3 VSOL 510/2013-A-9
KSBR 27 INS 11735/2013 3 VSOL 510/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Růženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Podivín, Sadová 933/1, PSČ 691 45, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.5.2013 č.j. KSBR 27 INS 11735/2013-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužnice. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice nepodala insolvenční návrh samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře na povolení oddlužení. Pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek je určen bod 06 formuláře, který však dlužnice vyplnila nedostačujícím způsobem. Dlužnice zde neoznačila ani jediného svého věřitele, ani v bodě 18 není označen jediný věřitel v souladu s ustanovením § 103 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), když fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem), a v případě, jde-li o podnikatele, také identifikačním číslem, právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem a je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje. Absentují zde i konkrétní informace o splatnosti pohledávek alespoň dvou těchto věřitelů, které není dlužnice schopna plnit. Skutečnost, že vůči dlužnici jsou vedena exekuční řízení bez bližších informací o tom, zda lze či nelze v rámci těchto řízení dosáhnout uspokojení pohledávek věřitelů dlužnice, nezakládá žádnou z vyvratitelných domněnek úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ. Z návrhu dlužnice nelze zjistit, zda se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ. Insolvenční návrh dlužnice postrádá jednu ze základních náležitostí každého návrhu požadovanou zákonem, kterou je uvedení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek. Dále soud prvního stupně uvedl, že podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009 sen. zn. 29 NSČR 7/2008) vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, nelze v insolvenčním řízení tolerovat praxi, jež by povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, předepsanou insolvenčním zákonem, pokládala za splněnou jen na základě příloh insolvenčního návrhu. Předložením důkazů insolvenční navrhovatel plní pouze povinnost důkazní, přičemž insolvenční soud není povinen v předkládaných důkazech hledat skutečnosti, jež měl insolvenční navrhovatel uvést přímo v insolvenčním návrhu. Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. S odkazem na závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009 pak soud prvního stupně vyložil, že informace uvedené v seznamech majetku, závazků a zaměstnanců lze při posuzování, zda dlužník náležitě vylíčil okolnosti osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek, zohlednit pouze v případě, jedná-li se o seznamy správné a úplné a dlužník na ně ve svém insolvenčním návrhu výslovně odkáže. Vzhledem k tomu, že chybí základní náležitosti insolvenčního návrhu, bez jejichž uvedení nelze pokračovat v řízení, postupoval soud podle ustanovení § 128 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Poukázala na to, že ve svém insolvenčním návrhu uvedla, že má třináct závazků u deseti věřitelů, závazky jsou v celkové výši 457.272 Kč, tyto závazky není schopna splácet minimálně 30 dnů, některé své závazky tři měsíce a závazek č. 18/7 nebyl splácen vůbec. Vzhledem k celkové výši těchto závazků a k příjmům dlužnice ve výši 12.232 Kč od České správy sociálního zabezpečení a k příjmům u zaměstnavatele Jednota družstvo ve výši asi 3.000 Kč čistého měsíčně, je schopna uhradit více než 30 % veškerých peněžitých závazků. Odvolatelka zdůraznila, že návrh vyplňovala podle vzoru, který je na stránkách www.justice.cz, má proto za to, že návrh byl vypsán tak, jak zákon ukládá. Z insolvenčního rejstříku přitom zjistila, že ve většině případů návrhy odkazují na přílohy, v nichž jsou uváděny jednotlivé závazky, jejich splatnosti a sídla věřitelů, takto podané návrhy byly schváleny a oddlužení povoleno. Podle názoru odvolatelky seznam povinných příloh, mezi které patří i listiny, jichž se návrh na povolení oddlužení dovolává a listiny, které prokazují v návrhu na povolení oddlužení tvrzené skutečnosti, je dán zákonem. Dále odvolatelka poukázala na přílohu č. 1-seznam věřitelů a listinné důkazy, které tvořily součást insolvenčního návrhu. Podle názoru odvolatelky ji měl krajský soud vyzvat k odstranění vad insolvenčního návrhu podle § 393 odst. 1 IZ. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a vydal rozhodnutí o povolení oddlužení .

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 11.4.2013. Dlužnice podala návrh na povolení oddlužení na předepsaném formuláři s tím, že pro podání insolvenčního návrhu využila bod 06 tohoto formulářového návrhu a skutkově uvedla, že má celkem třináct závazků u deseti věřitelů, celková dlužná částka činí 457.272 Kč. Tvrdí, že většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů, některé není schopna splácet po dobu delší tři měsíce a závazek č. 18/7 není schopna splácet vůbec. V této části návrhu odkázala na přílohu č. 1 s poukazem na to, že v této příloze uvádí podrobně aktuální dlužné částky s datem splatnosti a s datem poslední splátky. V bodě 18 návrhu dlužnice uvedla své závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné, kdy neúplně označila věřitele, uvedla popis závazku a výši závazku, a v bodě 20 pak označila závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné, kdy označila jednotlivá rozhodnutí, neúplně označila věřitele, uvedla údaj k popisu závazku a výši závazku. K návrhu dlužnice připojila-mimo jiné -jako přílohu č. 1 listinu Seznam věřitelů a listinné důkazy .

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící

úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud se neztotožňuje se soudem prvního stupně, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla dostatečné údaje, na základě kterých by bylo možno usuzovat, že dlužnice se nachází v úpadku.

Je třeba uvést, že Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.1.2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo zveřejněno pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z něhož lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo tvrzením, z něhož lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti anebo tvrzením, z něhož lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

V přezkoumávané věci dlužnice nepodala insolvenční návrh samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu; insolvenční soud se proto musí nejdříve vypořádat s otázkou, zda insolvenční návrh splňuje podmínky stanovené v § 103 IZ. K vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka je ve formuláři určen zejména bod 06, ovšem při posuzování úplnosti vylíčení rozhodujících skutečností lze po obsahové stránce přihlížet i k jiným jeho částem.

Z obsahu skutkových tvrzení uvedených v samotném bodě 06 skutečně nelze dovodit, že u dlužnice jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, a to ani ve spojení s údaji uvedenými v bodech 18 a 20, kde dlužnice popsala jednotlivé své závazky. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužnice má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti kteréhokoliv ze závazků, popsaných pod body 18 a 20 formuláře. Závěr o existenci pohledávek po lhůtě splatnosti lze dovodit jen u vykonatelných pohledávek označených pod bodem 20, ovšem ani zde nejsou uvedeny údaje o tom, jak dlouho jsou tyto pohledávky po lhůtě splatnosti.

Se soudem prvního stupně je možno souhlasit v tom, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčním návrhu jako přílohu (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009 sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném pod č. 91/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí také odkazuje).

Tento závěr však neplatí v případě listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je současně definován insolvenčním zákonem. Konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců. Předloží-li tedy dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu tyto povinné přílohy, které mají zákonem stanovené náležitosti (ustanovení § 104 IZ), lze k nim pro účely posouzení, zda dlužník splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, přihlížet (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.5.2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněném pod č. 26/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Byť soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí závěry, formulované Nejvyšším soudem České republiky v usnesení ze dne 20.5.2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009 také cituje, nijak se nevypořádává s tím, z jakých důvodů k těmto listinám, to je k seznamu závazků, v této věci nepřihlíží.

V přezkoumávané věci přitom dlužnice ve svém insolvenčním návrhu výslovně odkázala na přílohu č. 1 s tím, že v této příloze uvádí podrobně aktuální dlužné částky s datem splatnosti a s datem poslední splátky. Z přílohy č. 1 (označené Seznam věřitelů a listinné důkazy ) vyplývá, že tato příloha, obsahující seznam závazků, po obsahové stránce vyhovuje náležitostem ustanovení § 104 odst. 2 IZ, obsahuje také podpis dlužnice s doložkou, že seznam závazků je úplný a správný. V tomto seznamu dlužnice v souladu s údaji, které uvedla ve formuláři návrhu na povolení oddlužení v bodech 18 až 20, specifikuje seznam svých věřitelů, které označuje obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, u každého z takto řádně označených věřitelů uvádí výši splatné částky a uvádí splatnost jednotlivých závazků a datum poslední splátky.

Po posouzení obsahu samotného insolvenčního návrhu ve spojení s údaji, uvedenými v seznamu závazků, lze dovodit, že u dlužnice jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, když je zcela nepochybné, že dlužnice má více věřitelů, splatnost jejích závazků vůči těmto věřitelům je ve všech případech více jak 30 po lhůtě splatnosti, přičemž konkrétní údaje o datu splatnosti jednotlivých závazků pak také zakládají domněnku neschopnosti dlužnice hradit své splatné závazky ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. c) a odst. 2, písm. b) IZ.

Odvolací soud proto-na rozdíl od soudu prvního stupně-dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný, neboť obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, které by v případě jejich osvědčení postačovaly k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. června 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu