3 VSOL 51/2011-A-10
KSBR 27 INS 14609/2010 3 VSOL 51/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Pivnice G & T, s.r.o., se sídlem Starobrněnská 7, Brno, PSČ 602 00, IČ: 25327844, zastoupeného JUDr. Dušanem Kučerou, advokátem se sídlem Pekařská 12, Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.12.2010, č.j. KSBR 27 INS 14609/2010-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě deseti dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil na účet soudu zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit. Za takové výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu a ocenění majetkové podstaty. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže správce svou funkci řádně vykonávat a nelze spravedlivě požadovat po insolvenčním správci, aby tyto výdaje nesl ze svého a následně pak zatěžovat placením odměny z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně stát. Navrhovatel-dlužník není od platby zálohy osvobozen. Soud nemá prokázáno v této fázi řízení, že jsou zde pohotové finanční prostředky, proto vyplývá nezbytnost složit zálohu na náklady řízení. Výši zálohy 50.000,-Kč soud shledal přiměřenou okolnostem případu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém namítal, že byl nucen prodat zařízení provozovny a veškerý majetek a ukončit poměr se všemi zaměstnanci. Z peněz utržených za prodej majetku uhradil některé své splatné závazky, ke dni podání návrhu neměl k dispozici žádné finanční prostředky, stejný stav byl ke dni vydání napadeného usnesení a ani do budoucna nelze očekávat, že jeho situace se zlepší.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že navrhovatel-dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení ve kterém uvedl, že není schopen nadále provozovat svou činnost a hradit své splatné závazky, protože k 30.6.2010 ukončil pronajímatel Město Brno nájemní smlouvu k nebytovým prostorám, ve kterých svou činnost provozoval. Ze seznamu závazků a majetku, které dlužník připojil ke svému návrhu vyplývá, že má dvě pohledávky, pohledávku vůči finančnímu úřadu z titulu vyplaceného daňového bonusu zaměstnancům a pohledávku vůči Městu Brnu z titulu záloh za služby zaplacené pronajímateli související s pronájmem nebytových prostor. Označil několik věřitelů, vůči nimž má splatné závazky, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a ke svým majetkovým poměrům uvedl, že nemá žádný majetek ani žádné zaměstnance, veškeré jeho pohledávky jsou dobytné a závazky uznává v plné výši. Ze seznamu majetku dlužníka tedy vyplývá, že dlužník nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky. Za této situace soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha umožní správci zpeněžit pohledávky dlužníka a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, popřípadě majetku jiných osob, který by z hlediska institutů odporovatelnosti a neúčinnosti právních úkonů mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Námitku dlužníka, že nemá pohotové finanční prostředky ze kterých by mohl požadovanou zálohu zaplatit nelze akceptovat. Dlužník byl povinen podat insolvenční návrh včas, tedy v době, kdy ještě disponoval takovým majetkem, aby mohl uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. V případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, odměnu a hotové výdaje správce by byl nucen hradit stát, na který však nelze paušálně přenášet náklady insolvenčního řízení. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu (části týkající se ustanovení § 144 IZ) kde je výslovně uvedeno, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmo, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů . Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně postupoval v souladu s insolvenčním zákonem, jestliže uložil navrhovateli-dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Rovněž tak správně určil výši požadované zálohy v částce 50.000,-Kč, když při způsobu řešení úpadku konkursem (který v projednávané věci jako jediný možný přichází do úvahy) minimální výše odměny insolvenčního správce dle vyhl. č. 313/2007 Sb. činí 45.000,-Kč, přičemž nutno počítat s dalšími náklady s konkursem spojenými, jako jsou například hotové výdaje správce.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. února 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu