3 VSOL 502/2015-A-14
KSBR 33 INS 8730/2015 3 VSOL 502/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníků a) Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Třešť, Selská 29/20, PSČ 589 01, identifikační číslo: 64528804 a b) Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Třešť, Selská 29/20, PSČ 589 01, identifikační číslo: 68051514, o insolvenčním návrhu dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2015, č. j. KSBR 33 INS 8730/2015-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníci podali dne 2. 4. 2015 insolvenční návrhy , s nimiž spojili návrh na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. j. KSBR 33 INS 8730/2015-A-7 vyzval soud dlužníky, aby ve stanovené lhůtě doplnili svůj návrh na povolení oddlužení, tak, že-mimo jiné-dlužník a) uvede, zda věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, Okresní správa sociálního zabezpečení Jihlava, jehož pohledávka vznikla v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, souhlasí s tím, že pohledávka bude řešena oddlužením, a tento souhlas doloží. Podáním, došlým soudu dne 17. 4. 2015, dlužníci reagovali na výzvu soudu, souhlas uvedeného věřitele však nedoložili, když uvedli, že jim věřitel ústně sdělil, že bez bližší znalosti ekonomické situace dlužníků se nemůže a priori vyjádřit ke způsobu řešení závazku dlužníka vůči tomuto věřiteli. Poté, co soud prvního stupně citoval ustanovení § 389 odst. 1 a odst. 2, § 393 odst. 3 a § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uvedl, že vzhledem k tomu, že dlužníci v návrhu netvrdili žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že závazek vůči věřiteli ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, Okresní správa sociálního zabezpečení Jihlava, nebrání řešení úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 IZ s uvedením konkrétního důvodu, a tyto skutečnosti nedoložili, brání tento závazek řešení úpadku dlužníků oddlužením. Soud prvního stupně dovodil, že vzhledem k tomu, že dlužníci ani přes výzvu soudu nepředložili insolvenčním soudem požadované listiny, důležité pro posouzení návrhu na povolení oddlužení, bude návrh na povolení oddlužení odmítnut a na majetek dlužníků prohlášen konkurs. Za tohoto stavu pak uzavřel, že je nezbytné uložit dlužníkům zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníků, který bude patřit do majetkové podstaty, s tím, že institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty. Minimální odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, přitom činí v případě řešení úpadku konkursem 45.000 Kč. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužníci vlastní pouze movité věci v odhadované hodnotě 19.600 Kč, osobní automobil v odhadované ceně 70.000 Kč a nemovitosti, zapsané na LV č. 3586 pro katastrální území Třešť a na LV č. 424 pro katastrální území Třešť, hodnota těchto nemovitostí však není v současné době známa. Peněžní prostředky v hotovosti dlužníci nevlastní. Soud proto s ohledem na předpokládané náklady řízení stanovil dlužníkům zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Poukázali na své vyjádření, jímž reagovali na výzvu soudu ze dne 22. 4. 2015, a namítali, že soud prvního stupně toto jejich vyjádření neakceptoval. Podle odvolatelů je zřejmé, že řadoví zaměstnanci na pobočkách (míněno pobočkách České správy sociálního zabezpečení) nejsou oprávněni žadatelům souhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením poskytovat, ať již z jakýchkoli důvodů. Odvolatelé dále zdůraznili, že z ustanovení § 392 odst. 1 IZ vyplývá, že souhlas věřitele s pohledávkou, pocházející z podnikání dlužníka, s oddlužením dlužníka, není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení, a tedy nelze přičítat k tíži dlužníků, pokud tento souhlas nepředložili. V této souvislosti odkázali na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2014, sen. zn. 1 VSOL 1197/2013-A-18. Odvolatelé navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud pro zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužníci se insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 2. 4. 2015, domáhají zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 návrhu uvedli, že mají více věřitelů-v tomto směru odkázali na přílohu k insolvenčnímu návrhu, své závazky neplní po dobu delší jak tři měsíce. Dlužnice Hana anonymizovano je v současné době nepodnikající fyzická osoba a nemá žádné zaměstnance, dlužník Jaroslav Cvak je v současné době podnikající fyzická osoba a nemá žádné zaměstnance. Dlužnice Hana anonymizovano je na rodičovské dovolené, kromě vzájemné vyživovací povinnosti se svým manželem má vyživovací povinnost k Zuzaně Tomanové a Jaroslavu, Ondřejovi a Vanesse anonymizovano . Dlužník Jaroslav Cvak kromě vzájemné vyživovací povinnosti se svou manželkou a jejich třem dětem má další vyživovací povinnost k synovi Martinu Flekovi, který byl svěřen do péče matky, a na jehož výživu přispívá dlužník částkou 2.500 Kč měsíčně. Dlužnice Hana anonymizovano pobírá pouze rodičovský příspěvek, dlužník Jaroslav Cvak má roční příjem dle daňového přiznání za rok 2014 318.467 Kč, to je 26.539 Kč čistého měsíčně. Z příjmů dlužníka jsou tedy schopni za dobu pěti let uhradit svým věřitelům částku 420.270 Kč, to je 39,06 % svých závazků. Při tomto výpočtu byla již odečtena odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce. K návrhu dlužníci připojili-mimo jiné-seznam majetku (s rozlišením na seznam movitého majetku a seznam nemovitého majetku), a seznam závazků, který pak doplnili k výzvě soudu, opatřené podepsaným prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. Ze seznamu závazků, v němž dlužníci označili jednotlivé své věřitele, uvedli výši jednotlivých závazků, jejich splatnost, uvedli, zda se jedná o závazky zajištěné či nezajištěné a zda závazky popírají či nikoliv, vyplývá, že dlužníci mají vůči 17 věřitelům 21 závazků celkem ve výši 1.485.163 Kč, z toho závazky nezajištěné ve výši 297.608 Kč. V návrhu dlužníci uvedli a v seznamu závazků také označili tři závazky z podnikání, přičemž závazek vůči věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení Jihlava ve výši 125.162 Kč je závazkem nezajištěným. Podle údajů, uvedených v seznamu majetku vlastní dlužníci movitý majetek-vybavení domácnosti v odhadované hodnotě celkem 16.600 Kč, a dále automobil Iveco Daily, blíže označeného SPZ, v odhadované ceně 70.000 Kč. Dlužnice Hana anonymizovano je výlučnou vlastnicí nemovitostí, zapsaných na

LV č. 424 pro obec a katastrální území Třešť-pozemku parc. č. 544, jehož součástí je stavba č.p. 29, rodinný dům, a dále jsou dlužníci spoluvlastníky v rozsahu podílu id. 1/2-nemovitostí, zapsaných na LV č. 3586, pro obec a katastrální území Třešť-pozemku parc. č. 3129 zahrady. Hodnotu těchto nemovitostí dlužníci v seznamu majetku neuvedli.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Na základě údajů, uvedených dlužníky v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku, neboť mají závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky nejsou schopni plnit, neboť (s ohledem na uvedená data splatnosti) je zřejmé, že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je z hlediska závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení určující posouzení správnosti jeho (předběžného) závěru o tom, že dlužníkům nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhují.

Podle ustanovení § 389 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

V přezkoumávané věci není pochybnosti o tom, že odvolatelé, kteří mají postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (srov. ustanovení § 394a odst. 3 IZ), mají dluhy z podnikání, přičemž závazek z podnikání dlužníka a) vůči věřiteli Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení (Okresní správa sociálního zabezpečení Jihlava) ve výši 125.162 Kč je závazkem nezajištěným.

Ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužníka-fyzickou osobu, nelze předem vylučovat z oddlužení jenom proto, že má-jako v tomto případě dlužníci-dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání (a to bez ohledu na výši konkrétních dlužníkových závazků z podnikání v porovnání s celkovou výší všech jeho závazků), nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, pokud věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s tím souhlasí.

Námitkám odvolatelů je možno přitakat potud, že potřebný souhlas věřitele podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ skutečně není vyjmenován mezi doklady k návrhu na povolení oddlužení (srov. ustanovení § 392 IZ). Tento souhlas nepochybně může být připojen i později, s tím, že § 397 IZ dále stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá až v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Nicméně tento postup (podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ) se uplatní pouze tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda dlužník je skutečně oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, tedy zda splňuje uvedená zákonná kritéria. Podle přesvědčení odvolacího soudu je proto z tohoto důvodu nutno již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že se jedná o závazky, jež řešení úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 IZ nebrání (např. že dlužník s věřiteli, vůči nimž má závazky z podnikání, ohledně jejich souhlasu s oddlužením jednal, a s jakým výsledkem). Takové skutečnosti však dlužníci ve svém návrhu na povolení oddlužení současně neuplatnili.

Za toho stavu soud prvního stupně správně uzavřel, že se jeví pravděpodobným odmítnutí společného návrhu manželů na povolení oddlužení, byť nikoli podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ, jak soud prvního stupně nesprávně dovodil, nýbrž podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a prohlášení konkursu na majetek dlužníků podle ustanovení § 396 IZ.

Soud prvního stupně pak správně uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť je zřejmé, že dlužníci nedisponují pohotovými peněžními prostředky. Dlužníci jsou sice spoluvlastníky nemovitostí-pozemku parc. č. 3129 v katastrálním území Třešť a dlužnice b) Hana anonymizovano výlučným vlastníkem pozemku parcely č. 544, jehož součástí je stavba č.p. 29, rodinný dům, v katastrálním území Třešť, nicméně, jak vyplývá z výpisů z katastru nemovitostí, vedeného u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava, LV č. 3586 a LV č. 424, uvedené nemovitosti jsou zatíženy zástavními právy exekutorskými a nemovitosti, zapsané na LV č. 424, i zástavním právem smluvním, zřízenými k zajištění pohledávek věřitelů dlužníků. Výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním těchto nemovitostí a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením. Výtěžku ze zpeněžení věcí, sloužících k zajištění pohledávek lze použít k uspokojení pohledávek za podstatou, mezi něž náklady insolvenčního řízení patří, teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů (§ 305 odst. 2, věta druhá, IZ). V této fázi přitom nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude zcela použit na úhradu zajištěných pohledávek, či zda případně bude postačovat také k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

Soud prvního stupně správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužníků či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužníci k jejich úhradě prostředky nemají, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jak shora uvedeno, záloha slouží také jako záruka odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních výdajů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních nutných výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 17. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu