3 VSOL 51/2010-A-58
KSBR 27 INS 3089/2009 3 VSOL 51/2010-A-58

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka EKOLAKY, s.r.o., se sídlem Archlebov (pekárna), PSČ: 696 33 Archlebov, IČ: 49455231, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Brno, Marie Steyskalové 62, PSČ: 616 00, o insolvenčním návrhu věřitele CDV-2, LTD, se sídlem Peterborough Court, Fleet Street 133, 2BB, London EC4A, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Praha 5, E. Peškové 15, PSČ: 151 31, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.12.2009, č.j. KSBR 27 INS 3089/2009-A-36,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka EKOLAKY, s.r.o., IČ: 49455231, Archlebov (pekárna), 696 33 Archlebov (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Miloslavu Horskou (výrok II.) a v dalších výrocích III. až XII. učinil nezbytné výzvy dle insolvenčního zákona, svolal schůzi věřitelů a nařídil přezkumné jednání.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se nejdříve zabýval aktivní legitimací věřitele k podání insolvenčního návrhu a existencí jeho splatné pohledávky. Neztotožňuje se s názorem dlužníka, že postupník nabyl pohledávku od postupitele za nepřiměřeně nízkou úplatu v porovnání s výší postupované pohledávky, v důsledku čehož je postupní smlouva absolutně neplatná s ohledem na ust. § 12 zákona o bankách. Postoupení pohledávky za neplatícím klientem je zcela etický, běžný a právně přípustný způsob dispozice s majetkovým právem věřitele, který je obecným obchodem. Pokud jde o výši úplaty, nelze ji pouhou matematikou jednoduše poměřovat s výší postupované pohledávky. Shoduje se s hodnocením navrhovatele, že působí neomaleně , když dlužník argumentuje výší úplaty za postoupení pohledávky a přitom je to on sám s hlavním úvěrovým dlužníkem FALCON, s.r.o., kdo pohledávku dlouhodobým neplacením bance znehodnotil. V projednávané věci bylo prokázáno, že postupitel oznámil dlužníku i ručiteli postoupení pohledávky na navrhovatele, a to dopisem ze dne 27.2.2004, který byl dlužníkem i ručitelem převzat dne 5.3.2004. Z toho vyplývá, že navrhovatel měl aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Pohledávka navrhovatele byla tedy doložena, stejně tak byla prokázána i pohledávka dalšího věřitele dlužníka, Finančního úřadu v Kyjově, rovněž dlouhodobě neuhrazovaná dlužníkem. Dlužník proti pohledávce navrhovatele brojil, leč neúspěšně. Úpadek dlužníka je dán platební neschopností dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, protože větší množství věřitelů dokládají i seznamy závazků dlužníkem dodané-z nich vyplývá, že závazky jsou mnoho let po splatnosti a nejsou hrazeny. Mimo jiné fakt, že dlužník seznamy svého majetku a závazků předkládal opakovaně a vždy chybně, svědčí o chaotickém vedení evidencí a neschopnosti uspořádat si sám své majetkové vztahy nebo alespoň evidenci. Jako naprosto nedůvodná obrana je tvrzení dlužníka, že daňové závazky by byly uhrazeny nebýt insolvenčního řízení, které zabránilo dovedení rozběhnuté exekuce finančním úřadem dokonce-jednak z příslušného exekučního příkazu plyne, že byla uhrazena pouze část pohledávky finančního úřadu, jednak se tím zakládá domněnka insolvence dlužníka ve smyslu § 3 odst. 2, písm. c) insolvenčního zákona, když se má za to, že dlužník není solventní, když není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dále je dán úpadek předlužením, pokud dlužník uvádí svůj majetek v hodnotě 24 mil. Kč a své závazky ve výši cca 8 mil. Kč, s připočtením závazku vůči navrhovateli ve výši 26 mil. Kč, vychází předlužení v částce cca 10 mil. Kč.

Proti tomuto usnesení, výroku I., podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že soud prvního stupně rozhodl ve věci nesprávně, protože jeho úpadek není osvědčen ve smyslu ust. § 131 insolvenčního zákona. Jeho hlavní odvolací námitka spočívá v tom, že navrhovatel nedoložil existenci splatné pohledávky, nemá tudíž aktivní věcnou legitimaci, přičemž soud prvního stupně se s touto námitkou řádně nevypořádal. Tvrdí, že smlouva o postoupení pohledávky mezi ČSOB a.s. a navrhovatelem je neplatná podle ust. § 12 odst. 2 zákona o bankách, protože úplata za pohledávku zdaleka neodpovídala protihodnotě. Poukazuje na to, že sám si nechal zpracovat znalecký posudek, přičemž z jeho závěrů vyplývá, že minimální obvyklá cena v tomto případě by měla být 10.200.000,-Kč. Namítá, že úvahy soudu prvního stupně o tom, že se jedná o smlouvu platnou, jsou nepřezkoumatelné.

Rovněž tak namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepředvídatelné, když u jednání soudu se mu nedostalo žádného konkrétního poučení ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. za situace, kdy soud prvního stupně na otázku existence platnosti smlouvy měl jiný právní názor. Domnívá se, že pokud navrhující věřitel nedoloží, že má vůči dlužníku splatnou pohledávku, je třeba insolvenční návrh zamítnout, a to bez ohledu na to, že z dalších zjištění lze na úpadek dlužníka usuzovat. Je přesvědčen o tom, že stav úpadku vznikl až v důsledku insolvenčního řízení, do kterého se přihlásili věřitelé s pohledávkami splatnými až po prohlášení úpadku či věřitelé mající pohledávku podmínenou. Navrhuje tedy, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání dlužníka navrhl potvrzení napadeného usnesení soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedl, že dlužník si odporuje, když na jednu stranu tvrdí, že pohledávka ze smlouvy o úvěru má mnohem vyšší hodnotu než úplata za postoupení pohledávky ve výši 5.012.508,-Kč, a na druhé straně tvrdí, že pohledávka je sporná a neexistuje. Vychází z toho, že pokud oznámí dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení a v takovém případě je nadbytečné, aby soud zkoumal, zda smlouva o postoupení je platná. Ztotožňuje se se závěrem soudu prvního stupně, který uzavřel, že oprávnění podat insolvenční návrh prokázal, když doložil, že má vůči dlužníku splatnou pohledávku, a rovněž tak se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně v tom, že dlužník je v úpadku, když má více věřitelů, peněžité závazky po dobu více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž fikce platební neschopnosti u dlužníka je dána tím, že dlužník na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nepředložil řádné seznamy tak, jak to vyžaduje insolvenční zákon. Domnívá se však, že s ohledem na ustanovení § 141 odst. 2 insolvenčního zákona je debata o platnosti postupní smlouvy zbytečná, protože i kdyby nedoložil, že má za dlužníkem svou splatnou pohledávku, úpadek dlužníka je osvědčen pohledávkami dalších věřitelů, kteří se přihlásili do insolvenčního řízení, celkem se přihlásilo 15 věřitelů.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), dokazování doplnil a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku (a k návrhu připojit její přihlášku).

Za přihlášky pohledávky věřitele č. 7 Zdravotní pojišťovny METAL-ALIANCE odvolací soud zjistil, že tento věřitel přihlásil vůči dlužníku pohledávku v celkové výši 463.657,-Kč sestávající ze tří pohledávek, první z nich je pohledávka z titulu dlužného pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období 4/2004 až 6/2006 ve výši 4.490,-Kč se splatností od 8.8.2006, druhá pohledávka ve výši 59.162,-Kč je přihlášena z titulu dlužného pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období 3/2007 až 7/2008 se splatností od 18.9.2008 a třetí pohledávka ve výši 400.005,-Kč je přihlášena z titulu dlužného pojistného na veřejné zdravotní pojištění za období 8/2008 až 12/2009 se splatností od 12.1.2010. První dvě přihlášené pohledávky jsou vykonatelné.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 8 Finančního úřadu v Kyjově, že tento věřitel přihlásil vůči dlužníku pohledávky v celkové výši 2.043.566,68 Kč s tím, že tato částka sestává z množství menších pohledávek splatných v období od 17.10.2008 až 18.1.2010, jedná se o neuhrazené daňové povinnosti dlužníka vzniklé na základě platných daňových zákonů České republiky. Jedná se o pohledávky vykonatelné, kdy vykonatelnost je doložena příslušnými listinami.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 11 Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky odvolací soud zjistil, že vůči dlužníku přihlásila pohledávky v celkové výši 753.715,-Kč, z nichž první pohledávka ve výši 312.768,-Kč je přihlášena jako dlužné pojistné na zdravotní pojištění vyměřené vykonatelným platebním výměrem ze dne 2.3.2009, tato pohledávka je splatná od 19.3.2009, druhá pohledávka ve výši 29.499,-Kč představuje dlužné penále vyměřené vykonatelným platebním výměrem ze dne 2.3.2009 a je splatná od 6.4.2009, a třetí pohledávka ve výši 411.448,-Kč představuje dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění a penále s tím, že tato pohledávka je splatná od 21.12.2009.

Z přihlášky pohledávky věřitele č. 13 Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky odvolací soud zjistil, že tento věřitel přihlásil vůči dlužníku pohledávky v celkové výši 165.622,-Kč s tím, že první z nich ve výši 18.172,-Kč představuje penále za pozdní úhradu plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění a je splatná od 19.6.2008, druhá z nich představuje dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění za období od 2/2008 do 6/2009 včetně penále ve výši 21.929,-Kč se splatností od 15.10.2009, respektive 23.10.2009, a třetí z nich ve výši 22.542,-Kč představuje dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění včetně penále se splatností od 21.12.2009. První dvě přihlášené pohledávky jsou vykonatelné.

Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníku splatnou pohledávku, to je povinen připojit ke svému návrhu veškeré listiny, z nichž lze spolehlivě závěr o existenci jeho splatné pohledávky učinit. Za doloženou lze mít jen takovou splatnou pohledávku, o které není z věřitelem předložených listin zásadních pochyb. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh, a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku podle ust. § 3 IZ, jejichž zjištění založené osvědčením nebo dokazováním rozhodných skutečností je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku dle § 136 odst. 1 IZ. Navrhovatel ke své tvrzené pohledávce vůči dlužníku předložil úvěrovou smlouvu ze dne 5.8.1996, prohlášení ručitele ze dne 15.2.2000, smlouvu o prodeji podniku mezi IPB a.s. a ČSOB a.s. ze dne 19.6.2000, smlouvu o postoupení pohledávky mezi ČSOB a.s. a společností CDV-2, LTD ze dne 27.2.2004 a žalobu podanou u Okresního soudu v Hodoníně vůči úvěrovému dlužníku a ručiteli, ve které se domáhá po obou dlužnících zaplacení úvěrové pohledávky. Soud prvního stupně dále vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že úvěrový dlužník úvěr v nasmlouvané výši vyčerpal, a správně uzavřel, že navrhovatel předloženými listinami doložil, že má za dlužníkem splatnou a dlouhodobě neuhrazovanou pohledávku.

Názor dlužníka, že navrhovatel nebyl k podání insolvenčního návrhu aktivně legitimován, když smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi ČSOB a.s. a navrhovatelem ze dne 27.2.2004 pro rozpor s ust. § 12 odst. 2 zákona o bankách je absolutně neplatná, není správný. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně, které k otázce tvrzené neplatnosti smlouvy zaujal, a v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nad rámec uvedených závěrů soudu prvního stupně odvolací soud dodává, že ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem není platnost postoupení právně významná. Nejvyšší soud ČR rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009 sp.zn. 31 Cdo 1328/2007 (jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu a byl také schválen k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) mimo jiné uzavřel, že otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky je nerozhodná z hlediska účinků splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také nemusí postupitel dlužníku prokazovat, že k postoupení došlo (§ 526 odst. 2 občanského zákoníku); pro vztah mezi dlužníkem a postupitelem je to totiž lhostejné. Není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Námitka neplatnosti postupní smlouvy tak s výjimkou případů uvedených v § 525 občanského zákoníku, event. případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení, dlužníkovi vůči postupníku nepřísluší. V projednávané věci bylo prokázáno, že postupitel, to je ČSOB a.s., oznámil úvěrovému dlužníku i ručiteli postoupení pohledávky na navrhovatele, a to dopisem ze dne 27.2.2004, který byl dlužníkem i ručitelem převzat dne 5.3.2004. Současně nebylo ze strany dlužníka nikdy tvrzeno, že by postoupení pohledávky nebylo možné ve smyslu ust. § 525 občanského zákoníku, popřípadě že by postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení. Za této situace pak ani případná neplatnost postupní smlouvy nemůže vést k závěru, že navrhovatel není ve sporu aktivně věcně legitimován. Z těchto důvodů odvolací soud proto také zamítl návrh na doplnění dokazování, protože ani případná neplatnost smlouvy pro rozpor s ust. § 12 odst. 2 zákona o bankách by nemohla vést k závěru, že navrhovatel není aktivně věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu. Vzhledem k tomu, že otázka platnosti smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem není právně významná, nelze přisvědčit dlužníku ani v tom, že soud prvního stupně v rozporu s ust. § 118a o.s.ř. ho nepoučil o tom, že smlouvu považuje za platnou, a v důsledku toho ho nevyzval k označení důkazů, kterými by mohl tento závěr soudu prvního stupně vyvrátit. Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně byla prokázána pohledávka dalšího věřitele dlužníka, a to Finančního úřadu v Kyjově, soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že dlužník je v úpadku, protože má více věřitelů, to je nejméně dva, jejichž pohledávky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž dlužník není schopen své peněžité závazky plnit, když je neplní ve smyslu ust. § 3 odst. 2, písm. c) a písm. d) IZ, přičemž soud prvního stupně také správně dovodil, že vedle úpadku pro platební neschopnost je u dlužníka dán i úpadek pro předlužení.

Podle ust. § 141 odst. 2 IZ je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nutno uzavřít, že i kdyby insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníku splatnou pohledávku, přihláškami pohledávek některých ostatních věřitelů, kteří se přihlásili do insolvenčního řízení, a kterými odvolací soud doplnil dokazování, bylo nade vší pochybnost prokázáno, že dlužník se v úpadku nachází. Přihláškami pohledávek věřitelů Zdravotní pojišťovny METAL-ALIANCE, Finančního úřadu v Kyjově, Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra bylo prokázáno, že pohledávky těchto věřitelů jsou v převážné většině vykonatelné a současně se jedná o dlouhodobě nesplácené pohledávky, když nejstarší nesplácené pohledávky jsou ze dne 8.8.2006 (Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE), ze dne 17.10.2008 (Finanční úřad v Kyjově), ze dne 19.3.2009 (Všeobecná zdravotní pojišťovna) a ze dne 19.6.2008 (Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR). I kdyby tedy nebylo možné přihlédnout k pohledávce navrhujícího věřitele, k datu vydání rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku dlužníka, to je ke dni 21.12.2009, byla prokázána existence více věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které dlužník neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Přihláškami pohledávek těchto věřitelů současně bylo vyvráceno tvrzení dlužníka, že jeho úpadek vznikl až v důsledku insolvenčního řízení, když do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s pohledávkami splatnými až po prohlášení úpadku.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem; lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne, kdy rozhodnutí mu bude doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. března 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu