3 VSOL 505/2016-A-16
KSOS 36 INS 25534/2015 3 VSOL 505/2016-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Ivo anonymizovano , anonymizovano , bytem Jugoslávská 2805/12, Ostrava- Zábřeh, PSČ 700 30, identifikační číslo 73348686, zastoupeného Mgr. Karlem Klimešem, advokátem se sídlem Macharova 302/13, Ostrava-Přívoz , PSČ 702 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 36 INS 25534/2015-A-8 ze dne 29.2.2016,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Pro neúplnost návrhu na povolení oddlužení soud usnesením ze dne 23.12.2015 vyzval dlužníka k doplnění návrhu na povolení oddlužení, na tuto výzvu dlužník sice reagoval podáním ze dne 8.1.2016, avšak v souladu s výzvou soudu návrh na povolení oddlužení nedoplnil. Lze proto očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude podle ustanovení § 393 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) odmítnut a podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ bude rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dlužník podle připojeného seznamu majetku disponuje pouze věcmi osobní potřeby a pohledávkou na účtu stavebního spoření, která je předmětem zajišťovacích práv, soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Poukázal na to, že v rámci společného oddlužení manželů je schopen uspokojit své věřitele minimálně ve výši 50 % svých závazků, toto společné oddlužení manželů je však vyloučeno bez předcházejícího řádného řešení jeho úpadku konkursem. Navrhl, aby mu byla záloha na náklady insolvenčního řízení snížena z důvodu, že částkou ve výši 50.000 Kč nedisponuje, případně aby mu bylo umožněno uhradit uloženou (sníženou) zálohu ve splátkách.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícímu závěru.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 13.10.2015 dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek uvedl, že má 15 věřitelů, u kterých má 20 závazků ve výši 2.128.857 Kč, z toho 19 závazků nezajištěných, 1 závazek zajištěný, 12 závazků vykonatelných a 8 závazků nevykonatelných s tím, že všechny vykonatelné závazky, s výjimkou závazku z titulu výživného, jsou již déle než 30 dnů po splatnosti. V návrhu své závazky specifikoval tak, že označil věřitele, uvedl právní důvod a výši závazků, u vykonatelných závazků označil příslušná rozhodnutí. K návrhu dlužník připojil seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, v seznamu závazků uvedl závazky jako v návrhu. V návrhu ani seznamu závazků u žádného závazku neuvedl údaj o jeho splatnosti.

Podle § 108 IZ odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Nutno uvést, že z ustanovení § 108 IZ vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti a jsou-li k němu připojeny předepsané přílohy obsahující stanovené náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008 ze dne 16. 7. 2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009).

Je zřejmé, že těmito základními předpoklady se soud prvního stupně důsledně nezabýval.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). Závěry formulované v usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NS ČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011).

V insolvenčním návrhu tak musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Insolvenční návrh tedy musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Takový požadavek insolvenční návrh dlužníka nesplňuje, neboť dlužník v insolvenčním návrhu sice označil věřitele a uvedl výši jejich pohledávek s tím, že tyto jsou po splatnosti více než 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), avšak žádná tvrzení ohledně neschopnosti splácet své závazky dlužník v návrhu neuvedl (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 písm. a/ až c/ IZ).

Přitom obecně může být považován za způsobilý zdroj poznání v tomto směru pouze řádný seznam závazků, jenž je připojen k návrhu a opatřen údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a podpisem dlužníka (srov. rovněž závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). Dlužníkem předložený seznam závazků však nelze považovat za řádný seznam podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, neboť v něm absentuje zákonem stanovená náležitost, a to údaje o splatnosti všech jednotlivých závazků dlužníka. K seznamu závazků proto nelze (pro účely posouzení insolvenčního návrhu dlužníka ve smyslu ustanovení § 103 IZ) přihlédnout.

Z uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí doplní další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh a jeho zákonné přílohy splňují všechny zákonem požadované náležitosti; nedoplní-li však dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu