jak vyplývá ze zprávy ze dne 31.7.2013, kterou dlužník nesporoval, činí k tomuto datu (pro případ dalšího pokračování oddlužení) 3.267 Kč a na výživném ve výši 13.836 Kč. Z doloženého příjmu dlužníka na mzdě lze do 30.11.2013 očekávat plnění pro účely (všech) dluhů, uspokojovaných v oddlužení, ve výši 16.284 Kč (6 x 2.714 Kč, změna poměrů dosud nenastala). Z této kalkulace opět vyplývá, že dlužníkovi by při nezměněné výši jeho mzdy, i kdyby bylo v oddlužení splátkovým kalendářem pokračováno, zůstal ke dni ukončení trvání pracovního poměru dluh na výživném, protože jen pohledávky za podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které by měly být do této doby zapraveny, činí 29.459 Kč (pohledávka na odměně a náhradě hotových výdajů správce za tuto dobu činí 7.623 Kč a sestává z dluhu na zálohách 3.267 Kč a předpokládaných záloh za dobu od srpna do listopadu 2013 v částce 4.356 Kč, pohledávka na výživném činí 21.836 Kč s sestává z částky 13.836 Kč dlužného výživného a 8.000 Kč běžného výživného za dobu od srpna do listopadu 2013).

Z výše uvedených důvodů, přestože po vydání napadeného usnesení došlo ke změně poměrů a dlužník si zajistil pravidelný příjem, se odvolací soud ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že důvod pro zrušení schváleného oddlužení dle

§ 418 odst. 1, písm. b) IZ, tedy že se ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, přetrvává i nadále.

Odvolací soud zdůrazňuje, že při svém rozhodování vyšel ze skutkového stavu v době vyhlášení svého rozhodnutí (§ 7 odst. 1 IZ, § 154 odst. 1, § 167 odst. 2 o.s.ř.) a nemohl při přezkumu správnosti napadených částí usnesení přihlížet k nedoloženým tvrzením dlužníka, uvedeným u jednání odvolacího soudu, že má od září 2013 přislíbeno zvýšení mzdy o cca 2.000-3.000 Kč, protože tato skutečnost dosud nenastala.

3. K důvodům pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1, písm. c) IZ: Z částky dlužného výživného 13.836 Kč ke dni 31.7.2013 (dle zprávy insolvenční správkyně č. 6, kterou dlužník nerozporoval), což je výživné za dobu 7 měsíců, při splatnosti běžného výživného k prvnímu dni v měsíci (viz rozsudek OS v Olomouci ze dne 13.3.2009 sp. zn. 37 Nc 655/2009) je zřejmé, že přinejmenším pohledávky na výživném za dobu měsíců ledna až června roku 2013 jsou ke dni rozhodování odvolacího soudu více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Ze skutečnosti, že dlužník ztratil pravidelný měsíční příjem ze mzdy z důvodu svého zaviněného jednání, proto výživné nehradil a toto dosud uhrazeno není, potom vyplývá, že ve vztahu k pohledávkám na výživném za uvedenou dobu je dán i důvod pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1, písm. c) IZ.

Odvolací soud proto uzavírá, že insolvenční soud v době svého rozhodování správně dovodil existenci důvodů pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1, písm.a), b) a c) IZ, přičemž posledně dva uvedené důvody zrušení přetrvávají i v odvolacím řízení. Proto napadené usnesení insolvenčního soudu, které je věcně správné, v obou odvoláním dlužníka napadených výrocích I. a II., podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenční správkyni se

však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 20. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu